• Nissan Leaf

  Publikováno: 06/10/2015

  Je tu s námi už od roku 2011, to je dost dlouhá doba na to, aby se posunul někam dále, a než se tak stane, napíšu něco o stávající verzi. Leaf je auto, které je už teď svým způsobem legendární – je to totiž první celosvětově prodávaný (a nutno dodat ze i kupovaný) plně elektricky automobil, akceptovaný širokou veřejností. První verze měla baterie 24kWh a vysokou spotřebu, díky ní pak udávaný dojezd „jen“ 175 km, pak ale Leaf dostal nějaké úpravy jak battery packu, tak motoru a topení / klimatizace, a dojezd tak stoupl na 199km podle EU norem, nebo střízlivějších a realitě bližších 83 mil (cca 133km) podle norem US.

  Co mě vlastně k Leafu přivedlo? Divte se, nebo ne, ale prostý fakt, že se jedná o elektromobil. Elektromobily mě vždy přitahovaly, no je fakt, že ještě v nedávných dobách byly vhodné tak maximálně jako dekorace na zahradu. Leaf toto změnil, až pak následovala Tesla a další výrobci. Zkrátka tohle auto jsem chtěl zkusit, taky jsem ho zkusil, a tady je výsledek:

  Při příchodu k autu, které bylo kabelem připojeno k nabíječce, mi nepřipadlo tak škaredé, jako na fotkách. Trochu za to mohla bílá barva, trochu i větší kola a fakt, že v realitě ostatních Nissanů na place (většinou Juke) se vlastně jednalo o docela standartní kousek designu. Nechal jsem exteriér být a otevřel dveře…a zíral. Leaf je totiž sice hatchback Golf-klasse, ale interiér je velmi prostorný. Vpředu místa víc, než bych si mohl přát, vzadu bez výhrad. Musel bych mít přes 190cm, abych mohl kritizovat. Kufr je pak sice celkem krátký, ale zato hluboký a pod podlahou je ještě další úložný prostor – využitý zde pro nabíjecí kabely. Z pohledu táty od dětí není kam plivnout. Nastavuji sedadlo, volant a zapínám elektriku (vše je bezklíčové). Toto vše v naprostém tichu, které neruší ani ventilátor v útrobách palubní desky. Na joysticku, který mi tvarem připomíná zvonek na mém prvním jízdním kole, volím režim „D“ jako „dopředu“ a sešlapuji pedál…akcelerátoru (plyn by znělo nesmyslně). Automobil se dává pomalu do pohybu. Zkouším sešlápnout razantněji a auto mě zatlačuje do sedadla – papírové zrychlení 0-100km/h je jedna věc a pocit při něm druhá, zkrátka to jede jako z praku. Na křižovatkách jsem králem zelených světel, zrychlení je v prvních dvou, třech, sekundách opravdu rychlé a návykové. To se mi líbí, a líbí se mi to tím spíš, že i zrychlování se odehrává jen za tichého a tlumeného pískání měniče „tam někde vpředu“. Vymotávám se z města a jedu na dálnici. Nastavuji tempo na tachometrových 115km/h a užívám si i ticho aerodynamické, zkrátka Leaf je odhlučněn jako málokteré osobní auto a tipuju, že konkurenci v tomto oboru mu mohou dělat až vozy těch nejvyšších tříd. Spotřeba se ustaluje na 15,7kWh/100km, což by při kapacitě baterií 24kWh a jejich plném nabití znamenalo teoretický dojezd asi 150km. Baterie však 100% nabíjení moc nemusí, nejlépe se s nimi pracuje při cyklu vybití na 10% – nabití na 85% a to už znamená dojezd jen asi 120km. Na dennodenní dojíždění za prací a zábavou bez omezování je to pro mě dostatečná kapacita. Cena jízdy? Pokud uvažuji nabíjení doma na snížený tarif, pak je cena jednoho elektrického kilometru asi 30-40 haléřů. Je to hodně, nebo málo? Posuďte sami podle své situace, cena se ostatně dá ještě snížit dobíjením na veřejných nabíječkách. Ještě dodám, že venku je +33 a na dálnici mám klimatizaci zapnutou. Město a mimo město pak mám raději stažená okna. Opouštím dálnici po asi 15km a jedu mimoměstskou trasu.

