• Racing is Life 1/20

  Publikováno: 16. 9. 2020

  Mostecké tance s bestií.

  Je 3.9. kolem sedmé ráno, šineme si to po D8 směrem k Mostu a oba s webpajou zpíváme, „dobrý den, majore Gagarine, tak jsme se přece jen dočkali…“ Ano, konečně jsme se dočkali, prvního letošního závodu v tomto zmateném roce, který se chvílemi jevil stejně nedosažitelným jako cesta do vesmíru, ale nakonec tu přece jenom je, šestihodinovka v Mostě.

  Máme několik novinek, poprvé nebudeme s Pájou v jedné posádce, protože on pojede klasicky s naší SR3 a já si prubnu závod ve čtvrté divizi mezi plechovkami s novým bavoráčkem 1M3. Navíc se ke mně v posádce připojí další z našich zdejších diskusních kolegů, a to Jožo alias Speedfred.

  V boxech je klasický ruch, jsou narvané k prasknutí, jede skoro čtyřicet aut, všichni jsou napjatí a natěšení. Plácáme se po zádech se známými z ostatních stájí, je co si vyprávět, ale není čas, je třeba se chystat, poslední úpravy v autech, kamery, sedačky, seřídit zrcátka, debata nad taktikou, poslední pokyny pro ty z nás, co budeme startovat. Pokud jde o nás, tedy posádku BMW 1M3 (Pájovy dojmy ze závodu s SR3 najdete pod mým textem), máme docela dost otazníků. Emko ještě závod nejelo, takže nevíme, kolik přesně času na trati v závodním tempu vydrží na jednu nádrž. Máme obuty nová toya, která jsme nestihli otestovat, takže jen předpokládáme, že se budou chovat, jak mají, a nemáme ani odladěné tlaky. Také se od posledního testování, ve kterém se nám stále přehříval olej, udělali na chlazení nějaké další úpravy, ale jestli budou fungovat, ví bůh. A vzhledem k tomu, že zatím v autě není funkční komunikace, budeme se domlouvat cedulemi a pantomimou na boxovce. Navíc, jako nové auto v divizi nemáme loňský výsledek, budeme tedy na startovním roštu stát až na konci čtvrté divize, takže budu-li chtít držet krok se špičkou, budu se k ní muset nejdřív nějak procpat. Jinými slovy, dost neznámých, zřejmě to bude takové hodně živé, ale je to výzva a já se těším.

  Tak jdeme na to, po nekonečném postávání na roštu se konvoj konečně rozjíždí do zaváděcího kola, bohužel, už v něm, když se snažím „sladit“ nové brzdové desky s kotouči, zjišťuju, že je něco špatně. Už při lehkém dotyku nohy s brzdovým pedálem cítím v řízení silné vibrace, ony tu bývají, právě než si kotouče s deskami sednou, ale tyhle jsou silnější než by měly být a nezdá se mi to. Jenže, jak jsem zmínil, chybí nám rádio, takže se s depem poradit nemůžu, tedy pojedu a uvidíme. Najíždíme ze zaváděcího do zahřívacího, transpondéry všem zřejmě fungují, takže na konci kola se jde na to. Držím se polské 944 a čekám na poslední zatáčku před cílovkou. Vidím zelenou vlajku, tzn. čelo pole už má zelenou na semaforu a šlapu na to. Dobrá reakce, už na výjezdu na cílovku mám vyšší rychlost než 944 i BMW před ní, a tak zadarmo získávám dvě místa. Vibrace při brždění do šikany za cílovkou mě ale vracejí na zem, s tímhle nejde brzdit ostře, jakmile to zašlápnu, celé se to třese, auto začne poskakovat, gumy se probržďují a volant musím držet hodně pevně. Ale jede se dál, postupně zjišťuju, že na nějakých ¾ tlaku na pedál jsou vibrace snesitelné, prostě budu muset brzdit dříve než bych chtěl. Ale mám i dobré zprávy, i když tlačím na pilu, teplota oleje je stále předpisová, takže úpravy pomohly. A také toya fungují, můžu se o ně opřít jak na předku při nájezdu, tak na zadku při výjezdu. Zatím dobrý, a tak se mi pomalu daří postupovat čtvrtou divizí dopředu, chce to většinou si soupeře „pochystat“, dvakrát třikrát před zatáčkou naznačit, že bych mu to tam mohl pustit, řidič většinou znejistí (jsme jen amatéři), jde pak v další zatáčce později na brzdy, dobře nedobrzdí, mine apex, což znamená, že než se srovná, nestihne jít včas na plyn na výjezdu a díky tomu mám právě na výjezdu vyšší rychlost, která stačí na předjetí. Dojde i na pár situací, které „smrdí“ problémem, při jedné, kdy jsem si pochystal jednu z emtrojek ve třídě a na cílovce se před ni pomalu sunul, mě ještě zprava předjela 911 z šesté divize. To by bylo ok, kdyby se porsche následně nezařadilo přede mě a jeho řidič nedupnul na brzdu v nesmyslných cca 220 m před zatáčkou (normálně se tam brzdí tak na 150 m), čímž mě dostal, protože než mi došlo, co dělá, málem jsem mu načechral zadní nárazník. Výsledkem bylo, že mnou předjížděná emtrojka nás oba minula, já jsem nehezky probrzdil přední gumy a mohl jenom klít. Jestli řidič porsche blbě viděl na metrovníky a myslel si, že je 100 m před zatáčkou místo 200 m, nevím, každopádně za šikanou na to šlápnul a odjel a mě stálo několik dalších kol, než jsem se dostal zpět k předjetí té emtrojky. Závod postupuje a já taky, během první hodiny dvakrát vyjíždí safety car, všichni jsou nabuzení, jede se ostře, a tak o kontakty není nouze. Díky SC se mi dvakrát podaří zchladit gumy, které sice fungují dobře, ale přece jen, tlaky jsme zvolili evidentně vyšší, než bylo třeba a po hodině při pár volnějších kolech už se přehřívají, je to takové to nic, nic, dobrý, dobrý, a pak najednou člověk loví auto ve vracáku. Nakonec mě do boxů dostane benzín, protože na dashi mi padá zásoba v nádrži k 20% a pak během pár kol až k 11%, a to mám odjetou teprve hodinu a půl, počítali jsme se dvěmi. Po dotankování se ukáže, že jde o chybu měření, měl jsem ještě 30 litrů, emko tedy dvě hodiny v Mostě snese. Každopádně to znamená, že do auta půjdu ještě jednou na závěr.

