Pozdravil jsem ho, a on mi podal ruku. Tohle gesto jsem viděl naposled u mého dědy, ale automaticky jsem mu taky podal ruku a on mi ji stiskl. Myslel jsem, že mi chce rozdrtit kosti, ale hned mě pustil a sedl si do křesla, doslova se v něm rozvalil, a podal mi papír. Ano, starý, dobrý papír. A na papíře byl vytisknutý kód konfigurace, kterou chtěl objednat. Zadal jsem ji do počítače a byla potvrzená, včetně platby. Zavolal jsem Ernieho, našeho trochu zavirovaného asistenčního bota, ať dá cizinci nějaké refresh granule a šel do skladu složit auto – práce na dvě minutky.

Slyšel jsem, že kdysi se tohle dělalo přímo v továrnách za městem, dokonce se prý potahy nepěstovaly v akváriích, ale ručně šily z kůže zvířat, pneumatiky nebyly z mořských řas, ale z pryže, no nedivím se, kam to naši předkové dopracovali… Ani palubní desky se prý netiskly, jako dnes, ale montovaly ručně a do aut se taky vsazovaly ručně, to musela být práce pro drsňáky, jako byl můj děda… No nic, nade mnou už se ustavil dron s autem, a u pravé nohy mi pípnul vozík, který dovezl elektromotor. Takže pán bude mít taky čtyřkolku, jako asi 99% kupujících (kromě toho 1%, které na druhý motor nemá peníze, ale prostě musí mít BMW). Robot vyzvedl motor do přesně určeného místa a zacvakl ho do konektoru. Já jsem utáhl dva šrouby, ke kterým mě navigovaly symboly a šipky, zobrazované kontaktními čočkami, až dokud nebyly označeny zeleně. Je to super, nemuset pořád koukat do monitoru, jako před lety, když se teď  informace zobrazují rovnou v čočkách. Něco ale bylo jinak – robot popojel k přídi vozu a i šipky v čočkách mi signalizovaly, že se mám přesunout dopředu. Vepředu ale už motor musí být – všechna auta ho tam mají od výroby. Robot vysunul plošinu a čekal, a já nevěřícně koukal na červeně označené šrouby na motoru. Červená totiž znamenala, že mám šrouby povolit. Nechápavě jsem to udělal, a robot přebral přední motor a potichu zmizel ve skladu. Nechápal jsem, co je to za nesmysl – vyndat z auta přední motor a namontovat zadní. Vždyť auta bez předního pohonu byla zakázána snad už pětadvacet let zpátky… No nic, dron spustil auto na plochu a na mě bylo nahrát software, naprogramovat řídící počítač, aby věděl, za kolik výkonu a služeb, a za jakou barvu, za jaké dekory v interiéru, si zákazník zaplatil. Je normální, že si tohle dělají zákazníci sami online, ale teď jsem musel vytáhnout hluboko ze zásuvky zaprášený scanner a z toho papíru naskenovat starý dvourozměrný kód. Trvalo to asi dvě vteřiny, a hotovo. Mrknul jsem na to, co si ten divný týpek objednal. Auto se zbarvilo do modra, ale byla to spíš metalíza, než moderní  3D perleť, která mění odstíny podle denní doby. Uvnitř nebylo skoro nic, většina displejů tmavá, včetně dekoračních panelů ve dveřích. Jen před řidičem v kapličce svítila imitace dvou analogových přístrojů! Tak to je vykopávka jako hrom. Tam, kde má většina lidí trojrozměrné barevné grafy, jako je třeba populární „Mlhovina“, která umí ukazovat rychlost, směr, i dojezd v jednom barevném oblaku, měl prostě dva kruhy s ručičkami. Zajímalo mě, co chtěl s tímhle dělat, neboť aktivovat pohon bez předního motoru určitě nepůjde, na to jsou zákony.

Vyšel jsem do předávací haly, a pokynul zákazníkovi, že jeho vůz už přijíždí. Usmál se a kolem očí se mu udělaly vrásky. „Jak to chcete odvézt, prosím? Nemáte v konfiguraci přední motor a auto tudíž nemůže být aktivováno.“ Znovu se usmál: „Ale může, mladíku, to víš, že může…“ Podal mi opět ruku a já to zastaralé gesto opětoval. Zase ten rychlý, kosti drtící stisk, a chlap už se soukal do auta. Skener mu bliknul do oka, a k mému údivu se auto opravdu aktivovalo. Dveře se málem ani nestačily zajistit a on už vyrazil. Na podlaze předávací místnosti udělala řasová kola dvě šedé čáry a další prodané elektrické BMW mi s šíleným pískotem a kouřem od kol zmizelo z dohledu.

