Je to už spoustu let, co se tento vinyl objevil v mé sbírce. Melodie a texty Paula Simona, jeho dokonale znějící kytara, něžný a procítěný hlas Arta Garfunkela…to je důvod, proč se k této desce vždy rád vracím. A nejen to…tato deska se postupem času stala mou nejoblíbenější.

Jak jsem rostl, přestal jsem jako její těžiště vnímat rychlé, hitparádové písničky. Cecilia je nádherná skladba, Baby Driver jakbysmet. Toto album ale nabízí víc. Mnohem víc. Stačí se vpít do melodií, nechat s sebou prostoupit texty…s duší otevřenou dokořán.

Bridge over Troubled Water: Já jsem tvým mostem přes rozbouřené vody života, pokud mi budeš důvěřovat, můžeš po mě přejít. Jsem na tvé straně, příteli. Neskutečně procítěná píseň. Melancholický klavír, mísící se s jemným Artovo tenorem, který v závěrečné fázi doprovází smyčce a jemné údery do bicích, symbolizující jistotu a odhodlání. Odhodlání člověka, přítele, který tě nikdy nenechá ve štychu.

El Condor Pasa: Radši bych byl lesem nežli ulicí, raději bych byl kladivem nežli hřebíkem...Peruánská píseň o touze člověka být volný. Volný ve všech smyslech tohoto slova. Paul Simon je autorem textu, který perfektně splývá s geniální andskou melodií a dává tak vzniknout jednomu z nejpravdivějších singlů, které jsem měl tu čest slyšet.

Cecilia: Cecilie, lámeš mi srdce, otřásáš s mojí každodenní jistotou. Rychlá, melodická píseň. Ve velké míře jsou využívány rozličné hudební nástroje včetně dlaní a úderů do kytar, aranžmá, které takto vznikne je nenapodobitelné a pro Simona s Garfunkelem jedinečné. Text nám vypráví o tom, jak mladíka opustí dívka, která se k němu záhy navrátí. Ano, tohle si asi prožil každý z nás…Simon s Garfunkelem to podávají velmi energickou a osvěžující formou. Při téhle písničce si snad každý začne rukama poťukávat do volantu.

Keep the Customer Satisfied: Je to stále o tom samém – podomního prodejce všude provázejí jen nepěkná slovíčka a pomluvy. Krok před leskem svých bot, dva kroky od státní hranice…a on přitom touží po jediném. Po tom, uspokojit zákazníka. Životní příběh prostého prodejce, se kterým se život nemaže. Melodický kytarový doprovod střídá v závěru velmi emotivní trubky, ze všech sil křičící do světa beznaděj a naději v jednom. Pokud jste, jako já, pozitivně ujetí na trumpetách, vřele doporučuji při poslechu této skladby volume doprava.

So Long, Frank Lloyd Wright: Architekti přicházejí a odcházejí. To, co po nich zůstává je jejich dílo. Někteří architekti přijdou a odejdou bez povšimnutí. To nebyl případ Franka Lloyd Wrighta. Klidná, uvolněná píseň.

The Boxer: Já jsem jen chudej kluk z předměstí, co se pere se životem dál a dál. Kolikrát jsem už život chytil pod krkem, aby mi to on pak vrátil i s úroky. Rvát se ale nepřestanu…vylížu si rány a ráno budu zase v ringu. Už teď s jistotou vím, že v protějším rohu bude favorit všech favoritů…život sám. Opět ukázka geniality autorské dvojice. Aranžmá znovu dokonalé, pestré, jakoby symbolizující nekonečnou pestrost života. Životní zápas připomínají údery rukavicí do boxovacího pytle, přicházející kdesi odzadu…bojovník je totiž schovaný v každém z nás. Za život se totiž vyplatí se rvát…až do posledních sil.

Baby Driver: Říkají mi Baby Driver, jsem docela číslo. Jen co se kola dotknou asfaltu, už mě jen těžko chytneš. Jo, moje ventily maj se mnou těžkej život. Holka, teď nejde o tvé copy, teď jde o tvůj sex-appeal. Tak pojď nahoru, naši nejsou doma…můžeme si hrát. Paul Simon si se svou kytarou nenuceně pohrává ve velmi sympatickém rytmu. Ke slovu se opět dostanou jak bubínky tak trumpety, aby postupně pod vedením kytary celou píseň vygradovali až do velkého finále, kde nám Baby Driver odfrčí pryč.

