Vypadá to celé jako wishlist budoucího majitele Lada Kalina.

—

Automat – good choice (v Kalině ale asi nebude ani za příplatek). „Správný chlap nekvedlá, správný chlap si nechá kvedlat.“ Podepisuji.

Elektrická okna – to snad už ani nejde nahradit „klikovými“ – snad jen ta Kalina…

Centrál – dtto jako elektrická okna – v Kalině za příplatek?

Všelijaké to vyhřívání všeho možného – to ti asi do Kaliny nenamontují. Ale kdyby přece, místo připlácení horibilních sum zkus postavit nebo koupit garáž. To je investice, která drží hodnotu – narozdíl od auta. A vyřeší spoustu „must haves“.

Sportovní sedadla – „sportovní“? To jsou nějak speciálně tvarovaná sedadla pro hokejisty nebo vzpěrače? Se speciálními prohlubněmi pro vymakaná stehna a delta svaly a upraveným opěradlem pro široká ramena? Že drží v zatáčkách i nesportovce a můžou se řezat ve vysokých rychlostech? Tobě ta darwinova cena nedá spát, žejo?

Čtyřkolka – zvítězit v rozjezdu na mokré vozovce na semaforech se rovná vítězství na paralympiádě – člověk stejně zůstane mrzák, navíc když tě všichni pak dojedou na dalšich semaforech, kde budeš čekat na červené. Skazky o náhlé potřebě jezdit po polích, horských stezkách a silnicích zasypaných metrem sněhu snad nemusím dál rozvádět. A ano – i čyřkolka dostane smyk.

Ovládání smartphonem kvůli kolemjdoucím vandalům atd. – vracíme se opět k té … garáži. Asi nejvyšší čas začít o tom uvažovat. Plánování trasy z domova? WTF? Nasednu, zvolím z oblíbených – než se mi otevřou garážová vrata – a jedu. Nemám v oblíbených? Zadám „město – Ostrava; ulice – střed města“ a mám 400+ km na to, abych pak zadal „POI – v blízkosti cíle; hotel – …“ a je to.

Skleněná střecha – ne, toto je fakt zbytečnost – když svítí slunce, tak se interier přehřívá, když je tma, tak je to stejné jako bez. Jízda nočními ulicemi s pouličním osvětlením navodí atmosféru disko … Navíc: jízda se staženými okny nad 20°C? Tak toto je vysloveně prasárna a pomýlená realizace snu o cabriu.

Ticho – s rozpočtem na Ladu Kalinu se bude těžce hledat luxusně odhlučněný vůz (a v příplatcích to asi také nebude), ale někde od standardu nižší střední třídy už většinou to odhlučnění odpovídá dnešní citlivosti spotřebitelů. Takže pouvažovat o golfu, focusu, ceedu, oktávce – a sen je splněn.

Nejvíce lepičů jsou řidiči, kteří to dělají nevědomě – nebezpečnost svého jednání si prostě neuvědomují. Druhou skupinou jsou vědomí, agresivní lepiči, kteří se snaží zastrašovat jiné řidiče (road rage – důvody jsou různé, zeptejte se psychologů). Třetí skupinou – spíše velmi malou – jsou šetřiči. Jízda v aerodynamické bublině za nějakým autem skutečně snižuje odpor a ušetří palivo. 

Jak bezpečně vyřešit situaci, když se na vás lepí zezadu jiné auto? Tak především nejednat zbrkle a agresivně (vybržďovaní is not the solution). Pokud jste si jako správný a zkušený řidič vytvořili bezpečnou vzdálenost před sebou a máte zhruba dvě vteřiny k dobru k reakci na nenadálou situaci před Vámi, tak nejlepší je nedělat nic, nezačít zrychlovat ani zpomalovat. Lepiče sice povezete na zádi jako ruksak, ale při bezpečné vzdálenosti před Vámi je to ok. 

Jakmile je to možné (na viceproudé silnici), tak se tímto způsobem bezpečně zařadit a uvolnit lepiči pruh. Pokud mezitím nastane situace, která si vyžaduje zpomalení nebo dokonce zastavení (začátek obce, snížení max. povolené rychlosti, chodci na přechodu, tvořící se kolona, překážka na silnici, semafory, stopka atd.) máte díky bezpečné vzdálenosti dve vteřiny k dobru. Má osvědčená praxe je polechtat brzdový pedál, aby se rozsvítila brzdová světla ale brzdění bylo pouze mírné. To většinou zareaguje i lepič a zpomalí. Mezitím nechám auto rolovat, čímž se vytvoří za mnou větší mezera (lepič zpomaluje, já roluju). Pak zabrzdit prudce – lepič má dostatek času na reakci a také začne prudce brzdit. Pak uvolnit brzdy, nechat chvíli rolovat a pak zastavit (nebo prudce spomalit, podle toho, co se děje přede mnou). 

Díky tomu jezdím bez stresu v zemi, kde je lepičů tak 80%.

Dnes budu stručný:

Jeden příklad za všechny: „Škoda Octavia Combi RS – Rodinný skorosporťák“…
Ježíšmarjápanno, jakýpak „skorosporťák“? Je to prostě vůz pro pět dospělých s velkým kufrem a asi tak nejmíň 100 PS zbytečně navíc.

Kolik „sportovců“ tím bude jezdit? Kolik jágrů, berdychů, lafatů nebo enge-ů sedí za volantem? Nula.

Výsledkem budou notoričtí lepiči na kufr na dálnici i okresce; sprintéři na zelenou, kteří na mne počkají na dalších semaforech na červené.

Kde s tím bude „sportovat“? Na Nürburgringu nebo v Sosnové? No, to by mu manželka pěkně vyhubovala, platit za okruhy – z čeho bude splátka na hypotéku? Nebo na rally? To by se bohužel tato škodovenka rozpadla na třetím terénním skoku. Ano, pořádný WRC speciál, co vydrží celý závod, stojí tak 250 000 EUR, ne 620 OOO Kč bez metalízy.

(To samozřejmě platí nejen pro Oktávky, ale i pro další rádoby sporťáky dalších automobilek).

Prostě, na dálnici je normální cestovní rychlost max. 170 kmh – a to dnes dá 99% civilních modelů od třídy Supermini. Všechno nad 170 na dálnici za normálního provozu nepatří.

Ovce se totiž vyznačuje jednou nezaměnitelnou vlastností – že bez větších protestů jde pokojně a ochotně na porážku. A český motoristický “novinář” (je to zatím pracovní název, “žvanil” by se hodilo taky) tam s neomylnou přesností čtenáře navádí. Z jistě dlouhého seznamu metod zmíním dnes pouze dvě: “odkládací prostory” a “sportovní (auto, verze)”.

Odkládací prostory
Prakticky vždy se to komentuje u recenzí a testů – odkládací prostory jsou modlou, k.o. kritériem, známkou praktičnosti auta. Před nějakým časem jsem v jednom motoristickém časopise narazil na článek věnovaný právě a pouze odkládacím prostorům a srovnání, kterýžeto model je na tom nejlépe a který méně. Ilustrační foto článku byl naaranžovaný neuvěřitelný bordel všeho možného, co by se sice vešlo do jedné aktovky, ale to foto nemohlo lépe vyjádřit ovcoidní smysl celého článku. Výčet věcí, které člověk musí s sebou vzít do kabiny, byl v přehledném rámečku a obsahoval snad 30 položek. Telefon, MP3 přehrávač, 1.5 litrovou láhev vody, přenosné DVD, hračky, navigaci, mapy a atlasy (sic!) atakdále, atakpodobně. Ano, toto všechno se musí vejít do kabiny, jinak je auto nepoužitelné. To make a long story short (lange Rede, kurzer Sinn), možná se mi někdy stalo, že jsem s sebou vezl většinu uvedených položek najednou. Všechny jsem je naložil do zmiňované aktovky a … aktovku dal do kufru. Muzika hrála přes bluetooth, případné telefonáty byly také připraveny se spojit přes bluetoothem, napil jsem se před cestou, manželka si vzala časopis, děti knížky nebo mobily se hrami a vyrazili jsme. Po několika desítkách kilometrů všichni usnuli a já jsem mohl v poklidu ale pořád v relativně svižném tempu 140 – 160 kmh projet další desítky nekonečných dálničních kilometrů, než jsem zjistil, že řídím více než dvě hodiny, zajel jsem k benzince, rodinka se vzbudila, dali jsme si 15-20 minutek pauzu, napili se, něco zajedli, odskočili si na záchod a vyrazili na další zhruba 2 hodiny jízdy.

