Jak jsem již řekl – není to obyčejné Twingo, jak ho známe. Jeho exteriér je nemalou měrou modifikován, aby hrdě reprezentoval karosérii typu targa, kterou v nižších automobilových segmentech nepotkáváme každý den. Jsem potěšen dynamikou, jež sálá z propracované přídě s atraktivně tvarovanou maskou chladiče. Rovněž potěší prolis na kapotě, který je situován do oblasti provokativního (avšak nikoli cíleně) loga výrobce.

Přátelé, jsem však nadmíru potěšen detailem, který pojí tento vůz s polmyslnou érou francouzských modelů, spjatých s nesmrtelným odkazem Avantime. Jedná se o ostře tvarované, trojúhelníkovité směrovky za podběhy předních kol… ach, nostalgie je mocná čarodějka.

A zbytek? Střecha, která splývá se zádí v harmonické linii, dodává vozu na dojmu, že je karosérie o něco nižší. Podobný postup lze vypozorovat i na Megane Coupé.

Dnes jsem byl velice stručný. Ale na závěr zde presentuji malé zamyšlení. Jistě jste si všimli, jak Renault vydatně oprašuje jména, která vtiskl krásným a designově nesmírně cenným koncepčních vozům, a pojmenovává jimi své sériové produkty. Proti tomu nelze v zásadě nic namítat, ale podívá – li se člověk na to, kde krásné názvy výstavních prototypů obvykle končí, stojí to přinejmenším za zamyšlení…

… Jak byste v roce 1999, při premiéře studie terénního vozu budoucnosti Koleos, reagovali na to, že bude toto jméno za 11 let použito v případě silničního SUV, spjatého se Samsungem?

Jak by veřejnost okomentovala fakt, že ladné jméno Fluence, znéme již z dech beroucí záplavy elegance v praxi (tedy stejnojmenného konceptu z roku 2004),  bude k vidění na zádi nástupce cenově výhodného Mégane Sedan?

… a co teprve zmíněná targa jménem Wind, jejíž modelové označení jsme obdivovali v souladu s roadsterem, který měl v srdcích nás, jedinců, prahnoucích po originalitě, zalepit jizvy po odchodu Avantime a skutečnosti vratké prodejní bárky jménem Vel Satis?…

Automobil, u kterého mě společný název se studií „vadí“ nejméně, je free – stylová, třídveřová verze modelu Kangoo. Průkopníky přídomku Be Bop zde byly dva rozpustilé koncepty z roku 2004.

Dovolím si položit otázku – kdo to bude příště? Levný konkurent Taty Nano s názvem Ludo? (vize městského vozítka z roku 1994, pozn. autor).

Pro CDCC Jakub Sochor (Avantime)

… akorát mi na něm trochu vadí prostornost na zadních sedadlech, která zaostala za očekáváním. Ale to je spíše ryze konstrukční záležitost. Faktem je, že proporce vozu jsou vyváženy a na oko působí lahodícím dojmem. Na rozdíl od notoricky známé Fabie, nebo koneckonců i Ibizy, která trpí drobným nedostatkem – má příliš členitou příď, s čímž ne zrovna ladí, byť tvarově nadčasová, ale čistá a uhlazená záď.

Polo pod taktovkou Waltera de Silvy mistrně kombinuje věcné a zdrženlivé tvary a la Volkswagen a přitom čerpá z emocionálních myšlenek italského stylisty, který je šéfdesignérem celého koncernu VW. Škoda, že jeho tužka zatím nepromluvila do tuzemské Škody…

Zatímco exteriér je pohledný už v základu, interiér potřebuje exklusivní doping v podobě vyšších výbavových verzí (například té vyobrazené), aby zaujal. Zde magická ruka strohosti zasáhla silněji a hlavně intenzivněji. Co mnozí přivítají, jiní rezolutně odmítnou.

I když, pravdou je, že palubní deska Ibizy není sice nezajímavá, ale stále jí něco schází. No a přístrojovka Fabie? Poměrně kvalitní, ale na poměry nováčků segmentu neuspořádaný mix vachrlatých tvarů, které se disharmonicky snoubí se solidními plasty… neuspořádané a neosobní.

