• Výlet do Rumunska – odjíždíme

  Honda moto doplňky moto trip motorky oblečení na motorku Publikováno: 30 května, 2011

  Nadešel den D, den odjezdu. Trasa na první den byla vytyčena následovně. Cesta přes Vsetín, Žilinu, Liptovský Mikuláš, Poprad, Košice a konečný bod prvního dne byl stanoven na malou vesničku u Michalovců na samém kraji východní Slovenska. Celková suma ujetých kilometrů se zastavila na hodnotě 600 km. Na první den slušná porce kilometrů, nicméně jsme se chtěli co nejvíce přiblížit hranicím Rumunska.

  

  Vyjížděli jsme v 7:00. Ráno bylo poněkud chladné a bohužel mírně poprchalo. Hned od začátku jsme nasadili svižné tempo a blížili se vstříc ku Slovensku. Zároveň jsme si parádně užívali cestu, mezi hranicemi ČR a Slovenska, která je jako stvořená pro motorkáře. Bohužel se jedná o hlavní tah na Žilinu a potkávali jsme spoustu kamiónů, které se na „horské“ cestě jen pomalu ploužili a vytvářeli tak malé kolony, které jsme museli jednu po druhé postupně překonávat, což s báglama na motorce a 50 koni „pod kapotou“ není vždy jednoduché.

  První zastávku jsme si určili jako Liptovský Mikuláš a zároveň jsme se chtěli podívat se na Liptovskou Maru. Zastavili jsme se rovnou na oběd, který jsme využili ke sdělení prvních dojmů z cesty. Převládala spokojenost, pouze stále trvající mírný déšť nám dělal vrásky na čele. Motorky šlapaly jako hodinky a my jsme se cítili po prvních 300 km fit. Po obědě jsme vyrazili na Liptovskou Maru. Po cca 15 minutách se nám ji podařilo objevit. Motorky jsme odstavili na parkovišti, vzali jsme bagáž a šli se podívat na jednu z největších vodních ploch na Slovensku. Lidí zde bylo pomálu, pouze pár loděk na obzoru, takže jsme udělali několik fotek pro dokumentaci a vrátili se zpět k motorkám. Nandali jsme bagáž zpět na motorky, navlíkli se do moto oblečení a vyrazili jsme. Kamarád ano, já ne.

  Otočil jsem klíčkem, zmáčkl startér a nic. Zkusil jsem to ještě několikrát a bez výsledku. Již se mi párkrát stalo, že mi „haprovala“ elektrika, a proto jsem ji nechal trošku „vylepšit“. Bohužel se to ne zcela podařilo a projevilo se to, až později. Slezl jsem z motorky a mé první myšlenky směřovaly ke zkratu a přepálené pojistce. Honda 550 Four má 5 pojistek. Jedná se o skleněné pojistky od 5 do 20 ampér. Někde na pumpě se mi je podařilo sehnat, tuším, že pasují z nějakého starého auta, ale nejsem si jistý. Sejmul jsem tedy schránku, která kryje skříňku s pojistkami a jednu po druhé prohlížel. Ukázalo se, že praskla hlavní pojistka. Vyměnil jsem ji za druhou a vyzkoušel jsem, jestli bude vše funkční. Vše vypadalo ok, takže jsem nastartoval a začal se opět navlíkat do kombinézy a helmy. No a mezitím opět zkrat a motor přestal vrčet. Naštěstí jsem si uvědomil, že motor běžel se zapnutými světly. Vyměnil jsem další pojistku, nastartoval a nechal jsem motor natočený bez světel. Vše se zdálo ok. Nakonec se ukázalo, že zakopaný pes byl v předním světle a tak jsem celou cestu do Rumunska a zpět odjel pouze na parkovačkách.

  Technická závada tedy byla „odstraněna“ a mohli jsme pokračovat dál. Nutno dodat, ne již s tak značným sebevědomím, jelikož první problém se objevil hned po několika prvních kilometrech a to nebylo vše. Hned za Liptovským Mikulášem nás chytl pořádný slejvák. Bohužel jsme byli na dálnici, takže se nebylo kde schovat. Zastavili jsme na krajnici a nasadili si motorkářské pláštěnky, které fungovali báječně. Bohužel na nohách a botách jsme nic nepromokavého neměli, takže jsme byli během několika minut naprosto promoklí. V takové průtrži jsme pokračovali dalších cca 20 km. Jeli jsme skoro krokem tak do 70 km/h. Najednou jsem začal mít problémy s motorem. Jel jsem střídavě na 3 válce a motorka přestávala jet. Důvodem byla voda na svíčkách. Foura sice má klasické gumové návleky, které brání vodě dostat se mezi svíčku a fajku, nicméně průtrž byla tak silná, že se voda dostala úplně všude. Představa, že se motorka zastaví a já zůstanu trčet na dálnici v takovém slejváku, byla dost nepříjemná. Silou vůle se mi podařilo dojet pod dálniční most, kde jsme počkali, až déšť přejde. Mezitím jsem se pokoušel zbavit se vody, která mi komplikovala jízdu. Kolega řešil stejný problém, takže jsme sušili a čekali na lepší počasí.