The Only Living Boy in New York: Půlku našeho času jsme někde, aniž víme kde. Osamělá píseň o tom, že někdy se i v přeplněném velkoměstě můžeme cítit jako v opuštěném hangáru. Čas plyne, ale my stále hledáme spřízněné duše. To, že jich několik dokážeme za život najít, je ohromnou výhrou. Po rychlém Baby Driverovi opět klidná píseň, ve které vynikne vokální čistota dvojice a bolestně pravdivý refrén se nese na vlnách jemného tenoru až do tvé duše.

Why Don’t You Write Me: Proč mi nepíšeš? Já se tě nemůžu dočkat, už tě chci mít vedle sebe! Zase o něco lehčí píseň o čekání. Čekání na dopis od milované dívky. Všichni víme, že některé dopisy nikdy nedorazí…

Bye Bye Love: Támhle jde moje bývalá dívka s někým jiným… Převzatá píseň od Felice a Boudleaux Bryantových. Je zpívaná live v Iowě a čiší z ní neopakovatelná atmosféra koncertů Simona a Garfunkela. V životě se scházíme a rozcházíme, hledáme a nalézáme, abychom v zápětí ztratili. To je její poselství, zabalené do příjemného obalu pánů Simona a Garfunkela.

Song for the Asking: Tohle je moje písnička pro potřebné…jen řekněte a já budu hrát. Melancholická, kratičká píseň na závěr celého alba. Jemné drnkání do strun, doprovázené tichým zpěvem, ve kterém je vše. Všechna myslitelná láska k bližnímu.

Jakkoli jsme se snažil navodit atmosféru celého alba, neuspěl jsem. Některé pocity totiž nejde vyjádřit slovy. Vřele doporučuji si někdy v klidu toto album poslechnout. Ne pro jeho vynikající, pestrobarevné aranžmá, ne pro hluboké a dojemně pravdivé texty, dokonce ani ne pro vyvážené a precizní hlasy Arta a Paula. Poslechněte si je kvůli sobě. Bardi jako Bruce Springsteen či David Gilmour vám otevřou vaše zaschlé rány, nastaví nemilosrdné zrcadlo tvým každodenním prohrám. Simon s Garfunkelem rány zacelí a pohladí po duši. A tak, jak to dělají oni, to už nikdo jiný neumí.


66 reakcí na Simon a Garfunkel: Most přes rozbouřené vody (1970)

  • [1] 13. 11. 2007 v 8:51

    Simon a Garfunkel mě provázeli skoro od kolíbky. Pak jsem dostal k Beatles, Pink Floyd, Qeenům, Oldfieldovi a Dire Straits. V dnešní záplavě hitů s jepičím životem je fantastické, že některé skladby přežily přes 40 let a neztratily nic ze své naléhavosti, aktuálnosti a krásy. Moc hezký článek, Alessio.

  • [2] 13. 11. 2007 v 11:55

    moc pěkné, poslechnu si je!

  • [3] 13. 11. 2007 v 12:21

    neni nad pořáedný techno tyhle kytorofystarší než jámě nic neříkaj a nechám je uslzenejm fotříkům vzpomínajícímna starý časykdyjim ještě stál

  • [4] 13. 11. 2007 v 14:20

    Sob: Jako fotřík se ve svých 25-ti ještě necítím, Alessio snad taky ne. Takže trochu mimo, ale pobavils mě.

  • [5] 13. 11. 2007 v 15:00

    Mě se pořád od Paula a Arta nejvíce líbí Scarborough Fair. Asi to bude tím psychadelickým nádechem.

  • [6] 13. 11. 2007 v 15:46

    Čítajúc Tvoje riadky sa mi vybavil The Capeman, Sound of Silence a ďalšie krásne spomienky, ďakujem! :-)

  • [7] 13. 11. 2007 v 16:15

    No já vám nevím… 60. léta zbožňuju, ale jenom v té jejich zidealizované podobě. Tak jako všechny auta z 1960s nejsou Aston Martin DB6, AC Cobra nebo E-Type tak všechny písničky nejsou nejsou geniální. S&G mají mnoho nesmrtelných melodií, ale velebit album jako celek pro mě nemá smysl. Přeci jen v té době se ani hudba moc „albově“ nevnímala.
    PS: Když už bych měl nějaké celé album z 60. let vyzdvihnout tak by to bylo „From Elvis In Memphis“ z roku 1969, částečně i proto, že se hudebně vrací i do 50. let…

