Tuhle jsem si postahoval (nakoupil aby bylo jasno ;-)) právě kapely jako Chickenfoot, Liqiud Tension Experiment, Black country comunation, apod. Dlouho jsem měl pocit, že to jde s tou muzikou postupně do… Ale tím, jak se promíchají hráči, sejdou se nejlepší s nejlepšími, se doslova otvírají další a ještě lepší možnosti muziky.

Mě hodně potěšilo, když jsem právěš tuším v Black Country s Bonamassou objevil klávesáka z mý uplně nejvíc nejoblíbenější kapely – Dream Theater, Dereka Sheriniana…. Když si představím tyhle dvě kapely dohromady, tak je to doslova orgasmickej zážitek 😉

Sakra a ty zmiňuješ z koncertu ty led zepp… uuua… normálně se mi ježí chlupy. Jedny zeppelíny hraje i na cd… a jestli tam dával i to blues z trojky L.Z…. to bych příště musel! Já zažil v Praze Planta a žiju z toho dodnes…

Letos to bylo extrémně do rocku, ono v hale už blues tolik nevyzní, i když jeden starší kousek z Blues de luxe si střihnul, a akustickou vložku taky. Ale většinou to byl virvál jak na AC/DC, ale s takovýma kytarama (jeho basák je taky bůh), že všechny legendy museli v hrobech jen spokojeně pomlaskávat. A na závěr, pro něj už klasicky, zeppelinovský mix, tohle už nikde v podobné kvalitě naživo slyšet nejde. 🙂

Já ho mám fakt rád, bez debaty jeden z party světových kytaristů, na jejichž spočítání stačí prsty jedné ruky, takže hvězdné manýry? Ne, on přijde na pódium na minutu přesně, dvě hodiny absolutně bez přestávky do toho buší a pak půl hoďku přidá, je u toho vtipnej a je na něm vidět, jak ho ta muzika neuvěřitelně těší.
Já na koncerty prakticky nechodím, Bonamassa je výjimka, z toho vždycky svítím ještě dva dny potom. 😉

…..volume doprava a plnej plyn!

Jinak mometálně brouzdám cesty s Yvonne Sanchez (Invitation).