I tak sem jí chtěl pro jednou udělat radost. Před nedávnem měla narozeniny a přímo se nabízelo, abych s ní zašel na koňské závody, co se v tu dobu konaly. Stejně mě už dlouho přemlouvala, abych s ní šel aspoň jednou. Tak jsem to zkrátka zkusil. Jenže nepřišla nuda, jak sem očekával, místo toho mi pěkně zatrnulo.

Vzal sem nás autem rodičů. Zaparkovali jsme na hlavním parkovišti u dráhy a odebrali jsme se pak do hlediště. Všechno vypadalo ok, než nás vylekal příšerný rámus a rachot odněkud zezadu. Dostihy ani nezačaly a lidi se shlukovali u vchodu, aby viděli, co se děje. Podívali jsme se na sebe s přítelkyní a hned jsme se k davu přidali. Chaos vycházel z parkoviště, kde mě čekalo fakt libový překvápko.

Na parkovišti stálo otevřené nákladní auto, kde stál zahrazený už jen jeden kůň. Zbytek se rozprchl nevím kam a v tu chvíli mě to zrovna moc netrápilo. Co mi spíš drásalo nervy bylo rozmašírovaný auto mého táty, vypadalo to totiž, jako by se po něm proběhlo stádo koní (že by to nebylo daleko od pravdy?). Jako kdyby mi někdo seshora dával znamení – třeba že na dostizích už se nemám nikdy ukazovat? Tatínek měl sice povinné ručení online, ale havarijní pojištění, co by mu nahradilo aspoň část škody, si ještě nezařídil. Když si kupoval nový, na povinné ručení online už rozhodně nešlo zapomenout.

S autem jsem si hodně vyhrál. Nekupoval jsem ho úplně v nejlepším stavu, ale rád jsem si ho upravil a opravil podle sebe. Nakonec se mi střední průmyslová automobilní docela šikla. Fabii jsem bral na projížďku skoro pořád – vyzvedával sem mladšího bráchu ze školy, jezdili jsme s přítelkyní na výlety a tak dál. Při těch cestách jsem ale zjistil, že mám asi pekelnou smůlu.

Začalo to černou kočkou, co mi přeběhla přes cestu. Obvykle nedám na pověry, a tak jsem si toho nevšímal, ale kdo ví, možná to bylo znamení? O tři dny později jsem jel do práce a mourovatá kočka už to odnesla. Vběhla pod kola přesně v ten moment, kdy jsem ladil rádio. O týden později jsem jel na nákupy s přítelkyní z chaty a to mě málem trefil šlak. Byla už tma a hlavně mizerná viditelnost kvůli mlze a najednou náraz. Srnka. Auto to odneslo „jen“ rozbitým předním sklem a my s přítelkyní byli ještě nějakou dobu docela v šoku.

Měsíc smůly končil o dva týdny později, kdy jsem se chystal na chalupu ke kamarádovi. Jeho chalupa je zapadlá v takové vísce, kde člověk moc lidí nenajde. Pasou se tu krávy, kozy a ovce. Takže jsem cestou jednu ovci potkal, ale protože jsem na to nebezpečí myslel ještě než jsem vyjížděl, zabrzdil jsem včas. Já vlastně doteď proti zvířatům nic moc neměl. Tak proč se mi pořád pletou do cesty?