  • [8] 13. 11. 2007 v 16:26

    Alessio, ty jak nepíšeš o autech, tak ti to moc jde… ;-) Tohle jsi napsal fakt kráááásně. Palce nahoru. Most přes vody je jedna z nejúchvatnějších písní popu. Boxer je strhující. Velmi oceňuji, že tahle stará hudba k tobě promlouvá. Za komoušů tu tahle deska byla vydána lako licenční výlisek, odhaduji někdy kolem roku 1971… Měl jsem ji nahranou ještě na starém kotoučovém magnetofonu SONET DUO – zeleň „oka“ blikala do tmy a já plul na rozbouřených vodách a čekával na tu dokonalou gradaci. Ještě dnes, kdykoli tenhle překrásnej song slyším, mi jde mráz po zádech.

  • [9] 13. 11. 2007 v 18:35

    Tak tuhle dvojku také můžu.Krásný článek.Desku mám ve své sbírce vinylů na čestném místě a opatruji ji jako oko v hlavě.Vystál jsem si na ni frontu v Brně v prodejně Supraphonu, která sídlila v jedný pasáži.Tehdy jsem v Brně studoval, ale to už je minulost…
    Dnes se těším jako malej kluk na to, až si koupím gramec, který dokáže komunikovat s počítačem a všechny tyhle starý černý vinylky si převedu na CD, jelikož řada z nich na CD-čkách ,bohužel, stále nevychází. Hezký den.

  • [10] 13. 11. 2007 v 21:16

    Frollo: děkuji

  • [11] 13. 11. 2007 v 21:17

    Peeet: to jsem rád. Schválně pak napiš, jak se ti to líbilo

  • [12] 13. 11. 2007 v 21:18

    Sob: techno mi fakt nic neříká ale věkem rozhodně k fotříkům nepatřím. Věř mi, že to není o věku ;-)

  • [13] 13. 11. 2007 v 21:19

    Micinka: JJ…to je krásný singl. moc krásný, jeden z nejhezčích od S+G. Bohužel ho nemám na desce či CD.

  • [14] 13. 11. 2007 v 21:23

    Ondore: The Capeman…to je moc dobrý tip, přešel jsem ho. napravím :-). Sound of Silence má také neopakovatelnou atmosféru…to je píseň, kterou prostě nikdo jiný než S+G nemohl napsat.

  • [15] 13. 11. 2007 v 21:28

    Ricardo: dlouho jsem přemýšlel o tom, co ti mám napsat a…na nic jsem nepřišel. Prostě to tak je, v něčem jsou lidé jako jeden a v něčem se minou, jakoby odděleni podivnou bariérou. Já zase nemusím německý pop…;-)

  • [16] 13. 11. 2007 v 21:40

    GTI: to by mě mrzelo, pokud bys to myslel vážně. Vždycky píšu (minimálně poslední půlrok) věci, které si doopravdy myslím a snažím se i v autech vidět vše z několika perspektiv. Ale k muzice…nemyslím si, že existuje něco jako stará hudba. Tuplovaně ne, pokud se v ní zpívá o věcech, o jakých se zpívá v písních S+G – přátelství, láska, boj, bolest… Spíš se na to dívám tak, že jak šel čas, měnily se přístupy muzikantů, měnily se nástroje. Nemá smysl hudbu rozdělovat po letech, lepší je dělit jí na dobrou a špatnou (tedy myšleno to nejhrubší dělení). Nemám problém (a myslím ani ty) poslouchat téměř jakoukoliv hudbu, pokud je DOBRÁ. Zrovna dneska jsem náhodou zaslechl černého muzikanta, hrajícího na dobro a doprovázejícího se chraplavým, zemitým zpěvem. Úžasné. stál jsem a poslouchal jako přikovaný.

