Jinak mně hodně zarazilo srovnání s muzeem Ferrari, výběr jediného momentu:
Zvuky.
U Ferrariho je třeba si stoupnout do kabinky, jakési telefonní budky, a vybrat si, co chceme slyšet. Zvuk pak bez varování vyhřezne z počítačových (!!!) bedniček nad monitorem a kvalitou plasťáku.
U Porsche si člověk stoupne pod jakési okruží, kde je vevnitř zobrazeno, co zrovna slyší a zvuk je perfektní, a není slyšet jinde, než v tom kruhu…
Kakája těchnika…
]]>Teď vážně. Čtení zajímavé. Určitě zvážím vlastní návštěvu. Ve Stuttgartu jsem byl v 10 letech na výměnném pobytu, ale místní rodina mě vzala jenom do Mercedesu :/
]]>Na výstavě samotné mě překvapila četnost hromadných návštěv malých školáků, říkal jsem si, jestli pak také u nás jezdí školní třídy na exkurse do musea Škody… Malí kluci tam lezli tomu „veřejnému“ cabriu po kapotě a již takto v mládí nasávali pravdu silnice…
Ještě snad jednu zmínku – čistota. V celém museu by člověk mohl doslova jíst z podlahy, neexistuje stopa prachu, vše září v dokonalém pořádku, v dokonalé čistotě, jen tu a tam člověk spatří stopu po ukáplé kapce motorového oleje. Jako… olejové slzy radosti setřené z podlah všech garáží světa…
]]>Dnes za blog velká pochvala i za mě.
]]>