Tak a ted zpatky k ojetejm sunkam a priklad, kdy ani elektronicka evidence nepomuze. Rada pripadu se totiz deje nasledovne: Nove auto najede rychle 60tis km za rok, jezdi do „sprateleneho servisu“, kde ho 4x standardne servisuji (po 15tis km), ale nikde neeviduji. Tesne pred 60tis servisem je auto stoceno na 15tis km a pristaveno k prvnimu evidovanemu servisu. Vse souhlasi a v zadne databazi nic nenajdete. Nasledne je prodano jako rocni zanovni auto s 16tis km …. A pak si kupte rocni auto od dealera. Ty v tom casto jedou primo taky 🙂
]]>Máš ale jinak pravdu – prodejci se budou přiklánět spíše k první možnosti, jelikož jim přinese stabilní výdělek, zatímco u druhé možnosti musí vynaložit energii a peníze navíc na reklamu, která nejspíš nějaký posun vpřed nepřinese. Je to stejné jako s makovými buchtami. Vyrobit nadýchanou buchtu s čerstvým mákem uvnitř bude dražší a složitější než to zbastlit s kdovíčeho, ale výrobce se za to za to bude moc odměnit etiketou, která není odshora dolů popsaná různými aromaty aromat…
]]>Ale pokud to má někdo jako hlavní zdroj výdělku a prodává vozy nad 50.000 Kč, měl by řídící jednotku, pokud to jde, diagnostikovat a popřípadě údaje tachometru srovnat. A pokud je možnost zjistit po internetu servisní historii, tak by to měl taktéž udělat, lepší pro něj než když to udělá zájemce.
Ale to samozřejmě platí jen pro solidní prodejce. Ty ostatní stejně budou kličkovat mezi paragrafy a ojebávat neznalého zákazníka, kde však (pro oba) platí NEZNALOST (ZÁKONA) NEOMLOUVÁ!
]]>[2]
Pokud vím, tak se dá přehrát i ta řídící jednotka. Jedinou šancí na pravé informace jsou tak auta s elektronickou servisní knížkou u autorizovaného dealera, ale to jen za předpokladu, že tam předchozí majitel poctivě jezdil.