• Kosočtverec Klokan

  Publikováno: 18. 2. 2014

  Poslední dobou se to tu hýří kvalitními texty z nevyšších automobilových pater, tak tomu trošku srazím laťku do nepřiznaného lowendu.

  Před několika měsíci se objevil nový, resp. modernizovaný Renault Kangoo. Poté co se na klokaních linkách začal vyrábět i jeho licenční bratr Mercedes-Benz Citan, byla jen otázka času, kdy vylepší i sebe sama.

  O to víc zarazí, že prémiový sourozenec má horší výsledky bezpečnosti a nevalný interiér… ale to je jiná písnička.

  Takže co tu máme.  Výhodná akční nabídka v rámci snahy zlikvidovat poslední atmosferické motory. Po faceliftu výrazně lépe vypadající Renault Kangoo 1.6 16V v základu. Za skromný peníz mnoho muziky.  Stará atmosférická šestnáctka se 105 koňskými silami, elektrická okna, zrcátka, výhřev, klimatizace, centrál s DO, autorádio s mp3 a bluetooth,. Nic zásadního neschází.

  Auto se zadává do výroby, takže se i předpokládá možnost individuálních úprav.

  Smůla, příplatkový ceník  je lákavý, leč skoro nic nelze k této verzi zakoupit. Atraktivnější kožený volant za tisícovku,  airbagy navíc, (V roce 2014 jen 2 ??) ani nic jiného povoleno není.
  Nesmyslné rádio na CD je drahé, balík s ESP nebo přední mlhovky také nejsou nejlevnější.

  Krom laku tu tedy máme naprostý základ bez koberečků.

  Žádné velké očekávání se nekoná. Ať se snaží sebevíc, pořád to je jen malá dodávka a užitkáč z toho kouká každým coulem.

  První setkání však skýtá velké překvapení. Vnější tvary prokoukly a užitkový základ celkem úspěšně kryje. Přední dveře mají gigantické rozměry, extrémní úhel otevření, exaktní chod a důstojné „žuchnutí“. Boční šoupačky jdou hladce až se tomu ani nechce věřit. Pátá vrata od stodoly nedrnčí, jen umístění kliky někde u kolen nepovažuji zrovna za šťastné.

  A jdeme dovnitř. Vskutku působivá šířka a výška interiéru, solidní vysoký posaz, příjemně měkká textilní sedadla (ta jsou snad naprosto identická se základním Focusem mkII). Odkládacích schránek a poliček nepočítaně. Pohledná palubní deska, kterou mohou závidět všichni konkurenti. Kdo se posadil do Partnera, Dobla nebo i toho Citana zjistí, že Kangoo je o třídu jinde. Striktně tvrdé černé plasty jsou pocitově kvalitní a příkladně slícované.  Krátká řadící páka, loketní opěrka i ruční brzda z Boeingu ergonomicky bez závad.
  Vzadu sklopná lavice v poměru 60:40. Jedním tahem zapadne do podlahy a vznikne zcela rovná podlaha, navíc s nízkou nakládací hranou. Vzniklý prostor musí být dostatečný pro každého, pro rodinu to vypadá až dokonale. Velké prosklení, nadbytek prostoru ve všech směrech. Nečekaně opět tleskám.

  Také si říkáte, jak může být tak dobré, přitom tak levné? Ideální rodinné auto? Rozebereme to blíže a začne se smrákat 🙂

  Takže zpět do interiéru a od znova. Na tachometru svítí necelých 10.000km a už má něco za sebou.

