Ale zpět ke kořenu. Rozhodl jsem se na svém blogu znovuzavést nedělní chvilky poezie. Té krásné poezie, hlavně o naší vlasti, o našem národu a o nás samých. Nebojte se, není to žádná agitka Národní Strany, nejsem dement ani rasista (asi…).

Poznámka na okraj…ano, není to nic o autech. Těm, kterým to vadí vzkazuji: „Přejděte tuto skutečnost, prosím, shovívavým mlčením. Krásná báseň ještě nikdy nikomu nic neudělala a vsadím se, že spousta (hlavně mladších) lidí je bude číst možná i poprvé. Pokud si i přesto myslíte, že to sem nepatří, pak si, se vší vážností, račte trhnout nohou.

Dnes začněme podle mého názoru tím největším českým básníkem, nositelem Nobelovy ceny za literaturu, Jaroslavem Seifertem a jeho (pro mě) nejkrásnější básní.

Jaroslav Seifert

Hora Říp

Viděl jsem hory plné ledu,

však zpívat o nich nedovedu.

Jiskřily dálky nad hlavami

jak bledě modré drahokamy.

Jímala závrať při pohledu,

zpívat však o nich nedovedu.

Když ale vidím na obzoru

uprostřed kraje nízkou horu,

na nebi mráček běloskvoucí

– přestane srdce chvíli tlouci.

Oblaka letí v klasech zralých

a koně dupou po maštalích.

V panácích jsou už všude snopy

a svatý Jiří zvedá kopí,

aby je vrazil ve chřtán dračí,

a motýl spěchá po bodláčí,

a jako krůpěj na prstenu

třpytí se drobná kvítka rmenu.

Tu nemohu se vynadívat

a všechno ve mně začne zpívat,

zpívat i plakat. Maminko má,

jak je to hezké u nás doma!

Začínáme klasicky, Garfieledem. Trable s ženami, to je obehraná písnička. Takový evergreen…

–

–

–

–

No, další věcí je expanze čínských výrobků (a také automobilů) do Evropy. Je šokující, že začíná Moravou, krásnou to zemí. V Kartografii Praha již nechávají tisknout nové atlasy pro druhý stupeň zvláštních škol, kde je to jasně zdokumentováno:

–

–

–

–

–

–

No, ale zpět k nám. Možná jste zaregistrovali, že motorky se ze zdejšího serveru přesunuly na server jiný, zvaný Autofun. Díky tomu jsme přišli i o sraz mladoboleslavských milovníků rychlé jízdy na dvou kolech z klubu „Dřevostav Mladá Boleslav“. Kromě toho, že se jim název krásně rýmuje jsou to velmi veselí kluci. Ano, většina jsou romové a v Dřevostavu se přes noc ztratily stroje, ale kdo by si tím nechal kazit dojem, že.

–

–

–

–

–

–

–

–

Zustanme ale u aut, respektive jejich internetové podoby. nezřídkakdy tu na diskuzích dojde k váášnivým debatám, létají jiskry a často vzejde i Plamen…ehm…plamen. Mě to štve, vás to štve a paní Pohlovou také. Proto na schůzi sdružení „Důchodci za pořádné diskuze“ přednesla, pod vedením předsedy GTI, tento geniální projev. Krátký, jasný, úderný. Já jsem tam teda taky byl, řekl jsem Ricardovi (to je totiž zdejší nick paní Pohlové), že to vyřkla moc pěkně a že to určitě nezapadne do propadliště dějin. Inu – tady to je:

–

–

–

–

–

–

–

Zrovna ted se mi do mejlu dostal snímek od Lahvoň photo syndication, čili horké spy foto: redakce slaví příchod nového roku. Co dodat…chybí tam už jen James Bond a je to komplet… Libor Zezulka opět chybí, ale toho už ostatně z roadlooků známe. PS: že to byla pořádná jízda, není třeba dodávat…poťouchlé výrazy a pitivo na stolech mluví za vše

–

–

–

–

–

–

–

Tak, co říci závěrem? Všem krásný nový rok, ať se daří a…nezapomeňte na své čtyřkolové miláčky!

