• 100 let AMO ZIL

  Publikováno: 2. 8. 2016

  2. srpna 1916, tedy přesně před 100 lety byla založena nejstarší ruská automobilka – AMO (dnešní ZIL). Firma byla založena ještě za cara jako Avtomobilnoje Moskovskoje Obšestvo, v roce 1931 byla závod přejmenován na ZIS, po odhalení stalinova kultu v roce 1956 pak nesl název ZIL po řediteli závodu Ivanu Alexejevičovi Lichačevovi.

  Prvním výrobkem byl nákladní automobil AMO F-15 – zakoupená a vylepšená italská licence Fiatu F-15. a
  Říjnová revoluce a nástup bolševiků k moci a následná občanská válka mezi bílými a rudými zpozdily začátek jeho výroby až do roku 1924.  AMO F-15 se stal vůbec prvním sovětským masově vyráběným nákladním automobilem.
  Po rekonstrukci továrny v letech 1930-1931 bylo opět navázáno na výrobu nákladních vozů, ovšem již bez italské licence.
  Po znovuotevření továrny byl podnik přejmenován na ZIS (Zavod imeni Stalina) a tuto značku nesly nově všechny vozy.
  Poté, co ZIS v roce 1936 nakrátko převzal výrobu luxusního vozu L-1 vyráběného do té doby v Leningradě, bylo rozhodnuto o výrobě vlastního reprezentativního modelu.
  Ke spolupráci byla přizvána americká značka Buick a koncern General Motors.
  Díky této spolupráci pak vznikl model ZIS 101.
  ZIS 101, se tvary karoserie pdoobal vozů americké zančky packard, jež měl Stalin v oblibě, ve výrobě zůstal do roku 1941.
  2. sv válka pak veškerou výrobu přerušila a v ZILu se vyráběla vojenská technika až do blokády Moskvy, kdy pak bylo zařízení přesunuto dále na východ. Již jako AMO na počátku 20. letech vyráběl licenční lehké tanky podle vzoru Renault, za 2sv.  války vznikaly mimo jiné v továrně ZIL unikátní bojové motorové saně a po jejím konci různá vojenská nákladní vozidla, transportéry nebo obojživelná vozidla.

  Po skončení druhé sv. války začala výroba vozu ZIS 110, který s řadou vylepšení zůstal ve výrobním programu až do roku 1958. Vůz existoval i jako kabriolet.

  V roce 1956 došlo ke změně názvu automobilky. Jména diktátora Stalina vystřídalo po odhalení Stalinova kultu N.S..Chruščovem  jméno ředitele závodu Ivana Alexejeviče Lichačeva. Závod tak nesl název ZIL  – Zavod imeni Lichačeva.

  V roce 1958 přichází nový model ZIL 111. Ten vydržel ve výrobě až do roku 1962, kdy byl nahrazen dvojicí ZIL 114 a 117 (117ka je kratší verzi 114 a ve výrobě byla od roku 1971).
  Výroba 114 byla ukončena v roce 1976 kdy ji nahrazuje modernější 115ka přísně hranaté karoserie. Menší 117ka vydržela ve výrobě až do roku 1983. V roce 1978 přichází ještě model 4104, což je delší verze 115ky.

  Zcela nový a nejzásadnější model automobilky přichází v roce 1986. Za Gorbačovovy éry ZIL představuje novou moderní limuzínu ZIL 41041. Od té vzniklo několik různých verzí, které se ve výrobě udržely až do roku 2002.
  Poslední zástupci této řady sou kabriolety ZIL 410441 vyrobéné v roce 2010 v počtu 3 ks pro potřeby vojenské přehldíky na rudém náměstí v Moskvě. Ministerstvo obrany ale zakázku na poslední chvíli zrušilo když obdrželo darem 3 ks renovovaných kabrioletů od majitele GAZu Děripasky. Tyto vozy však mají americký povodzek, motor a převodovku.

  ZILu tedy ty tři vyrobené kabriolety zbyly, jeden si zakoupil do své sbírky bývalý ukrajinský prezident Janukovyč. O osudech dalších dvou nemam informace. //blog.auto.cz/american/2012/05/zil-410441-posledni-klasik/

  Tot vešekerá sériová produkce osobní automobilů ZIL.

  Zbývá ještě zmínit prototypy ZIL 4102 //blog.auto.cz/american/2014/09/zil-4102-to-nejlepsi-z-perestrojky/ vyrobený v počtu 2 ks, dodnes se zachoval pouze jeden.
  A pak ještě prototyp ZIL 4112R z roku 2012 , který vznikl v počtu 1 ks.
  //blog.auto.cz/american/2012/09/zil-4112r-luxusni-retrolimuzina-aneb-prototyp-je-tu/

  Kromě limuzín, kabrioletů, sanitek a pohřebních vozů vzniklay v ZILu od roku 1961 ještě luxusní minibusy ZIL 118 „Junost“. Ten byl v 80. letech zmodernizován a pod názvem ZIL 3207 vyráběn až do poč. 90.let

  V 50 a 60 letech ještě ZIL vyráběl autobusy a sportovní prototypy závodních vozů. K těm se někdy vrátíme samostatným článkem.