  Mezi vesničkami cca 90km/h, v obcích pak předpisově. Vyplatí se hrát si s joystickem a „vyřazovat“ na neutrál, plachtění je efektivnější, než rekuperace, neboť Leaf má nízký odpor vzduchu a je těžký, tedy plachtí dost daleko. Spotřeba pak klesá na 13kWh/100km. Zatáčky Leafu i přes „důchodcovský“ vzhled nedělají potíže. Ochotně se překlápí v esíčkách, dobře drží stopu v obloucích a utažené zatáčky mu nedělají ani nejmenší problém. Řízení je k tomu dobře naladěno, byť je účinek posilovače někdy znát až moc. Vlastně je škoda, že Leaf nemá nějaký sportovní podvozek, vyloženě by se k tomuto autu hodil. Nesportovní jsou i sedadla, ta připomínají stará polstrovaná křesla, hmoty je na nich až moc. Auto je tak laděno do pohodlí, možná i záměrně, aby řidiče nelákalo k energeticky neefektivním hrátkám. Uvítal bych střešní okno, na poklidnou jízdu jarní, letní i podzimní krajinou, na relax, by to pak byl ideální parťák.

  Ve městě pak zkouším režim „B“, který více rekuperuje. A brzdný moment motoru, který je v tu chvíli vlastně generátorem je opravdu silný, dokáže auto zpomalit tak vehementně, že při technice „přískokem vpřed“ od semaforu k semaforu, nemusím vůbec použít brzdu a vystačím si s pravým pedálem. Ten má celkem dlouhou dráhu chodu a ze začátku se tak auto může jevit línější, je ale třeba pedál opravdu dotlačit do podlahy, aby mocně zrychlilo. Jak už jsem psal – na semaforech je Leaf králem, prodleva mezi stlačením pedálu a reakcí vozu je nulová a kdo není připraven, je pak ze startu elektromobilu hodně překvapen.

  Po absolvování několika desítek kilometrů mi GOM (guess-o-meter = odhadovač, jak familiárně tento budík elektromobilisté nazývají) ukazuje dojezd cca 30km, ujeto mám 124km, aniž bych se v používání auta nějak omezoval. Připojuji kabel, tlustý jak anakonda, do nabíjecí stanice ChaDeMo, která umí do baterií poslat až 50 stejnosměrných kW. Měla by nabít auto na 80-85% za cca půl hodinky. Mám tedy dost času na přemýšlení: Přejít na elektřinu, nebo ne? Nikam daleko v podstatě nejezdím, nejsem obchodní cestující, pokud mě někam pošle firma, jedu služebním autem, nebo beru auto ze spřátelené půjčovny, případně vlak, letadlo, ponorku… Lyžovat jezdím cca 70km od místa bydliště, a dovolená u moře je jen jednou za rok, kvůli tomu nemá smysl držet nějaké konkrétní auto. Elektrojízda má svá specifika, ale také bonusy, no je třeba zaplatit drahou vstupenku do světa, kterým hýbou elektrony – Leaf je nejlevněji k mání za cca 650 tisíc a to je o zhruba 200 tisíc více, než za podobně dynamické auto s automatem třeba od korejců. Návratnost? Nechce se mi počítat, jak už jsem psal, elektrojízda má svá specifika, zvláštním způsobem, u spalovacích motorů nepoznaným, mě okouzlila a tak je spíš otázka, zdali jsem ochoten to dvousettisícovou vstupenku koupit. No, budu o tom vážně uvažovat, ostatně napřesrok by už měl být v prodeji Leaf s větší kapacitou baterií a ani konkurence jistě nechce zaspat, zvláště teď po Dieselgate. Titul COTY bych Leafu nedal, ale je to auto, kterému není moc co vyčítat.

Auto podle Mariachiho Modrobílé zítřky III – zkrat