Drtivá většina všech nehod (i těch těžkých a smrtelných – viz ovce na porážku) je v důsledku nepozornosti. Policejní statistiky dokumentují vždy pouze příčinu nehody z pohledu vinníka nehody, takže se vám ty statistiky budou snažit namluvit, že nebezpečné je nepřizpůsobení stylu jízdy stavu a povaze vozovky, nedodržení maximální povolené rychlosti, nebezpečné předjíždění, nedání přednosti v jízdě, špatný technický stav vozidla atd. Ve skutečnosti není (až na několik málo výjimek) toto objektivní příčinou nehody, pouze doplňkovým faktorem. Pravou příčinou je nepozornost ostatních řidičů, jejich neschopnost dostatečně včas reagovat na hrozící kolizi vyvolanou pozdějším vinníkem nehody. Vsadil bych se, (protože statistiky tohoto neexistují), že tato neschopnost reagovat na krizovou situaci vyvolanou “neukázněným” vinníkem nehody bylo způsobeno rozptylením řidiče, který kdesi v jednom z těch odkládacích prostorů cosi velmi zrovna důležitého a neodkladného z výše uvedených 30 položek hledal (snažil se s tím manipulovat, nastavit, otevřít, zavřít, prolistovat a cojávímcoještě).

Místo aby si užili dvě hodiny svižné, ale bezpečné – protože soustředeně jízdy a pak si za získaný časový náskok užili 15 minutové přestávky.

Sportovní, resp. “sportovní” vozy

Rozepišu se později, předesílám pouze, že se budeme bavit o všech těch verzích GT, GTi / GTI, RS, ST, VRS, WRC, STi, 19-palcových kolech na fábii, sedačkách Recaro, pedálech a hlavici šaltpáky v hliníku, výkonem nad 250 koní…

Ale to je můj osobní názor a vyhrazuji si na něj právo. V zásadě si myslím, že díky normám, bezpečnostním a ekologickým předpisům jsou prakticky všechny dnes vyráběné modely všech zaběhaných automobilek (včetně zmiňovaného VW a vyjma zatím různých čínských či indických pokusů) na vysoké kvalitiativní úrovni a liší se detaily, které nakonec zapadnou nebo nezapadnou do preferencí konkrétního zákazníka, který je tady s naditou peněženkou a chce si koupit vůz. Tyto detaily dále slouží různým internetovým hnidopichům, kteří je nafouknou do velikosti k.o. kritérií a tráví pak dlouhé hodiny (svého asi jinak nicotného života) hádkami v internetových diskusích a flamech.

Vážím si názorů některých zavedených motoristických serverů (není mezi nima žádný s koncovkou domény .cz), které se neostychají dát „prémiovému“ BMW 3er plný počet 5 hvězdiček za celkové ohodnocení, a zároveň dát 2 hvězdičky „prémiovému“ M-B C-Klasse. A mezitím prdnout třeba plný počet „mainstreamovému“ Golfu nebo Mazda 6, výtečné 4 hvězdy Cliu, Ceedu nebo Leonu…, což mě přivádí k tvrzení, že žádné „prémiové“ nebo „mainstreamové“ vozy neexistují – to je pouze takový omyl plakátových naivků, jak se sami hezky nazývají. Akceptoval bych snad ještě kategorii „luxusní“ vůz – a to je takový, jehož pořízení a provoz je pro daného konkrétního člověka luxusem – to znamená zbytečností nad jeho možnosti. Vzhledem k velkému rozptylu příjmů v současné české společnosti může být pro někoho luxusem Bugatti Veyron, pro jiného třeba i VW Golf. Relativní pojem.

