Příběh Hondy CRX

Honda CRX

Dávno pryč je doba, kdy jsem na střední škole slitnal na Hondu CRX, kterou v té době vlastnilo několik mých starších kamarádů. Ty jsem obdivoval a záviděl jim, že už jsou několik let v pracovním procesu a na své „céra“ si již stihli vydělat. V té době se dala slušná CRXa sehnat za 100 litrů. Je ovšem smutným faktem, že téměř každá z nich si v minulosti užila nějaký ten výlet mimo silnici (často přes střechu) a byla opravována. U některých konkrétních modelů byla nehoda i přes pobyt vozu u autařského doktora poznat. Některé se šikovným českým ručičkám podařilo dát dohromady celkem obstojně. I tak to byl sen.

Vždyť si to představte – krátké sportovní autíčko s výkonem přes sto koní a 900 kilo váhy. A to v době, kdy se po silnicích ještě zdaleka neprohánělo tolik stylovek. Kamarád v té době jednu takovou měl – pěknou, stříbrnou crxu první generace s drobnými úpravami, na pěkných patnáctkách s límcem, udělanou muzikou a výfukem do strany před zadním kolem. Bylo to v roce 2000, tedy před sedmi lety. Ten den, kdy si pro ní jel (nesmějte se, ale do pražských áček), mi dneska u piva popisuje takto: „Měl jsem službu (na vojně), ale utekl jsem přes zeď, kde na mě čekal tatík. Dojeli jsme do Prahy a já si šel vybrat nějaký auto, ale ještě jsem nevěděl jaký. Ani rejže jsem tenkrát tolik nejedl, což se ale mělo brzo změnit..)). Po neutěšeném bloumání po bazaru jsme se pomalu vraceli k východu, kam zrovna přivezli nové káry. V řadě trafiků (rozuměj – všechny ty nezajímavý krumply, co se pohybují po silnici a člověk se jim musí akorát vyhnout – inspirace NFS – traffic on/off) stála ona. Nablýskaná stříbrná CRXa, agresivně přikrčená k zemi jako šelma připravená ke skoku. Bože, hned jsem se zamiloval!“ Za pět minut už kámoš přemluvil tátu, aby mu na ní půjčil. „Měl jsem akorát dvě kila, což by mi vystačilo tak na benzín na cestu zpět, ale i tak jsem byl štěstím bez sebe. V áčkách mě ale tenkrát dostali – k nové Hondici jsem dostal ještě plnou nádrž benzínu. Takže hurá domů (teda do kasáren no)!“ Největší šok prý byl, když na dálnici poprvé sešlápl pedál plynu k podlaze a ručička otáčkoměru letěla k omezovači. Šestnáct ventilů roztančilo svůj zběsilý tanec, palivo teklo proudem, písty létaly nahoru dolu jako o život. A Honda poctila okolí svým nezaměnitelným hlubokým hučákem, který na ní máme tak rádi…“Největší mazec bylo to, že jsem měl předtím Pandu s obsahem 750 ccm. Takže si představ ten kotel, když jsem najednou měl pod nohou 130 koní…“ Jo chápu to…

Pak už to šlo ráz na ráz – na vojně musel kvůli průserům ještě měsíc a půl nasluhovat, ale každý volný čas trávil s ní garáži..dlouhou dobu byla stříbrná CRXa s nápisem Böse na kapotě známá po celých severních Čechách. Znáte to – hrabačky, otočky na mostě přes ručku, sázky, blbnutí a.. a balení holek. K tomu je céro jako dělaný. Na vesnických diskotékách, u městských barů, u koupálka, prostě všude. A hlavně v té době! Někdy to sice skočilo krvavým rtem nebo dírou v pneumatice, ale stálo to za to!

Krásný příběhy obvykle v realitě nemaj tak mimořádný konce. Céro jednoho krásného (teda hrozně hnusného..) dne letělo přes jabloň, přičemž se stihlo dvakrát otočit přes střechu a dopadnout celkem pomuchlané zase na kola. „Proč jen ten pes musel do tý silnice vlýtnout!“ No každopádně kámoše zachránily čtyřbodový Schroty, který z anatomický sedačky opravdu nikoho nepustí. Díky staženému střešnímu oknu se většina jablek z koruny starého stromu přesunula do vnitřku pochroumaného vozu, audio systém byl rozházený všude okolo. V mírném šoku si kámoš uvědomil, jak zrádné jsou strouhy v zatáčkách..Jak stříbřenka dopadla? Opravdu šla bezprostředně po bouračce nastartovat a opravdu s ní shrbený (kvůli zešikmené střeše) kámoš dojel domu a ještě zkoušel, jestli ve 160 km/h netáhne do strany. Inu dějí se různé věci.