  Palubní deska je stále na svém místě a nevydává žádné zvuky. Pominu-li podivné ovladače topení na které je třeba si zvyknout, vše stále funguje jak má. Odkládacích schránek je opravdu velké množství nicméně jejich tvar a využití je často nepraktické. Snad nejhloupějším nápadem je umístění dvou držáků na pití. Jeden u loketní opěrky je nesmyslně široký, navíc z jedné strany s nízkým okrajem. Kromě výchozí  poloprázdné plechovky 0,33l vše naprosto nepoužitelné. Vyšší překáží při řazení, a s jiným tvarem nebo vyšším těžištěm pro změnu vypadává ven při změně směru jízdy. Druhé odkládací místo je utopené u kolen, avšak vystupující palubní deska opět znemožňuje vložit cokoliv jiného než malou plechovku. Na rozdíl od horního držáku je aspoň hlubší a pití z něj nevypadává. Můj oblíbený termohrnek tedy zůstává doma na kuchyňské lince.
  Nad předním oknem je ohromná odkládací police v niž jsou umístěná sluneční stínítka. Vybrání pro prsty je vždy v krajním rohu. Rychlé sklopení u řidiče je komplikováno mělkým otvorem  a pokud obtěžuje slunce zprava, tak stínítko spolujezdce nejde sklopit vůbec, jelikož otvor na prsty je vzdálen napříč celou šířkou vozu.

  Tovární 1dinové rádio v designu 90.let umí dnes naprosto samozřejmou, leč stále nedostatkovou funkci bluetooth alias zabudované handsfree. Během několika vteřin se telefon spároval a od té doby funguje bezchybně. Mince má tradičně dvě strany. Zatímco všechny ovladače jsou velké a robustní, tlačítka na rádiu jsou určena maximálně pro předškolní děti. Nepřekvapivým zjištěním je také zoufalý zvuk 4 reproduktorů.

  Časem člověk také zjistí, že páčky pod volantem neumí obligátní trojblik, navíc po drobném pohybu volantem se blinkr vždy vypne. Při rychlé snaze o vypnutí blikače pro změnu páčka přeskočí do protipolohy a tak nechtěně jednou bliknete na druhou stranu. Někdy bych zešílel.
  Pod volantem je také ovladač telefonu a rádia. Umístění zvláštní a citlivost ovladačů nevhodná. Před tlačítkový volič hlasitosti umístit kolečko s laděním kanálů, to je ergonomický majstrštyk.
  Páčka stěračů je v pořádku, ale to co se při své funkci děje na okně  je doslova výsměch. Ostřikovače vyplivnou vodu tak 15cm nad kapotu, takže na omytí je třeba galon vody. Ramínkové stěrače schované pod kapotou /takže při škrábání zamrzlého okna nejdou odklopit/ stírají nepřesvědčivě, ale uznávám že to může být „jen“ způsobeno trvalým nedostatkem kapaliny na okně.
  Nemůžu si odpustit kritiku celé renaulťácké konzole za volantem, na niž jsou umístěny všechny páčky a ovladače. Ta je širší než střed volantu a tak může při nesprávném držení dojít ke skřípnutí prstů.

  Dveře řidiče už nemají tak pěkný chod a omezovač vytváří dojem únavy. Stále si nemohu zvyknout na jejich rozměry a hmotnost. Když se otevřou do plného úhlu blížíci se 90st., z místa řidiče na ně nelze téměř dosáhnout. O možných fatálních důsledcích, když při otevření „utečou“ ani nemluvě.

  Boční posuvky jsou na tom ještě hůře, aretace dveře zasekne a na zavření je někdy potřeba použít dost nevybíravé síly. Po prvním nadšení dost velká dennodenní otravnost.

  Paradoxní situace vzniká s šířkou interiéru. Ta je tak velká, že si téměř nelze pohodlně opřít loket o dveře. Pro silnější postavy to však může být bezproblémové. Horší je to s prostorem za předními sedadly. Po sklopení vznikne mezi podlahou a bočními posuvnými dveřmi asi 20cm mezera, takže menší  předměty  mohou v zatáčce přecestovat na kraj a spadnout do díry. Nelze to asi brát jako mínus, ale konstrukce by dovolila i lepší řešení.

  V kufru není co vytýkat, jen zámek by mohl být zakryt aby do útrob karoserie nepadal bordel. Po stranách jsou další odkládací schránky pro nářadí, lékárničku aj. Jsou provedeny velmi jednoduše a lacině, ale účel plní.

  První start.

