Z toho pak lze vyvodit mimo jiné i další závěr. Pokud prakticky nelze ušetřit nic moc při rozjezdech jakýmkoliv stylem, pak ty úspory, kterých je někdo schopen dosáhnout, vznikají jinde. tzn. převážně při plynulé jízdě. Tudíž pak tam, kde se již v plynulosti, předvídatelnosti a znalosti trasy nelze nikam moc posouvat, což už jen toto je umění, jde v prvé řadě o (průměrnou) rychlost.
Nízká spotřeba pak totiž zákonitě implikuje i nízkou rychlost – při plynulé jízdě menší odpory, při zrychlení šetřím, protože akceleruji také na nižší rychlost.
]]>U turbomotoru se podle mě naopak vyplatí (co do spotřeby) vyloženě nízké otáčky těsně nad hranicí sepnutí turba. Koneckonců sami výrobci a jejich poradci řazení jdou krutě do nízkých otáček, takže výrobce asi ví, proč to dělá. Jenže podle jejich doporučeného stupně zařazení se reálně jezdit nedá, snad ve vyloženě rovinatém terénu. Jinak ale spotřeba roste, protože auto často padá pod záběr turba, takže úplně mimo efektivní pásmo.
]]>