  Po mně sedá do bestie Jožo, jede svůj první závod, po jen pár testovacích půlhodinách a rovnou v nejnašláplejší plechovkové třídě. Jožo měl před závodem nervozitou sevřené půlky, jak se na závodníka sluší a patří, já jsem byl ale ohledně něho v klidu, viděl jsem jak jezdí a věděl jsem, že závod zvládne. A zvládl, odjezdil s přehledem svou dvouhodinovku, udržel nás v tahání se o první druhé místo, vylezl zpocený a spokojený a já mu tímto ještě jednou vysekávám poklonu, protože tohle byla hodně ostrá premiéra a on ji dal na sto procent.

  Do auta jde náš třetí kolega, Matěj, člověk, který ladil motor a elektroniku auta, zkušený rallye jezdec, který umí i na okruzích, všechno vypadá velmi nadějně (i přes ty vibrace) a já už se těším na svůj závěrečný stint a na to, že by se mi mohlo povést vyhrát závod už ve třetí ze čtyř divizí, které se v Kramp Endurance jezdí. Ale chyba lávky, hodinu dvacet před koncem závodu přichází hlášení, že emko stojí odstavené za esky pod Matadorem, a když dorazí na odtahovce do boxu, je jasné, že je konec. Prasklá spojovací tyč řízení, Matěj projel zatáčku rovně, naštěstí se mu podařilo zastavit v kačírku ještě před stěnou z pneumatik, takže auto nedostalo žádnou ránu. Ale aspoň je jasné, co bylo příčinou vibrací, a že stát se to třeba na cílovce… no raději nespekulovat.

  Každopádně nadějím je konec, přesto neodjíždím nespokojen, hezky jsem si po těch měsících zazávodil, emko potvrdilo svůj potenciál i v přímé konfrontaci se soupeři ve třídě, těch pár dětských nemocí a nedostatků se vychytá, a pak se bojte, hoši!

  Příští závod v říjnu v Brně, pro mě už zase s SR3, tak se budu snažit, abychom těm poršákům a našlápnuté M3 GTR vyprášili kožich minimálně tak, jak se to povedlo v Mostě klukům, jímž k perfektnímu výkonu a druhému fleku gratuluju! 😉

  

   

  Radikální jízda (Pájův textík o tom, jak šel závod v SR3)

  Po vynechání srpnových testů se poprvé od května posadím do auta. Žádná evoluce se neudála a nejdůležitější změnou je konec hledání vhodných pneumatik na závod. Loni jsme laborovali a až poslední závod ukázal na slicky Hankook, jako na ty pravé. Při jarním testu jsem je zkoušel už rozježděné, ale přesvědčily svým chováním.