Polo na mě působí progresivním dojmem. I když je konzervativního ražení, je průbojné a smělé.

…

Už teď je jasné, že nové Polo zamíchá kartami na trhu malých aut. Ale ohrozí v očích mladých lidí jejich kýženou Fiestu? Vím, že většinu teenagerů spíše osloví ulítlá Fiesta, která je cool a trendy, ale přesto doufám ve skupinku mladých, kteří dají přednost Polu… a když už trendy káru pro mladé, která přísluší koncernu VW – jednoznačně Ibizu!

Pro CDCC Jakub Sochor (Avantime)

Dnes přicházím s menší úvahou – jistě jste si všimli, že jisté poslední modely prestižních výrobců automobilů jsou navrženy v poměrně nezvyklém duchu. Puristé a skalní stoupenci té které značky to mnohdy nestrpí a myslím, že nejsou sami. Názorově se shodují i mezi neortodoxními příznivci, kterých je většina… řeč bude o Jaguaru XJ, Bentley Mulsanne a Ferrari 458 Italia.

Podívejte se například na profil – prahy, v souladu s předním i zadním nárazníkem. Ostře to kontrastuje s logem, umístěným o pár centimetrů dál – Pininfarina. Posvátné jméno automobilového designu na modelu 458 Italia… to snáze uvěřím, že Peugeot umí produkovat kvalitní převodovky s precizním chodem řadičky v kulise a motory TDi PD jsou vzorem kultivovanosti…

Tak tu máme novou generaci Citroënu C3 a myslím, že svým koncentrátem kvalit bude na vrcholu třídy.

Alespoň po stránce designu – ten je ve stylu koncepčního vozu DS3, což je patrné nejen na přídi, která se nese jasně v duchu zmiňované studie, ale i v interiéru, který je překrásný. Už z fotografií z něj tříští preciznost a prémiový charakter. Myslím, že v této disciplíně v rámci třídy subkompaktních automobilů postrádá konkurenci…

… ale zpět k přídi. Z ní je vidět, že se další automobilová značka přiklonila k jedné velké masce chladiče, situované na úroveň nárazníku… kdo s tím přijde příště? Jinak světlomety mají nápaditý tvar, který jen tak nezevšední. Nejsou přehnaně velké a jsou velmi poutavě tvarovány.

Co mě velmi zaujalo, je elegantní A – sloupek, který se ladně táhne po celém profilu, tudíž se nekoná „letecký“ styl rovné střechy napojené na černé sloupky, jako například v případě konkurenční Fabie, Swiftu či Mini Cooperu. S tímto řešením překrásně koresponduje nezvyklé zakončení horní úrovně čelního skla, které je doplněné chromovanou linkou. Vysoce elegantní a nápadité řešení.

Pokud bych měl jmenovat prvek, který mě na nové generaci Citroënu C3 zaujal nejméně, asi bych zvolil celkové pojetí zádě. Svítilny sice nejsou v obvyklém stylu, ale příď se mi líbí mnohem více… ale kdoví, na konečný verdikt si počkám při skutečném setkání s vozem…

Poslední dobou mě velice zaujaly městské „krabičky na kolech“ asijské provenience. Obě jsou hravé, rozpustilé a mají mladistvý charakter (tam směřuje i jejich postavení na trhu a celková aura vozu). Jsou to Kia Soul a Nissan Cube.

Nissan Cube, vůz, jehož označení „stress full“ má nabádat na klidnou jízdu a příjemné soužití s automobilem, se ve své první generaci představil v roce 1998 (na technickém základu modelu Micra) jako ryze účelový stroj, který se postupem času stal hitem. Tento model se vyznačoval ryze konzervativním designem. Karosérie byla stavěna s překvapivým poměrem šířky/ výšky, což se zachovalo dodnes, do doby, kdy se představila již v pořadí třetí generace (nebojím se říct až skoro kultovního) vozítka. Ta přišla na svět ve stejné filosofii karosérie, jako její předchůdci. Její design je velmi hravý, nápaditý, a hlavně originální. Myslím, že je to právě ten typ vozu, který si buď zamilujete, nebo ho budete nenávidět. Někoho by mohla, při pohledu na třetí generaci modelu Cube, napadnout i fráze – je natolik ošklivý, až je krásný.

