Na auto jsem se u dealera jen přeptal a hned mi byla nabídnuta zápůjčka na tři dny.

Takže o čem to dnes bude: Hyundai i20, motor 1,2/62kW, výbava nevím, ale asi Family+. Barva hnědá metalíza, kola plechová 185/65 R15. Interiér v dvoubarevné kombinaci béžové a tmavě šedé. Rádio bez CD, ale s Aux + USB, ovládání počítače na volantu, klimatizace, a toť vše. Cenovka, visící ze zpětného zrcátka s integrovanou směrovkou, hlásá něco ke dvěma stům a sedmdesáti tisícům, nicméně s malilinkatou hvězdičkou, ke které se ještě vrátím.

Motorizaci jsem si vybral zcela záměrně, neboť s motorem konkurenční Fabie 1,2TSI / 63 kW mám dost zkušeností a v testech se moc rozdílů nedozvídám. Hned po nastartování (mimochodem – otočením vyklapávacího klíčku) se musím kouknout na otáčkoměr, jestli jsem opravdu motor „nahodil“. Ano, jede, ale na volnoběh naprosto neslyšně.  Ani po otevření kapoty není motor v podstatě slyšet, jen cvakání vstřikovačů. Nevím, jestli je mezi silnější a slabší verzí korejské jednadvojky  nějaký konstrukční rozdíl, ale pokud ne, tak mi není jasné, co testeři SM slyšeli, když psali o šíleném hluku zpod haubny i20. Asi halucinace.  Dávám za jedna, respektive za jééééééédna, řadící páka má opravdu dlouhé dráhy, ale je přesná a rychlost hezky zaklapla. Bohužel  taky trochu hlasitě, ale co – jsme v „levném“ autě.  Pouštím spojku a…a něco mi začíná bimbat, že prý nemám zavřené dveře. Je to tak, kolem dveří má i20 dvě těsnění, jedno ve skeletu a druhé na dveřích, a tak není snadné je prostě jen zaklapnout, je třeba s nimi praštit. To se časem jistě poddá. Takže prásknu  dveřmi  a práskám do koní.

