Japonská značka Suzuki vyslala ostrou verzi svého modelu Swift do světa s označením Sport. Staré Swifty GTi už pomalu hnijí v garážích tunerů a u Suzuki se rozhodli na jeho někdejší slávu navázat. Jméno není ale vše, stejně jako stárnoucí vzpomínka na předchůdce.
Swift Sport se u nás prodává už téměř rok, ale zatím na silnicích není vidět. Přitom ho už na první pohled rozeznáte od běžné verze. Přední nárazník má uprostřed mohutný nasávací otvor. Okolí mlhovek v antracitovém laku tyto linie neobvyklým způsobem doplňuje. Zadní část vozu je taky přepracovaná a po zásahu stylistů vypadá mnohem dospěleji. Tím mám na mysli hlavně nová zadní světla a jakýsi „schod“ na nárazníku. Střešní spoiler je u takového vozu samozřejmostí, dvě chromované koncovky výfuku oprávněné. Sedmnáctipalcová litá kola s deseti paprsky jsou pak elegantním doplňkem.
To vše ale má za úkol jediné – ukázat, že pod povrchem se skrývá na danou třídu výkonná technika. Vysokootáčková šestnáctistovka má výkon 125 koní při 6800 otáčkách. Kroutící moment má maximum 148 Nm při 4800 otáčkách. To podle údajů výrobce zaručí zrychlení z 0 na 100 km/h lehce pod devět sekund a nejvyšší rychlost 200 km/h. Silný motor by byl ale k ničemu nebýt dalších úprav – zesílené nápravy, vyztužení skeletu a sportovní tlumiče jsou pro dobrý zážitek z jízdy taky důležité.
Interiéru dominuje účelná palubní deska, prakticky stejná jako v běžném Swiftu. Tu považuji za vydařenou, a proto ani zde si nemám na co stěžovat. Nejdůležitějším bodem je určitě volant. Ten pro verzi Sport získal zajímavé kožené obšití. Nejen, že dobře vypadá, ale taky skvěle padne do ruky. Chromované prvky na přístrojovém štítu mohou tvořit dojem určité exkluzivity, ocejchování rychloměru do 240 je asi v dnešní rychlé a zběsilé době nezbytné. Čalounění v kombinaci černé a červené vytváří ve voze správnou atmosféru. Sportovní pedály vnímám jako neviditelnou „frajeřinku“, ale tuner aspoň za tuto položku ušetří.
Výbava vozu zahrnuje snad všechny myslitelné položky – vyhřívání zpětných zrcátek, vyhřívání sedadel, rádio s MP3, elektrickou výbavu, jednoduchý palubní počítač nebo šest airbagů. Odemykání a startování bez klíčku je asi zbytečnost, ale sympatická. Automatická klimatizace se ovládá přehledně, vše důležité najdete na dvou velkých kruhových ovladačích.
Takže dost řečí, teď už nasedáme, abychom se mohli projet. Sportovní sedadla Recaro jsou skoro jako šitá na míru pro mě. Nejprve jízda ve městě – můžeme si po večerech snít o utažených obloucích, pískotu nízkoprofilových pneu a volné silnici. Ve skutečnosti ale mnoho Sportů stráví většinu času v tomto živlu. Zde musím ocenit, že jízdní projev je dostatečně civilní, aby jízda v běžném provozu nebyla otravná. Spojka je tuhá tak akorát – nezapomenete, že sedíte ve sportovním autě, ale zároveň pojíždění po městě zbytečně neunavuje. Kola dávají vědět o každé díře, přes kterou je pošlete, ostatně není divu. Z čeho jsem neměl dobrý pocit je výhled dozadu. Sice se říká, že rychlý řidič se za sebe nikdy nedívá, ale asi byste nechtěli, aby to do vašeho miláčka někdo zezadu natankoval. Aerodynamicky tvarovaná zpětná zrcátka mají relativně malé pokrytí. Při jízdě v koloně nemá smysl se ohlížet přes pravé rameno. Masivní C-sloupek a sportovní sedadlo spolujezdce tvoří skoro dokonalý mrtvý úhel.
