• Lekce 39: Nemoderní podívaná

  Publikováno: 12. 1. 2012

  Za dvanáct let, co řídím, se mi to stalo třikrát. Z toho dvakrát za poslední dva dny. Křižovatka, řízená dopraváky.
  Je to úžasná podívaná. Když se mi to stalo poprvé, bylo to součástí nějakého závodu dopravních policistů v řízení křižovatky. Nádherná modelka v policejním úboru měla taková gesta, že jsem jí chtěl okamžitě poslechnout, ideálně někde u večeře, spojené se snídaní.

  Ale i v posledních dvou dnech, kdy jsem to zažil znovu (dvakrát), a řídícím byl obyčejný muž – policista, se na to pěkně koukalo. Kdo umí, ten prostě umí. Křižovatky, které se při řízení semafory pravidelně ucpávají, byly najednou vymydlené. Pokud…

  Věřím, že je to jen náhoda, ale v obou případech přišel zádrhel. V jednom případě měl zádrhel na RZ písmeno S, v druhém případě písmeno H. V obou případech zádrhelové odbočovali doleva a naprosto si s tímto manévrem nevěděli rady. Možná, že se jim líbil onen policista, nicméně prostě zůstali stát. Žádné povyjetí do křižovatky. Asi si neuvědomili, že policista nemá oranžové světlo jako semafor, řídící dopravák se prostě bez varování zastaví a začne pouštět další směry.

  Výsledkem byla zuřivá gestikulace policisty, ať si sakra najedou, aby projeli i ti další za nimi. A výsledkem také bylo, že jsem si uvědomil, že stále se vylepšující semafory s proměnlivým intervalem, řízením na čidla a podobné moderní vymoženosti nás zbavují schopnosti vyřešit situaci na křižovatce bez jejich pomoci.

  A následně jsem si uvědomil, že je to jako s auty. Stále víc těch magických písmenek ESP, ABS, EBD, OPBH, TDI, GTI…:-) zbavuje řidiče schopnosti auto ovládat rukama, nohama a hlavně zadkem. Tedy cítit ho, splynout se strojem, užít si.

  Omlouvám se, jestli se to nedá číst, je to jen takové malé zamyšlení…

Lekce 40: Někdo musí z pruhu ven Lekce 38: Nelze nekomunikovat