Motor se rychle vytočí, ale už od necelých dvou tisíc otáček mi displej mezi budíky radí, abych zařadil vyšší stupeň.  OK, ale to samé jde dál a dál, až tam mám při cca 45km/h pětku. Motoru to ale nijak nevadí, nehrčí, nevibruje, neprotestuje, jen hladce jede. Pouze při přidání plynu zvuk zhrubne, ale jinak žádné drama, nevadí mu motat se i pod patnácti sty otáčkami. Když píšu „žádné drama“ nemyslím jen drama zvukové, ale ani akcelerační. Zrychlení na pětku ze 70km/h na 90 km/h se odehraje asi tak od pondělí do čtvrtku. Ano, vím, že to je atmosféra, ale přece jedu v autě, které nastavuje měřítka třídy, a zmenšuje sousedy, hlavně ty z Boleslavi, kteří mají motory TSI a tak nemusí podřazovat na trojku, ale prostě sešlápnou plyn a jedou…  A hned mám i další námitku: Po přeřazení nahoru, tedy z jedničky na dvojku, z dvojky na trojku a dále, se motor nějak zvláštně zadusí, než zase naběhne „tah“.  Proč? Co je to zase za výmysl? Kdo to ladil? Je to nepříjemné, když prostě jen odjíždím z křižovatky, ale je to přímo nebezpečné, pokud předjíždím na trojku a musím přitom přeřadit na čtyřku. Za motor, jeho projev, a jeho sladění s převodovkou dávám palec dolů, tohle, prosím, ne. Navíc se při pokusu o rychlejší jízdu začnou projevovat limity podvozku. Ten je laděn, slušně řečeno, hodně naměkko. Nejhorší na něm je, že nedokáže v zatáčce zatížit všechna kola, většinu hmotnosti posílá na vnější přední kolo a to, díky vysokému profilu pneu, nedokáže udržet stopu  v klidu a auto tak začne klouzat a vlnit se. V dlouhých zatáčkách s pozvolným nástupem, nebo v zatáčkách utažených je to vlastně i docela dobře, ale na rychlé přehazování levá-pravá honem zapomeňte! To samé se týká brzdění – je třeba brzdit před zatáčkou a v ní už na brzdový pedál nešlapat, jinak vám vnější přední kolo přijde nafackovat… Dobře, tak tedy klidnou jízdou na výlet  po okolí. Jenže i tady vyskytuje problémek. Jsem zvyklý sedět tak nějak utopený v sedadle a levý loket mít opřený o opěrku ve dveřích.  A ten loket mě začíná nějak bolet. Kolik by stálo vyrobit nějakou podušku o rozměrech, dejme tomu 15x7cm? Padesát korun? O kolik by to podražilo celé auto? O dvě stovky?  Navíc je ta loketní opěrka ergonomicky dobře nastavená, je přesně v tom místě, kde má být a loket na ni naprosto přirozeně dosedne. Kam ale mám loket dát, když už je ta bolest k nevydržení? BTW.: Soused z Boleslavi v těch místech polstr má a loket nebolí. Začínám být z toho auta nějak rozčarovnaný – je hezké, ale odfláknuté.  A protože si chci odpočinout a ulevit loktu, zastavuji a rozhlížím se po interiéru. Je vyveden v pěkných, dobře sladěných barvách. Na fotce působí kvalitně, ale při živém setkání to vypadá, jakoby byly jednotlivé plastové díly jen zacvaknuté do sebe. Toto není kritika, spíš naopak, je to jednoduchý způsob, jak dát interiéru šmrnc a nezdražit tím auto do sféry prémie. Navíc uvnitř nic, opravdu nic, nerachotí, ani nevrže.  Před řadící pákou je místo na uložení mobilu(ů), vejde se tam opravdu hodně, jsou tam dvě zásuvky 12V, AUX vstup a USB, vše podsvícené. To je hodně dobré. Sice to svítí, jako ostaně vše na středovém panelu, modře, zatímco budíky a displej mezi nimi svítí bíle, ale co nadělám. Proč je ale hlavice řadící páky tak nesmyslně tvarovaná a odporně gumová?  Volant je bez koženého potahu, ale nijak mi to nevadí – je sice tenčí, než bych chtěl, ale ruce po použitém materiálu nekloužou a ve spojení s lehkým, až přeposilovaným řízením (a taky se vzpomínkou na „kvalitu“ kožených potahů v i30 a i40) se příplatek za kůži jeví být naprosto zbytečným. Bohužel u „mého“ vozu se od cca 80 km/h ozývalo pískání od pravých dveří, čekal bych, že toto pořeší už při výrobě a ne že to bude muset ladit prodejce na place… Takže pokud půjdete nějaké to „hjondéé“ koupit, před zaplacením ho pořádně projeďte a závady nechte nejprve odstranit.  Zapínám rádio, abych to pískání neslyšel, ale hraje tak neskutečně plastově, že ho po chvilce laborování s korekcemi (aspoň že ovládání je intuitivní a displej přehledný) vypínám. Svítí tak  na mě velké hodiny. Rádio umí informace vypisovat německy, anglicky, francouzsky, rusky, polsky…ale česky ani slovo. Závistivci zezelenají…

Beru, neberu? Neberu. Největší chybou je motor, jeho přidušení po přeřazení  a celkově slabá dynamika ve srovnání s moderními malými turbomotory – a také ve srovnání s N/A motorem Mazdy 2. Další chybou je absence smyslu pro detail – hlavice řadící páky, nesladěné podsvícení, nepolstrovaná loketní opěrka ve dveřích, absence češtiny, hrubý font na displeji mezi budíky.  A nakonec cena. Asi takto: Zapomeňte na to, že rozpáráte polštář po babičce a vytáhnete z něj 239 900,-, které pak vysázíte na stůl před prodejce Hyundai a odjedete novým vozem z reklamy.  Abyste měli aspoň rádio a silnější (nebo lépe řečeno tu méně slabou) verzi motoru 1,2, budete muset hrábnout do kapsy pro cca 275 000,- A to jsem nepřihodil za barvu a nezmínil se o tom, že výbavu Family+ dostanete za 0,- jen při využití financování, na kterém zase jen přeplatíte…

Ještě plusy:

– Opravdu povedený design a ergonomie

– Tichý motor, který může pracovat při nízkých otáčkách

– Spotřeba (já celkem za cca 700km 4,7 l/100km)

…a mínusy:

– Reakce motoru po přeřazení

– Kde jsou mé koně?!

– Nepolstrovaná loketka ve dveřích