A teď trochu rychlejší jízda. Nepotřebuji světu nic dokazovat, a tak nechávám ze začátku ESP zapnuté. Nakonec ho nevypínám vůbec, protože nemám pocit, že by mi do řízení zasahovalo. Při jízdě po klikaté silnici člověk nejvíc ocení hladký chod řadicí páky. Velkou jistotu nabízí i řízení. Zpětná vazba a odpor, který klade, by mohly být lepší, jeho přesnosti ale není co vytknout. Komplexní pocit kontroly nad autem je vynikající. Swift Sport drží stopu přesně a jistě a ani v nejmenším nenaznačuje, že by chtěl z určeného směru někam uhnout.
Motor se i přes značnou sílu necítí v nejnižším pásmu otáček dvakrát nejlíp (při 50 km/h na pětku je cítit, jak trpí), takže svádí zcela přirozeně k vytáčení. Výkon narůstá pravidelně až k omezovači – při chvilce nepozornosti na rovném úseku ručička rychle vyběhne až někam k 7 tisícům a motor nejeví žádné známky únavy. Takové zacházení ale nemá valný smysl, protože menší množství kroutícího momentu v těchto výšinách způsobuje, že nárůst otáček není doprovázen tak výraznou akcelerací. Zrychlení a hlavně pružnost je přesto na slušné úrovni, nesmíte se však vydávat daleko za 100 km/h. Podvozek je excelentní a mohl by zvládnout i daleko větší příděl výkonu.
Ještě jsem nezmínil dvě věci. Především brzdy – i při opakovaném použití mají velmi silný nástup a s lehkým autem nemají nejmenší problém. A také jsem opomněl zvukový projev Sportu. V nízkých otáčkách si jen tak přede; ve středním pásmu zesílí, ale nezhrubne a ve vysokých otáčkách je možná až příliš hlasitý. To je zklamání, k charakteru auta by se hodilo působivější naladění výfuku.
Zajímaly mě i dvě docela nepodstatné věci. Zkusili jsme změřit průměrnou spotřebu. Při většinou ostré jízdě se dostala podle palubního počítače na 13 litrů. Sedl jsem i na pár kilometrů dozadu. Místa je tam pochopitelně málo, ale vydržet se to dalo. Jízda na zadním sedadle je stísněná, přes mohutná přední sedadla není valný výhled vpřed, ale potřebný komfort zůstává zachován.
Závěr? Dle mého názoru vyvážený mix. Swift Sport mohl být víc bestiální ale taky víc mdlý. U Suzuki se trefili tak akorát do středu. Těch pár nedostatků vyvažuje skutečně bohatá výbava a příjemná cena. Jediné, na co jsem nepřišel, je význam tohoto auta – na skutečně sportovní jízdu je přeci jen trochu pomalé a na běžné ježdění postačí obyčejný Swift, který je s motorem 1,3 a v obdobné výbavě o více než sto tisíc levnější.
fotky: suzuki-auto.de
]]>
1904 Mercedes 45hp Sport Touring
1923 Ace 1000cc Four
1929 Hudson Sport Coupe
1932 Ford Deluxe Roadster
1932 GO 54 Talbot
1937 Lincoln Zephyr Three Window Coupe
1955 Golden Zebra
2006 Devaux Coupe
Kdyby se na vás náhodou nedostalo, nebuďte smutní. Třeba tam bude aspoň ten obligátní Ferrari (BMW/Mercedes/Porsche/Jaguar/Audi….) od Bburaga.
]]>
(c) fotky: 2006 Ricardo, doublesix(zavináč)centrum.cz
No každopádně když si vzpomenu na milión předchozích generací a faceliftů Accentu, který se snažil najít nějaký tvar a nedalo se poznat který model je novější… zvlášť ta poslední generace u mě pořád vzbuzuje úsměv. U téhle ještě uvidíme. O kvalitě zpracování a vzhledu interiéru nemám pochyb :-), ale zvenku už stojí jednou nohou na cestě do Evropy.
]]>