Trampoty s kombíky střední třídy

Rok se sešel s rokem a nastal čas vybrat nové auto. Zadání jsem si dal jasné, nebudu rozebírat proč – střední třída, mainstream, kombi, diesel. To jsou axiomy, z těch se nehnu.

Poté, co jsem prolezl všechny autosalony v okolí, jsem dospěl k následujícímu:

Renault Laguna (která se mi opravdu líbí) je moc malá. Potřebuji vzadu vozit děti a občas i dospělé, a to bohužel u Laguny nepřipadá v úvahu. Umístění dětské sedačky za řidiče znamená, že musím posouvat sedačku dopředu tak, že mi není pohodlná. Se slzou v oku jsem ji tedy zamítl.

Opel Insignia – neudělal vůbec dobrý dojem vevnitř. To auto je prostě celkově nepříjemné, nesedlo mi. Plýtvání prostorem, spousta hluchých nevyužitých míst, naprosto tam postrádám elegantní inteligentní řešení interiéru. Jako by ho navrhoval někdo jen na papíře, resp. v nějakém 3D studiu, ale poté už se do něj neposadil, aby ho doladil.

Citroen C5 – nádherný vůz, v kombi mne strašně lákal. Nevadil by mi pevný střed volantu, naopak. Ale prostor na zadních sedadlech byl opět hraniční. Větší, než Laguna, ale nikoli takový, abych si nepřipadal omezen. Původně jsem ho chtěl do užšího výběru přesto zahrnout, ale po prohlídce dalších konkurentů jsem ho nakonec vyřadil. To místo vzadu by se dalo překousnout, ale ostatní prostě nabídnou víc.

VW Passat – neskutečně výhodné ceny. To byl pro mne šok. Passat mi není moc sympatický, ale dostal jsem na něj nabídku, která mne skoro zlomila. Skoro. To auto mi ovšem nic neříká. Nemám mu co vytknout (krom toho, že vzadu to podélně opět není nic extra), ale prostě mě nebaví.

Užší výběr (níže uvedená auta jsem šel projet):

Hyundai i40 – překvapení roku. Do Hyundai jsem šel jen pro formu, ani jsem nevěděl, jestli něco ve střední třídě dělají (vybavovala se mi akorát hnusná Sonata s dvěma kulatými světlomety někdy z devadesátých let). Přišel jsem tam a řekl jsem, že chci „něco jako Mondeo“. Posadili mne do auta, které zvenku vypadalo opticky menší, než ta Laguna, ale vevnitř byla spousta místa ve všech směrech. Navíc venkovní design je opravdu parádní, to auto vypadá skvěle. Trochu jsem překousával interiér, hlavně hnusný modrý displej rádia a podivně tvarovanou palubní desku před spolujezdcem. Ale definitivně mu zlomila vaz až zkušební jízda. To auto je líné (1.7 diesel 100 kW), konkurenční dvoulitry jedou lépe. Také je to zpřevodované trochu nakrátko, na šestku to při sto třiceti už dost točí. Moje cestovní rychlost 160 už by asi znamenala horší akustickou pohodu a vyšší spotřebu. Navíc řízení není nic moc – měl jsem z něj takový odtažitý pocit. Ale krásný auto, obrovsky mne překvapilo.

Ford Mondeo – Tady už se dostáváme do vyšší dívčí střednětřídního mainstreamu. Spousta prostoru ve všech směrech, dobré odhlučnění a to auto prostě skvěle jezdí. Říkal jsem si, že to jsou kecy, ale nejsou. Dojem z řízení byl bezkonkurenčně nejlepší z aut, která jsem projel. Nemluvím o nějakém řezání zatáček, ale o celkovém pocitu jistoty a zároveň jízdní pohody. Interiér se mi taky hodně líbí, i když C5tka to z hlediska luxusu není. Všechno je inteligentně poskládané, nikde Vás nic netlačí, nikde Vám nic nepřekáží. Problém s tímto autem mám hlavně ten, že zvenku už designově přecijen trochu stárne, a že už se nedá objednat nové (nabíhá další generace), musel bych nahánět nějakou předváděčku, a i to je problém. S dvoulitrovou naftou je momentálně téměř nesehnatelné v té konfiguraci, kterou bych potřeboval. Navíc mne trochu trápí, že zaplatím nové auto (moc velké slevy na ty skladovky už nejsou) a dostanu… staré.

Škoda Superb – Očekával jsem hodně a hodně jsem dostal – hlavně tedy HODNĚ místa na zadních sedadlech. Loňský facelift Superba zachránil po designové stránce, jízdní vlastnosti bez výhrad. S dvoulitrovou naftou 103 kW se obstojně hýbe (i když zpřevodování je překvapivě dlouhé, což ubírá na dynamice, ale beru to spíš, jako výhodu, nemám problém podřadit), řízení je příjemné, řazení taktéž. Podvozek trochu tvrdší a méně pohodlný, než by se mi líbilo. Pocitově je tu málo místa na šířku – pravé koleno jsem měl opřené o středový panel (měkký, pohodlný, netlačil) tak, že mě to nutilo mít nohy o fousek víc u sebe, než jsem zvyklý. Spolujezdec napravo byl ke mne taky blíž, než v Mondeu. Interiér nádherný, kvalitní, sedadla v pořádku.

Shrnutí: Ideální kombi střední třídy zřejmě neexistuje. Každé má své mouchy. Mě by se líbil vnější design i40 (nebo C5), interiér ze Superba a motor a jízdní vlastnosti Mondea.

A co jsem nakonec objednal? Zatím nic, vyhlížím předváděcí Mondea a mám na stole nakonfigurovaného Superba ke své spokojenosti… a nemůžu se rozhodnout.

Co byste vzali vy?