To vám nepřeju jenom já, ale také má kouzelná asistentka, slečna Mitsuba. Ciao!

Nebude to trvat dlouho a budem slavit posledního Silvestra. Co je nějakých 60 let proti temné věčnosti? Nic… Ale aby tě ani nenapadlo sednout si na štokrle s rukama v klíně a s nudlí u nosu – dostal jsi dar, dar života, tak ho koukej pořádně využít. Nejlíp tak, aby jsi lidem i sobě dělal radost, nedělal levoty a měl pokoru. No znáš přece ono geniální „Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když už kouká, aby byl, a je, tak má bejt to, co je, a nemá bejt to, co není, jak to v mnoha případech je.“

Tak, a ted taky něco o autech. Máme je všichni rádi, ba je přímo milujeme. Máme své oblíbené značky (taky ve vinotéce na Silvestra po večeři šáhneš na čtyřicetiletýho Crofta?), nenechme ale, aby nám zvyk zastínil rozhled. Železná košile je totiž někdy na obtíž, o tom by mohli Křižáci u Sudoměře hooodně dlouho povídat. No nic, nebuďme sentimentální a řekněme si, při pohledu na naše vysněné vozy…

…živí nás nedostanou ;-).

Vše nejlepší do nového roku všem. I těm s pitomými názory (ahoj, Danieli)!!!

Jsem človíček relativně mladý a zažil jsem jen ten druhý listopad. Úplně si ho nepamatuji, protože jsem ještě nechodil do školy. Hodně jsem ale slyšel od rodičů, známých, z knih, tisku či televize. Za komunistů jsme přišli o hodně. Nejenom o pole či tatrovku. Přišli jsme o kus svého já. Ten kus, nazývající se svobodná vůle. Mohli jsme mít jakékoliv auto, pokud jsme chtěli těch několik modelů z východního bloku. To samé s botami, látkami a vlastně vším ostatním.

Komunismus je, když se dobrý úmysl zvrhne v něco ohavného. Otázkou do diskuze je, zda se to zvrhnout musí. Nějakých 20 % lidí u nás si myslí že ne. Nebo že by volili chomout kolek krku schválně? Já si myslím že ano, že se to vždy zvrhne a nemá smysl to poněkolikáte zase zkoušet. Trošku bych si i přál, aby se těm všem, kdo zločineckou organizaci volí, tak trošku zkřivila huba…pak bysme je bezpečně poznali.

Jako instruktážní film doporučuji Farmu zvířat. Slov netřeba. Tedy vlastně ano…je třeba říct jedno slovo těm, kdo změnili tok dějin a umožnili mi svobodné dospívání. Václave Havle, Solidarito, demonstranti s holýma rukama…

Děkuji!

Jak jsem rostl, přestal jsem jako její těžiště vnímat rychlé, hitparádové písničky. Cecilia je nádherná skladba, Baby Driver jakbysmet. Toto album ale nabízí víc. Mnohem víc. Stačí se vpít do melodií, nechat s sebou prostoupit texty…s duší otevřenou dokořán.

Bridge over Troubled Water: Já jsem tvým mostem přes rozbouřené vody života, pokud mi budeš důvěřovat, můžeš po mě přejít. Jsem na tvé straně, příteli. Neskutečně procítěná píseň. Melancholický klavír, mísící se s jemným Artovo tenorem, který v závěrečné fázi doprovází smyčce a jemné údery do bicích, symbolizující jistotu a odhodlání. Odhodlání člověka, přítele, který tě nikdy nenechá ve štychu.

