• Tropický vítr

  Publikováno: 2. 2. 2015

  Zapadám do kožené sedačky, lehkým pohybem zápěstí otáčím klíčkem, startér se dvakrát protočí, vrůům, motor zavrčí krásným barytonem a usadí se na volnoběhu. Tý voe, osmihrnek v passatu, paráda, co bude dál, šestiválec ve focusu nebo dvanáctiválec v nějakém opelu? Tak, fajn, zjevně nás čeká prima budoucnost…

  Střih… „rok 2015 – o patnáct let později“

  Sedím naproti dealerovi VW, domlouvám si testování nového passata. „ …s benzínem?“, udiveně se ptá prodejce, „a silným? No, nejsilnější má být dvoulitr turbo, ale ještě jsme ho ani neviděli, mám tu kombík, dýzl, 150 koní v automatu.“

  Jasně, i v době passatu W8 byl tím hlavním okupantem prodejních ploch čtyřválcový dýzl, ale přesto, je smutné, jak výrazně se změnilo směřování automobilek v průběhu posledních patnácti let. Místo slibného směru pod heslem „více válců pro mainstream“, jsme na „sestupové dráze“ s méně válci i pro premii. Proč to tak je, chápu, umývat hlavu automobilkám nemá smysl, takže plakat nad obligátním TDI pašíkem „f dýzlu,                        f kombajnu, stříbrný metle a na hlínách“ nebudu a raději omrknu, jak se nová generace povedla.

   

  Exteriér

  Jsem spíše příznivcem nekomplikovaných linek, takže mi hrubě tesané tvary passatu sedí, nízká silueta a široký nízký ánfas jsou vyloženě fajn, práce s hmotou natolik dobrá, že přes zvětšení vnějších rozměrů passata hrdě „unesou“ i sedmnáctky. Co naopak nemusím, je čínská móda chromovaných lišt, kterých je na autě zbytečně moc. „Moje“ auto mělo stříbrnou metalízu, ve které se ta chromová šou naštěstí trochu ztrácela, ale v jakékoliv tmavé barvě je passat docela sado-chromo. Zbytek je klasické VW, tedy dotažené detaily, pěkně zpracovaná optika, jako celek je pro mě exteriér o.k.

   

  Interiér

  Jestli někde, tedy alespoň některé značky, dokázaly smazat rozdíl mezi mainstreamem a premií, pak je to v interieru. V materiálech a zpracování nevidím rozdíl mezi vnitřkem tohoto passatu a např. A6, a to je hodně vysoká laťka. Tvarová jednoduchost VW je uplatněna i uvnitř, přesto interier působí hodnotně a útulně. Jako pihu na kráse vidím „Bentley“ analogové hodiny, které nemají na palubce konfekčního auta roku 2015 co dělat. A v kombinaci s digitálním přístrojovým štítem ty hodiny působí až legračně. Často zmiňovaný prvek protažených žaluzií výdechů ventilace mi naopak přijde o.k., nejpraktičtější to jistě není, ale žaluzie jsou poměrně daleko od sebe, takže občas je přetřít utěrkou nebude problém.

  Jako špičkové musím hodnotit posaz a ergonomii. Je skutečně málo aut, která dokáží nabídnout stejný komfort posazu člověku s výškou kolem stosedmdesáti centimetrů i dvoumetrovému dlouhánovi. Passat to umí. I sedačky samotné jsou na jedničku, rozměrově dostatečně dimenzované a přesto s bezvadnou boční oporou. Ty „moje“ v kombinaci alcantara kůže mi daly jen povzdechnout nad nedávným trápením se s konfigurátorem BMW 3, kde si o takové, z mého pohledu nejlepší, kombinaci potahu sedaček může člověk nechat jen zdát.

  Celkově je ergonomie skutečně na výši, všechny ovladače logicky umístěné, dostatek odkládacích ploch, a dokonce i infotainment s dotykovým ovládáním mě moc nerozčiloval. Jakkoliv jednoznačně preferuji rozhraní typu idrive, tak VW varianta „dotykáče“ fungovala slušně, jak z hlediska rychlosti odezvy tak přehlednosti menu. Displej je umístěn tak, aby na něj bez nahýbání dosáhl i řidič, který má sedačku odsunutou více vzad, což mi vyhovuje lépe, než displej umístěný výše, tedy blíže zorného pole řidiče, jenže dosažitelný jen v předklonu.

  Samo, že ani tady nemůže být nebe zcela bez mráčku, takže mi nezbývá než se zeptat, proč má dýzlový passat v kombíku volant se sploštělou spodní částí? K čemu je to dobré, Volkswagene?

   

  Motor – převodovka

  Po zmáčknutí startovacího tlačítka se bohužel neozve barytonové zavrčení osmiválce, ale s mírným otřesením naskočí čtyřválcový dýzl, aby se usadil na nijak nerušícím volnoběhu. Popisovat chování tdi asi nedává moc smysl, navíc, přijde mi, že současné čtyřválcové dýzly s objemem kolem dvou litrů mají podobný projev napříč značkami, tj. zaberou pod dvěma tisíci, táhnou do čtyř a umřou ve čtyřiapůl tisíci otáček. Co je jistě přínosem oproti pd motorům, není tu žádný kopanec do zad, a reakce na plyn je velmi briskní. Celkově fajn motor, který není moc často slyšet, snad vyjma plného plynu na nižší kvalty vlastně nikdy, takže je tu slušná dynamika bez obtěžování hlukem, což je asi tak maximum toho, co se dá od čtyřválcového dýzlu očekávat. Tomuto příjemnému projevu zcela jistě napomáhá i převodovka DSG, kterou tohle auto mělo, znám různé výtky na její konto, cukání při změně režimů, pomalé podřazování o více stupňů atd., ale já opravdu nevím, na co bych si měl stěžovat, protože za necelých 300 km, které jsem s pašíkem najel, a to v růz. podmínkách, jsem ji ani jednou nenachytal na hruškách nebo nezaznamenal nějaké škubnutí, či jiný diskomfort. Jezdím běžně s osmikvaltem ZF a musím říct, že v projevu mezi ním a tímto DSG nějak nezaznamenávám rozdíl.

