• Sbohem zrůdičko!

  Publikováno: 25/06/2015

  Když jsem se dověděl, že to, na co čekám na týhle zaprášený cestě někde u lomu, je nástupce Hyundai iX35, řekl jsem si, že jsem asi upad, když jsem tu vůbec šel. Jedno z nejhnusnějších a nejodpornějších aut v dějinách lidstva ve mně vyvolávalo intensivní potřebu dávení  kdykoliv jsem ho viděl, a jeho majitelé z toho těžili – například na křižovatce jsem je vždy pouštěl, i když jsem měl přednost, jednoduše proto, aby mi ta obludka zmizela z dohledu. Když jsem tak na tyto drobné, nemilé, příhody vzpomínal, došlo mi, že vlastně nemusí být tak zle – nový model určitě nebude hnusnější, spíš hezčí, a začal jsem se docela těšit.

  Jenže to jsem netušil, co mě čeká. Znáte ten pocit, když po letech potkáte holku, kterou jste v dětsví znali jako malou, škaredou, tlustou, dělali jste si z ní srandu…a ona teď najednou vystupuje před vámi z nové X6, krásná, až oči přecházejí, a jen tak z milosti hodí po vás okem, abyste si uvědomili, že ona moc dobře ví, kdo jste, ale už jste jí dávno ukradení? No tak něco podobného jsem právě zažil. Nový Tucson je totiž neskutečné dělo! Dva kousky – bílý a modře-metalický se vynořily ze zatáčky a zastavily u mě, a já jen zíral. Ostře profilovaná příď, skoro kolmo k cestě, maska sice dominantní, ale rozhodně ne přerostlá, hromada chromu je nutnost, ale nijak nekazí dojem, naopak ho podtrhuje, k tomu zamračené reflektory se zajímavou sestavou osvětlovacích prvků, vzadu zase LED technika, podobná, jako u i20, a boční profil, za který by se nemusely stydět ani věhlasné italské značky, pod okny hezky zvýrazněný chromovou linkou, která neobtahuje celou plochu bočních oken, ale až labužnicky končí za koncovým lomením, jako podpis španělského malíře… Spadla mi čelist, přiznávám, a to jsem ještě neviděl interiér.

  I uvnitř je ale vše jinak, než dříve. Asijské tvarování je teď změněno na horizontální členění, matriály na úrovni, barevné sladění zejména světlejších kombinací bez výhrad, ergonomické přešlapy se dají napočítat na prstech jedné ruky a ještě zbyde. Přístroje se po nastartování prosvítí až prémiovým způsobem, zkrátka je vidět, že s tímto vozem si dali u Hyundai hodně práce. Ve výbavě nechybí ani elektrické otvírání zadních vrat, skleněná střecha, přesně jak doba vyžaduje.

  Usedám do koženého sedadla, a omylem startuji už nastartovaný motor – ano, 1,6 T-GDI je v tomto voze odhlučněný tak, že na volnoběh upozorňuje jen ručička otáčkoměru. Na voliči automatu dávám „D“ jako „dopředu“ a šlapu na plyn. Auto se měkce rozjíždí a řadí další kvalty, jako panský kočí. Kola s pneu 225/60 R16 perfektně tlumí nerovnosti a jízda tak trochu přpomíná videohru, kde rozdrásaný povrch lomu sice vidím, ale v podstatě necítím. Karoserie je spíše měkčí, ale nic drastického, spíše to koresponduje s celkově utlumeným laděním vozu. Po rallye vložce v lomu, jedu na silnici a auto se ještě více zklidní, na relax mezi vesničkami je prostě jako dělané. Zkouším, co si k tomu dravci (vzhledovému) mohu dovolit a záhy narážím na limity pneumatik Hankook. Ty se rolují pod auto a nechají šasi, ať se s přenosem hmotnosti pere samo, není to nic příjemného, auto se vlní,  a dále už ho nutit do klusu nehodlám. Nejde o to, že by nebylo schopné, ale jednoduše je naladěno jinak, ne sportovně, ale, řekněme „rekreačně“.  Vracím se zpět do lomu a zkouším pár výjezdů a sjezdů. Nejčastěji škrtnu předním „lízátkem“, ale to je vyrobeno tak, aby podobné eskapády v pohodě vydrželo, takže žádný problém. Při pokusu o zkřížení náprav se sice auto vydrápalo jen tak-tak, ale obálka manévrů, které je tohle SUV schopné předvést, je i tak podstatně obsáhlejší, než nakolik ji budoucí majitelé využijí. Tedy nakonec až na ty pneumatiky vše v pořádku, a pneu jsou řešitelné velice jednoduše.

  Bohužel pár mušek se najde i tady. Budoucí „nejkvalitnější české SUV“ neumí, stejně jako to stávající, komunikovat v češtině. Elktrická okna tu sice jsou, ale automatiku má jen řidičovo, na otevření / zavření na dálku je nutno zapomenout – a to i u nejvyšších výbav. Elektrické víko kufru jsem otevřel pouze dálkovým ovladačem, pohybem nohou pod nárazníkem to nešlo, ale je možné, že se jednalo o chybu konkrétního kusu.

  Konkurence?

  Yeti je o číslo, reálně i o číslo a půl menší, vzhledově pak nemá šanci. Tiguan? Ne, ten je už tak starý, že bychom mu měli všichni vykat. Kadjar? Možná, ale s tím nemám zkušenosti, takže nebudu soudit.

  Ambice má tedy Tucson vysoké a to oprávněně.

  Závěr? Rád bych požádal všechny současné majitele iX35, aby si co nejdříve vyměnili své vozy za nové Tucsony, hned to bude na cestách vypadat mnohem lépe

Modrobílé zítřky II – návrat do minulosti Nebezpečná známost