El Condor Pasa: Radši bych byl lesem nežli ulicí, raději bych byl kladivem nežli hřebíkem...Peruánská píseň o touze člověka být volný. Volný ve všech smyslech tohoto slova. Paul Simon je autorem textu, který perfektně splývá s geniální andskou melodií a dává tak vzniknout jednomu z nejpravdivějších singlů, které jsem měl tu čest slyšet.

Cecilia: Cecilie, lámeš mi srdce, otřásáš s mojí každodenní jistotou. Rychlá, melodická píseň. Ve velké míře jsou využívány rozličné hudební nástroje včetně dlaní a úderů do kytar, aranžmá, které takto vznikne je nenapodobitelné a pro Simona s Garfunkelem jedinečné. Text nám vypráví o tom, jak mladíka opustí dívka, která se k němu záhy navrátí. Ano, tohle si asi prožil každý z nás…Simon s Garfunkelem to podávají velmi energickou a osvěžující formou. Při téhle písničce si snad každý začne rukama poťukávat do volantu.

Keep the Customer Satisfied: Je to stále o tom samém – podomního prodejce všude provázejí jen nepěkná slovíčka a pomluvy. Krok před leskem svých bot, dva kroky od státní hranice…a on přitom touží po jediném. Po tom, uspokojit zákazníka. Životní příběh prostého prodejce, se kterým se život nemaže. Melodický kytarový doprovod střídá v závěru velmi emotivní trubky, ze všech sil křičící do světa beznaděj a naději v jednom. Pokud jste, jako já, pozitivně ujetí na trumpetách, vřele doporučuji při poslechu této skladby volume doprava.

So Long, Frank Lloyd Wright: Architekti přicházejí a odcházejí. To, co po nich zůstává je jejich dílo. Někteří architekti přijdou a odejdou bez povšimnutí. To nebyl případ Franka Lloyd Wrighta. Klidná, uvolněná píseň.

The Boxer: Já jsem jen chudej kluk z předměstí, co se pere se životem dál a dál. Kolikrát jsem už život chytil pod krkem, aby mi to on pak vrátil i s úroky. Rvát se ale nepřestanu…vylížu si rány a ráno budu zase v ringu. Už teď s jistotou vím, že v protějším rohu bude favorit všech favoritů…život sám. Opět ukázka geniality autorské dvojice. Aranžmá znovu dokonalé, pestré, jakoby symbolizující nekonečnou pestrost života. Životní zápas připomínají údery rukavicí do boxovacího pytle, přicházející kdesi odzadu…bojovník je totiž schovaný v každém z nás. Za život se totiž vyplatí se rvát…až do posledních sil.

Baby Driver: Říkají mi Baby Driver, jsem docela číslo. Jen co se kola dotknou asfaltu, už mě jen těžko chytneš. Jo, moje ventily maj se mnou těžkej život. Holka, teď nejde o tvé copy, teď jde o tvůj sex-appeal. Tak pojď nahoru, naši nejsou doma…můžeme si hrát. Paul Simon si se svou kytarou nenuceně pohrává ve velmi sympatickém rytmu. Ke slovu se opět dostanou jak bubínky tak trumpety, aby postupně pod vedením kytary celou píseň vygradovali až do velkého finále, kde nám Baby Driver odfrčí pryč.

The Only Living Boy in New York: Půlku našeho času jsme někde, aniž víme kde. Osamělá píseň o tom, že někdy se i v přeplněném velkoměstě můžeme cítit jako v opuštěném hangáru. Čas plyne, ale my stále hledáme spřízněné duše. To, že jich několik dokážeme za život najít, je ohromnou výhrou. Po rychlém Baby Driverovi opět klidná píseň, ve které vynikne vokální čistota dvojice a bolestně pravdivý refrén se nese na vlnách jemného tenoru až do tvé duše.