Příď se drze šklebí a evokuje obličej s brýlemi. Velmi se mi líbí čistý a poutavý profil, který harmonicky koresponduje s vybranými litými koly. Co považuji za zdařilý „úlet“, je originální skloubení bočního okna se zadním, kde byl použit černý a prohloubený sloupek. Zadní sdružené svítilny, propojeny červeným dílem, opatřeným nápisem „Cube“, jsou navrženy v podobném stylu, jako přední světlomety. Všechny tyto aspekty nejlépe vynikají v bílé barvě, která u tohoto vozu jen podtrhuje stylový charakter.

Interiér mi trochu evokuje styl retro. Je rovněž laděn do světlých barevných odstínů a tvoří jej příjemné a velmi vděčné tvary. Za velmi zdařilý prvek považuji (u vybraných verzí) strukturu materiálu stropu, který má motiv zvlnění vody, do které byl vhozen kámen. Krásný, kruhový povrch zcela koresponduje s označením „stress full“…

Kia Soul je sice jiného, ale svým charakterem podobného vyznání. Je to rovněž mladistvý vůz, který se velmi dobře cítí ve městě a díky designu by se dal označit za vzhledově nejatraktivnější a nejoriginálnější korejský vůz, který byl dosud poslán do série…

Tento poutavý, malý crossover se nabízí ve velmi zajímavých barvách, které podtrhují jeho zajímavý design. Jmenujme například odstín hnědé, čokoládové, nebo krémové barvy. Všechny pak mohou být doplněny různými polepy karosérie, což znamená, že míra individualizace je vysoká…

… totéž by se dalo říct o interiéru, který rovněž nabízí různá barevná řešení jak materiálů, tak doplňků. Toto prostředí je rovněž osobité a koresponduje s exteriérem.

Poněkud netradičně jsem jako první zmínil barevné variace s polepy, ale pokračujme exteriérem, který disponuje velkým množstvím stylových a netradičních detailů, jako je například prostřední část kapoty, která má zvýšený reliéf, stejně tak jako kombinace hran a oblin. Nyní opouštíme detaily a podíváme se například na světlomety. Ty přední jsou vysoce originální nejen tvarem, ale i optikou a uspořádáním. Mezi nimi je zdařilá maska chladiče, která vyznává sice spíše klasický, ale i tak zajímavý styl. Zadní lampy jsou plně v režii vertikální orientace a jsou plně v souladu s designem zádě. Za originální považuji víko zavazadlového prostoru, které je tvarově velmi čisté se zvýšeným reliéfem (vidíte, jak krásně, byť nenápadně koresponduje se stylem kapoty?). Ostatně, ocenění „Honorable Mention“, které bylo Soulu uděleno při vyhlašování letošního ročníku soutěže Red Dot Design Award stojí za vše…

Po modelu Avantime zde máme další, sice o něco méně vyzívavý a revoluční, nicméně stále velmi avantgardní a zajímavý automobil, který se však, narozdíl od Avantime, doposud produkuje. A stejně tak jako každý vůz této rubriky, i on rozpoutal vášnivou polemiku na téma líbí/ nelíbí.

RENAULT VEL SATIS

Už to krásné, počítačem vytvořené jméno hlásá něco výjimečného.

Z automobilu doslova číší majestát, a to zejména při pohledu na příď, která byla pro mnohé jedince nestravitelným soustem. Je navýsost originální a místo klasické, okoukané masky chladiče, nabízí (jako každý Renault z „Avantime ery“, s výjimkou Twinga) stylový, dvoudílný nasávač, jehož dva celky rozděluje dokonale vybroušený diamant, jakožto logo značky. I když, většině lidem se, při pohledu na znak, asi diamant nevybaví a naskočí jim docela jiné asociace…

Přední svítilny mají spíše vertikální orientaci a, což nepřekvapí, svým stylem se vydaly nekonvenční cestou. Stačí pohled na konkurenční limuzíny a zejména německá konkurence má, co do originality, co dohánět.

