Jako fanda MPVček jsem si nemohl nechat ujít svezení se s novým Renaultem Espace. Sice ho marketing po novu nazývá Crossoverem, ale podle mě je to stále více MPV. Po tomto typu auta pokukuju už delší dobu, takže jsem to bral jako reálný zákazník. V mailu se prodejce pochlubil, že mu přijde nejvyšší výbava s benzínem!, to bude zajímavé a v ČR asi značně vzácné.

Před salonem na mě čeká Espace v bílé perleti na 19“ kolech, nejvyšší výbava Initial Paris s veškerou příplatkovou výbavou (1 120 900,-). Zvenku mu to opravdu sekne. V tmavých barvách je to ale lepší, fialová je opravdu famózní a jít do nejvyšší výbavy tak nad ní neváhám. Pro nižší výbavy bohužel není k dispozici. Kola dělají auto a pro Espace to platí dvojnásob. Nazuté pneumatiky jsou rozměru 235/55/R19 a opravdu zde nehrozí, že by kola byla utopená v karoserii. Naopak, auto doslova křičí „dívejte, jak mám velký kola!“. Velký profil slibuje komfortnější svezení, to je dobře.

Po obhlédnutí zevnějšku jdu rovnou na mantru českého řidiče – kufr. Po otevření jsem zklamán, sem se moc řízků a paštik nevejde. Vstupní otvor je docela malý a hlavně práh je dlouhý. Prostě žádná bezedná díra jak jsem vzhledem k vnějším rozměrům čekal. Hodně dělá nešvar sedadel sklopných do podlahy. Zcela upřímně je nenávidím – opěradla pak musí být nižší a opěrky hlavy připomínají spíš mikro-polštářek na dvou drátech. V kufru je elektronické sklápění sedaček, sklopení je dost rychlé a s ránou. Určitě to bude oblíbená kratochvíle dětí, které budou sklápět sedadlo, na kterém někdo sedí (což není ošetřené a je to bohužel v základu).

Jako správnej fotřík nejdřív zkoumám zadní řadu sedadel. Sedáky jsou dost u země, takže mám stehna cca z půlky ve vzduchu, a když sedím se zadkem úplně vzad, tak se opírám hlavou o panoramatické okno (mám 183cm). Okno je naštěstí za příplatek. Opěrák by mohl být vyšší, sahal mi těsně pod ramena, ale tvarování sedadla všechno zachraňuje a sedí se mi dobře, díky skvělé kůži moc dobře. Dávám dozadu dvě dětské sedačky Cybex a ramena se mi mezi ně vejdou se slušnou mezerou. Tři sedačky Cybex jdou pak také a mezera mezi nimi pro provlíknutí pásu do spony je na útlejší ruku. Prostřední pás se bohužel namotává ke stropu. Tristní je hledání přihrádek a stolečků. Kapsy ve dveřích jsou dost skromné a stolečky nejdou připlatit. Žádná další schránka pro zadní sedadla není, na středové konzoli je ovládání klimatizace. Tunel zvedá podlahu o cca 1cm po celé šířce prostředního sedadla.

Jdu dopředu a sedám do skvělého sedadla. Interiér řidiče značně obklopí díky masivnímu středovému panelu, ale není to nic nepříjemného. Zkoumám materiály a zpracování a vše je opravdu pěkné a kvalitně vypadající. Jediná věc co mi moc nesedla je „prošívání“ přístrojové desky, které je plastové či co to je. Rozhodně nejde o kůží obšitou desku jako u prémie ač se to z obrázků tak může jevit. Odkládacích prostor je opět málo – kapsa ve dveřích dost malá, u voliče převodovky zatahovatelná prohlubeň, větší schránka pod loketkou a držák na pití POD středovou konzolí. Ten je jen pro automat a strkat tam cokoliv za jízdy si koleduje o malér. Je moc nízko a vepředu a není tam vidět. Kam si dám pohárek s kafem s manuálem netuším. To se nepovedlo.

Tablet na ovládání infotainmentu moc nezkoumám, pro mě je důležitý že jde obrazovka vypnout a teplota ladit knoflíkem. Co mi ale trochu vadilo je digitální přístrojový štít. Nic proti digitalizaci, ale proč s takřka neomezenými možnostmi zobrazuje displej naprostý hovadiny (listí, nějaká kytka atd.) a proč naopak neumí užitečné informace jako třeba dvě menší kolečka otáčkoměru a rychloměru.

Startuju a přepínám do komfortního módu. Motor je na volnoběh velice tichý, kniplem dávám vpřed a vyrážíme na kostky kolem Milovic. Auto se pěkně nese, díry vybírá s noblesou a kochám se. Projížďku dost kazí zvuk vibrujícího plastu z prostředka přístrojové desky. Bohužel je slyšet celou cestu a to i na kvalitním a zcela rovném povrchu. Rádio by to asi přehlušilo, ale když jedu se spícíma děckama tak bez rádia a to bych asi nevydržel. Jinak je auto velice dobře utlumené, aerodynamický hluk na dálnici i hluk od kol jsou nízké. Za obcí dávám nohu na podlahu, převodovka si nenucené podřadí a velice záhy míjím limit. Těch 200 koní je návykových a s autem pěkně cvičí, a ač mám rád spíš plavnou jízdu tak zde mačkám plynový pedál mnohem častěji a užívám si zrychlení (což je ale taky dáno tím, že běžně jezdím s auty pro plebs se sto koňmi). Nevím, jestli zvuk, který byl slyšet při akceleraci šel od sání, nebo turba, ale šlo o svist, který umocňoval dojem z akcelerace. Žádnou ostrou jízdu jsem nezkoušel, takže jak se auto chová v zatáčkách na limitu nevím, nejezdím tak. To, že je pod kapotou „jen“ 1.6ka by byla asi poslední věc, co by mi vadila. Zvuk i chuť po otáčkách jsou velice příjemné. Spotřebu nemůžu hodnotit. Systém 4-control jsem nijak při jízdě nezaznamenal, při parkování je to ale znát. Podle mě vyhozené peníze, kdyby bylo v nabídce 4×4 tak by udělali u Renaultu lépe.

Závěr

Celkově mi na autě vadí prkotiny, které jsou o zvyku. Motor, komfort a design mě nadchli, rád bych ještě vyzkoušel základ v podobě 130k nafty, ideálně v nejnižší výbavě. Za měsíc bude k projetí nový S-max – podle mě hlavní soupeř tak jsem zvědav, jak si bude stát.

P.S. omílaná karta místo klíčku je hezká, ale opravdu zbytečně velká a tlustá