Why Don’t You Write Me: Proč mi nepíšeš? Já se tě nemůžu dočkat, už tě chci mít vedle sebe! Zase o něco lehčí píseň o čekání. Čekání na dopis od milované dívky. Všichni víme, že některé dopisy nikdy nedorazí…

Bye Bye Love: Támhle jde moje bývalá dívka s někým jiným… Převzatá píseň od Felice a Boudleaux Bryantových. Je zpívaná live v Iowě a čiší z ní neopakovatelná atmosféra koncertů Simona a Garfunkela. V životě se scházíme a rozcházíme, hledáme a nalézáme, abychom v zápětí ztratili. To je její poselství, zabalené do příjemného obalu pánů Simona a Garfunkela.

Song for the Asking: Tohle je moje písnička pro potřebné…jen řekněte a já budu hrát. Melancholická, kratičká píseň na závěr celého alba. Jemné drnkání do strun, doprovázené tichým zpěvem, ve kterém je vše. Všechna myslitelná láska k bližnímu.

Jakkoli jsme se snažil navodit atmosféru celého alba, neuspěl jsem. Některé pocity totiž nejde vyjádřit slovy. Vřele doporučuji si někdy v klidu toto album poslechnout. Ne pro jeho vynikající, pestrobarevné aranžmá, ne pro hluboké a dojemně pravdivé texty, dokonce ani ne pro vyvážené a precizní hlasy Arta a Paula. Poslechněte si je kvůli sobě. Bardi jako Bruce Springsteen či David Gilmour vám otevřou vaše zaschlé rány, nastaví nemilosrdné zrcadlo tvým každodenním prohrám. Simon s Garfunkelem rány zacelí a pohladí po duši. A tak, jak to dělají oni, to už nikdo jiný neumí.

Pokud použiji větu z Pelíšků, „rozmohl se nám tady takový nešvar“, přesně tím popíšu co se tady na diskuzích a blozích děje. Někdo s velmi nespisovnou slovenštinou (a ještě nespisovnější češtinou) s prapodivným slovosledem a myšlenkou se velmi aktivně zapojuje do diskuzí. Jsme ale v demokracii a tak si to dělat pro mě za mě může.

Minule jsme společně sledovali, jaká jména (nicky) používal. Byla to snadná a zábavná hra, protože rozpoznat Daniela bylo velmi snadné zhruba tak od třetího….slova. Sebrali jsme společně plánovaných 50 přezdívek tohoto malého, snaživého človíčka a on nám bohudík na chvíli dal čas se z něho vzpamatovat, když na několik měsíců zmizel. Mezitím obšťastňoval kolegy na konkurenčních webech, kde se mu podle ohlasů dařilo velmi podobně jako na webu tomto.

Daniel je velmi pilné stvoření. Za těch zhruba 7 dní, co funfuje jeho profil Look, napsal krásných 817 článků. Nemusím dodávat, že jejich kvalita je naprosto úžasná. Pokud to takto půjde dále, diskutérský matador GTI by se se svými 16.000 příspěvky ocitl za dvacet dní na druhém místě. Zajímavé, že?

Co ale s tím? Hate-list je krásná věc, když je ale v každé diskuzi dvacet Danielovo příspěvků, tak vás už jen hlavičky zabanovaných článků dokážou nas…štvat. Ignorovat? Vysvětlovat? Nadávat? Pojďmě to tu nějak smysluplně vyřešit….nebo se o to alespoň pokusit.

Když jsi před dvěma lety přijel do Prahy na své rozlučkové turné, nazvané „A Night to Remember“, nebylo jiné možnosti než přijít se na tvé vystoupení podívat. Konečně jsem slyšel tvůj barevný tenor naživo. Myslím, že jsem se s tebou, alespoň symbolicky, rozloučil důstojně. Dnes ráno jsi totiž zemřel. Tvůj odkaz ale žije dál. Tisíce a tisíce vydaných nosičů, tisíce koncertů a představení. Za svého života jsi rozdal spoustu radosti a pozitivní energie. Díky moderní technice je můžeš rozdávat všem lidem…. Stal ses nesmrtelným. Tvůj hlas bude znít navždy.

