• Krtek detektivem

  Publikováno: 11. 7. 2007

  I. (GTI unesen)

  „Víš….krtku…totiž…stala se taková věc.“ Pravil Ciello svým nezaměnitelným způsobem. „Došlo jídlo v ledničce?“ Vyděsil se krtek, očekávajíc to nejhorší. „To ne….ono totiž….ale jinak jídlo…to by taky bylo strašný…jenže…on byl asi GTI…..no v Indii ho tak jako trochu….ale vážně jen trochu…unesli.“ Krtek: „Co tam ten starej bejk dělal?“ Ciello: „To netuším. Ale asi šel po něčem velkým. Protože v okruhu deseti metrů od místa, ze kterého zmizel, zůstaly jen ohořelé kmeny stromů. A na jednom z nich jeho bavorské kšandy, na kterých byl připevněný vzkaz: To se stane každému dalšímu poslovi Guru.“ Víc už krtek nepotřeboval slyšet. Začal startovat Bismarcka. Naložil ho proviantem a vybavením. Přibalil si i svojí oblíbenou kazetu „Zvuky hmyzu“ a depilační krém Veet. Vyrazil směr východ. Cesta to nebude krátká. Nejdříve se stavil na Slovensku. Tam pracoval Marko jako automobilový prognostik. Ukázal krtkovi skicy příští generace VW Passat. Bude 5 metrů dlouhý a bude mít airbagy i v kufru, aby se vám nerozbily láhve piva při havárce. Základní provedení ale bude stát 800 000 Kč (Euro stále ČR nezavede i přesto, že náš státní dluh někdo ve statistickém úřadu „omylem“ zkrátil o tři nuly. Pořád to bylo moc.). Zadní okna přitom budou na kličku a bezpečnostní pásy nebudou výškově stavitelné. Zároveň s premiérou Passatu 2010 začne VW používat nový firemní slogan „Budeš mě řídit, i kdyby si nechtěl.“ Krtek Markovi poděkoval a jel dál. Stavil se i v Rumunsku. Chvíli pozoroval, jak drákulové v zemljamkách montují Logany. Pracovali ale jen v noci. Denní směny produkovaly příliš mnoho zmetků, protože drákulové nesnáší slunce. Takový Logan z denní směny měl například místo levýho zadního kola volant a místo airbagu držák na pití. Aby se to ale nemuselo vyhodit, prodali to vesměs do muzeí moderního umění po celém světě jako umělecký záměr. Vedle obrazů od Picassa se to krásně vyjímalo. Po Rumunsku projížděl krtek Ukrajinou. Hned na hranicích byl slušně požádán o úplatek. Krtek byl v koncích. Neměl sebou ani alkohol ani cigarety. Vzal tedy pár chroustů, namočil si je v nádrži a pak jim je nabídl s tím, že se jedná o rumové bonbóny. Mělo to velký úspěch a ukrajinští pohraničníci dokonce trvali na tom, že dají krtkovi hobla. Taky se jich vyptal na cestu a další důležité věci. Nakonec ještě vyzvídal: „Co to svítí támhle na severu? To je polární záře?“ Ukrajinec: „Ale kdeže. Jen Bělorusko.“

