„Chci nové auto,“ svěřil se mi Honza. „Ok, chceš poradit? Nejdřív mi musíš říct, co od auta očekáváš, jestli budeš jezdit hlavně ve městě nebo…“ Honza mi skočil do řeči. „Ne, nechci poradit,“ okřikl mě s výrazem člověka odhodlaného vyskočit z letadla čtyři kilometry nad zemí. Mám dávno vybráno, chci Ford Focus. „Hmm, dobrá volba, i když stále bych docela rád věděl, jak budeš Focus využívat. Možná bychom pro tebe našli i lepší auto,“ řekl jsem už raději polohlasem. „Ne, vážně, na tomhle se nedá nic změnit, chci Focuse.“

Test: Ford Focus 1,6 Ti-VCT – Předurčen pro úspěch
Toto není smyšlený příběh, tato debata se slovo od slova odehrála mezi mnou a mým známým asi tak před měsícem. Zábavné na tom je, že asi týden po naší rozpravě mi básnil o Focusu další člověk a po něm další a další. Focus, Focus, Focus, všichni chtějí Focus. Vlastně ani nezáleží na tom, zdali jedničku nebo dvojku, zdali benzin nebo naftu, zdali model před nebo po faceliftu. Fordu se s Focusem podařilo něco, o čem většina manažerů automobilek v noci jen tajně sní. Fantastická prodejní čísla, plácání po ramenou, metály, diplomy, úcta kolegů a konkurentů.

Ladlen: ano, motor je výborný, zejména v kontextu ceny. Souhlasím, uvidíme.