  • [17] 13. 11. 2007 v 21:44

    brava: ano, ano…supraphon, bílý obal s „hipísáckými“ barevnými linkami, černobílé fotografie protagonistů, dokonce sborník s texty. Dneska už mám většinu vinylů v PC (resp. hlavně na CD, protože kvalita je lepší než v mp.3), stále smutně stojí vyrovnané v poličkách a sedá na ně prach. Ale ony to holky vydrží…a jednou, jednou se doba gramofonů zase vrátí, uvidíš. Něco jako láska k automobilovým veteránům. PS: i dneska existuje poměrně čilý obchod s vinyly…až mě to zaskočilo, ty černé placičky ještě rozhodně nejsou mrtvé médium…a nikdy nebudou

  • [18] 13. 11. 2007 v 23:25

    Alessio: Já tu „starou hudbu“ vztahoval k roku vydání, nikoli k jejímu obsahu, který samo promlouvá i do současných duší. Tedy do těch vnímavých. P.S. Hele… hlavně nepiš, co si myslíš, zajímá mě spíš, co si myslet chceš… ;-) … takovej bonmot :-))

    Ten vinyl má tu výhodu, že za relativně malej peníz (gramo za 20 tisíc)je schopnej zprostředkovat dokonalej hudební zážitek. U digitálu člověk musí koupit cd přehrávač tak za 100 tisíc, aby se dostal poslechově do výšin analogu. Cedečko je tvrdé, přísné, jaksi bez života. Analog dýchá, je jemný, hebký. Například se nezdařil převod desek Zeppelin do digitálu. Částečně se vytratilo to napětí. Já když poprvé uslyšel Zepp z CD, tak jsem se lekl.

  • [19] 13. 11. 2007 v 23:37

    GTI: Jo…to ševelení jehly, jemně čekající na první kytarový akord…to u CD chybí

  • [20] 13. 11. 2007 v 23:44

    Ano. Já mám CD přehrávač a na tom mohu nastavit různé filtry. jeden je nazván – analog… :-)))

  • [21] 14. 11. 2007 v 0:32

    Ne, to ale není ono. Skoro by mi to připadalo jako hloupé, používat ten filtr. Daleko lepší je pořídit si gramofon…jak jsi psal, nejsou ani tak drahé a jsou designově velmi pěkně dotažené, člověk si opravdu vybere. No a těch vinylů…těch máme nasysleno dostatek :-)

  • [22] 14. 11. 2007 v 7:38

    fakt prima článek jen že jsem si do ted překládal song for the asking jinak, ale ted jsem pochopil jak to autor myslel je to docela zajímavé … děkuji

  • [23] 14. 11. 2007 v 9:42

    Forester – nemám patent na rozum, je klidně možné, že sis to vykládal správně (jak sis to vykládal?). Jinak děkuji za pochvalu :-)

  • [24] 14. 11. 2007 v 9:58

    Moc pěkně napsáno. :-) (palec). Taky se mi líbí tvůj příspěvek (16), v tom smyslu, že žádná stará hudba neexistuje, jen dobrá a špatná. Tak to přesně je, těžko nalézt mezi zde diskutujícími někoho, kdo dospíval v časech koncertů S&G nebo v éře rozkvětu rockových titánů, a přesto tu většina z nás tuhle muziku cení většinou více než tu, která vznikala v době našeho vlastního dospívání. Pro mě mají písně S&G, zvlášť album Bridge…, speciální vzpomínku na krásnou mladou učitelku angličtiny s blond vlasy po pás, která nás místo jednotvárného omílání článků o Mr. Novakovi na výletě v Londýně učila chápat taje angličtiny na textech S&G nebo Beatles. Dlouho jsem to elpíčko neslyšel, tak si ho dnes pustím. Díky za inspiračku. :-)

  • [25] 14. 11. 2007 v 10:01

    Dinar: díky…přeji příjemný poslech ;-)

  • [26] 14. 11. 2007 v 10:41

    to alessio Ask jsem přeložil jako otázka tedy … zeptej se a já budu hrát …

  • [27] 14. 11. 2007 v 11:58

    Sob: Rád bych Ti někdy pustil kapelu, ze které to Tvoje techno vzešlo a která stála na samém počátku elektronické hudby…. Mimochodem, první album tihle němečtí pionýři vydali ve stejném roce jako Simon a Garfunkel svou Bridge Over Troubled Water…. Než tu budeš zase zoufale vykřikovat, rozšiř si hudební vzdělání :o)

  • [28] 14. 11. 2007 v 14:18

    Alessio, žádná bariéra přece není. Sound of Silence, Scarborough Fair, Bridge over Troubled Water, El condor pasa, Cecilia, Bye Bye Love atd jsou přece fantastické melodie a patří do pokladnice hudebních klenotů. Narážím jen na to, že v 60. letech se alba sestavovaly kolem singlů, nebyla tam nějaká koncepce. Pokud se bavíme o S&G – u nich se přece i některé písně vyskytují na více albech. To je to co chci říct.
    PS: jdu si pustit „popové“ Oomph ;-)

  • [29] 14. 11. 2007 v 14:20

    k

    PekelnáMicinka: Zrovna Scarborough Fair patří mezi ty „ukradené“ ;) Původ má někde ve středověku, od té doby se dočkala několika verzí. Ale je pěkná :)

    Ve výčtu by se dalo pokračovat, rovněž bych hodně vysoko stavěl zmiňovanou Sounds of Silence (mimochodem, vzpomínáte někdo na Dnes od Tublatanky?) a spoustu dalších.