Za pár týdnů už u garáže stála nová kráska, tentokrát červená. Ta se dočkala výraznějších úprav (prahy, nárazníky, výfuky, sání, podvozek, rám, sparca atd) a jezdí dodnes. Jednou jsem tuhle bitchinku řídil musím se přiznat, že je to opravdu super kára. Sedím skoro na zemi, z výfuků (CRX MUSÍ mít koncovku na každé straně) o průměru 120 mm se line typický sound vysokootáčkového enginu, Hondice poskakuje na každé nerovnosti jak divoká koza a přesné řízení jí posílá tam kam je potřeba. Když vletíte do zatáčky opravdu rychle a pneu ztratí přilnavost, CRXe ustřelí prdelka a chce jít hned do driftíku – na to je snadný recept – mírné kontra volantem a pod plynem pryč z průseru. Téměř každá holka až na staré babičky dávno za zenitem se otáčí a hází po červeném sporťáku očima. Usměju se a podřazuji za dva, při 7200 ot/min za tři a letím pryč…bože to je fakt dobrý! Vůbec mi nevadí, že spzetka přišroubovaná na spodní části spojleru je tři centimetry od země a že je totálně orvaná, že na každý zpomalovák musím najíždět hodně zešikma a že každý týden můžu kitovat prahy, protože jsou sedm cm od asflatu..opravdu ne!

Červená Honda CRX s rámem jezdí dodnes. Změnila sice majitele, ale stále ji potkávám..nikdy ji nezapomenu pozdravit, něco jsem se v ní napotil. Týpek, co v ní jezdí sice nabyl dojmu, že zdravím jeho, ale není to pravda. Skládám totiž poctu autíčku, které dělalo společnost mé vlastní červené bestii v začátcích našeho vysokooktanového výletu životem.

V dnešních dnech je situace s cérama ještě lepší – díky změně zákonu o dovozu ojetin se pro nás, český blázny do rychlosti, otevřely zahraniční trhy. Hlavně v Německu se dají sehnat káry, které mají poctivé kilometry, pravidelný servis a jasnou historii. Tam žádné roubování starých dílů z vrakoviště nehrozí… Za slušný peníze si pak našinec může dovést opravdovou leštěnku a navíc jí legálně přihlásit. Týpkům na střední škole už teď stačí dobrá brigádka, lichvářský úvěr a nebo „lehce“ vyždímat rodiče a jsou vysmátí. Ale na druhou stranu, na káru si má člověk vydělat, váží si jí pak víc. A Honda CRX je opravdu dobrá volba, dá se snadno sehnat, jede jako prase (hlavně VTEC, ale i 16V dvojvačka), a pořád je nehorázně sexy. Dát do ní deset tisíc (kola + pružiny) a člověk může vyrazit pálit gumy zkoušet jejich schopnosti v zatáčkách. Rádoby tuningáři ať zapomenou na zrcátka typu M3 (ještě stříbrné na červeném autě – no fakt hnus), extrémní plasty a falešný výdechy od benzínky. Hodit na zem, udělat sání, výfuk a osadit nějakejma patnáctkovejma propadlinama a máte krásnou, sexy káru. Co nabízí – přesné řízení, divokou povahu (hlavně při gumách 195/45 R15 na vyjetých kolejích), úžasný kopanec od těch 5000 ot/min výš, spolehlivost a neuvěřitelnou zábavu…

Nějaký info pro vás:

Civic CRX I 1,6 16V (specifikace 1987)

Délka x šířka x výška: 3774 x 1674 x 1270 mm

Rozvor: 2200 mm

Váha: 900 kg

Motor:

Honda S-4 DOHC 16 ventilů, objem 1590 ccm, výkon 131,8 koní při 6800 ot/min, točivý moment 143 Nm při 5700 ot/min, 0 – 100 km/h něco přes 8 vteřin, maximálka 195 km/h.