Nejen světlomety, ale i celková příď mi evokuje precizní, dokonale vytesané dílo. Avšak jsem byl svědkem, když mnozí tento celek označili za „žraločí“ (což se dá snadno pochopit u verze před faceliftem), či její výzor dokonce srovnávali s Draculou…

…

Doposud zde byly popsány prvky, které jsou efektní a zcela svébytné. Opravdovou lahůdku tvoří záď, jakožto zhmotnění stylistické dokonalosti a harmonie. Vím, najdou se tací, co mě prohlásí za podivína, ale troufnu si ji označit za jednu u nejkrásnějších zadních částí světové automobilové produkce. Elegance a smyslnost z ní jen číší. Oceňuji smysl pro detail, který demonstruji na nesmírně krásně typograficky stylizovaném označení „Vel Satis“, umístěném uprostřed na víku zavazadlového prostoru.

Zadní sdružené svítilny, které celému pozadí dodávají náznak tajemna, zajímavé „čtverečky“ (a to na obou náraznících) či krásné a jedinečné zadní sklo, to vše tvoří ve finále jen těžko dostižný celek…

…

Interiér je ve jménu typicky francouzských hodnot, které jsou zde zastoupeny útulnou atmosférou, krásným designem a všudypřítomným komfortem. Dominantu přístrojové desky tvoří originální prostor pro centrální ukazatele přístrojů, který je protažen prakticky až k druhému konci desky. Pohled na budíky, krásně vyvedené jak tvarově, tak i barevně, je velmi příjemný.

Musím rovněž ocenit krásná a nadmíru pohodlná sedadla (pardon, luxusní křesla), stejně tak elegantní dekor, tvořen pravým dřevem několika odstínů (je použitý na volantu, palubní desce a výplních dveří). Jako bonus nabízí milý prvek – malé, tmavé čtverečky, které korespondují se stejným motivem na náraznících. Detail, který potěší.

…

Takhle si já představuji skutečnou perlu automobilového mainstreamu. Opravdový šperk, který nabízí to nejlepší z kombinace staré dobré Francie a futurismu. Vel Satis bych si klidně dokázal představit po boku starého francouzského zámečku, rovněž vedle avantgardní stavby z pera pana Kaplického…

Jediné, co mě trochu zklamalo, byl výrok tvůrce modelu Vel Satis, Patricka le Quémenta, kterého si mimochodem velice vážím. Následující slova nejsou hodna jeho kvalitám:

Po R25 přišel Safrane, který se vyznačoval průměrným mezinárodním designem. Byl něco jako automobilový McDonald´s. Potom se objevil Vel Satis. A znovu to nevyšlo. V jeho případě jsme vsadili na špatný koncept. Natolik jsme upřednostnili vnitřní prostor, že nebylo možné navrhnout krásný exteriérový design. Vzniklo tak auto, které nepatří k nejkrásnějším na světě“.

Dnes bych se rád věnoval druhému dílu takové menší procházky růžovým sadem, stručného přehledu modelové řady Lancia, ve které budou figurovat dva městské „bonbonky“ osobitého designu. Jedním je luxusní dámská kabelka, model Ypsilon, druhým zase variabilní MiniMPV, které se řadí mezi designově nejzdařilejší vozy segmentu. Lancia Musa.

…

Když pohlédneme na karosérii prvně jmenované Lancie, spatříme jednu z perel své třídy. I přes svůj, dnes již pokročilý, věk, stále se Ypsilon řadí mezi vozy s nejlepším designem segmentu. Jeho prvenství ohrozil akorát koncernový soukmenovec Fiat 500…

… ale osobitost, jakou Ypsilon oplývá, má pro tento model svou historii. Jejímž předchůdcem byl totiž automobil sice stejného, ale zjednodušeného označení, které se zapisovalo zkráceně: pouze Y. Jednalo se o automobil, jehož design vyvolal kontroverzi. Nesl se v duchu plynulých linií, ostrých a rafinovaných detailů a poměrně netradičního uspořádání designových prvků, přičemž jedním z dominantních byla linie, započata pod předními světlomety, která pokračovala přes celý profil a vyústila pod zadními sdruženými svítilnami.