Podíval jsem se na ten starý papír, na kterém byla ta jeho konfigurace a všechno mi došlo – online by tahle konfigurace možná nebyla, ale to, co mi dal do ruky byly servisní kódy, které nejsou nijak hlídané. Asi to byl nějaký hacker, co si je platí vláda, aby brouzdali v zakázaných oblastech systému a hledali v něm díry, nebo co, jinak by s tím autem prostě neodjel. A na druhé straně toho papíru byl obrázek nějakého hodně starého auta – mělo vpředu čtyři velká světla, mezi nimi nějaké dvě mříže a dole v nárazníku hromadu otvorů. A pod tím bylo napsáno: „1998 new BMW M5 / 400HP – unleash the beast!“. Dědek bláznivej…

Teď se ale rozkoukávám po interiéru 18d s lux paketem  a musím říct, že až na obrazovku, trčící z palubní desky, je to hezké místo k životu. Čelní sklo je ne-bavorácky někde v dáli. Před řidičem už ale klasiky bavorácky uspořádané budíky, displej „s rozšířenými možnostmi zobrazení“, rádio nahoře, ovládání duální klimy dole a to tak, že nevadí při řazení a hned pod ním tlačítko na přepínání jízdních režimů. Zkrátka na to, jaká revoluce se odehrála pod plechy, je tady svět naprosto v pořádku. Ještě musím pochválit opravdu dobré sedadlo, v tomhle paketu je komplet v elektrice a nejvíc mi připomíná sedadla Volva, nebo Saabu.

