Pěknej článek, Bombo. Co se týká doutníků, mám před sebou ten nezpomenutelnej obraz, jak Motýlkovi nabízí jeden hošan s upadlejma posledníma článkama prstů ožmoulanej, poslintanej zpola vykouřenej doutník, Motýlek zatne zuby a zasune ho do úst. Na otázku – „Tys věděl, že mám suchou lepru?“ pak jen Motýlek procedí – „Nevěděl“…
Doutník vyžaduje jistý věk, člověk k tomu prostě musí nějak elegantně dožít… Svůj hluboký rozměr to má.
]]>