• Modrobílé zítřky II – návrat do minulosti

  Publikováno: 27/07/2015

  Prodejce BMW už dělám patnáct let, ale občas si někdo naporoučí kombinaci motoru a výbavy, nad kterou zůstane rozum stát. Tak třeba zrovna minulý týden, přišel mi ke stolu starší, prošedivělý chlapík. Vlasy měl dlouhé a vzadu svázané nějakým barevným provázkem. Košili asi plátěnou, vsadím se, že ani neuměla měnit barvu podle počasí, a hodně rozhalenou. Bylo vidět, že je opálený, ale nějak jinak, nebylo v tom tolik oranžové, takže je možné, že měl doma asi lepší model solária. Na ruce měl nějaké korálkové náramky… No, myslel jsem si napřed, že je to nějaký pobuda „tam zvenku“, ale při bližším kontaktu byl čistý, upravený a nesmrděl, takže ten neobvyklý vzhled prostě tak chtěl.

  Pozdravil jsem ho, a on mi podal ruku. Tohle gesto jsem viděl naposled u mého dědy, ale automaticky jsem mu taky podal ruku a on mi ji stiskl. Myslel jsem, že mi chce rozdrtit kosti, ale hned mě pustil a sedl si do křesla, doslova se v něm rozvalil, a podal mi papír. Ano, starý, dobrý papír. A na papíře byl vytisknutý kód konfigurace, kterou chtěl objednat. Zadal jsem ji do počítače a byla potvrzená, včetně platby. Zavolal jsem Ernieho, našeho trochu zavirovaného asistenčního bota, ať dá cizinci nějaké refresh granule a šel do skladu složit auto – práce na dvě minutky.

  Slyšel jsem, že kdysi se tohle dělalo přímo v továrnách za městem, dokonce se prý potahy nepěstovaly v akváriích, ale ručně šily z kůže zvířat, pneumatiky nebyly z mořských řas, ale z pryže, no nedivím se, kam to naši předkové dopracovali… Ani palubní desky se prý netiskly, jako dnes, ale montovaly ručně a do aut se taky vsazovaly ručně, to musela být práce pro drsňáky, jako byl můj děda… No nic, nade mnou už se ustavil dron s autem, a u pravé nohy mi pípnul vozík, který dovezl elektromotor. Takže pán bude mít taky čtyřkolku, jako asi 99% kupujících (kromě toho 1%, které na druhý motor nemá peníze, ale prostě musí mít BMW). Robot vyzvedl motor do přesně určeného místa a zacvakl ho do konektoru. Já jsem utáhl dva šrouby, ke kterým mě navigovaly symboly a šipky, zobrazované kontaktními čočkami, až dokud nebyly označeny zeleně. Je to super, nemuset pořád koukat do monitoru, jako před lety, když se teď  informace zobrazují rovnou v čočkách. Něco ale bylo jinak – robot popojel k přídi vozu a i šipky v čočkách mi signalizovaly, že se mám přesunout dopředu. Vepředu ale už motor musí být – všechna auta ho tam mají od výroby. Robot vysunul plošinu a čekal, a já nevěřícně koukal na červeně označené šrouby na motoru. Červená totiž znamenala, že mám šrouby povolit. Nechápavě jsem to udělal, a robot přebral přední motor a potichu zmizel ve skladu. Nechápal jsem, co je to za nesmysl – vyndat z auta přední motor a namontovat zadní. Vždyť auta bez předního pohonu byla zakázána snad už pětadvacet let zpátky… No nic, dron spustil auto na plochu a na mě bylo nahrát software, naprogramovat řídící počítač, aby věděl, za kolik výkonu a služeb, a za jakou barvu, za jaké dekory v interiéru, si zákazník zaplatil. Je normální, že si tohle dělají zákazníci sami online, ale teď jsem musel vytáhnout hluboko ze zásuvky zaprášený scanner a z toho papíru naskenovat starý dvourozměrný kód. Trvalo to asi dvě vteřiny, a hotovo. Mrknul jsem na to, co si ten divný týpek objednal. Auto se zbarvilo do modra, ale byla to spíš metalíza, než moderní  3D perleť, která mění odstíny podle denní doby. Uvnitř nebylo skoro nic, většina displejů tmavá, včetně dekoračních panelů ve dveřích. Jen před řidičem v kapličce svítila imitace dvou analogových přístrojů! Tak to je vykopávka jako hrom. Tam, kde má většina lidí trojrozměrné barevné grafy, jako je třeba populární „Mlhovina“, která umí ukazovat rychlost, směr, i dojezd v jednom barevném oblaku, měl prostě dva kruhy s ručičkami. Zajímalo mě, co chtěl s tímhle dělat, neboť aktivovat pohon bez předního motoru určitě nepůjde, na to jsou zákony.

  Vyšel jsem do předávací haly, a pokynul zákazníkovi, že jeho vůz už přijíždí. Usmál se a kolem očí se mu udělaly vrásky. „Jak to chcete odvézt, prosím? Nemáte v konfiguraci přední motor a auto tudíž nemůže být aktivováno.“ Znovu se usmál: „Ale může, mladíku, to víš, že může…“ Podal mi opět ruku a já to zastaralé gesto opětoval. Zase ten rychlý, kosti drtící stisk, a chlap už se soukal do auta. Skener mu bliknul do oka, a k mému údivu se auto opravdu aktivovalo. Dveře se málem ani nestačily zajistit a on už vyrazil. Na podlaze předávací místnosti udělala řasová kola dvě šedé čáry a další prodané elektrické BMW mi s šíleným pískotem a kouřem od kol zmizelo z dohledu.

  Podíval jsem se na ten starý papír, na kterém byla ta jeho konfigurace a všechno mi došlo – online by tahle konfigurace možná nebyla, ale to, co mi dal do ruky byly servisní kódy, které nejsou nijak hlídané. Asi to byl nějaký hacker, co si je platí vláda, aby brouzdali v zakázaných oblastech systému a hledali v něm díry, nebo co, jinak by s tím autem prostě neodjel. A na druhé straně toho papíru byl obrázek nějakého hodně starého auta – mělo vpředu čtyři velká světla, mezi nimi nějaké dvě mříže a dole v nárazníku hromadu otvorů. A pod tím bylo napsáno: „1998 new BMW M5 / 400HP – unleash the beast!“. Dědek bláznivej…

Studénka challenge Sbohem zrůdičko!