    Moc hezké shrnutí! Taky už mi jde do playeru :)

  • [30] 14. 11. 2007 v 14:39

    Tak, díky uTorrentu a naprosto legálnímu stažení všech skladeb se musím pochlubit, že mám doma kompletní diskografii od S+G, včetně obrázků obalů, několika živých záznamů vystoupení a tak dál. Díky, moderní technologie!

  • [31] 14. 11. 2007 v 15:21

    [18] GTI: Vážně? Moje první deska (tedy CD) Zepp byla výběrovka Remasters z 1990. I když nemůžu posoudit vůči vinylu, tak mi stopy přišly převedený kvalitne. Ale počítám, že tvá zkušenost se týká prvních kompaktů vydávaných někdy v 80 letech. Asi před dvěma lety jsem v obchodu zahlédl CD vydávaná v papírových obalech, ale jestli se jednalo o znovu masterované nahrávky, nebo jestli se jedná o stejné disky co předtím vycházeli v plastu, to nevím. Každopádně by někdy teď měl vyjít zcela překopanej Song Remains The Same a to jak na CD tak DVD.

    Pokud vládneš angličtinou, tak tady je rozsáhlý rozhovor se zvukovým inženýrem co to míchal. Dělal už na How the west was won a LZ DVD. http://www.modernguitars.com/archives/003887.html

  • [32] 14. 11. 2007 v 15:31

    [21] Alessio: nemyslíš ty skvosty ze skla za jeden a půl mega? :D

    [27] Sleeper: koho máš na mysli těmi německými pionýry? Snad ne Kraftwerk… To by si je hodně urazil, to je opravdu ikona, která nemá s technem nic společnýho, snad jen to, že nehrají na kytary. Kraftwerk si rád pustím, oni dokáží popsat moderní věci tak, jak je rocková hudba nemůže uchopit. A ta němčina k tomu zní báječně.

    PS. oprava – raději jsem si ještě přečetl tvůj příspěvek znovu – tys to zřejmě právě myslel v tom duchu co píšu…

  • [33] 14. 11. 2007 v 15:39

    [28] Ricardo: Já myslím, že je nutný podotknout, že S&G jsou tak napůl folkaři, takže je to možná tím, protože rockový kapely v druhý polovině 60. let už vydávali spíš komplexní alba. Resp. neřekl bych, že jsou postavená čistě na hitech.

    [29] k: Ano, tak to je věc, kterou u kapel tolik neřeším, spousta písniček je „ukradená“ nebo vypůjčená atd. Mě se líbí to podání S&G a jiný ani neznám. Jiná věc je samplování rocku do moderních slátanin, tam jsem taky notně proti. S&G, LZ, kdokoliv jiný, ti se to museli naučit zahrát, když už to chtěli používat, to je diametrální rozdíl.

  • [34] 14. 11. 2007 v 15:41

    [30] Alessio: :D

  • [35] 14. 11. 2007 v 16:37

    P.M.: Vážně. Já samo koupil ten remastrovanej box, co vyšel v roce 1993 u Atlantiku. Je to skvostně udělané, a je to komplet produkce. Protože jsem měl naposlouchané LZ od roku cca 1971 na elpíčkách, byl jsem překvapen tím, že v digitálu to zní tak jako drsněji.

    Ricardo: Koncepční alba nejsou produktem posledních let. Koneckonců Beatles vydali Seržanta Pepře v roce 1967. Když už jsme v šedesátých létech a u Beatles, pak takřka všechna jejich alba byla vlastně koncepční. Vždyť paralelně vydávali i singly, které se ovšem na elpíčku nevyskytovaly. Zrovna tak S + G. Jejich desky jsou koncepční v tom smyslu, že výběr písní na ně probíhal s určitým záměrem. Nejedná se tedy o náhodný výběr singlové produkce.

