-
Kachní pochod
Před čtrnácti dny jsme měli s firmou pracovní jednání v Pecínově, což je zrenovovaný hřebčín poblíž Benešova. Když skončily pracovní povinnosti, nastala nejoblíbenější část všech pracovních cest, žranice. 🙂 Po několika rundách piv a hruškovice jsem začal poznávat ty upravené pány v oblecích trochu jinak. Nejvíc jsme si padli do oka s kolegou z Brna. Probrali jsem všechno od tchýní až po válku v Iráku. (I když tato dvě témata od sebe zase tak daleko nemají) Ve velmi pokročilém stavu večera přišla řeč na naše mazlíčky. Kolega mi vyprávěl třikrát stejný příběh, jak si pořídil legendární „Kachnu“, tedy Citroen 2CV. A protože do naší cílové skupiny patří podobné krasavice, dohodli jsem, že bych se někdy přijel na tu jeho podívat. Zbytek večera pak zastiňují výpadky paměti.
Ráno nás čekal bolestivý návrat do reality. Zavolal jsem si ženušku a nechal se odvézt domů na odvykací kůru. Adéla mi cestou domů něco vyprávěla, ale já moc neposlouchal. Celou dobu jsem se snažil utřídit informace předešlého večera. Co byla realita a co sen? Opravdu šéfová tančila na stole? Mám jet na návštěvu do Brna? Má tchýně kolegy psí hlavu a sloní nohy? Druhý den jsem se odvážil a svému novému známému zavolal. Byl sice trochu překvapený, ale auto opravdu měl a pozval mě hned na další víkend do Brna.
Dorazili jsem k němu s Adélkou brzy ráno. Po přivítání vedla naše cesta hned do garáže, kde stála nablýskaná kachní krasavice v červených šatičkách. V interiéru auta toho opravdu moc není. Největší překvapení je klacek, který čouhá z podpalubní desky a slouží nejspíš k řazení. K mojí velké radosti jsme vyrazili na projížďku a byl to opravdový zážitek. Po nastartování motoru byla konverzace téměř nemožná, takže jsem mohl plně vychutnávat všechny pocity. V zatáčkách máte i při čtyřicetikilometrové rychlosti pocit, že tohle je ta poslední ve vašem životě. Myslím že jeptiška ze Sant Tropes musel mít podobné řidičské schopnosti jako Michael Schuamacher. Když jsem se po nějaká době uklidnil, začal jsem si vychutnávat jízdu a všímat okolí. Auto se elegantně pohupuje, lidé na vás koukají, děti ukazují a občas i někdo zamává. Tenhle pocit v normálním autě prostě nezažijete…
Bebo
Delicious
Digg
Bleetbox
7 Responses to Kachní pochod
[1]
28. 7. 2008 v 20:15ladlen
Tak, a teraz môžme tipovať, čo je väčšie hrdinstvo, nechať sa odviezť mníškou na 2 CV pri Saint Trópez, alebo prejsť na Maluchu z Gdaňska do Istanbulu.
[2]
29. 7. 2008 v 8:22Pierro
No já měl v tomhle autíčku tu čest jen jednou… bohužel jen jako spolujezdec. Svezla mě jedna známá a byla to sranda, jak se známou, tak i s kachýnkou…:o)) Vzádu řpídavný kufr, připomínající truhličku, sedačky jak v MHD, v zatáčkách náklonyjak blázen….:o)) No jak povídám, jeli jsme z Prahy na Orlík, zčásti po staré benešovské a vážně to byl zážitek. (jen ta kámoška už byla bohužel zadaná…:o))
[3]
29. 7. 2008 v 8:38T613
(2) zadaná neznamená mrtvá :-))
[4]
29. 7. 2008 v 9:04Pierro
Tatro, tatro, já jsem stydlivý chlapec a doposud panic!!!…:o))
[5]
29. 7. 2008 v 9:27element5
D. Adams o tomhle automobilu ústy hrdiny jedné z jeho knih řekl, že to je jediné auto, u kterého když upadnou dveře, dokáže je přidělat sám … a bylo to míněno jako kompliment.))
[6]
29. 7. 2008 v 12:17kuní xicht.
Kačička. Legenda, ktorá bude ešte dlho v srdciach automobilových nadšencov. Myslím, že je na svete málo áut, o ktorých budú nepochybne hovoriť ešte budúce generácie. „Kachna“ je jedno z nich.
[7]
7. 8. 2008 v 0:28Sleeper
Měl jsem jedno přání. Svézt se v kachně. Známý mi ho splnil. Seděl jsem vzadu na sedačce z MHD. Jo, z MHD, ale z doby, kdy se kachna začala vyrábět :o) Kovová lavice, na ní měkké polstrování a něco mě šeredně tlačilo do zad. A do hlavy. Jo, do hlavy to byla střecha. Co to bylo do zad, nevím, Zřejmě konstrukce „opěradla“. I při extrémní výšce auta mých 183 centimetrů nemělo místo na hlavu. To, že příšerně pršelo a do auta samozřejmě plátěnou střechou teklo, kudy mohlo, neřeším :o) Legenda je legenda. Ale popelnice se to naprosto šílená :o)) Jel jsem dosud v několika předválečných a těsně poválečných lidovkách, ale taková Tatra 57 je proti tomuhle úžasně pohodlné auto na dlouhé štreky. Akorát binec dělá pochopitelně větší vzduchem chlazený boxer v tatře, než ta dvouválcová kočička v kachně, byť obdobné konstrukce. No jo, káčátko je o taky o skoro čtvrtstoletí mladší, než káčko :o)
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.