Je mi smutno. Odešel jsi náhle. Život je ale takový…

[Zde je video, které nemůže být zobrazeno ve feedu.Pro zobrazení videa navštivte tento blog.]

Malé video s pěknou muzikou a pěknou myšlenkou. Užívejte sluníčka!

A protože mě tento člověk zajímá i jako objekt vhodný pozorování, zakládám článek, kde spolu budeme sledovat všechny jeho proměny – pište svá zjištění, jako kdo že se pan DanielDesign zase zaregistroval (jde to velmi dobře vysledovat z rozhovorů, které rád vede sám se sebou) a já budu průběžně aktualizovat následující seznam:

1.DanielDesign

2.DYNA

3.De Luxe

4.e

5.GETZ

6.Nosáň!!!

7.GOGO

8.1A

9.ODISEOWQ

10.GEORGE

11.FALCOM

12.!Úžasné!!

13.1A-DanielDesign

14.SUPERB

15…………………………………………………………………………………

16.d

17.Krach

18.ALEBIO

19.ejkvhotrgftfsdjkgtirhyt215010546151602bnty54h105th1543gh12jk154bj1ty531j0gh26hr01h2r530j156g20516gf01h2g101gh123rn0t21561trh05610e561v6sbvh0360153ty

20.f

21.1

22.2369547869210458194874871056478925218418456546741405647784521042000124215679287615671gyrjhivu sdhsci awbierhxcrxcýátrwcnhtýyžíľšýťčéš+ýcá sdgbv4586043560123050154108797/*98245 ,33

23.caedo!

24.čedo

25.cedo?

26.?::_“)!ää.,-ô§§äúá=žť´éčížé=ščéoýébvje151210424406áyýíécedogvdrgery5evhg4r_nhiočťbu2žru01j874unh1h8č ý4/**-

27.nick!

28.daj tam uz ten bnick!!!

29.WQEAZNV EGFN VWE_CEDOWFEKRG

30.da_b0mb | adsl-d140.84-47-86.t-com.sk (84.47.86.140)

31.wdc wervge

32.wolff | adsl-d140.84-47-86.t-com.sk (84.47.86.140)

33.Jozki | adsl-d140.84-47-86.t-com.sk (84.47.86.140)

34.EXELENCERIOFK EVNEBFGHTBKMJNYUK28603951775145411HTH1H54H1G21BHHT151HGR4G10čž7ýáí4áVá8=é87´4§P51.-20D3R5WEE+čť*/Y-

35.šššššššššššššššššššššššššššššššššššššššššššššššššššččččččččččččččččččččččččččččččččččččččččččččččččssssssssssssssssswwwwwwwww

36.cedo?!

37.béčko

38.casdfsfsdffsdfsd

39.LALO

40.JA

41.dasfsv

42.ojojojko

43.ojkou

44.ojkou!

45.ojkou!!!“

46.ojkou!!!“sqwš

47.ojkou!!!“sqwštzhhh

48.preco?

49.Alessio je idiot!

50.sfdn už211542524541560478056142754844164187025,3268407401261046714851514879456301561741561701211

Často tady jedna skupina křičí na tu druhou, že je úplně hloupá, že takové či takové auto přece není vůbec hezké, nemá ducha, nemá smysl.

Pravdou ale je, že následující citát platí bezezbytku. Kéž by se podle něj v debatách lidé řídili a necpali kolegům své názory, myslíc si, že se jedná o univerzální pravdu.

„De gustibus non est disputandum, o chutích se nediskutuje. V podstatě to znamená, že by se nemělo diskutovat ani o vkusu, ať už podle našeho názoru dobrém, nebo špatném. Vkus, touha a chtění stojí mimo diskusi, nedají se vysvětlit, propagovat ani hájit.“

Jack