• Fusionmanie

  Publikováno: 5. 10. 2009

  No kde začít… nechci dělat nějaké recenze, ale Ford Fusion mě natolik zaujal, že jsem musel z pohledu AMATÉRA něco sesmolit.

  Nikdy jsem nepochopil, proč se ta krabice vlastně tak dobře prodává. Hezký to dvakrát neni, o tolik levnější taky ne. Na druhou stranu si na nic nehraje a je to zkrátka klasický Ford ještě před dobou kynetických patvarů.
  Proč ty lidi toho Fusiona kupujou? Proč stojí na každym rohu? Cenovka je sice něco málo přes dvě stovky, ale to stojí i Fabie, Clio, Polo, Punto…, tak proč Fusiona?

  Stříbrnou krabici v základní výbavě jsem měl přistavenou před dveřma s najetými asi padesáti kilometry. Reklama malý velký vcelku nelže. V celostříbrné barvě včetně klik a lišt na 15″ alu to nevypadá věru zle…
  Poté co jsem usedl dovnitř a vdechl první nijak zvlášt vonící ftaláty mě opravdu překvapila velká vnitřní prostornost, pěkně vytvarovaná palubka a celkově velmi pohledné a kvalitní zpracování. Nikde nic nevrže, necvaká, nepíská (ještě aby jo po 50 kilometrech). Vcelku atraktivně potažená látková sedadla s nulovým bočním vedením jsou tvrdá jak šutr, ale na kratší cesty bezproblémová.
  Již v základu, který je teď v nějaké akční nabídce je prakticky vše co člověk potřebuje, auto, motor, rádio na cd, klima a elektrika ve předu.
  První věc, která mě začla prudit je stahování oken, trošku nezvyklá a zatraceně laciná kolíbka ovládání okna je extrémně citlivá, takže stáhnout si okno o 3cm dolů znamená asi 8x poštelovat oběma směry než se člověk trefí. Úder dveřmi taky dvakrát nedělá dojem bytelného auta, ale vcelku je to maličkost.
  Vzadu je místa překvapivě dost, rovná střecha a totálně krabicový design dělá divy. Lehké vystřízlivění dává kufr, který velikostí neoplývá, ale taková hrůza to také není. Nulová nakládací hrana je velké plus.
  Skáču za volant. Na vysoký posez jsem zvyklý z Roomsteru, takže nic k překvapení. Volant obšitý něčím jako kůže je zřejmě vyrobený z porobetonu, ale jinak se drží dobře.
  Otáčim děsivym klíčkem tvaru rozžvýkaného párátka, který se od 70.let nezměnil a za nedůvěryhodného zachrčení naskočí benzinový motor 1.4 59kW. Chvilku přemýšlim jestli jsem nezapomněl zavřít dveře nebo mi chybí přední okno, ale bohužel je vše v pořádku. Motor klape velmi povědomým tónem, který znám z Fiesty z přelomu 80. a 90. let. Je to sice benzin ale cvrká to jak některé kultivovanější nafťáky…. Na to jsem už z Roomsteru také zvyklý. Šlapu na bláto spojku a vyrážim. Řadí to hladce a přesně, jede to vpřed. Po každém sešlápnutí plynu se ozve cosi chrčivo-drnčícího z pod auta, ale prý je to normální. Taktéž elektronický plyn po sundání nohy z pedálu ještě dobrou vteřinu pokračuje… no dobře. Svůj venkovní tvar nezapře při vyšších rychlostech, kdy aerodynamický hluk trochu překračuje vhodnou mez. Projev motoru je na svůj nevelký výkon slušný, sice chybí asi dva metry odhlučňovací hmoty, ale jinak není z jízdních vlastností v rámci třídy co vytýkat. Vlastně je, a to jsou brzdy kterým se moc nechce, náběh mají asi čtvrt metru a až na podlaze zaberou (možná je to novotou).

  Ač mě tohle auto naprosto minulo, musim uznat, že to je tvrdý oříšek v konkurenčním boji. Za nějakých 250 bych celkem hodně váhal zda vzít Fusiona nebo Fabii (což je asi nejpravděpodobnější souboj v ČR). I přes zdánlivě kritický text se mi to auto fakt líbí a výborné prodeje to jedině potvrzují. Fusionmanie má svůj důvod!

  PS: i po zamknutí auta pořád svítí displej palubního počítače. Zajímavá funkce / porucha.

Dodge Caliber – 4000mil s američanem Příběh z 44th MFF Karlovy Vary