Temná jako noc

Jel jsem celou noc a oči mne boleli jako dva rozžhavené uhlíky,které někdo zasadil doprostřed mého čela. Vyjel jsem a brzo za sebou nechal vídeňský sacher tort, linecké řezy i čokoládové koule
ze Salcburku. I švýcarské celníky, kteří mají u pasu bouchačky a nikdy se nesmí usmát.
Mají na to prý předpis.
Brzo mi bylo jasné, že to nejspíš nezvládnu. Ta hrozná chřipka co mně ničí už týden mi sebrala příliš energie. Protřel jsem si oči a stáhl okýnko aby dovnitř mohl čerstvý vzduch. Tak je to lepší! Hned se cítím svěží! Sešlápnu krátký pedál až k podlaze a moje tmavomodrá M5 vystřelí k obzoru. Už abych tam byl,čekají na mně! Motor temně zavyje, ve tmě kolem zní smečka rozzuřených démonů. Hvězdy se řítí kolem a horizonty se blíží jako kdyby mě k nim někdo vystřelil na gumě. Čekají mně!
U Lausanne mi ale opravdu začali docházet síly. Koukal jsem jak se líné ranní sluneční paprsky pomale rozlévají po hladině toho nádherného jezera, kterému se říká ženevské a které se doopravdy jmenuje lac Léman a bylo mi jasné, že budu muset zastavit. Ksakru, takhle tam nikdy nedojedu včas!
Zastavil jsem u pumpy a šel si koupit kávu. Uviděl jsem ji, když jsem se vracel k autu. Záplavu blonďatých vlasů, na tváři lehce pobavený úsměv. Zmizela v červeném golfu dřív, než jsem se stačil nadechnout. Susan!
A přece to nemohla být ona. Susan je už tři roky mrtvá a té dívce nemohlo být víc než 20. Přesto jako bych viděl mou lásku. Myslel jsem na ni i když jsem znovu vyjel.Asi proto jsem nezareagoval včas když kamion přede mnou prudce změnil směr. BMW je bytelné auto,ale nic není tak bytelné jako traverza co vozí tyráci na konci návěsu. Nemohla to být ona! Nebudu tam včas a oni mě čekají.