Řidič „obránce práva“

Znáte to. Vyrazíte na silnici. Jedete do práce. Každý svým tempem. Někdo tak, že šnek na krajnici je proti němu Enzo Ferrari, ale ví to a při spatření rychlejšího skromně uhne – tomu rádi pustíte blikačky jako výraz poděkování a říkáte si, že slušní lidé nevymřeli. Někdo jede do rychlostních limitů a nemůžete mu nic v duchu vyčítat, protože jede tak, jak má.

Váš problém je v tom, že už máte něco naježděno, přičemž nejezdíte jako střelec, ale prostě jezdíte rychleji, než oficiální pravidla dovolují. Jezdíte denně stejnými místy a neděláte blbosti a dovolíte si jenom tam, kde vidíte, co Vás může potkat – a typujete si řidiče. Dneska tedy něco o těch, kterým říkám „obránci práva“.

Neznáte je? Ale znáte. …. To jsou ti, kteří sveřepě svírají volant s pocitem, že se pro jízdu narodili. Neustále kontrolují zpětná zrcátka a pohledem na tachometr zjišťují, že jedou podle předpisů, i když u drtivé většiny obránců je právě povolená hranice maximální rychlosti i maximální rychlostí jejich vozu. Do téhle chvíle žádný zádrhel. Správný obránce se probudí v okamžiku, kdy ve zpětném zrcátku zjistí rychleji se přibližující vozidlo. V tu chvíli se v něm probudí hněv k těm, kteří nejsou hodni toho obývat s ním stejný pruh asfaltu zvaný silnice. Dosahujíc skoro maximálního výkonu svého vozu, podřadí a pokud zatím jel při pravém okraji vozovky, okamžitě zaujme pozici při jejím středu. To proto, aby jste neviděl, co se děje před ním – nejlepším místem pro tenhle manévr, je v jeho příručce rovinka, končící dlouhou mírnou pravotočivou zatáčkou. Pokud nezabírá tahle taktika, vyhodí pro jistotu blinkr, že jako bude předjíždět 100 metrů před ním jedoucí náklaďák, to aby Vám bylo jasné, že pokud náklaďák jede 80 a on 90, že máte na dalších 5 minut vystaráno… Nejpříhodnějším pruhem pro exhibice obránců jsou silnice s místy, kde jsou dva pruhy do kopce v jednom směru. Taktiku pro tyhle pruhy odkoukal od řidičů kamionů, kteří jsou pro něj velkým vzorem. Takže v okamžiku, kdy Vás zpozoruje má na výběr, buď Vám ten blinkr hodí hned – maje tak 100 metrů do toho náklaďáku s uhlím v pravém pruhu, nebo – a to je oblíbenější taktika profíků obranářů – Vám to tam s jedním bliknutím hodí na poslední chvíli – on přece jede 90….Ve chvíli, kdy je plně spokojen s tím, že jste za ním museli brzdit – bouchli by jste do něj totiž zezadu – a to je přeci jasný případ nedodržení… tak s pocitem sladkého zadostiučinění dá nohu z plynu a pokud možno celou délku kopce stráví předjížděním toho náklaďáku. Čím delší fronta přestupkářů za ním, tím větší uspokojení z dobře vykonané práce…. Pokud mu jeho taktika nevyjde a Vy jste byli rychlejší než on a jeho předpoklady – poznáte to povětšinou podle jeho gesta, když ho míjíte, spojeného s tisknutím klaksonu, který má ostatně jako jednu mála z částí svého automobilu v pořádku a ti vybroušenější, připojí i blikání dálkovými světly. Obránci – machři – milují podvečer a tmu, kdy mohou dálkovými světly ve Vašem zpětném zrcátku dokázat, že Vy jste ti největší idioti na světě….

Tak to byli obránci – mile se na ně usmívejte, když je předjíždíte – oni jsou v právu:-)

Příště něco o „mladých střelcích“.