Zkus se alespoň na chvíli vžít do jeho situace. Co bys dělal ty? No Miloň na to šel od lesa. Nejprve prosurfoval stránky výrobců a prodral se houštinou ceníků, výbav a technických parametrů. Pak si na netu našel nějaký server o autech a začal projíždět katalogové listy a testy aut. Nakonec si vzal na pomoc ještě tabuky spolehlivosti a výsledkem jeho bádání bylo, že nejprve asi půjde do autosalonu Hondy.

A to je celé, o co mi šlo. Udělat si nějakou předběžnou selekci před tím, než vůbec někam půjdu a do toho auta se posadím. Popsat ten postup, kterým se Miloň rozhodl jít a dosáhnout nějakého výsledku, tedy najít určitý počet aut, které se na první dojem zdají, jako nejlepší volba.

Miloň si pak nakonec možná vybral úplně jiné auto, kvůli nějakému aktuálnímu cenovému zvýhodnění, protože Jazz se mu vůbec nelíbil vzhledově, nebo si třeba vybral auto, které vůbec nebylo v těch 18 nabízených. O to ale nešlo.

A k tvé poslední větě: ta to vlastně celé vystihuje nejlépe. Ano, Miloň je teď dokonale informován. Samozřejmě, že všechno, co zjistil, se do článku nevešlo. To by totiž musel být na 10 dílů, ne na dva. Když bude chodit po autosalonech, žádný prodejce ho neopije rohlíkem.

Až budu psát druhý díl o SUV, budu se snažit být ještě konkrétnější, aby bylo jasné, jak jsem se k tomu či onomu dostal, ale zdá se mi, že pokud má auto výkonnější motor, při zachování nižšího povinného ručení, větší a variabilnější interiér a přitom je levnější a podstatně spolehlivější, je to rozhodně podle těchto objektivních kritérií papírově lepší auto. To je snad jasné každému, i tobě. Neznamená to však, že si právě tohle auto koupím.

Závěrem (dál bych to nerozebíral), je důležité, které by sis vybral ty, já, třetí osoba. A když uděláme těchto osobních voleb mnoho (všechny), pak nám nezbyde nic jiného než reálný trh a ten ukazuje, kdo je nejlepší – ovšem v průměru.

Co bych zdůraznil, je aby měli všichni vybírající dokonalé informace.

Přiznám se, že bych zákeřně některé značky vyškrtl – bylo by to auto pro mě a nemusel bych se nikomu zpovídat, proč. Třeba na současnou Ibizu bych si ani nevzpomněl a nezařadil ji do hry. Dál bych nedal do slosování Corsu, prostě se mi nelíbí a to mi stačí. Jiným značkám bych přidal + jen tak ze sympatie. atd. Prostě bych se rozhodl úplně subjektivně, podle vah, které mám v sobě. Když bych si obešel salony finalistů a zjistil aktuální ceny (ano, včetně akcí, slev, …), svezl se, ovlivnilo by mé rozhodování i jak se ke mně chovali – s provozem auta to nesouvisí, ale určitě bych to zohlednil (ikdyž možná nevědomě).

Snažil bych se si vybrat auto, které má možná nějaké mušky, nemá zrovna nejlepší spotřebu, má malý kufr, v TÜV nebylo první, ale přesto mě nepřestává oslovovat. Chápu jej. Nerad bych se probudil s dokonale kompromisním autem, které mi nemá co říct.

2. Já nevibírám auto, které si koupím. Vybírám auto, které je podle objektivních parametrů nejlepší. Ceníková cena je spíše obraz toho, jak si automobilka svůj model cení.

3. Podle čeho by ses tedy řídil ty? Pokud nepžaduješ za své peníze kvalitní vůz, jsi buďto milionář, nebo blázen. A nezapomínej, jde nám o segment „B“, nikoliv o vyšší střední.

Zrovna tak první poznámka je prostě mimo, když vybíráš auto, tak vždy podle aktuální nabídky včetně aktuálních cen. A jak jsem psal, až doběhne platnost akce třeba na Citroën, tak obratem bude jiná. A to velmi mění poměr užitek k ceně.

Takže tvoji stupnici beru, ale zapomeň na to, že by ses dobral nějakým nestranným závěrům. Prostě by ses takhle rozhodoval ty, ale už tolik nadřazené kritérium TÜV/JD Power je prostě tvá volba a jiný by to nezohlednil.