PROČ (NE) PLATIT POVINNÉ RUČENÍ

I kdybych vůbec netušil, co znamená slovo automobil, časem přijdu na to, že pojem povinné ručení označuje něco, co je povinné a tudíž jsem naprosto bezpodmínečně nucen to dělat, tedy platit. Byl bych ale velmi naivní. Povinné ručení je sice ze zákona povinné, ale víte, jak to chodí…

Všeobecně je pojištění vozidel stále častěji skloňovaný pojem nejen v reklamě, ale i v běžném životě. V době krize je člověk rád, když se mu podaří ušetřit každou korunu. Jak to tedy vypadá v reálu? Podle posledních zveřejňovaných statistik je u nás registrováno 7.2 milionů vozidel, z toho šest set tisíc neplatí povinné ručení. To je zhruba stejné množství lidí, které odpovídá dvojnásobku počtu obyvatel Ostravy. Ruku na srdce, stará rozmlácená škodovku bez technické, ve které se osmnáctiletí kluci pokouší přizabít v létě na poli u babičky, tuto takovou statistiku neudělá. Problémem jsou řidiči, kteří vůz využívají denně, třeba i k práci, a na povinném ručení se snaží ušetřit pár stovek na benzín. Ušetří něco?

Je to stejné jako s jakoukoliv jinou, typicky českou, snahou ušetřit za každou cenu. Dokud vás nechytí je všechno v pohodě. Stačí, ale jeden zmatený řidič, který vám nedá přednost zprava, přivolá kvůli nakřápnutému blinkru policii (sám má drahé havarijní pojištění, možná proto do vás ťuknul 🙂 a vy už nic nevysvětlíte.

Vysoká množství neplatičů samozřejmě inspiruje příslušné orgány k tomu, aby se snažili majitele nepojištěných aut vyhledávat a udělovat jim příslušné finanční sankce. Od ledna loňského roku už vybrala česká kancelář pojistitelů (ČKP) přes 337 milionů korun a nadšeně hledá dál.

Přitom o co jde? V dnešní době vyřešíte povinné ručení online za pět minut, a pokud nejezdíte zrovna tankem, vychází cena za povinné ručení vždy v řádu stovek korun. Stačí si to spočítat a uvidíte sami.