  • [36] 14. 11. 2007 v 17:01

    GTI: No to je možné, zvlášť jestli si měl tehdá nějakej lampovej zesilovač k tomu gramu, CD zní chladněji, prostě digitál.

  • [37] 14. 11. 2007 v 18:35

    Vy ste fakt všetci bomboví! Už dva články o hudbe na blog.AUTO.CZ !FUJ!

  • [38] 14. 11. 2007 v 18:45

    Ray – FUJ, palce dolů.

    PM: Jo. Já dokonce hrával v kapele, která na lampové zesilovače ty zeppelíny i hrála… :-)

  • [39] 14. 11. 2007 v 19:06

    GTI: takhle do hloubky tomu zase nerozumím, nejsem pamětník :-) Jestli jsou alba S&G koncepční tak to beru zpět (ale budu si myslet svoje ;-) )

    Ray: jak to říct slušně… my se tady prostě budeme bavit o čem se nám bude chtít.

  • [40] 14. 11. 2007 v 20:42

    Ricardo: Koncepční ve smyslu nějaké ústřední myšlénky či celého děje začala být alba Simona až v pozdější době. Ovšem současně je nutno vědět, že třeba práce na předmětném albu nebyla práce klasického popového zaměření, tedy vzít pár písniček a spojit je do LP. Oni skutečně to album vytvářeli jako celistvý skvost, a tak také dodnes působí.

  • [41] 14. 11. 2007 v 22:44

    [38] GTI: vážně? Máš správný noty, tedy tabulaturu na první část stairway to heaven. Mám doma starou kytaru a už dlouho se snažím nějak začít. Mám jenom noty na doprovod k piánu na asi 40 zepp písniček i s akordy, a pak zas zápis v notách, ale moc moudrej z toho nejsem. Kdyžbys něco měl, pošli mi to prosím na mail. Dík :)

  • [42] 14. 11. 2007 v 23:11

    No, tak příští sraz musíme udělat v nějakém music klubu…GTI si vyleze na pódium, popadne kytaru, vyhrne rukávy, zatne prsty do strun a jeho chraplák se bude nést celým sálem…na stolečku panáky chivase pro všechny…;-)

  • [43] 15. 11. 2007 v 8:33

    :-))))) Pánové já byl John Bonham alias bonzo. Takovej malej Bonham. No… hodně malej. Ale tvrdej :-))) Hráli jsme Schody a to byl vořech, taky ze čtyřky rock n´roll a to byla jízda.

  • [44] 15. 11. 2007 v 10:02

    Mam doma starou el. kytaru…vubec na ni neumim…ale muzem to dat dohromady :-D a jeste mam asi 3 zpevniky „Ja pisnicka“ :-D Jo a fletnu jeste ;-) umim Hali beli…jooo to byly casy….no kdyztak se ozvete. Jsem pripraven vystoupat do rockovyho nebe :-D

  • [45] 15. 11. 2007 v 11:00

    No, zdá se, že je to samej bejvalej rocker, nakonec by z toho šel složit i Autoband.cz, tak GTI, Alessio, Micinka, kdybyste sháněli frontmana, možná bych se přidal, rozsah Gillana nemám, fistuli Hughese nedám ale většinu klasiky mám nacvičenou, a co nezvládne rozsah to jde pořád ještě uřvat. :-)) Jo, ani v tanečních kreacích jsem taky nebyl marnej. :-)))

  • [46] 15. 11. 2007 v 11:09

    Dinar: A co háro? :-))))) Já si ve svejch nejslavnějších dobách dosáhl zezadu podhmatem na vlasy na zádech… :-))) takovej malej mastrštyk… :-))

  • [47] 15. 11. 2007 v 11:41

    GTI: s hárem to bylo slabší, měli jsme na gymplu opravdu nechutně kovaného soudruha ředitele, takže jsem to dál než k lopatkám nikdy nedotáhnul. Nezbylo, než to dohánět kouzlem osobnosti. :-))

  • [48] 15. 11. 2007 v 12:35

    Kurňa, chlapi! Jestli budou nějáký volňásky, myslete na mne do první řady.
    GTI: rock´n´roll – ten sis´ teda musel úžít!!!

