• Lekce 3: Pravá volno

  Publikováno: 23. 3. 2007

  A jsme zpátky s třetí lekcí naší autoškoly. Pohodlně se posaďte, povíme si něco o pravidlu pravé ruky, které nás v budoucnu může uchránit mnoha nepříjemných situací, při které by přišly vniveč plechy našeho miláčka a bonusy našeho povinného ručení.

  ---

  V našich krajích můžeme narazit v zásadě na tři druhy křižovatk. Liší se od sebe dopravním značením. Nejjednodušším typem jsou křižovatky se světelnými semafory. Pokud žijete v okrese Mělník, tak až příště pojedete do Globusu v Letňanech, zkuste zajet o pár set metrů hlouběji do Prahy, na semafory tam narazíte. Červená znamená stůj, žlutá připrav se a zelená jeď.
  Druhým typem jsou křižovatky, rozlišené na hlavní a vedlejší silnici dopravními značkami. Opět musíme přihlédnout k místním podmínkám, znevýhodněni jsou obyvatelé Mostecka. Výchozím materiálem pro výrobu dopravních značek je totiž hliník. Dopravní značky zde nesází místní správa komunikací, ale obyvatelstvo Chánova, které samozřejmě musí také sklidit a odnést úrodu do nejbližší sběrny druhotných surovin. Slovo druhotný v tomto případě znamená, že značky postrádají svůj primární účel, ale naopak nabývá na síle jejich druhotný význam, tedy jakási forma sociálních dávek.
  A tak se na Mostecku můžete setkat častěji než kde jinde se třetím typem křižovatek, těch bez jakéhokoliv označení. A to se už dostáváme k jádru třetí lekce, pravidlu pravé ruky.

  Křižovatka bez značek
  Často uplatňovaným pravidlem na tomto typu křižovatek je fakt, že kdo jede rovně, má přednost. Okamžik pravdy však nastává v okamžiku, kdy rovně jedou dvě vozidla, nacházející se v kolizním směru. A tak došlo ke zdánlivému zjednodušení tohoto pravidla, takže se uplatňuje přednost toho, kdo jede po širší silnici. Opět špatně, přátelé. Málokdo z nás totiž vozí v autě metr, krokoměr nebo jiné zařízení, určené k určování délkových měr. Asi také považujete za nepříjemné v zimních měsících vystupovat z vyhřátého vozu a měřit, kdo jede po širší silnici. A proto bylo moudrými hlavami zavedeno takzvané pravidlo pravé ruky. To platí ve všech státech Evropy (alespoň oficiálně) s výjimkou Velké Británie. Ta se ale nepočítá, protože se tam ještě nenaučili jezdit po správné straně silnice. Ale zase mají Top Gear. Tak si vyberte…
  Pravidlo pravé ruky v tomto případě říká, že přednost má vozidlo, přijíždějící zprava. Pravou stranu poznáte tak, že na ní nesedíte. Ano, je to ta strana, kam vsouváte ruku spolujezdkyni pod sukni.

  Uplatnění v praxi
  Tolik tedy teorie. Je někdo, kdo má dotazy? Novák? Dobře, všem je to zdá se jasné, takže přistoupíme k nástinu praktického využití.
  Představte si situaci, kdy projíždíte nějakou ulicí, do níž z pravé strany ústí jiná. Obvykle po obou stranách ulic jsou vysoké domy, alespoň ve městech. Můžete namítnout, že v oblasti Šluknovského výběžku přes hliněné chatrče vidíte, nicméně musíme vycházet z nejběžnějších situací. Jistě se shodneme, že přes dům nevidíte při předpisové padesátce do celé délky ulice, a proto je nutné před dosažením kolizního kurzu zpomalit vozidlo tak, aby bylo možné v případě možného setkání s vozidlem zprava zastavit a umožnit mu vyjetí.
  Zde mohou někteří z vás namítnout, že vzhledem k současné energetické krizi a stoupajícím cenám za fosilní paliva je žádoucí, aby se vozidla pohybovala pokud možno rovnoměrně. Souhlasím, jenže rovnoměrně neznamená poslepu. Navíc, oprava rozstřeleného auta vyjde výrazně dráž, než zastavení a opětovné rozjetí. Je to jako s pojištěním, chvíli na tom sice proděláváte, ale přijde moment, kdy můžete být rádi, že jste tak učinili.
  Toto byl tedy praktický příklad z běžného provozu. Existuje ještě jedna situace, kdy platí pravidlo pravé ruky, což je zatěžko některým občanům pochopit. Přitom se jedná o jedince schopné řídit, vzhledem k tomu, že k tomu dostali oprávnění. Jedná se o velkokapacitní parkoviště u obchodních domů. Ta jsou většinou řešena systémem sběrných obousměrných komunikací, z nichž se větví menší přímo k jednotlivým parkovacím místům. Někteří spoluobčané, a není jich rozhodně málo, jsou i zde přesvědčeni, že jedoucí po širší silnici má přednost. Skutečně tomu tak není. Jedná se totiž o neoznačené křižovatky, a tím pádem platí přednost zprava. Tímto děkuji jisté mladé dámě, která mě v momentě, kdy mělo moje zbrusu nové auto na ukazateli ujetých kilometrů číslovku 40 přinutila vyzkoušet kvalitu brzd, jinak by ještě mokrá barva z korejské továrny decentně obarvila její rezavou felicii.

  Takže za domácí úkol máte si vyzkoušet přednost zprava v běžném provozu i na veřejných parkovištích. Příště si povíme něco o rozjíždění se na křižovatkách.

Lekce 4: Tři, dva, jedna, start! Lekce 2: Zrcadlo, zrcadlo, kdo je na silnici nejkrásnější