a abych se nenudil v hale u kafe, požádal jsem o nějakou předváděčku. Navíc kafe nepiju. A co se nestalo – nafasoval jsem klíčky od BMW 118d, která voněla novotou. Model po faceliftu, se kterým se ještě nestačili povozit ani prodejci, měl na tachu jen lehce přes 200km. S jedničkou jsem už jezdil, nečekal, jsem, že objevím něco nového, ale to, že lepím tento text, je důkaz, že mě auto dost překvapilo.
Nejprve pár slov o předfaceliftové verzi: Motor 18d – tedy čtyřválcový dvoulitr N47 – dělá kravál, absolutně nehodný jak cenovky, tak image výrobce. Kromě toho mu ale není moc co vytýkat. Táhne už od nejnižších otáček, není problém ho vyhnat až k pětce na otáčkoměru, nikde žádná výkonová, nebo momentová díra, jen hezký a uhlazený tah. K tomu překvapivá spotřeba, na své cestě do / z práce jsem v klidu jezdil hluboko pod pěti litry, a i při divočině si motor nenárokoval extra dávky paliva. Podvozkově mi pak sedla jen M-verze, jakákoliv standartní kola s RFT pneumatikami na hrbolech odskakovala, přitom se ale chovala při nájezdu do zatáčky až nepříjemně nedotáčivě – čím menší průměr kol, tím horší to bylo. Jen malá poznámka: Samozřejmě se bavím v intencích BMW jízdy, ostatní podobně motorizované kompakty by mohly jedničce jízdu jen závidět, no faktem je, že z klasické koncepce mohlo BMW vytěžit více, kdyby nelpělo na RFT pneu, kvůli kterým pak museli navrhnout hodně kompromisní podvozek.
Tedy pamětliv nedávné jízdy s předfacelift verzí 118d jsem usedl za volant zcela nové 118d, a spojení slov „zcela nové“ je na místě, posuďte sami: Nová není jen příď a záď, nový je i motor B47 s výkonem 100kW (místo 105), vylepšená je převodovka ZF8HP, nový je i inetriér, který má jiné sestavy a pakety výbav, a změn doznal i podvozek, který je…no vezmu to po pořádku.
Interiér „Sport line“ je v pěkné černo-červené kombinaci, sedadla jsou pak, podobně jako v řadě 2AT s elektrickým dofukováním bočnic. Tohle je vychytávka, kterou vřele doporučuji, vzhledem k rozsahovému fanatismu u BMW je to opravdu od extrému do extrému, takže sedadlo se dá nastavit od modelu „křeslo“ až po „skořepina“. Palubní deska je v podstatě jen retušovaná, samozřejmě se na ní dají naplácat i kusy porcelánu, ale pro ty, jež nemají auto jako dekoraci bude stačit kombinace hliníku a červených lišt. K tomu sportovní volant, bohužel bez pádel, neboť nebyla zaškrtnuta položka „Sport-automatik getriebe“, která umí i launch control. Zkrátka uvnitř je naprosto všechno vpořádku, je to jedno z nejlepších míst pro nadšeného řidiče. Je vidět, že BMW udělalo ústupek ženám v podobě 2AT, aby nemuselo ředit jedinečný charakter zadokolkového kompaktu, a jednička se (teď už bez lodiček) vrací zpátky do chlapských rukou.
Vymotávám se od CT a už první rondlík napovídá, že se děje něco výjimečného. Absence převisů dává pocit, že se auto prostě otočí kolem středového sloupku, ale po předchozí nedotáčivosti není ani památka. Najíždím na dálnici a povolená maximálka je na rychloměru během chvilky, přitom pedál plynu mám tak sotva v polovině jeho rozsahu. Ostatně i ta delší dráha pedálu plynu je tady opodstatněná, motor má charakteristiku hodně podobnou motoru NA, a pravá noha spolu s ušima jsou tak lepší rádce řazení, než šipka na displeji s „rozšířenými možnostmi zobrazení‘“. Já ale jedu na automat, je tam mód „normal“ a spotřeba rychle padá. A moje spodní čelist pomalu taky. Motor je totiž mnohem tišší, nehučí, nebručí, ani nevibruje s autem tak, jak to dělal předchůdce, přitom táhne minimálně stejně dobře a to přes fakt, že papírově je nová jednotka slabší.
Přepínám auto do módu „sport“ a vedu ho do zatáček, které dobře znám. A opět se nestačím divit – byť jedu na základních šestnáctkách RFT, podvozek nejen tlumí, ale doslova se zakusuje do asfaltu a po ubrání plynu nasměruje auto do zatáčky tak akorát na to, aby se při přidání a náběhu newtonmetrů mohla zadní kola opřít a vytlačit mě ven rychlostí, o které se mohlo předchozí verzi jen zdát. Volant přitom není mrtvý kolem středu, zabírá ihned a auto na jeho pokyny okamžitě reaguje. V podstatě mi naladěním tato verze Sport line připomíná dřívější M-verzi. A jako bonus podvozek perfektně tlumí nerovnosti, o dírách jen informuje, a na příčných vlnách neodskakuje, je dobře odhlučněný a umí být jak relaxovaný při plynulé jízdě mimo město, tak oporou při snahách řidiče si užít „echt BMW“. Pro dojezd zpátky dávám mód „Eco pro“ a jedu opravdu jako hodnej kluk, spotřeba klesá na konečných 5,2 l/100km. Zetefko v tomto režimu umí „vyřadit“ a plachtit, pokud nestojím na plynu a po dojezdu ani nemusím řadit „P“, jen prostě vypnu motor a vystoupím, auto si hodí péčko samo, zamkne se a ještě mi posvítí na cestu…
Po pravdě řečeno – jestli předfaceliftová jednička byla dost rozporuplným vozem, tak tahle verze po faceliftu ukazuje, že u BMW šli do sebe a jsou rozhodnutí udělat ten poslední zadokolkový kompakt tím nejlepším vůbec.
Edit:
Takto rozdilne udavaji vykon motoru 18d weby v DE a v CZ, kdy web DE uvadel rovnez 100kW, dnes uz to upravili na 110kW:
