• Jak ekonomická realita zabíjí ducha BMW

  Auta a autíčka Publikováno: 13. 6. 2009

  Uplynulý den nebyl z nejradostnějších. Za prvé jsme ve firmě museli chtě nechtě rokovat na téma ekonomická krize a za druhé jsem si uvědomil, že dny BMW, jak jsme ho znali v posledních 20 a více letech, jsou sečteny. K této myšlence mě překvapivě přivedla projížďka s novým BMW Z4. Ano, sám bych to nečekal.

  Lhal bych, kdybych tvrdil, že šlo o nějaké osvícení, myšlenku, která se zjevila náhle a nečekaně a pohltila celou mou mysl. Ne, ne, žádný blesk z čistého nebe se nekonal. Podezření, že BMW pomalu rezignuje na svou snahu, co snahu – poslání, maximálně vycházet vstříc milovníkům skutečné adrenalinové jízdy (tedy řidičům tělem i duší) na úkor mainstreamu (řidičské masy), jsem pojal daleko dříve. Poslední M3 E92 mě na první i druhé svezení nadchla, ale v té době jsem byl moc velký zelenáč na to, abych rozpoznal skutečný stav věcí. Jednoduše jsem neměl srovnání.

  Teprve vlastnictví BMW M3 e46 mi otevřelo oči. O tomhle autě jsem slyšel celé legendy, příběhy plné odvahy, vášně, dokonce i hrdinských činů a samozřejmě brutálních driftů. Nezáleží na tom, jak moc si ten či onen majitel nebo fanoušek svůj příběh přibarvil, jde o to, že kdykoliv přišlo na hodnocení auta, byly všechny superlativy málo. To s novou M3 se to mělo trochu jinak. Prvotní reakce z médií byly pochopitelně velmi pozitivní a nelze se tomu ani příliš divit. Dokud totiž nevyrazíte s M3 e92 na okruh, nemáte možnost ji přímo postavit vedle předchůdce a nestrávíte s ní alespoň měsíc o samotě, budete o ní vědět kulové.

  První signál BMW M3 e92

  Moje zkušenost s M3 e92 nebyla natolik dlouhá, abych na ní mohl dokázat podezření z ideového i faktického “vyměknutí” BMW, ten pravý důkaz přišel s novou Z4. Všichni víme, že se “zetkovými” modely BMW vždy směřovalo spíše na lifestylový americký trh a vůbec nemělo problém s tím, že za jeho volant usedají často lidé, kterým jde hlavně o efekt. Nějaké zpěvné atmosférické šestiválce (samozřejmě benzinové), špičkové převodovky, nízko položené těžiště a sedačky posunuté až na samou hranu zadní nápravy byly hromadě majitelů úplně ukradené. Hlavně, že to dobře vypadá, když na to šlápnu, tak to burácí na celé kolo a roštěnky na mě mohou oči nechat.

  Standardní Z3 nebo Z4 zkrátka vždy měly tak trochu auru hraček na machrování, znalci nicméně věděli, že v tom autě dřímá velký potenciál. A ten divize M GmbH uměla vždycky z auta vyždímat. A teď skok do současnosti a mé včerejší projížďce v novém BMW Z4. Auto je to krásné, tak krásné až oči přecházejí. Nádherný čumák narozdíl od nové sedmičky se zúženými ledvinami, přimhouřenými agresivními světlomety, impozantním profilem daným především dlouhatánskou přední kapotou, takovým bobečkem v podobě kabiny těsně před zadní nápravou, kratičkou zádí a nádhernými zadními svítilnami. Jednoduše koncert tvarů. A to nemluvím o tom, že LIVE vypadá nová Z4 ještě mnohem lépe než na fotkách.

  Asi není divu, že jsem se na první kilometry s tímhle bobkem těšil jako “malej Jarda” a řečeno slovy mého kamaráda čekal, že se v průběhu jízdy celý poslintám. Jenže slintací reflex se jaksi nedostavil a místo toho přišlo lehké rozčarování. Takže OK, dvojitě přeplňovaný benzínový šestiválec táhne, táhne velice hezky od nízkých otáček, hodně síly má někde uprostřed a lze na něm pozorovat i jakousi špičku. OK, dvouspokojková sedmistupňová převodovka tam střílí rychlosti jako z kanónu, dokonce ani v manuálním režimu s autem necuká a vůbec v průběhu jízdy dělá minimum chyb. Tady ovšem narážíme na první z bodů krize identity BMW.

  Rychle, ale hlavně ne zběsile

  K čemu je vám úžasně rychlá dvouspojka, když pádla jsou pevně spojena s volantem a při opravdu ostré sportovní jízdě je lovíte kdesi u kolen a věnujete tedy pozornost všemu jinému, jenom ne řízení. K čemu je vám navíc rychlá dvouspojka, když ani v režimu Sport + vám automat nedovolí držet otáčky v červeném a sám přeřadí. Jak mám proboha driftovat s autem, které si dělá v době, kdy potřebuji jeho maximální spolupráci a podporu, co chce. OK, řízení a brzdy jsou klasické BMW, přesné, ostré (o výdrži zatím nic moc nevím, počkejte si za týden), ale jízdní vlastnosti a dokonce interiér, no nevím.