  Probuzení k životu začne hned jedna komplikace. Spínací skřínka je ve zvláštním úhlu a zasunout klíček je dílem lovu a cviku. Elektronický startér má nepříjemnou prodlevu. Po otočení jakoby žhaví a až po 1-2 vteřinách nastartuje.  Motor naběhne s vervou studeného osmiválce a až po chvíli sytič sníží otáčky. Chod 16 ventilové jedna šestky je tichý ale nepříliš vytříbený. Neustále se chvěje o kolísá s otáčkami. Tento neduh se po ohřátí o něco zlepší, avšak zcela nevymizí. I v polovině dne se po chvíli čekání na semaforu začne oklepávat jak tříválec.  Pod drobnou kapotou, která nemá žádné odhlučnění  není kromě chybějícího spodního krytu motoru nic zajímavého. Velká samolepka  „support tampon elastiq“ není u Renaultu překvapující. 🙂

  První rozjezd, první  jízda skrývá další nemilé skutečnosti. Spojka a plyn nejsou v ideálním souznění. Plynový pedál má dlouhé odezvy a díky nízkému kroutícímu momentu motor rád chcípá. Do toho za studena řídící jednotka neustále mění rychlost volnoběhu, což možnost zhasnutí motoru ještě umocní. Celkově chod motoru a jízdní projev je na hranici nebo spíše za hranicí reklamace. Než se ohřeje, tak silně a nepříjemně škube a to dokonce i při 2000ot. Takovou neochotu jet jsem ještě nezažil. Poskakovat ráno po parkovišti jak Louis de Funes mi nepřijde normální.

  Nemám s touto auto-třídou zkušenost, takže jízdní vlastnosti byly dalším šokem. Na 15“ kolech se Kangoo kolébá jak parník a neustále plave, přitom nastavení posilovače řízení není tak špatné. Informace od volantu nulové, počet otáček mezi dorazy jak v autobuse, ale jinak asi vyhovující svému zaměření. Problém je v měkkosti podvozku a velkých rozměrech. Při vyšších rychlostech (80kmh+) celé auto jakoby utíká jinam než chcete a nemáte pocit, že jste součástí. Masivní sloupky a palubní deska se hýbe kolem vás, nikoliv s vámi. S odstupem času si na to však lze zvyknout a současně zjistit,  že podvozek vede stopu dobře, jen karoserie na to reaguje se zpožděním.

  Tím mohu odskočit k podvozku jako takovému, který je velmi komfortní, měkký a zatím nebývalé odolný.  Skoro se chce říci, že na české silnice přímo stavěný. V rámci možností tichý a ani po ve velkém výmolu nevydá nežádoucí zvuk.

  Renault se v reklamách chlubí tituly F1 a minimálně jednu věc si vzali s sebou. Přední kotoučové a zadní bubnové brzdy mají nebývale silný účinek. Brzdí opravdu skvěle, ale bohužel hůře se dávkuji, kdy se prvně nic neděje a pak náhle destičky kousnou do živého.

  Auto má relativně málo najeto, tak asi není nejlepší hodnotit výkon motoru. Zatím svých 105 kulhajících oslíků příliš najevo nedává, a ani lineárnost tahu není příliš silnou stránkou. Prvotní neochota vytáčet, při středních otáčkách ožije a záhy ve 4000 umře, aby se krátce těsně před omezovačem opět probral. Podivné…

  Na poslední paškál přichází provozní náklady. Prodejce se chlubil, že spotřeba postupně klesne na nějakých 6 litrů. Styl řízení na palubní počítač nemá žádný vliv a s minimálními odchylkami tam neustále svítí značných 8,4 litru. Být to V6, řekl bych dobré…

  Podobně jako u předchůdce to zde příliš pozitivy nehýří, ale nakonec si člověk na vše zvykne a po prvotním nadšení/zklamání trochu prozře.

  Jak jsem uváděl, nemám s tímto segmentem aut zkušenost, takže závěrečné zhodnocení nechám na každém z vás. Jen si myslím,  že i kdyby mělo dvacet oken, tak to bezpečné rodinné auto nikdy nebude. Jako lépe vypadající užitkový automobil je Kangoo ASI dobré… snahou o zkulturnění  zřejmě i nejlepší cenově dostupné pracovní auto. Nic víc, nic míň.

   

   

Nová dimenze podle Fordu Roomsvět