No nic, času je málo, řadím za jedna, jde to trochu ztuha (auto má najeto méně než 200km) a jedu.
Hned po nastartování je auto v režimu „comfort“, já se musím trochu proplantat městem a tak zkouším „EcoPro“. Dráha pedálu plynu je najednou nekonečně dlouhá a každý sešlápnutý centimetr přidá tak maximálně jedno procento :-), ale ano, je to Eco, a nenutí mně to nějak moc se soustředit na jemnou práci s pravou nohou. Pro kolony, parkování, jízdu plynule mezi vesničkami – ideální režim. Horší je to při potřebě rychlého rozjezdu, ale to se dá ošéfovat přepnutím na Comfort, nebo Sport, systém reaguje rychle, není čeho se bát. Než jsem opustil severomoravský Detroit, vyšplhala se spotřeba stopadesátikoňového dieselu na necelých 8l/100km. Pokračuji po dálnici ven z města, někam do hor a spotřeba vesele padá i při tachometrové stočtyřicítce. V interéru je neskutečné ticho, tady musím bavorské pochválit – oproti 18d v mém autě je nová jednotka opravdu prémiově tichá a kultivovaná. Na volnoběh je slyšet spíš ševelení, než rachot, při jízdě v běžném režimu je to tichošlápek a po přidání plynu spíše řidiče informuje, že je v tahu, než aby obtěžoval kraválem, jako N47.
Palec nahoru za tento motor.
To už jsou ale přede mnou první zatáčky (koho zajímá spotřeba, tak mezičasem spadla na 5,4) a já opatrně (Pajo, prosím bez připomínek)  zkouším, co první bavorská předokolka dovede. Nebudu nikoho napínat – stín koncepce všechno-vpředu nepřekračuje. Auto se moc nenaklání ani nevlní, v klasickém BMW stylu dodává řidiči informace o tom, co se děje, ale neděsí a potenciální krizovky řeší do poslední chvíle perfektně nastavené šasi. Jakmile řidič udělá nějakou neskutečnou pitomost (silně pochybuju, že by někdo přiváděl 2AT na takovou hranu záměrně), zasáhne rychle a rázně ESP. Opět BMW klasika – žádné nervózní přibržďování, když se ještě nic neděje, prostě jde to do kytek, tak jedna silná a rychlá šleha do brzd a jedeme dál. ESP musí v krizi řešit spíše přetáčivost, átéčko si totiž do zatáčky pomáhá lehkým odhozením zadku, což je mi osobně ve finále milejší, než nedotáčivý výlet po tečně ven ze zatáčky – a tomu ESP asi taky.
Prvních pár kroucenek řeším v módu Sport na trojku, plyn reaguje hned na prvních pár centimetrech zdvihu a jízda je tak hezky svižná. Ale najednou už musím hodně na brzdy, podkopávám na dvojku a co to? Někdo pod kapotou tam místo mě háže ukázkový meziplyn! Zkouším to znova a znova, a začínám se usmívat – řazení je tady radost, byť jde pořád trochu ztuha.
Bohužel se vzrůstající rychlostí si stále více stěžuje vnější přední kolo, že je toho na něj moc… No nic, otáčím se a vracím se zpět, ještě je třeba zkusit automat.
Sport verze je trochu méně vybavená, je to vidět hned na sedadle, které je sice opět skvěle tvarované, ale nastavuje se ručně a to neskutečně pitomou páčkou na boku. Musím si zlomit levačku, abych na ni dosáhl, a pak ještě pravačku, abych si opěradlo přitáhl, jak ho chci mít. Jasně, chápu, je třá kupujícího dokopat, ať si připlatí za elektrickou verzi, ale… Za tohle palec..dolů…no, možná ještě ne. Sportovní sedadlo má totiž příjemnou vychytávku – elektrické nastavení bočního vedení. Jedete na kochačku = křeslo, jedete tvrdě = skořepina. No sice to není až tako drastický rozdíl, ale tohle prostě v dalším autě chci a basta. Na palubní desce se úspora projevuje v kapličce budíků, displej je malý a pokud dám volant tak akorát pro sebe, jeho dolní řádek už nevidím. Pokud volant nastavím tak, abych ho viděl, zase mi částečně zakryje budíky…
No nic, jedem, takže volím D a přidávám plyn – rozjezd je jemný a plynulý, v EcoPro je tam hned dvojka a trojka, motoru je celkem fuk, že se plácá  někde kolem dvanácti set otáček, je pořád klidný a kultivovaný.
Opět se mi potvrdilo, že když diesel, tak s automatem, byť je meziplynový manuál parádní, tak motor, ani celé auto prostě nijak extrémně nelákají k blbnutí a při běžném ježdění je manuál už spíš přežitek na obtíž. Tohle sportovně laděné átéčko má navíc nastavitelné tlumiče. Přepínám režimy a dělám vlnovky a zjišťuji, že v tvrdším nastavení se auto méně naklání, je přesnější, ale klouzání ze zatáčky pak přichází bez varování. Je lepší se s autem trochu sžít, než to člověk začne používat trvale. Jedu teď po dost dobitém úseku cesty a musím zase palcovat, 2AT nerovnosti doslova polyká (teď jedu na 18″), a řidiče o nich spíše informuje, než, že by jimi obtěžovalo. Musí to být opravdy velký příčný práh, který donutí auto poskočit a palubní desku hrknout, jinak 2AT zachovává klid a pohodu. S automatem jsem nejel nijak pomalu, ale přesto spotřeba při příjezdu do cíle spadla na 5,5l/100km, podle mně akorát na takové auto, při snaze o úsporu se jistě bude dát dostat o dost níže.
Ještě to trochu omrknu okem taťky vod dětí. Vzadu se sedí akorát, na hlavu místa dost, jen sedáky mi přišly krátké, ale pro děti OK. Kufr ála normální HB, pod podlahou je však ještě dost hluboký prostor na cokoliv – vsadím se, že by se tam klidně vešly dva páry lyžáků.
Rodinné BMW? Ale jistě, proč by ne?
Asi to nebude nikdy to pravé BMW, není to ani nejlepší auto v kategorii, ale pokud pasete třeba M3 E46 a chcete něco rodinného, nemusíte už ani k VW, ani k Fordu, ani k M-B a to je jistě dobrá zpráva.
Moje dporučení: 2AT 220d, automat, sport paket, případně Mpaket a skleněná střecha.
Než tohle BMW odstřelíte s tím, že předokolka nemá v portfoliu BMW co dělat, běžte si ho aspoň projet, opravdu to stojí za to.