Co se týče světlometů, tak vzhledem ke stavbě automobilu byly celkem malé. Přední byly v přísném souladu s maskou chladiče. Tento celek byl velice osobitý, avšak diskutabilní. Zadní lampy ladily s horní linkou prostoru pro registrační značku. Jak přední, tak zadní světlomety měli velmi podobnou architekturu provedení, což bylo velmi harmonické.

Nástupce modelu s rozvinutým označení Ypsilon je navržen v designu, který se zalíbil podstatně širšímu spektru zákazníků, než její předchůdce, přičemž cílovou klientelu vozu tvoří solventní dámy s vytříbeným vkusem. Je to krásný pohled na dvoubarevnou (B – Colore) Ypsilonku, zejména v barevnosti, evokující lahodný desert tiramisu, když je zaparkovaná před stylovou kavárnou v nějaké evropské metropoli…

Jistě mi dáte zapravdu, že by muž v tomto automobilu vypadal poněkud podezřele. I na nás však Lancia myslela a připravila ostřejší provedení vozu, Ypsilon Sport MomoDesign. Tento malý ďáblík je k mání ve čtyř barevných variantách, patrně nejznámější a nejfrekventovanější je žlutá Casorati, rovněž v dvoubarevné barevnosti, v kombinaci s A a C sloupky a zrcátky v barvě leštěného kovu (Titanio Opaco).

…

O něco více stručný budu v případě modelu Musa, neboť se jedná o vůz, designově méně vytříbený, než Ypsilon…

… jedním z důvodů je společný konstrukční základ se sice pohledným, ale pro Lancii nedostačujícím Fiatem Idea.

Postavit na základu mainstreamového miniMPV produkt prémiové značky nepatří k nejjednoduším úkolům. Přesto si myslím, že se to povedlo. Vůz sice nezatají své pouto s Fiatem (což je patrné zejména v interiéru a při pohledu na záď), i tak se jedná o stylový vůz, který svým designem rozhodně zaujme. I zde našlo své uplatnění dvoubarevné řešení vozu, stejně tak jako krásná sedadla.

Jak jsem zmínil v úvodu, vůz patří k nejkrásnějším zástupcům kategorie miniMPV. Mrkneme – li se na nejbližší konkurenci modelu, spatříme například Škoda Roomster. Je to stylový a originální vůz, stejně tak jako Renault Modus, který byl ale po posledním prodělaném faceliftu doplněn o označení Grand a ochuzen o rozpustilost a veselý charakter předchozího provedení. Současná generace Opelu Meriva dobíhá do cíle a čeká na nástupce, přičemž studie, o které se říká, že je jeho předobrazem, vypadá velice dobře…

Tato skupinka konkurentů má ale jedno společné – nemá (a ani nemůže mít) takovou auru, jako má právě Lancia Musa, která je zástupcem úplně jiné, prémiové ligy segmentu.

…

Asi si říkáte, kam se z tohoto článku poděla největší Lancia (a po odchodu modelu Thesis i vlajková loď značky), Phedra. Na tu se podíváme třeba někdy příště  

Milovníky smyslného a neobyčejného designu nedávno zaskočila zpráva o ukončení výroby stylového reprezentanta značky Lancia ve vyšší střední třídě, modelu Thesis.

Jistě, je to pro mnohé nepříjemná zpráva, že se na odpočinek odporoučel automobil, který nehleděl na přílišné konvence a prvoplánovost, tolik typickou pro tento segment, nicméně nepřekvapí. Pro originální modely, které se neprodávají jako housky v krámě, je zlá doba, a Thesis nepatřil právě k nejvyhledávanějším modelům…

Vůz má velmi zajímavý design, který tvoří dobře vyvážená receptura vybraných ingrediencí, lahodných barevných kombinací, které jsou Lancii tolik vlastní (ale počkat, to předbíhám, k tom se dostaneme později…), šarmu a nepochybně i nadčasovosti. Stylisté se nebáli drobných experimentů, o které vůz rozhodně nebyl oproštěn. Na první pohled patrně nejvíce zaujmou zadní diodové svítilny, které svou vertikální orientací dodávají jinak klasicky působící zádi náboj, originalitu, a vynikají zejména v tmavých barvách (přičemž černá hraje prim, přirozeně).

