-
Výlet do Rumunska – do cíle zbývá pár posledních kilometrů
Zbývá nám zdolat pouze pár posledních kilometrů a ocitneme se na hranici Rumunska a Maďarska. Očekávání je veliké. Jaké zážitky nám Rumunsko přichystá? Přijíždíme na hranici a řadíme se do kolony. Naštěstí kolona aut postupuje celkem rychle a nemusíme tak trávit perné chvilky v úmorném vedru. Přichystáme si pasy a sličná rumunská úřednice nás po zběžné pasové kontrole vpouští do země naší cesty „zaslíbené“. Dokázali jsme to! Na 35 let starých strojích jsme dojeli až do Rumunska. Snad se dostaneme i nazpětJ. Na malý moment zastavujeme kousek za hranicí a domlouváme se na dalším plánu cesty. Prvním cílem je natankovat a druhým dojet do Baia Mare.
Trasa není příliš dlouhá ani složitá. Stačí ujet necelých 80 km a jediným větším městem, kterým projedeme je pouze Satu Mare. Následně chceme najít ubytování v Baia Mare a poznat Rumunsko na vlastní kůži. Není na co čekat tak vyrážíme. Musíme snížit tempo, jelikož cesty nejsou dvakrát v dobrém stavu. Navíc styl jízdy rumunských řidičů je poněkud „agresivnější“, než jsme zvyklý z Česka. Několikrát se nám stalo, že protijedoucí řidič vjel do protisměru a museli jsme tak uhýbat až na krajnici. Po celou dobu naší cesty v Rumunsku jsme nepotkali jedinou motorku. Těžko říct čím to je. Možná jsou v Rumunsku motorkáři druh na vymření. S čím jsme se ale setkávali poměrně často, a co je zároveň i pro tuto zemi typické, je kontrast nových moderních aut a povozů tažených koňmi. Stojíte na křižovatce a čekáte, až vám na světlech blikne zelená a mezitím si to na protější straně silnice pádí povoz naložený celou rumunskou rodinkou a v patách mu je luxusní SUV.
Po cestě jsme také narazili na žebrající děti. Většinou postávají někde, kde musí auta výrazně zpomalit a v ten moment k vám hned přiběhnou. Většinou se nám to stalo na vesnicích. Naopak ve městě spíše narazíte na moderně oblíkající se a vesměs velmi příjemné lidi. Samozřejmě jsme objevili i menší ghetta, ale tam jsme se logicky příliš nezdržovali :).
Do Baia Mare jsme dorazili kolem 4 hodiny. Zastavili jsme na parkovišti u Makra a šli jsme si obstarat něco k jídlu. Parkoviště bylo plné lidí, tak jsme se pokoušeli zeptat na nějaké vhodné ubytování. Bohužel nikdo nemluvil anglicky. Nezbylo nám nic jiného, než se vydat přímo do centra a pokusit se najít něco na vlastní pěst. Dojeli jsme k hlavní třídě, kde jsme zaparkovali a pokoušeli se od místních získat informace na vhodné ubytování pro nás i naše stroje. Situace se opakovala a nenarazili jsme na nikoho, kdo by uměl anglicky. Nakonec jsme se tedy rozhodli, že si město projedeme a snad narazíme na nějaký motel. Zhruba hodinu jsme se motali po Baia Mare a nebyli jsme schopni narazit na kloudné ubytování. Cesta v tak úporném vedru byla velmi vyčerpávající a docházeli nám po celém dnu za řídítky síly. Zastavili jsme tedy u krajnice a domlouvali se, že vyjedeme za město, kde se při nejhorším vyspíme ve stanu. V tom však po chodníku kolem nás prošla mladá slečna a já jsem na ni anglicky vyhrkl, jestli nám nemůže poradit, kde sehnat ubytování.
Jak už to tak bývá, zrovna když to nejmíň čekáte, stane se buď něco zcela špatného anebo naopak dobrého. V tom našem případě se na nás štěstí konečně usmálo. Slečna (její jméno jsem už bohužel zapomněl) mi plynulou angličtinou odpověděla, že nám ráda pomůže a jala se vysvětlovat cestu k penzionu. Po několika minutách jsme všichni pochopili, že trefit dle jejího popisu na místo určení bude zcela nemožnéJ. Ani nevím, jak mě to napadlo, ale navrhl jsem jí, ať sedne za mě a cestu mi sama ukáže. To jsem ještě netušil, že zažiju nejbizarnější cestu na motorce vůbec.
Tahle holka, studentka filozofické fakulty, 160 cm vysoká v minisukni a tílku, které zrovna mířila do knihovny, kam nesla náplně do tiskárny, předala kabelku a vše co měla u sebe Michalovi a řekla, že můžeme jet. Ukáže mi cestu, já ji pak hodím zpátky a mezitím na nás bude Michal čekat i s jejími věcmi. Vážně netuším, kdo by v česku něco takového udělal.
Asi na pátý pokus se jí podařilo vydrápat se na motorku. Ne, nebyla opiláJ. Nasadila se půjčenou helmu od Michala, která ji byla o x čísel větší a vyrazili jsme. Na motorce jela nejspíš poprvé. I když jsem se snažil jet co „nejjemněji“, pravidelně jsem dostával rány její helmou do mé hlavy. Mezitím jsem se snažil sledovat hektický provoz a přijímat pokyny od nového navigátora. Vesměs směr cesty udala pár metrů před odbočkou, takže to bylo docela honička. Výsledkem bylo, že jsme projeli asi 3 jednosměrky, 5x zabloudili, vjeli do pěší zóny, projeli celé hlavní náměstí, kde jsme míjeli místní cyklisty, holuby, zahrádky a chodce a nakonec slečna navigátorka jednou málem spadla z motorkyJ. Nakonec vše dobře dopadlo a stáli jsme před krásným penzionem., který měl i vnitřní dvůr, kde bylo možné bezpečně uschovat naše Hondy. Zjistili jsme, jestli mají volné pokoje, což měli a vyrazili jsme zpět.
Na místě, kde jsme před půl hodinou ponechali Michala s osobními věcmi naší zachránkyně na pospas jejich osudu, jsme se opět radostně setkali. Já měl radost, že jsem přežil jízdu, na kterou nikdy nezapomenu a také, že jsem našel ubytování. Slečna měla nejspíš radost, že se opět shledala se svými věcmi počínaje peněženkou, mobilem a konče náplněmi do tiskárny. No a konečně Michal se opět shledat se svou přilbou, rukavicemi a bundou. S velkými díky jsme se rozloučili a domluvili jsme se, že se večer potkáme v penzionu a zajdeme to zapít. Bohužel jsme se už znovu nepotkali. Alespoň tedy touto cestou můžu vyjádřit své velké díky za ochotu i odvahu pomoci nám v nelehké situaciJ. Díky neznámá studentko.
V příštím díle budeme finišovat 🙂
Další díl (10) Výlet do Rumunska – konec výletu – //blog.auto.cz/motorka/2011/09/29/vylet-do-rumunska-%E2%80%93-konec-vyletu/
Předchozí díl (8) Výlet do Rumunska – odhodlání nám nechybí – //blog.auto.cz/motorka/2011/08/29/vylet-do-rumunska-odhodlani-nam-nechybi/
Předchozí díl (7) Výlet do Rumunska – v Maďarsku nám štěstí přeje 2. část – //blog.auto.cz/motorka/2011/08/09/vylet-do-rumunska-%E2%80%93-v-madarsku-nam-stesti-preje-2-cast/
Výlet do Rumunska – konec výletu Výlet do Rumunska – odhodlání nám nechybí
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.