Zmiňované „hodnotící“ auto-servery mají velkou návštěvnost, a proto snad i do jisté míry ovlivňují preference potencionálních zákazníků automobilek. Musí si tedy dát sakramentský pozor na to, aby jejich hodnocení – ačkoliv pořád značně subjektivní – bylo dobře doložitelné. Žaloba sa poškozování dobrého jména přece jen není levná záležitost.

Pokud ale člověk zůstává – v domnělé – anonymitě, může zvolit i ostřejší prostředky, jak dát najevou svou nelásku k určitým značkám. Z posledního období mi napadá Áda s jeho odporem k Renaultům nebo francouzským autům vůbec. Pořád si ale myslím, že i toto je v normě – některé francouzské modely mají problémy s kvalitou, některé s dizajnem a některé s obojím.

Ale pak přichází hardcore v podobě blogů o domělých fatálních poruchách konkrétního modelu konkrétní značky (VW Passat), domnělém nevstřícném až neetickém chování dealera / servisu dané značky atd. Na nabídku, že zoufalému majiteli VW Passatu s tímto pomůžeme, pouze potřebujeme nějakou dokumentaci (fotky nesymetricky sjetých gum, poškození osy nebo v čem byl ten problém), dostaneme podrážděnou odpověď, že se nic fotit nebude. Majitel je zřejmě totální moula, který neumí jednat se servisem, pričemž má poměrně silnou zákonem danou spotřebitelskou ochranu, a dokonce ani neumí fotit.

A nebo je to celé úplně jinak – což by mohlo začít zajímat právní oddělení VW v ČR. Těšíme se na fotky.

Podívejme se tedy, jaké značky se v ČR nejčastěji podávají:

(a) auta do 5 let: 1. Škoda (5410 nabízených aut), 2. Ford (2183), 3. BMW (1988), 4. Volkswagen (1977), 5. Audi (1698), 6. Mercedes (1177), 6. Peugeot (1153), 7. Renault (808), 8. Citroën (684), 9. Opel (658), 10. Toyota (594). Dále se umístily (dle počtu nabízených ojetých vozů – min. 100) Hyundai, Volvo, Seat, Porsche, Kia, Fiat, Chevrolet, Subaru, Mazda, Land Rover, Nissan, Honda, Mitsubishi, Suzuki, Alfa Romeo, Ferrari, Jaguar, Jeep, Dodge.

(b) auta od 5 do 10 let: 1. Škoda (3512), 2. Ford (2100), 3. Volkswagen (1830); 4. Renault (1502), 5. Peugeot (1379); 6. BMW (1205), 7. Citroën (1158), 8. Audi (1049), 9. Mercedes (946), 10. Opel (775). Na dalších místech se umístily: Fiat, Hyundai, Toyota, Volvo, Seat, Nissan, Mazda, Kia, Alfa Romeo, Suzuki, Mitsubishi, Subaru, Honda, Land Rover, Porsche, Chevy, Jeep, Dodge, Jaguar, Ferrari.

Kdo nabízí více starších než mladších aut?
1. Alfa Romeo (+100%; 262 starších/ 131 mladších); 2. Renault (+86%; 1502/808), 3. Fiat (+71%; 557/325), 4. Citroën (+69%; 1158/684); 5. Suzuki (+47%; 205/139), 6. Mitsubishi (+37%; 198/145); 7. Nissan (+30%; 362/279), 8. Mazda (+22%; 350/288); 9. Peugeot (+20%; 1379/1153), 10. Opel (+18%; 775/658).

Teď tedy podle „národnosti“ výrobce:
„německá auta“ (inkl. Škoda, Ford a Seat): 15842 aut do 5 let a 11927 aut ve věku 5 až 10 let.
„francouzská“ auta: 2645 / 4039
„japonská“ auta: 1948 / 2006
„italská“ auta: 580 / 857
„korejská“ auta: 895 / 804
„britská“ auta: 396 / 226
„americká“ auta: 533 / 322

Závěry a interpretace nechám na vás.