  • [49] 15. 11. 2007 v 13:26

    :-D tak vlasy jsem měl taky do půli zad, v kapele jsem hrál rytmickou kytaru a snad bych ještě uměl zmáčknout cikánský gé :-)))))) Takže se hlásím také. Jen vám dopředu říkám, co říkám, varuju vás – zpívám jako prasklá cirkulárka :-)))

  • [50] 15. 11. 2007 v 13:47

    ledzep: tak to je jediná písnička, kterou nemám rád.. výrazně mi připomíná takový ty hity od Status Quo a to fakt nemusím. A co teprve Mobydick, to musel GTI rozdejchávat jako novýho Civica :D Kashmir je mj. výjmečný tím, že Bonzo hrál 4/4 takt kdežto Page v 3/4. Ale třeba i Nobody’s Fault But Mine, tam jsou ty bicí taky hodně zajímavý, jako by se opakovaly v delších intervalech, ale nic po sobě není stejně. Nevím jak se správně nazývá nějaký úsek zahraný na bicí, tak mě nekamenujte.

  • [51] 15. 11. 2007 v 16:25

    Kashmir je jejich úplně nejdokonalešjí!!! Jinak mám rád hlavně věci z II, III a IV – Lemon Song, Heartbreaker, Livin Lovin Maid, Immigrant Song, Out on Tiles, Stairway To heaven a i to Rock’n’Roll…. přiznám bez mučení že jsou to vesměs věci s takovým „párplovským“ nádechem, ale hlavně je radost je poslouchat, když je ta správná nálada

  • [52] 15. 11. 2007 v 17:20

    PekelnáMicinka: no vidíš, já skladbu Rock´n´Roll přímo miluji. Pro její rychlost, dravost, divokost, postavenou na klasickým dřevním rock´n´rollu. Nehraji na hud. nástroj, neznám noty, nedokáži posoutit technickou náročnost této skladby. Z hlediska posluchače – laika však musím dít: jo, tak tohle má št’ávu! Ne nadarmo byl R´n´R otvírákem většiny koncertů LZ po roce 71.
    Srovnání s kapelou Status Quo, jejichž celá tvorba 60-70 let je na rock´n´rollu přímo postavena, mi nepřipadá na místě.

  • [53] 15. 11. 2007 v 17:23

    Pánové, jak to tak pročítám, možná dáme koncert ještě před desátým prosincem :-))) Dinar holt nastoupí v paruce ;-)

    PM: Na ten RnR pozor, ten oproti produkci Status Quo ční o deset pater výše. Ono to vypadá jako jednoduchá vypalovačka, ale není tomu tak v praxi. Vedle toho je to neskutečně dřevní rokec. Moby Dick jsme prostě… jednoduše nehráli… :-)) z logicko biologických důvodů na mé straně. Ale to závěrečné sólo na bicí v RnR jsem vystřihl. Trochu jednodušeji, no trochu hodně jednodušeji… ale dodnes jsem na to hrdej :-)

  • [54] 15. 11. 2007 v 21:06

    ledzep/GTI: Nechtěl jsem to srovnávat s produkcí Status Quo, já je vlastně ani neznám a ani znát nechci, prostě mě neberou, ale vždy když slyším RnR, tak mi to přijde takový moc jednoduchý (na LZ), moc boogie. Je to asi tím, že já radši to Rock, než to Roll. Možná naživo to má grády, a jak správně podotknul ledzep, otevírali jí koncerty. Možná právě proto, že je dobrá na rozehřání.

    Ad ledzep: RnR mě moc divoká nepřijde.

    Ricardo: Nevím jak je to dlouho co si „objevil“ LZ. Většině lidí, co je znají spíš kratší dobu se právě líbí písničky jako píšeš, rychlejší věci z prvních alb. Já si dnes poslechnu naopak radši takový ty utahaný a vrstvený věci z pozdější doby, ale ne že bych ty starší „jednodušší“ zavrhoval, spíš na ty novější mám mnohem častěji (tj. téměř denně) chuť.

    Absolutní nářez je druhý LZ DVD. Měl bych jen připomínku k tomu, proč Page ukončil Achilles Last Stand, tak jak ho ukončil. Má to svou poetiku, ale vždy když si to pustím, tak čekám že to bude hrát „do ztracena“, zejména s tím jak přitom kráčí jak behemoth či titán by se mi to líbilo. Vůbec je škoda, že těch použitelných záznamů z koncertů je málo. Hlavně u pozdější tvorby od Presence dál bych rád viděl tolik živejch věcí.