  II. (Krtek v Íránu)

  Po Ukrajině krtek projížděl ještě pár dalšíma zeměma jejichž název si na svůj cestovní kufr rozhodně nenalepíte na ozdobu. Ani automobilový průmysl tam nestojí za řeč. Krtek potkal jen jeden povoz tažený starým kulhavým mezkem a jeden ruský tank, který jel dělat převrat do hlavního města. Vzhledem k tomu, že za ním zůstávala široká olejová stopa, nevsadil by se krtek, že tam vůbec dojede. Teda aby to každý pochopil: ta olejová stopa zůstávala za tankem. Za Bismarckem by ani nemohla. Krtek promazával motor pouze lojem ze sušených žížal. Výborný je i na bolesti kloubů. Prostě víceúčelový zázrak. Konečně se ale krtek dostal někam, kde znali pojem „technika“. Írán byla země překotně se rozvíjející díky četným spojencům. Krtek tam narazil na několik MiGů parkujících na letišti uprostřed pouště. Chtěl si na ně šáhnout, ale odehnali ho nějací podivní zakuklenci. Mávali kalašnikovama a vůbec se chovali divně. Radši jel dál. Čas od času bylo vidět trčet k nebi hlavice raket Šáhab. Krtek se optal tamní hlídky, jestli dostřelí až do Prahy. Bohužel nevědeli, kde Praha leží. Chtěl jim to ukázat na mapě, ale oni měli jen takovou tu starou, kde skoro půlka světa byla pokrytá růžovou barvou a tučným nápisem CCCP. V té se krtek nevyznal a tak to vzdal. Konečně dojel do hlavního města. V Teheránu navštívil továrny automobilky Sámand. Už roky tam bratrsky spolupracovali francouzští a íránští inženýři. Teď tam ale panoval rozruch. Nějaký Francouz, vyslaný sem Peugeotem, rozčileně ukazoval prstem na automobil sjídějící z pásu. Íránští dělníci krčili rameny, že neví, jak se to mohlo stát. Auto mělo obrovský roztlemený gril místo přední masky. Zadek nesl neklamné známky po úderech kladivem. Ze všech stran se na tom blyštěla chromovaná loga VW. Krtek se zaradoval. GTI tu ještě nedávno musel být! Krtek se ubytoval v hotelu. V tom nejdražším samozřejmě. Byl prolezlý štěnicema a jiným hmyzem, což krtkovi náramně vyhovovalo. Ale proto nebyl nejdražší. Nejdražší byl proto, že měl na dvorku malou seschlou palmu. Stromy jsou zde výsada boháčů. V noci tajně prošmejdil továrnu na Sámandy. Došel k závěru, že když to tu GTI opouštěl, tak měl docela naspěch. Mezi lisovacíma strojema byl kus utržené nohavice z bavorského kroje a u dveří se válelo pohozené „bangleovo kladivo“. Krtek všechny nalezené „guru-artefakty“ pečlivě posbíral. Po večerech je pak vzýval a klaněl se jim. Po několika dnech marné snahy nalézt ještě něco (nepodařilo se mu to ani virgulí vyrobenou z rádiové antény z Passatu) vyrazil k hranicím s Afghánistánem….

  III. (Američtí brouci)

  Svěží asijský vánek (neporovnatelný třeba s nějakým pasátem, který není svěží nikdy) se prohání makovým polem. Makovice jsou akorát před dozráním a mezi nima se producíruje porcelánový jelen a brouká si pro sebe: „Kdo čo žašeje, to taky šklíží.“ Trhá makovice a dokončuje rým: „Ža tohle ši pořídím žlačený šeník s replikou Mony Líšy.“ Jenže z kopců zrovna přijíždí krtek v Bismarckovi. Kalí si to čtyřicítkou z kopce. Znáte ho; hazardér. Jenže nemá soudnost a tak nehodnotí. Jelen, nic zlého netuše, pokračuje: „Jo a ž druhý štrany bude Anďi Varhol.“ To už se ale za horizontem objevuje americké letadlo. Otevírá se a dolů padají nějaké velké kovové předměty. Jelen se vyděsí k smrti. „Ťo ne! Já ťo nebol! Já jedu na bratrančovu švatbu. A tohleto ťu proště roště. Zavolám na váš Amněšti Internešlnl! Tohle je diškriminače jelenů!“Jenže kovovým předmětům se otevírají padáky a měkce dosedají po celém poli. Ale i tak jsou makovice pod nima napadrť. Krtek doráží na místo a hořce si stěžuje jelenovi: „To zásobování dneska není, co bývalo. Člověk, teda krtek, si objedná sto tun brouků jako proviant na dlouhou cestu a oni mu pošlou tohle! Kdo to má žrát?“ Jelen špatně skrývá vztek. „Krtku! Čo tu děláš?!“ Krtek: „No co co, stejně nebyly ještě zralý. A já stejně makový rohlíky nerad.“ Jelen: „To je omeženeč! Ža rohlíky přeče došť není peněž! Krtek: „No já poznám, když nejsem vítán, já zase půjdu. Klidně si nech mák i brouky, tyhle nežeru. To je dneska doba.“ Najednou spatří v poli dlouhou stopu od jednostopého vozidla. Oči se mu rozzáří. „Tudy jel určitě GTI, tohle je jasné Polo-auto! Jeho guru v malých vozech. Z boží vůle král a hlava válce nemazaná! Nad slunce jasnější.“ Vydá se opět na cestu.

