-
AUTO-MUZEUM KOZOVAZY
Koupil jsem si letošní dvacáté osmé číslo Světa motorů. A dobře jsem udělal, neboť jsem se v něm vedle až překvapivě čtivých a zajímavých informací ze světa kol dočetl o automobilovém muzeu v Kozovazech. Nabuzen doprovodnými snímky a návodnou mapkou, sedl jsem s dětmi do káry a nabral směr Kozovazy.
Je to kousek východně za Prahou, směrem na Poděbrady. Špičkově zrestaurovaná zemědělská usedlost s obrovským dlážděným dvorem se vstupní branou jednak do Pensionu Lony, jednak do objektu samotného muzea. Ten je ovšem stylově hlídán hlídkou VB, samozřejmě ve žlutobílém žigulovi.
Uvnitř nacházíme expozici asi čtyřiceti předrevolučních aut. Kluci se smějí mým zavhlým vočím, jenomže já stojím před červenou Škodou 1000 MBX, před tou Škodou, v níž jsem seděl naposledy před více jak čtyřiceti lety… normálně mi podklesla kolena. Majitel muzea otevírá dveře auta, spouští postranní okénka a já zírám (bez B sloupku) časoprostorem do svých junáckých let…
Otočím se a pozdrav na mně vyštěkne Oltcit, bože, tohle asi nepřežiju, vždyť já v oltcitovi najel desítky tisíc kilometrů. Dovnitř se dnes už ovšem, jak zjišťuji, nevejdu, prostě nevejdu. Tak alespoň pohladím volant a pod ním ty dva satelity, na které jsem byl před více jak čtvrt stoletím nekonečně pyšný.
Moskvič, polské fiaty, asi deset modelů žigulů, a škodovky tisícovky, stovky, stodesítky, stodvacítky, samozřejmě Š 110R coupe v barvě krve, do toho vebácká volha v kombi, dobové artefakty – tuzexové bony, pixla oleje od Mobilu, kterým jsem proléval hrdlo svých předrevolučních aut, solvina, pucvol, dobové lékárničky, plastikové koule na řadičky… no jako by to bylo všechno teprve včera.
Odjíždím spokojený, jednak z toho, že jsem byl v muzeu svého garážového mládí, jednak z toho, že tahle garážová etapa už je naštěstí za námi. Usadíme se s klukama v káře, zapnem pásy, naladíme Nickelback, klimačku na dvacet dva, kůže na židli zavrže, na dvoře podhrábnem a tvrdě odpálíme do reality jako draci. Jo, nás nedostanou, nás nikdy… nedostanou.
Vyraž do Kozovazů a nasaj tu nedávnou historii, historii, v níž byly garáže obehnány ostnatým drátem…
OCTAVIA – ŽIVÉ DOJMY KOMBI JAKO INSPIRACE
Bebo
Delicious
Digg
Bleetbox
5 Responses to AUTO-MUZEUM KOZOVAZY
[1]
16. 7. 2013 v 13:23touran
vdaka za tip, vezmem tam otca 😉
[2]
16. 7. 2013 v 13:27Miguell
Perfektní…čtení a díky za tip 🙂
Asi jsem podstatně mladší, ale na Olcit také rád vzpomínám, avšak ne jako řidič, ale malej kluk sedící vzadu, v jedné ruce Burrago Ferrari Testarossa a v druhé devětset jedenáctka…dětství… Díky za připomenutí 😉
[3]
16. 7. 2013 v 19:12šmoula nešika
Protentokrát na tvůj příspěvek rád zareaguji. Už párkrát o tomhle muzeu v SM psali. A taky že se tam delší dobu chystám. Byl jsem v Bolce před i po rekonstrukci, v Kopřivnici. Pěkné…, avšak nikde jsem zatím neměl možnost sednout si do exponátu, osahat, nasát atmosféru… K tomu to dobové příslušenství… Na velké autosalony jezdím vlastně především proto, abych ta auta „obsedal“, detailně nafotil. Nejsem vůbec pamětník, ale starší auta s vůní benzinu a ředidla prostě miluju. Moc se těším.
[4]
18. 7. 2013 v 18:35LACO
GTI, výtečný text, skvělé téma. Palec nahoru.
Nejsem myslím ani o generaci mladší než ty, přesto nemám ani zdaleka takové zkušenosti z automobilového světa za železnou oponou jako ty. Pamatuji si jen vůni interiéru nové Škody 100, kterou si na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let koupil můj děda.
Pak ostrý střih až do roku 2002, kdy se pro mě otevřel můj vlastní autosvět nákupem nové Škody Fabia.
[5]
22. 7. 2013 v 10:54Barrichello
Kdo tam nebyl doporučuju Automuzeum Praga ve Zbuzanech http://www.automuzeum-praga.cz/
Stojí to za to.
Jinak koho zajímají historické vozy všemožných zanček, doporčuju návštěvu Motorholdingu v Motole, to sice není muzeum, auta sou ofiko na prodej ovšem za ceny za které je nikdo nekoupí.
A narozdíl od žigulů a emébček který zná a viděl každej tam třeba aut soc. tábora stojí ZIL, Čajky M14, Tatrovky vč. porevoluční T700 atd
Komentáře nejsou povoleny.