  • [55] 16. 11. 2007 v 0:12

    PM: už je to možná dva roky co sem tam poslouchám Zeppeliny – tak dlouho co mám jejich komplet. Pomalý věci mě až na výjimky neberou u žádnýho interpreta… asi nemám trpělivost to poslouchat. Z toho plyne i moje preference Deep Purple a Queen (co se týká 70. let), i když otázka je jestli se tyhle kapely dají s Led Zeppelin vůbec srovnávat.
    Každopádně to nic nemění na tom že LZ mají ve své hudbě spoustu různých fines a Kashmir je nejlepší písnička do auta co znám… prostě dokonalá atmosféra.

  • [56] 16. 11. 2007 v 11:11

    Ricardo: srovnavat zanrove nebo co se popularity tyce? Jinak co Roger Taylor a jeho solovky? Zboznuju Happiness

  • [57] 16. 11. 2007 v 11:26

    Ricardo, vidíš, a mě zase ta Kashmir připadala divná. Sto lidí, sto chutí

  • [58] 16. 11. 2007 v 13:28

    Ricardo: Teď se na mě pro změnu snese lavina, když řeknu že Deep Purple nemusím a Child In Time mě neskutečně prudí. :D Co se týká Queen, tam je to věc od věci, starý desky mám rád, zejména Sheer Heart Attack je dokonalá, takový ty věci ala I Want To Break Free nebo Radio Gaga ty pro změnu nesnášim.

    da_b0mb: já si od něj matně pamatuju jen nějakou písničku o nacistech, jinak jeho sólo dráhu neregistruju.

    Alessio: Aspoň je legrace, když se každýmu líbí něco jinýho. Líbí se ti tohle? :D http://www.youtube.com/watch?v=tU-UBZlD1eY

  • [59] 16. 11. 2007 v 14:25

    PM: jasně, že se mi líbí…jsem pořádnej bejk :-D. Nesmíš ale být maximalista…http://www.youtube.com/watch?v=mJ9hjSN-C9w&feature=related

  • [60] 16. 11. 2007 v 15:27

  • [61] 16. 11. 2007 v 18:32

    da_b0mb: co se žánru týče. Sólovky Rogera Taylora bych si hrozně rád poslechl ale nemůžu je sehnat.

    Alessio&all: jj bavili jsme se o tom… zkuste si Kashmir někdy pustit v autě, třeba nejsem sám na koho její kouzlo v této souvisloti mimořádně působí

    Micinka: na to máš právo, mě taky hrozně dlouho trvalo než jsem do DP pronikl, je to hodně specifická hudba. Jinak Queeny zbožňuju, byla to první kapela kterou jsem systematicky poslouchal. Nejlepší pro mě jsou Queen II a A Night at the Opera, Sheer Heart Attack je taky hodně dobrá deska, ale docela nesourodá….sakra musím si ji hned pustit. 80s v jejich podání je více méně popík, no ale potom zase udělali Miracle a Innuendo, což jsou taky mistorvké kusy (hlavně ta druhá)

  • [62] 16. 11. 2007 v 21:42

    Jo Innuendo je výborný. Text Bijou je úžasně výstižný.

  • [63] 2. 12. 2007 v 1:09

    Výbornej článek, klobouk dolů. A když už jsme u toho, navštivte stránky věnované Paulu Simonovi -> http://paulsimon.webpark.cz. Najdete tu mnoho zajímavých informací a především překlady všech Simonových písní :)

  • [64] 3. 12. 2007 v 17:13

    Zdravím,
    výborný článek, muselo to dát spoustu práce, ale měl bych jednu menší výtku.
    Píseň Cecilia není o tom, že někoho opusti oděvče, nýbrž o tom, že muzikanta opustila muza (Cecilia je patronkou hudby) a on není schopný skládat, v poslední sloce se to pak obrátí (she loves me again…)

  • [65] 21. 12. 2007 v 14:46

    Práci to moc nedalo…když je o čem psát, tak to jde skoro samo :-). Děkuji každopádně za pochvalu. Co se týče Cecilie…to jsem nevěděl, to je zajímavá informace. Ale i ten „prvoplánový“ výklad má myslím smysl. A nakonec…nechme si v tom každého najít to svoje, někdo dívku, jiný můzu. Já si jí kdysi s chutí zazpíval, když jsem se dal znovu dohromady s milovanou osobou opačného pohlaví ;-)

  • [66] 17. 2. 2008 v 16:06

    nevím sice kdo tento blog obhospodařuje, ale vím že stojí za to si to přečíst.