  

  Po půl hodině čekání stále pršelo, nicméně intenzita deště nebyla nijak silná, takže jsme se rozhodli pokračovat. Dojeli jsme do Popradu a tentokrát bez technických problémů. Zastavili jsme na první pumpě, dali si pořádný kafe, natankovali plnou a vytáhli ručníky. Ne, nechtěli jsme hodit ručník do ringu, i když na dálnici to vypadalo bledě :). Po výměně ponožek, vycpání bot novinami, nasazení igelitových sáčků na nohy a poutírání celé motorky jsme pokračovali dál dle denního rozpisu 🙂

  Naštěstí se umoudřilo počasí a mohli jsme během jízdy usychat. Čas utíkal a my jsme byli teprve v půlce cesty. Michalovce byly stále zatraceně daleko. Pomalu jsme se blížili k východnímu Slovensku a bylo to poznat. Docela nás překvapilo vidět postavené chatrče z plechů, případně vesnice výhradně složené jen z romských obyvatelů. Přeci jen na něco takového nejsme zcela zvyklý. Kvalita cesty byla špatná, na to však zvyklý jsme :). Poměrně úspěšně se nám dařilo „navigovat“ a nebloudit, nicméně to jsme si vynahradili v Maďarsku. Příště pořídíme navigaci, jelikož mapa zastrčená v tankvaku není to pravé ořechové. Na druhou strnu orientovat se jen podle značek a mapy má také své kouzlo a dodává cestování jiný ráz.

  

  Kolem páté hodiny odpoledne jsme dorazili do Košic. Naprosto vyčerpaní. Před Košicemi byl nádherný úsek cesty, plný zatáček, stoupání a klesání. Cesta široká a asfalt bez chyby. Věřím, že kdykoliv jindy bysme si plnými doušky vychutnali takovou parádu, ale po celodenní jízdě jsme si přáli jediné: „ať už ty prokleté zatáčky skončí!“ Museli jsme si dát i krátkou pauzu a nabrat trochu sil. Michal měl trochu větší smůlu, jelikož nemá zcela originální řídítka a jeho ruky dostali pořádně zabrat. Zastavili jsme na pumpě v Košicích, natankovali a šli povečeřet do menší restaurace přímo v benzince. Předtím jsme však museli odmítnout nákup zaručeně značkových hodinek a šperků od místního „obchodníka“, který obcházel všechny zákazníky čerpací stanice. U kávy a bagety a jsme si vyměňovali postřehy z posledního úseku cesty. Shodli jsme se na tom, že kdyby cesta před Košicemi (ta ideální cesta plná serpentin) pokračovala pár dalších km tak hodíme motorky do lesa a necháme se okousat divou zvěří. Zároveň jsme se shodli na tom, že ujet první den takovou porci kilometrů byla „vražda“ a naprostá pitomost. A to nám ještě zbývalo cca 100 km do cíle dnešního dne.

  Z posledních sil jsme se vyhouply zpět na naše historické stroje a namířili si to na Michalovce. Musím se přiznat, že poslední úsek cesty si moc nepamatuji. Zdárně jsme však našli vesničku, kde jsme měli domluvený nocleh, zašli si s místními na dvě pivka do hospody a tvrdě usnuli. Ráno nás bude čekat brzké vstávání, příprava motorek a jízda přes Maďarsko do Rumunska. O tom však až v dalším dílu.

  Další díl (6) – V Maďarsku nám štěstí přeje 1.část – //blog.auto.cz/motorka/2011/07/25/vylet-do-rumunska-v-madarsku-nam-stesti-preje-1-cast/

  Předchozí díl (4) Poslední chvíle před cestou – //blog.auto.cz/motorka/2011/05/20/vylet-do-rumunska-posledni-chvile-pred-cestou/
  Předchozí díl (3) První testovací jízda – //blog.auto.cz/motorka/2011/03/24/23/
  Předchozí díl (2) Moto oblečení a doplňky – //blog.auto.cz/motorka/2011/03/08/cesta-na-motorce-do-rumunska-2-moto-obleceni-a-doplnky/
  Předchozí díl (1) Přípravy – //blog.auto.cz/motorka/2011/02/28/6/

Výlet do Rumunska – v Maďarsku nám štěstí přeje 1.část Výlet do Rumunska – poslední chvíle před cestou