  Před jezdeckou rozpravou vedenou  ředitelstvím závodu dohadujeme kdo kdy půjde na svůj stint a zkusíme jet každý 1:45h. Na základě loňska by to mělo vyjít. Půjdu na řadu jako třetí a vzhledem ke startu závodu začnu někde okolo 12:30. Závod rozjíždí nový kolega Pavel, který ukázal vynikající výsledky a jízdu v předchozích dvou sezonách za volantem Radicalu SR4. Při testech pak předvedl impozantní rychlost i ve „velké“ SR3, jízdní styl má navíc přes rychlost jemný a moc pěkný.

  Vyráží z prvního místa podle výsledku šampionátu 2019 a za ním se řadí široká plejáda extra siné konkurence. Vyjma 911GT3/Cup a RSR je tu nově Cayman GT4 CS, opět KTM X-BOW ale s evolucí a lepším přítlakem, naše bratrská SR4, kde v posádce zakotvil Machi (mimochodem po skvělých tréninkových výkonech), silueta Mégane s V6 a nakonec nejsilnější auto v poli. BMW M3 GTR týmu Mirage, sice generace e36, ale schopné dát kolo v Mostě za 1:36. Tedy závodní kolo na úrovni posledních GT3 německého šampionátu ADAC.

  Start vychází na výbornou, ale patrný únik kapaliny z Radicalu nás posílá téměř okamžitě do boxů. Stejně jako loni se jedná o přepad z nádrže paliva a tedy neškodnou věc, nicméně je potřeba před dalšími 6 hodinami závodů vědět, že se nejedná o nic zásadního. Zkrátka jsme opět na konci pole a budeme se muset dotahovat. Tohle je situace, kterou dobře známe a dá se říci, že to asi jinak ani neumíme. Pavel jede skvěle a čistě, využívá častých výjezdů Safety caru a posouvá se polem nahoru. Daří se držet rychlostně na špičce a závod je dlouhý. Téměř dokonalá jízda nás dostává na dostřel ostatních v nejsilnější divizi a náš první jezdec si klestí cestu k prozatímnímu podiu. Díky zmíněným zpomalením z důvodu havárií, či odstavení některých vozů v poli o něco natahujeme stint a tak se peču na sluníčku nachystán v kombinéze, pomáhám při střídání Pavla za druhého pilota Michala a dál čekám. Pavel hlásí vibrace na brzdách a občas vynechávající řazení pravým pádlem (odřazování). Jinak vše funguje super a časy jezdil fantastické. Michal jako nejzkušenější člen naší posádky sedá obecně o něco později než jsme předpokládali a mudrujeme jak vyřešit poslední stint. Zřejmě dotankuji a zůstanou v autě, protože střídání posádky je cca 3min zpoždění a aktuálně by to znamenalo rezignovat na stupně vítězů. Všechno vypadá být OK, ale po chvíli Michal přijíždí do boxů. Problémy s řazením se stupňují. Do toho všeho přichází červená vlajka a přerušení závodu. Důvod je velmi atypický, jde o technickou poruchu na centrálním tankovacím zařízení a tedy nemožnost pro většinu týmů doplnit pohonné hmoty. Sice jsme nešťastně ztratili nějaké kolo, ale red flags nám umožňují zkusit „zdarma“ opravu. Skvělá zpráva je, že převodovka je OK! Problém je v mikrospínači pádla na volantu, takže rozborka a sborka malinkatého kormidla a daří se nám před restartem vypustit Michala do bohové uličky.

  Bohužel musí dotankovat a strategie se opět upravuje. Závod se pojede do 16:40 a budeme se snažit Michala držet na trati do 14:50. Nahrávají nám další výjezdy SC, ale i tak se hlásí únava. Navíc přestala fungovat komunikace z boxů do auta a tak slyšíme jen Mišáka. Naprosto vyřízený přijíždí krátce po třičtvrtě na tři tankovat a do boxů. Lehce přes 1:50 zbývajícího času by se mělo při troše snahy o úsporu paliva zvládnout. Spoléháme trochu na to, že se ještě během mého stintu nějaké zpomalení naskytne. Mám si dávat pozor na vibrující přední brzdy, neměníme pneu, které by to měly zvládnout a jedna 911 GT3 Cup končí po ráně do svodidel na začátku cílové rovinky. Je to škoda, auto jelo jako z praku. Před zastávkou jsme byli na bedně, po ní zřejmě ne, ale to nevím, protože vysílačka z boxů už definitivně nejde.

  Prvních pár kol se snažím najít rytmus a začínám tlačit. Na začátku mě předjela 911 týmu 9eleven a snaží se utrhnout. Není lepší způsob jak se dostat do tempa než mít takový hadr před sebou.

