• PRÁZDNINOVÉ VYSVOBOZENÍ

  Publikováno: 26. 8. 2011

  Je to takřka za námi. Avšak to nejdůležitější, to je stále v nás. Totiž ten intenzivní a opojný letní, prázdninový pocit nespoutané svobody, pocit určovaný  cestou, nikoliv jejím  cílem.  Stovky, tisíce cest, na nichž jsi zanechal otisk své rozkoše. Možná se vždy vracíš až k pramenům, možná jedeš ve svých loňských stopách. Vždy však s očima upřenýma k horizontu. Neboť než horizont je tvou výzvou, výzvou, na jejímž konci je něco, čemu věříš. A třeba  neopomeneš položit na oltář Démona tmy černou růži, jistě, vždyť světlo je především potlačenou tmou…

  

  Jestli si na těch cestách vyšetříš trochu času, možná by stálo za to si něco přečíst. Nemyslím noviny, nejsem magor, myslím něco, co z tebe zaživa stáhne kůži, co ti vylágruje hlavu, něco, čemu se dá věřit, něco, čemu se dá říkat kniha. Jestli tedy vůbec víš, co slovo kniha vlastně znamená…

  Konečně tu někdo našel odvahu a vydal po dlouhé době  zase Knihu.  Jo, Knihu. Je  o chlapech, o pravdě, o strachu, o ponížení, o síle, jasně i o autech, o silnejch americkejch autech, co tě dovezou až vysoko do hor, abys pak v proudu dravý řeky hledal balanci spravedlnosti, abys prostě pochopil, že tě život může vystavit osudové zkoušce doslova pár metrů od garáže…

  Je to strhující, sevřenej příběh čtyř chlapů, sjíždějících na kanoích řeku.  Slova, věty se valí jako říční peřeje a i ty máš co dělat, abys ses v proudu děje, ve vlnách myšlének neztratil, neutopil. Autorovo básnické vidění mu umožňuje vystavět nezapomenutelné popisy přírody, které ti připomenou opravdu největší americké jižanské literární velikány,  přitom je jak ve stavbě příběhu, tak ve formě samotné až hemingwayovsky úsporný, počítá s tím, že víš, co je život, a jakou roli v něm hraje či může hrát boj. Boj s řekou, boj s cizí silou, boj o vlastní holé přežití.

  Možná jsi viděl stejnojmenej biják. Jasně, já vím, dokonale tě dostal do kolen, jako mě. No, scénář k tomu filmu také napsal autor knihy. Ber na vědomí, že kniha ti oprátku kolem tvýho roztřesenýho sebevědomí přitáhne ještě těsněji. Tak abych tu jen ploše nekafral, malá ukázka, ze strany 51 – cituji: „Život je dneska tak strašně zkurvenej a složitej, že by mi vůbec nevadilo, kdyby zčistajasna došlo na lámání chleba a holej život by si zachránil jenom ten, kdo je na to připravenej. Asi řekneš, že jsem tím, jak za každejch okolností přežít,  posedlej, že už mi fakt hrabe. A po pravdě řečeno si myslím, že většina lidí to v sobě nemá. Možná budou brečet, rvát si vlasy a vzmůžou se na nějaký krátkodobý hysterický násilí nebo tak něco, ale podle mě by většina z nich docela přivítala, kdyby to mohli vzdát a mít to všecko rychle za sebou.“

  Tušíš správně, je to kniha z rodu „přeletů nad kukaččím hnízdem“, je to kniha o fous básničtějšího pohledu, však stejně tak nesmlouvavá, drsná, krutá. A všechno, co je v ní napsáno je pravda. I když se to třeba vůbec nestalo… Tak pokud patříš k těm, co si v něděli v podvečer neholej před zrcadlem ohanbí, pokud umíš vzít za provaz, umíš se druhýmu podívat možná i ostře do vočí, přečti si to. Ta kniha s tebou hne.

  JAMES DICKEY: VYSVOBOZENÍ (vydalo ARGO 2011)

  A abychom ty prázdniny nějak efektně zakončili, tak tenhle slogan to zařídí určitě:

  

  Příště zase o životě, o autech, o nás.

MATURITA V SOSNOVÉ PŘESTUPKOVÁ TORTURA