  IV. (Vodovky a slon)

  Chřípí v krtkově čumáku starostlivě nasává pach slonů. Slon za nima. Z toho aspoň vidí ve zpětných zrcátkách tu lepší stranu. A sloní zadek před nima. A uprostřed sloního procesí on a Radio. Jedou v Espace. Ze všech stran na něm pověšená kartonová kulisa z Barrandova. Kulisa slona. Krtek se v nezvykle prostorném interiéru (je to šok po přesednutí z volkswagenů) ošívá. „To jsi nemohl, Radio, vzít aspoň Scénic? Mohli jsme se vydávat třeba za slůně.“ Radio mlčí. Procesí se blíží k místu odkud se ozývají nelidské skřeky. U kůlu je tam přivázaný GTI. Nachází se ve vzpřímené poloze a jak ho Wolfsburg stvořil. K tělu mu mučitelé přikládají kulatá loga VW namočená předtím do ledové vody. Jo. Pekelně to studí. Navíc mu posměšně na hlavu připevnili větrnou korouhvičku, na které je nápis „Odkud fouká passát?“. Krtek odvrací vystrašeně oči. „Proč mu to dělají?“ ptá se šokovaně. Radio vysvětluje: „Viděl kdysi v televizi tu reklamu s Indem, co přebouchává Hindustan na Peugeot 206. Tak ho napadlo zajet sem a to samý provádět s tím rozdílem, že prý nějakým velikým kladivem vyráběl ze zdejších automobilů volkswageny.“ Krtek: „Tak to jim udělal radost, ne?“ Radio chce něco namítnout, ale přeruší ho další GTIho jekot. Omezí se jen na: „Co myslíš?“ To už jsou ale na místě. Radio prudce strhne volant a Espace se oddělí od průvodu. Zabrzdí u kůlu. Krtek vyskočí ven a chromovanou lištou z Passatu přeřezává pouta. Indové protestují a tak rozhazuje něco české skleněné bižuterie po zemi. Za chvíli mizí všichni v oblaku prachu a Indové se stále ještě perou v trávě o korálky. „Děkuju kamarádi, já věděl, že mě v tom nenecháte.“ Radio odměřeně praví: „Pyšnšrýdr mi za tebe, živého samozřejmě, dá tři milióny euro. Přesně tolik totiž ušetří za inzerci, když budeš dál publikovat.“ /// Tou dobou v jednom brněnském sklepení Ciello míchá ve velikém hrnci vodu a špinavé ponožky. Přichází Mates a nese kyblík plný mouru. „Tak ti nevím Ciello, jestli si to s těma ponožkama nepřehnal.“ Ciello odpoví škodolibě: „Dneska už mají turbodiesely ty…no jak se tomu říká…..filtry těch…pevných částic….jako na vyfiltrování, chápeš? A sypej už sem ten mour.“ Pak oba míchají. Jenže vždycky když nechají hrnec delší dobu v klidu, mour se usazuje u dna. Mates: „Tohle nám nesežerou. Dojdu pro nějaký vodovky a tempery, černý samozřejmě.“ Po půl hodině dalšího úsilí se oba spokojeně zubí na černý zapáchající hrnec. „A je to. Výrobní náklady na litr jsou zhruba dvě koruny padesát. Budou z nás boháči.“ Ciello: „Jen aby to chytlo.“ Mates: „Vysoký kompresní poměr dieselů si s tím dozajista poradí. A hlavně, je to ekologické.“ Ciello: „I ty tempery? No já…víš…jako…chápeš…snad to vyjde.“ A vyšlo to. O pár let později si dávají Mates a Ciello sraz u kavárny. Mates vystupuje z platinou potaženého Astonu Martin Vanquish, na sobě brokátové sako a na každém prstu pět diamantových prstenů. Ciello mu v ústrety vychází ze svého Range Rover Vogue na hořčíkových kolech. Na krku má na zlatém řetězu pověšený malý přenosný notebook. Dojatě nad kávou vzpomínají na straré časy, kdy začínali po sklepeních a s holýma nohama bez ponožek. Mates zkušeně vykládá: „A tomu se říká investovat. Oželeli jsme ponožky a museli chodit naostro, protože něco jsme do těch hrnců přidávat museli. A kde jsme teď?“ Ciello: „Není nic výnosnějšího než prodávat draze odpad. Nezajdeš zítra na golf?“ Mates: „Cože?!?! Zbláznil si se?“ Ciello: „Na ten s malým G samozřejmě.“

