• Monteverdi – švýcarsko-italská amerika

  Publikováno: 11. 8. 2014

  Malosériové značky, nebo malé firmičky vyrábějící sportovní či luxusní automobily používaly v 60-80. letech velmi často americké motory i automatické převodovky. Na tom by nebylo nic divného.

  Pak tu byli i tací, kteří na to šli trochu jinak.

  Jedním z nich byl Peter Monteverdi, věhlasný švýcarský specialista na sportovní vozy pocházející z předměstí Bazileje, Binningenu.  V 50. letech, jako velmi mladý (22 let), převzal po zesnulém otci autoservis, který později rozšířil a stal se oficiálním dealerem vozů Lancia, BMW a Ferrari. Ovšem už od svých sedmnácti let se realizoval na nejrůznějších stavbách závodních speciálů a vlastních vozů, které se staly později jeho dominantou.

  Zcela zámerně vynechám všechny jeho akvizice, s naším tématem nesouvisející a skočím rovnou k věci.
  Počátkem 70. let probíhala ve Švýcarsku montáž sedanu Plymouth Valiant pro evropské trhy u AMAG-Montagewerk, kterého si zřejmě Peter Monteverdi všiml.

  

  Tehdá se zřejmě zamyslel nad tím, jak by mohl vůz amerického vzhledu vypadat, kdyby mu vdechnul italský styling 70. let s oním fiatáckým předkem s dvojicí světlometů.
  Zcela originální ale byla tato myšlenka – udělat z obyčejného amerického vozu (Volare – ano Monteverdi nakonec zvolil nástupce Valiantu-  skutečně nebyl nic luxusního) netradiční a luxusní evropskou kusovku pro velmi movité zákazníky. Opravdu odvážná myšlenka a to i na dobu 70. let.
  Sériový Valiant a nástupci Aspen/Volare stáli zhruba třetinu, co Mercedes W115, ovšem po přestavbě na Monteverdi se poměr obrátil.

  Monteverdi již v té době spolupracoval s italskou karosárnou Fissore a tak na dílně Plymoutha částečně odstrojil a veškerou plechařinu kromě dveří  nechal dle návrhu upravit. Dále nechal vyrobit novou kapotu a víko kufru, poté přidal nové nárazníky, detaily jako zrcátka, světlomety a masku.

  Následovalo přečalounění interiéru, nové sedačky, nový volant, úprava přístrojového panelu a doplnění středového tunelu s voličem automatu (volič měl Aspen/Volare volitelný pod volantem nebo na podlaze). To vše dovršilo použití 14“ disků z lehké slitiny s pneumatikami 215/70 s širším J a nižším ET proti sériovým kolům, což vozu dodalo jistější postoj. Škálu pohonných jednotek zastupovaly výhradně motory Chrysler a to V8 5.2l, či 5,9l  nebo 7,2l. Parametry pro 1600kg těžký vůz se standardním osmiválcem 5.2l jsou 116kW při 3000 ot./min., 383 N.m při 2000ot./min , s třístupňovým automatem zrychlení na stovku za 10s a z 85 litrové nádrže každých 100km zmizelo 14-20l a dle zpřevodování byla maximální rychlost 180-210km/h. Vnější rozměry jsou 4,88×1,82×1,4m.

  Vůz dostal název Monteverdi Sierra a v letech 1977-1980 se ho vyrobilo 20 ks.

  Ovšem již před vznikem Sierry měl Monteverdi ve výrobním programu jinou ameriku – od roku 1976 totiž vyráběl model Sahara, což byl americký terénní International Scout s drobnými úpravami exteriéru, mimo jiné, s charakteristickou maskou s dvojicí kulatých světlometů. Dodával se s různými motory (4, 6 a 8 válců) a nechyběla ani prodloužená verze (Long).

  

  Tyto luxusní terénní vozy ze svého času úspěšně prodávaly nejen v evropě, ale i v arábií a dalších zemích.

  Nápad udělat z obyčejné ameriky něco luxusního tedy tehdá vyšel. Další modelem, který si ještě přek ukončením výroby Monteverdi vybral pro svoje přestaby byl už ale Mercedes, takže anabáze s americkými modely skončila v roce 1980 s koncem Sierry. Není bez zajímavosti, že pan Monteverdi tento název ještě výhodně zpeněžil – prodal ho totiž Fordu.

Nejrychlejší sedan na světě – Dodge Charger Hellcat Snížení spotřební daně na PHM – Konečně?