Dalším, velmi zajímavým a kompletním prvkem, je příď s naprosto nevšední architekturou celku. Ta bývá nazývána všelijak, nejvíce se mi však líbila poměrně trefná asociace k „plakající panence nebo medvídkovi“. Přehlídku krásy začneme u světlometů, které mají tvar lehce deformovaného kosočtverce a jsou nositeli chromovaných „brýlí“. S nimi ladí, rovněž chromované, kryty pro jejich odstřikovače, napojeny na tenkou linku, zasahující do boků nárazníků. Každá linka je velmi elegantní, měkká, a přitom příjemně ostrá…

Na začátku zde padla zmínka o dvoubarevné kombinaci barev. V případě Thesisu se jedná o krok správným směrem. To vše totiž krásně ladí s tvarově sic klasickým, ale jinak příjemným interiérem. Co mě však uchvátilo, byly krásné, na pohled nesmírně příjemné opěrky hlavy na předních sedadlech (pardon, křeslech). Jejich tvar je jedinečný. Systém zaobleného trojúhelníku se „špuntem“ uprostřed…tento prvek mě velmi okouzlil. Přiznám se, že si nepamatuji na krásnější stylizaci tak tuctové věci, jako jsou opěrky hlavy…

…

V obdivování Lancie Thesis bych mohl ještě dlouho pokračovat. Tento vůz jsem si zamiloval, stejně tak jako ten následující…

…a tím je návrat slavného jména na sériovou automobilovou scénu a zároveň, po delší době opět vstup do nižší střední třídy, Lancie Delta…

…jen si říkám, zda – li má tento nový kompakt právo, nosit tak slavné jméno sportovního modelu. Jistě, je skvělé, obnovit legendární a uctívaný název, nicméně pro spíše luxusního zástupce kompaktní třídy může působit poněkud nemístně…no nic.

Vše napraví fenomenální design. Lehce klínovitý profil naznačuje případný dynamický potenciál vozu, který vzápětí přebíjí orientace na pohodlí, styl a reprezentaci. Myslím, že v nižší střední nenajdete osobitější vůz. A tím nemyslím jen o kapku větší rozměry, než v tomto segmentu bývá zvykem, ale všudypřítomnou originalitu. Vůz umí svým neodolatelným charisma hypnotizovat, situaci dramatizovat, avšak útulným interiérem uklidňovat. Palubní deska, která z části pochází z Fiatu Bravo, dokazuje, jak si s ní její dárce pohrál. Nemusí se totiž stydět za svou přítomnost v prémiovém voze. Do takového interiéru, osazeného krásnými sedadly bych se těšil každý den a mnohdy monotematická jízda do práce by byla o něco příjemnějším zážitkem…

Záď – umělecky ztvárněné dílo. Svítilny korespondují s profilem, zadní okno je v krásném souladu s víkem zavazadlového prostoru, tomu všemu korunuje umělecký, po stránce typografie velmi nápaditý, nápis Delta…

Když desertujeme ke konkurenci, spatříme sice pár přitažlivých kousků, ale nemyslím, že by tvarový potenciál Delty překonaly. Budeme se teď chvíli pohybovat v prémiové odnoži kompaktní třídy. Tak třeba BMW 1. Ano, nese originální rukopis kouzelníka Bangla, ale svým charakterem je orientováno trochu jinam. Namísto Delty, která se bude dobře vyjímat před luxusní kavárnou v nějakém velkoměstě, spíše zamíří na opuštěné okresky, kam koneckonců patří. Co tu ještě máme? Volvo C30. Stylová reinkarnace „Sněhurčiny rakve“. Tento nepraktický kompakt má sice svůj styl, nicméně interiér je velmi chladný. Severský studený vánek se nám tu nějak usadil…a koukám, že si zde zařídil trvalý pobyt…