  V. (Léčebna)

  Krtek ten den zaspal. Probudil se až v půl jedenácté, protože ho nevzbudila obvyklá „Snídaně z Wolfsburgu“ z GTIho radiopřijímače. Hned mu bylo jasné, že není něco v pořádku. Rychle se tedy oblékl jen ležérně (spodní prádlo, záložní spodní prádlo (to kdyby potkal na ulici Golf GTI), pletené podkolenky, kožené kraťasy s padacím mostem a kšandama, košili, kazajku, mysliveckou čepici s brkem a pár nezbytností). A jal se hledat GTIho. Nejenže ho nenašel, ale nemohl se dovolat telefonem nikomu z jeho kamarádů! Po všech jako by se slehla zem. A navíc zmizela i jejich auta. Krtek vyděšeně pobíhal po městě až nečekaně narazil na lonesův Cadillac. Nějaká partička se ho marně snažila nacpat na Avii. Jenže on pořád tak nějak přečníval. Krtek je nenápadně pozoroval a když se konečně dali do pohybu, sledoval je taxíkem. Jeho cesta končila za městem hluboko v lesích. Obrovská stavba z kamene. Malá zamřížovaná okna. Okolo pobíhali dobrmani. Taxikář krtka vyložil a hned ujel. Ani si nenechal zaplatit! Krtek pádil na krátkých nožkách k okovaným vratům, ale dobrmani byli prostě rychlejší. Už to vypadalo, že dojde k ošklivé tragédii, když tu si krtek vzpomněl na svojí skleněnou ampulku pro štěstí. Byla plná výfukových zplodin po 1,9TDI. Odšrouboval víčko a dobrmani okolo padli okamžitě k zemi. Navíc v okruhu dvaceti metrů zežloutla tráva. Sto metrů nad krtkovou hlavou se ve vzduchu zapotácel jestřáb. Naštestí se dostal rychle z epicentra a let vyrovnal. Že krtek byl imunní snad ani nemusím dodávat. Doběhl k vratům a zabušil na ně. „Kdo tam?“ ozvalo se. „Inspekce z ministerstva“ prohlásil sebevědomě krtek. Byl vpuštěn a dokonce mu přidělili průvodce. Průvodce Manga nadšeně vysvětloval: „Jedná se o největší nápravné zařízení svého druhu ve střední Evropě. Zde léčíme obsedantní nervové poruchy související s automobilovým fandovstvím. Poslední dobou se nám podařilo chytit organizovanou skupinu deviantů. Hned dojdeme k jejich celám.“ Krtek přikyvoval a začínal si uvědomovat vážnost situace. Manga ho dovedl k první místnosti. Čelní stěnu měla celou z jednosměrného skla. Mohli tak nepozorovaně sledovat, co se děje uvnitř. V rohu vykachlíkované místnosti se třese Mates a svírá oběma rukama kovovou sošku Jaguara. Zřízenec v bílém plášti na něj hadicí pouští proud ledové vody. Střídavě pouští ledovou spršku nebo se mu snaží domlouvat. „No tak, buď rozumný a pusť kočičku.“ Skrčený Mates s vytřeštěným pohledem připomínajícím Gluma z Pána prstenů zasípal vždycky: „Miláška vám nedám!“ „Smutný případ“ komentoval to Manga a pokynul krtkovi, že mohou jít dál. „A tady máme obzvláště nebezpečnou formu úchylky. Má rád americká auta, což jak jistě uznáte, nemůžeme dopustit.“ Zamřížovaným okénkem viděl krtek Lonese, jak sedí v malém plastovém modelu Cadillacu a marně kvrdlá s osmistupňovým manuálem, který mu do něj namontovali.“ „Obvykle to vydrží tak půl hodiny, než začne vyvádět. Potom mu většinou před spaním pouštíme nahrávky 1,2HTP a 1,4TDI. Ať si zvyká na úsporné motory. Každý nahrávka je zakončená sloganem Cadillacu: „Break Through“. Když to slyšel poprvý, napadnul dva zřízence, je to pošuk.“ To už pomalu přicházejí k cele, kde spolu musí hrát Ciello a Radio stolní logickou hru s názvem „Koho koupí Číňani jako prvního?“ Hra má rysy Monopolů. Ciello si právě vytáhl kartičku „Tvůj generální ředitel právě přešel k automobilce Ďong-Ki a vzal sebou veškeré konstrukční plány“. Radio se culí. Tuší, že vydrží déle. Minimálně do začátku prodeje malajského Protonu. „No a na závěr tu máme jednu lahůdku…“ usmívá se Manga. Vede krtka do speciálně zabezpečené zóny. Dovnitř se dostane jen po sejmutí otisků prstů a ověření sítnice oka. Uvnitř cely sedí GTI. Všechny zdi jsou popsané. I strop a podlaha. Krtek namátkou čte: „Den 451. Guru jim to zase nandal. Vypusťte Atlantik. Apoštol přechází suchou nohou do Ameriky….“ Manga vykládá: „To je pacient známý ve virtuálním světě jako GTI. V normální cele, kde byl původně, vyhrabal ze země telefonní kabel a nějakým záhadným způsobem se dokázal připojit na internet. Nemusím snad vysvětlovat, kam a co psal.“ Krtek vymýšlí plán na osvobození a přikyvuje mangovým řečem: „Máte naprostou pravdu, je to společensky nebezpečné.“ V duchu ale chystá využití svých chroustů obalených v dynamitu…..