  Hlavními produkty ZILu však byly nákladní vozy, speciální technika a stroje pro armádu.
  Po AMO F-15 následovaly vozy AMO-2 a AMO-3, následně pak ZISy  5,6,32,42,50,150 a 1151 a následně již pod značkou ZIL legendární 157, 164, 130 a 131, které zná i většina vojáků sloužící v československé armádě, která tyto voyzy také používala.

  V roce 1986 přichází nový model ZIL 4331 , od roku 1994 pak malý a lehký nákladáček 5301 „Byčok“.
  Revoluci přinesl až nový model Kentavr s čínskou budkou, těch bylo vyrobeno ale jen několik desítek ks a slouží především jako vozy komunální techniky v Moskvě (čistící, kropicí a zametací vozy).

  Jediným dnes vyráběným vozem je model 432776T, který se vyrábí ve Smolensku a opět především pro použití nástaveb pro údržbu zeleně, cest a silnic a zemědělskou oblast.
  //blog.auto.cz/american/2016/01/zil-2016-zily-opet-ve-vyrobe/

  Osud firmy je nejistý, původní závod v ulici Avtozavodskaja je z poloviny zbourán, přežívají jen některé historické budovy a provoz kde jsou renovovány limuzíny a speciální modely. Provozy kde byly vyráběny nákladní vozy jsou postupně bourány a demontovány a nahrazovány novou výstavbou administravních a kulturních budov.

  Éra po roce 1992 už příliš optimistická nebyla. Privatizace závodu se nepovedla – v roce 1991 po rozpadu SSSR došlo k privatizaci závodu a automobilku získala počítačová firma Microdean. Jenže zatímco počátkem 90. let se výroba nákladních vozů pohybovala ještě v desítkách tisíc ks, Microdean dovedl firmu do záhuby – za prvních 9 měsíců roku 1996 se prodalo pouze 3000 ks. V té době za částku 6 milionů dolarů získal kontrolní balík opět stát – tedy přesně moskevská radnice.
  Microdean například půjčoval Zilu peníze přes jednu ze svých „dcer“, která si účtovala za opožděné platby horentní penále. Za poslední dva roky se tak dluhy Zilu zečtyřnásobily na 122 milióny dolarů. Radnice a Lužkov se snažili ZIL odlužit a zajistit zakázky, většinou turné po Rusku ve stylu zachrante ZIL a kupujte jeho výrobky nebo barterovými obchody s partnery radnice. Leč bez peněz do vývoje a kvalitního vedení neuspěli.
  Najít strategické zahraniční partnery také ne, bývalé vedení dělalo chyby a navíc kradlo, v prvních letech po pádu sssr navíc závod trpěl značnou přezaměstnaností. Spolupráce s Caterpillarem nic krom účasti v Evropském poháru tahačů s vozy ZIL-Caterpillar nepřinesla.Areál byl starý a bez investic chátral, některé nepoužívané budovy byly napůl zbořené.
  Krom automobilů vyráběl ZIL v 90. leteche ještě zvony, zatímco v éře SSSR dělal jízdní kola, ledničky a další spotřební elektroniiku.

  ZIL je až dosud ve vlastnictví státu (kromě výroby a renovací limuzín a minibusů fa MSC6 – což je soukromá firma), ten ale nedokázal zajistit dostatek financní na modernizaci závodu a zajištění konkurenceschopnosti výrobků, ač mnohé prototypy byly vemlmi povedené a zajímavé. Zároven nebyl schopen ZILu zajistit strategického partnera nebo ho prodat.
  Pod značkou ZIL se údajně mají objevit nové reprezentační limuzíny, minivany a SUV vyvíjené v rámci projektu Cortege a které by se měly začít vyrábět v roce 2018. Kde ale bude výroba probíhat (možná institu NAMI)  a zda vozy skutečně ponesou znak ZIL není známo. Renovace a možná výroba původní limuzín a jejím prostřednictvím i celá značka ZIL zatím žije dál.
  S osudem nákladních vozů je to ještě nejistější a je otázkou zda časem neskoční i výroba ve Smolensku.

  Ještě jedna perlička – se závodem AMO ZIL měla družbu naše letňanská Avia a několik jejich zaměstnanců bylo v ZILu na stáži.

  Na závěr přinášíme několik obrázků z oslavy 100 let konané v areálu AMO ZIL v Moskvě.
  K jednotlivým modelům se ještě vrátím speciálními články.

  

Prodeje amerik v roce 2016 v ČR Lada Vesta Sport – ruské RS má 150 HP