   

  Jízdní vlastnosti

  Tento test měl být původně dvojtestem, kdy jsme zde s jedním „nechvalně známým“ 🙂 diskusním kolegou chtěli proti sobě postavit nového passata a mondeo. Bohužel k tomu nakonec nedošlo a mě nezbylo než narychlo najít nějakou náhradu v řadách konkurence, abych své dojmy z passata alespoň trochu konfrontoval v rámci třídy. Nakonec se mi povedlo během dne projet k passatu ještě faceliftovanou insignii a krátce i mondeo předchozí generace. O insignii, která byla také s dýzlem, mohu říct, že je to zcela jednoznačně horší auto, od způsobu jak jezdí až po hluk, prostor nebo kvalitu kabiny. U mondea mě zajímalo čistě srovnání jízdních vlastností, protože tento třídní „supersport“ stanovoval jízdní měřítka. Navíc mnou jeté auto bylo s 1,6 ecoboostem, tedy relativně lehkým motorem, který by měl případný rozdíl zvýraznit. Jenže výsledek je takový, že není co zvýrazňovat, on totiž mezi passatem a minulým mondeem jízdně prakticky žádný rozdíl není. Je to překvapení? Nevím, já jsem nikdy moc nedal na zažitá klišé o nedotáčivých Volkswagenech a zábavných Fordech, v mých očích byl i passat předchozí generace podvozkově velmi dobré auto. Problém je, že se někdy zaměňují kategorie schopnosti a zábavnost, což není totéž. No, každopádně nový passat je jízdně, ve smyslu agility a ovladatelnosti, opět o kousek dál než jeho předchůdce, a svým projevem opravdu docela připomíná předchozí mondeo. Základní problém předokolky s relat. těžkým motorem nad nápravou, tedy nedotáčivost, je opravdu prakticky eliminován, přitom passatu zůstalo relativně lehké řízení, velmi dobře vyvážené, které si zachovalu určitou míru netečnosti kolem středu, která sice mírně zastírá ochotu passatu vrhnout se do zatáčky, jakkoliv on ochotný je, na druhou stranu mu umožňuje onen nenucený cesťácký projev ve velkých rychlostech na dálnici, kdy auto není třeba neustále „řídit“. Řekl bych, že takto nakalibrované řízení snad poprvé dosáhlo dokonalosti, a ve spolupráci s agilně nastaveným podvozkem tak passat předvádí naprosto suverénní způsob pojídání zatáček, mimo volantu je ovladatelný i plynem, a jakkoliv nikdy nebude kulervoucně zábavným autem na okresky, rozhodně to není koncentrát nějaké syntetické nudy. O čemž mě přesvědčila právě srovnávací jízda s mondeem, které má oproti passatu výhodu hydraulického posilovače. Přesto nepůsobilo o nic agilněji, ovladatelněji nebo zábavněji ani s lehčím motorem. Je mi docela jasné, že zvlášť na ACZ , budu za podobná prohlášení podezříván z toho, že jsem placen Volkswagenem, případně že chci při příští volbě prezidenta VW fan clubu porazit White Labela na hlavu 🙂  😉 ale co naplat, prostě takto se mi to auto jeví.

  Jako vždy se ale i zde najde nějaká piha na kráse. A tou je v případě jízdních vlastností passatu komfort. Tedy alespoň ve verzi s pasivním podvozkem, adaptivní jsem nejel. Pasivní podvozek je nastaven docela zvláštně a moc nechápu, proč zrovna takto. Totiž, na rozbitých okreskách funguje výborně, pracuje, pruží, tlumí (mmch. míra hluku od podvozku je také velmi nízká), řidič si libuje, jak to ve Wolfsburgu pěkně nastavili, pak vjede na silnici s kvalitním povrchem a nestačí se divit, pašík najednou znervozní, začne se ošívat a prakticky neustále mírně poskakuje, což je velmi otravné. Docela mi to připomínalo chování BMW na nějakém větším rozměru kol a s runflaty, jenže tento passat měl konvenční sedmnáctky. Tady je něco špatně, a tak adaptivní podvozek bude zřejmě nutností.

   

  Závěr

  Nové mondeo jsem ještě nejel, ale z toho, co se v mainstreamu střední třídy aktuálně nabízí, mi nový passat zatím vychází nejlépe. Není rozměrově největší, přesto nabízí špičkový vnitřní prostor, má ideální střednětřídní hnací řetězec, nejlepší mix jízdních vlastností a vypadá docela šik. Hard to beat, řekl bych. 😉

   

  Fotky

  Pozn. k posledním dvěma fotkám – adaptivní tempomat je skutečně skvělá věc, stačí trocha sněhu a tempomata nět.

  

Modrobílé zítřky SUV – dobojováno