  Když se kolega Fokt rozčiloval v článku na Autofunu nad pevnou skládací střechou nové Z4 (třebaže z hliníku), říkal jsem si v duchu, ono nebude tak zle. Dnes mám ale pocit, že je hůř. Za prvé mi střecha testovacího kusu na hrbolatých českých cestách docela nepříjemně vrzala nad hlavou, a to zvláště při ostřejší jízdě, no a za druhé kvůli ní Z4 pořádně přibrala na váze. Přestože tak pod kapotou pracoval dvojitě přeplňovaný třílitr, aktuální vrchol v nabídce motorizací pro novou Z4, nemůžu rozhodně říct, že bych si z dynamiky auta sedl na prdel. Z4 sDrive35i, jak se teď nově modely téhle řady označují, jede, jede dokonce hodně rychle, ale o nějaké brutálnosti, kterou nám podsouvají parametry motoru a údaje o zrychlení, nemůže být řeč.

  A teď to hlavní. Když se s autem opravdu rozjedete a dáte si střídavě levou, pravou, levou, pravou, do toho se vám pod kola připlete pár všudypřítomných hrbolů, vlnek a děr, zjistíte, že udržet Z4 ve vysokých rychlostech na cestě dá překvapivě hodně práce. Záď se občas podivně zavlní a ujede do boku. To samozřejmě člověk od bavoráku očekává, ale ono ujetí se musí řídit nějakými pravidly. Zatímco například ve své M3 e46 přesně vím, kdy se zadní kola utrhnou a co bude následovat a co ode mě auto žádá, tady o tom zatím nemám tušení. Do konce testu se to může změnit, ale první dojmy nejsou úplně nejlepší.

  Tak a na závěr ještě jeden konkrétní povzdech. Motory. BMW jsem byl ochoten coby fanoušek, ale zároveň člověk zachovávající si maximální objektivitu leccos odpustit. Design – je důležitý, ale když všechno funguje, jak má, přežiju i nějakou nesmyslnou hranu, prolis, hnusné světlo. Interiér – velmi důležitý, ale i když palubní deska vypadá jak dílo zlitých designérů amatérů, pokud funguje ergonomicky a nevrže, nakašlat, vydržím. To všechno ale jenom proto, že při nastartování motoru mi naskočí husí kůže a při vytáčení mi bude adrenalin stříkat skrze bulvy i z očí. Atmosférický šestiválec v M3 e46 tuhle schopnost má, o stejné schopnosti firemní 545i nemůže být pochyb (i Karel Gott je proti tomuhle osmiválci břídil), dokonce i moje ex-auto BMW 325i E90 takovou schopnost mělo.

  Budoucnost je v přeplňování. Opravdu?

  Jenže nastartujte si některý z těchto slavných přeplňovaných šestiválců a zkuste se zaposlouchat do jeho zvuku. Benzinový základ zůstal, jenže na ten se bohužel nalepily různé syčivé a hučivé zvuky, které posouvají to nejkrásnější z benzínových motorů a sice zvuk, do pozadí. Kupříkladu šestiválec testované Z4 zní neuvěřitelně mechanicky a snad i trochu uměle, nemluvě o tom, že se mu nechce příliš vytáčet. To brnknutí do pedálu BMW 545i nebo BMW M3 vyvolá reakci, o které se mi v noci zdává. Závěr z celého dnešního povídání tedy zní – BMW stále dokáže vyrobit nejlepší sportovní civilní auto současnosti, jenže místo toho, aby tuto svou schopnost brousilo jako diamant se vydává zcela opačným směrem. Ubírá na sportovnosti, ubírá na brutalitě a syrovosti. Důvod je jednoduchý.

  BMW potřebuje vydělat více peněz a tedy prodávat více vozů. Řidičská masa nepozná ústupky v sportovním zaměření, ale ocení větší uživatelskou přívětivost a nezáludnost vozů BMW. Když to má naftový motor, pohodlné sedačky, hromadu elektroniky a kupu airbagů, jede to rychle a brzdí to, je to v pořádku. BMW tak pomalu ale jistě slevuje ze svých požadavků právě na sportovní charakter svých modelů a upravuje je spíše směrem k mainstreamu a právě oné uživatelské přívětivosti. Kdyby byl tento článek věnovaný počítačům Apple, bylo by vše v pořádku, jelikož se tady ovšem bavíme o sportovní ikoně BMW, můžu skončit jedině mým “oblíbeným” diskusním předmětem ACH JO, nebo prostě věřit, že nebude tak zle. Já budu tedy zatím věřit.

  Jo a pokud se vám líbí nové BMW Z4, nehodláte trávit většinu času za volantem v driftu a máte za chalupou nějakou klikatou cestu s hezkým asfaltovým povrchem, klidně si jej kupte. K těmto účelům poslouží novinka dokonale.

Drifty, driftíky aneb nedělní odpoledne s M3 Kterak jsem k BMW M3 přišel aneb úvod…