  Při předjíždění pomalejších aut musím být o něco opatrnější než 911, jakýkoliv kontakt s těžšími vozy může být pro SR3 fatální. Vím, že na zrychlení nemáme šanci, v technických pasážích moc šancí není, takže sázím na osvědčenou taktiku, vyjet co nejlépe na cílovou rovinku, omezit výkonový deficit ve slipstreamu a brzdit o desítky metrů dál. Napodruhé útok vychází, brzdy si zázračně sedly a jsou hladké, pneu krásně fungují a 911 je po dvou kolech daleko za mnou. Safety car nevyjíždí, ale nevím jak na tom jsme, tak stále topím pod kotlem. Únik kapaliny někoho z konkurentů je zatím jedinou událostí a řeší se pouze vlajkami. Po více než hodině se na výjezdu z boxů objevuje M3GTR. Zatím jsem ho na trati nepotkal, ale z boxů bylo vidět jak obrovskou rychlost má. Nutnost ubrat kvůli pomalejším vozům mu umožnilo mě na konci kola předjet. Jen vidím jak rychle se na rovince vzdaluje… Šetření paliva zkusím ještě oddálit, pořád zbývá dost času. Přední i zadní pneu už mají něco za sebou, ale pořád drží slušně, bohužel GTR má zcela nové gumy a bude velmi těžké se ho držet. Pomalejší vozy zdržují oba stejně, ale po pár kolech vidím progres z hlediska přibližování se. Za dalších pár kol se dostanu tak blízko, že je možné si přečíst větší z reklamních nápisů a začíná další honička. Jeho skalp chci, nicméně to jak vypálí na počátku rovinky je pro mě limitující. Zřejmě však musí začít šetřit obutí, protože brzdy před první šikanou přichází dříve a v dalším kole už prošvihl brzdný bod a nedokázal zavřít apex. Pohodlně se pod něj nořím a snažím se vyjet co nejčistěji z levé ven. Dvě kola čekám na odvetu, ta nepřichází. Místo toho je tu požár nově postaveného polského Porsche 944 za vracákem uprostřed okruhu. Tedy žluté vlajky a blíží se konec. Snažím se ulevovat nejen motoru, aby vyšel benzín, ale i rukám a nohám. Takovou dobu jsem stále natvrdo ještě nejel. Chytají mě křeče do lýtek, pravá ruka ochabuje, do některých zatáček si musím pomáhat rameny (Dinar s kolegy se tomu řechtají v boxech u monitoru). V posledních kolech mi ještě 9eleven vrací předjetí tím, že když je dojedu, přibrzdí mě tak, aby se jejich bratrský Cayman dostal přese mě. S tím však nebojujeme a žlutá fáze na třetině okruhu mi nedává už šanci na odvetu.

  Kluci mi poslední půl hodiny ukazovali na boxové zídce něco, co jsem si vykládal jako „rvi to naplno“, nicméně to byla signalizace toho, že naše pozice je v pohodě. No nic, projíždím šachovnicí a vracím se do boxů, uvědomuji si jak jsem fyzicky zničený. Pořád nevím jak na tom jsme, až pokyn maršála k najetí do park fermé pro vozy na podiu mi dává jistotu. Kluci mě musí vytáhnout a hlásí druhé místo se ztrátou necelých dvou kol na M3 GTR. Můžeme si sakrovat, že nebýt technických potíží, tak mohlo být zlato, ale na druhé straně dnes štěstěna stála při nás mnohem víc, nechala nás opravit SR3 a dojet.

  Auto jelo nádherně, Hankooky nezklamaly a to, že dva dny neuslyším, budu chodit jako po maratonu a nezvednu ruce je jen nádherným dokreslením povedeného závodu.

  Gratuluji nejen Dinarovi za odvahu stát se vývojovým jezdcem v 1M3, ale taky Speedfredovi k jeho prvním závodům (jejich výsledek nebýt poruchy by byl jasně na bednu, nebo spíš na vítězství) a samozřejmě i Machimu. Zajel naprosto bravurně a čistě, moc hezky se na to koukalo. Projel jsem si onboardy a jel jako zkušený pardál. Zároveň děkuji Pavlovi a Michalovi, že nádherně rozjeli závod a spolehlivě i rychle nás tlačili dopředu. Nakonec samozřejmě týmu a našemu principálovi, který má velkou zásluhu na úspěchu! 😉

  

   

  Dinar pokrač.

  Onboardy pro svůj YT kanál jsem tentokrát nedělal, bo není kdy, je ale možnost shlédnout prakticky celý závod v obou autech na FB radicalteamu, který se vysílal jako Live stream.

  BMW 1M3  (video začíná od spuštění kamery, vč. dlouhého čekání před startem, samotný závod začíná v čase -2:46:20. Jožo jde do auta v čase -1:15:40)

  https://cs-cz.facebook.com/RadicalteamPraha/videos/330814521496463/

  Radical SR3 (Pájovým stintem video začíná)

  https://cs-cz.facebook.com/RadicalteamPraha/videos/701174943801889/

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

Racing is Life – UPDATED