  VI. Krtek tankuje

  Obrovská detonace prorazila stěnu léčebny. Krtek spouští otvorem dolů vlečné lano spletené z vlčích chlupů. „Nerupne to se mnou?“ strachuje se GTI. „Není čeho se bát. Je ze zimní srsti.“ uklidňuje ho krtek. Postupně se všichni spouštějí po laně dolů. Útěk probíhá hladce. Dobrmani mají stále kocovinu od výfukových plynů z 1,9TDI a jen se nepřítomně motají. Všichni uprchlíci jsou ale oblečení ve vězeňských šatech. Takhle by se daleko nedostali. Přepadnou tedy prádelní šňůry nejbližšího statku. Výběr tam moc velký není, ale co se dá dělat? Mates si přivlastní slušivé odrbané montérky. Radio rádiovku, tílko a tepláky s dírama na kolenou. Jak stylové. Lones dlouhou noční košili a vysoké gumové holínky. Ciello na poslední chvíli urve dámské květované šaty. Na GTIho tak zbude vlajka evropské unie ve formátu asi 2×3 metry. Chvíli váhá, co s ní a nakonec si jí kolem sebe uváže ve stylu róby starých Řeků. Přestože se snaží tvářit důstojně a vykračovat si jako Caesar, Ciello se stále nemůže přestat řehtat. Už to vypadá, že se z toho udusí, když tu spatří sám sebe v louži a dá se do usedavého pláče. Ostatní na tom už taky byli i líp. Krtek se ve svém bavorském kroji cítí jako král světa a rychle všechny vede k dálnici. Tam si stoupne Ciello v šatech ke krajnici, stopuje auta a vyzývavě se přitom kroutí. Ostatní čekají schovaní ve křoví. Už se blíží nic zlého netuše Enzo ve své nové Alfě 159. Vidí stopařku a v očekávání mnohého zastaví. Ciello nasedne na místo spolujezdce a ostatní bleskově vyběhnou ze křoví. Lones a GTI nasednou dozadu, Mates a Radio se nacpou do kufru a krtek vytrhne v motorovém prostoru nádrž na kapalinu do ostřikovačů a do vzniklého místa zaleze, když za ním kapota zaklapne, můžou vyrazit. Enzo se chvíli vzpírá, ale nakonec se ze strachu o svůj život rozjede. „My nejsme blázni.“ křičí z kufru Mates. To už ale Alfa brzdí před hlídkou policie. Důstojník kontroluje Enzovi doklady a přitom si nedůvěřivě měří pohledem Ciella v dámských šatech. Z kufru zahuláká Mates: „Proč sakra stojíme?“ To už začíná být policistovi něco divné. „Vystupte si, a všichni!“ Za půl minuty si se zatajeným dechem prohlíží tu pestře vyhlížející skupinku. Neví, co má dělat. GTI se ostře ohradí: „Na co čekáme? Pospíchám do Bruselu na důležité jednání!“ Policista se zalekne, zasalutuje a pustí je. Daleko ale nedojedou. Dochází palivo a tak odbočí k benzínce natankovat. Nějaký mladík, co tam myje okna, hned vyrazí k Alfě. Ciello se vykloní a zařve: „Natankuj nám, máme tu něco rozdělanýho“. Ten si jen ale nedůvěřivě prohlíží čtveřici uvnitř. „No bude to? Nebo ti mám jít pomoct, cukrouši?“ Mladík zakopne o kyblík, jak rychle běží natankovat. Pak omeje okna a než Enzo zaplatí, chce ještě zkontrolovat náplň do ostřikovačů. Otevře motor a …..zírá na krtka. „To je náš pitbul.“ vysvětluje GTI. „Nemá rád zimu a tak se ohřívá u motoru.“ Krtek zavrčí, aby dodal důvěryhodnosti na onom tvrzení. Pak konečně zaplatí a mohou jet domů.

Krktek kutí Krtek dělá autoškolu 2/2