Cesta domů je vždy jednou z nejhezčích věcí na celé víkendovce. Tentokrát se pro mě stala i jednou z nejzajímavějších. Po předání budovy, jsme kupodivu bez jediného smyku (Milan byl dost dobré závaží) vyjeli z louky a nabrali směr Jedovnice. I Jedovnicemi jsme projeli poměrně bez problémů a diskuze ve voze se ubírala směrem kde je asi druhá půlka účastníků (cukrárna x hospoda). Cesta pokračovala bez větších potíží až do Blanska kde jsme potkali Octavii s pražskou SPZ a očividnou neznalostí silnice kterou jsme projížděli.

V Šebrově jsem se vzdal a odbočil na Vranov s tím že je to stejně kousek a nemusím jet přes Svitavskou. V poslední zatáčce (GPS: 49°18’46.059″N, 16°36’14.107″E) došla baworovi nafta. Když jsme došli k závěru, že nám opravdu nafta schází* změnili jsme zasedací pořádek. Terka získala sedadlo řidiče a my ostatní jsme šli tlačit. Musím se přiznat to auto je opravdu těžké. Ale ani v takto špatné situaci jsme neklesali na duchu a pomohli jsme si písničkou černý muž pod bičem otrokáře žil. Zatím co my jsme si zpívali tak Terka byla vysmátá jak lečo z pohledů které na ni vrhali protijedoucí řidiči. Na tři etapy jsme BMW dostali až k hospodě ve Vranově kde jsme začali vymýšlet nový plán**. Kromě zastavování aut jsem byl s Terkou vyslán zeptat se do hospody, kde nás nesvědomití turisté upozornili, že sebou nikdy žádnou naftu nenosí. Nakonec jsme zastavili Opel Omegu, jejíž řidič nás byl ochoten odvézt do Brna ať si nějakou naftu koupíme a pak ať se nějak vrátíme k autu. Tak jsme za jeho pomocí odklidili auto pryč ze silnice a já jsem ho zamkl. Vyjeli jsme do Brna.

V Brně jsme zjistili, že Bartošovi nevlastní jediný kanystr a také to že klíče od domu (kde kanystr určitě máme) jsem si nechal v bundě která je v autě. Bartošovic autem jsme se dostali na pumpu, kde jsme si koupili jak 5l nafty tak i kanystr jehož cena dosahovala skoro ceny pohonné hmoty. Cesta zpět k autu už byla v celku pohoda.

Po příjezdu do Vranova jsem zjistil druhé pochybení výpravy. Klíče od auta zůstali v zapalování a auto bylo zamčeno. Jediná věc které mě zachránila byla moje nízká obezřetnost při zamykání auta. Dveře od kufru byly naštěstí odemčeny. Ještě že mám v autě Ski Bag. Dírou na lyže jsem se dostal do auta ale cvoček na odemykání byl příliš daleko tak jsem se vyměnil s Terkou***, která si musela sundat náušnice bála se že se jí zaseknou v otvoru na lyže. Při této činnosti se Piškot rozhodl, že to také zkusí. I přes použití tyčky z výstražného trojúhelníku neúspěch. Nakonec jsem přišel na řadu já. Ani přesně nevím jak se mi to povedlo, ale za pomocí té samé tyčky jsem dveře odemkl. Jediné co si uvědomuji je vítězný pocit z poražení auta, které bylo spravedlivě rozhořčeno po té co mu nesvědomitý majitel nedal to co potřebuje.

Cestou domů, jsem ještě nabral 35 litrů nafty, aby autíčko mělo aspoň trochu radost. Pak už to byla sranda.

* Auto tvrdilo, že má něco pod 20l. A já mu to sežral.

** Zjištění: nikdo v dnešní době nevozí v autě ani 5l nafty.

Pokoušel jsem se hledat jak ekologické problémy řešili některé státy EU. Začnu našim sousedy z Německa, když se poprvé u nich dostali do parlamentu Zelení tak se jim povedlo prosadit zdražení neekologických paliv a z nich vyrobených energií. To znamenalo okamžité zdražení všeho a zelení ač v parlamentu zůstali (což mě udivuje) tak už si ve vládě neškrtly až do teď. Německo je odstrašující příklad, ale moc toho neznamená za to v Itálii dostali politici opravdu geniální nápad. Přidaly daň na auta která mají výkon vyšší než 100 kW. Pominuli to, že si namazali kapsy dvakrát (Povinné ručení se tam platí často ne z obsahu motoru, ale z jeho výkonu) tak si ještě zajistily volební hlasy sociálně slabších, kteří tak silná auta prostě neměli. Teď si už nevzpomínám na kterém webu jsem četl srovnání dvou Hummerů první generace měla výkon okolo oněch 100 kW (takže daň z výkonu byla buď žádná nebo směšně malá) tak nový mám sílu asi 150 kW. Takže novější auto, které už bylo vyráběno trochu ekologičtějším způsobem platí vyšší ekologickou daň. A tohle se stalo v zemi vozů jako jsou Ferrari, Lamborghini, Pagani či Alfa Romeo. Ovšem nebudu jen plivat špínu těší mě, že existují i světlé výjimky jako je třeba Velká Británie. Na ostrovech se rozhodli pro opačnou cestu. Daňově zvýhodnili hybridní vozy nebo vozy fungující na ekologicky šetrnější palivo. To je velmi milé a doufám, že ČR která takový zákon nemá si vezme příklad právě z Británie.

Ještě na chvilku k limitům CO₂ některé automobilky budou zřejmě přesunovat své výrobní kapacity mimo EU jen kvůli tomuto návrhu což by na jednu stranu mohlo znamenat částečné zlevnění aut (čínský dělník prostě dělá za méně než český), ale také vysokou nezaměstnanost a to by mohlo být opravdu dost špatné.

To je zhruba vše o co jsem se chtěl podělit s vámi ostatními. Věřím že mé další články nebudou takové, a že se budu moci věnovat spíše automobilovým článkům.