-
„in omnia paratus“
Monika Králová * 29.1.1983 +13.1.2007
Měl jsem tě lásko rád. Hrozně moc. To, že jsi mi odešla ti nikdy v životě neodpustím. Začínalo to jako některý z mnoha víkendů. Vyrazil jsem s přáteli na hory. Kdybys před těmi dvěma týdny jela s námi, ještě teď bys byla vedle mně. Nevím proč tě popadl nápad, že by sis mohla jet zalézt na skály domů, na Slovensko. Měl jsem ti bránit, neudělal jsem to a vyčítám si to.
Víš zlato volala mi to tvoje matka. Byl jsem zrovna s přáteli v místní hospůdce. Uznávám, že jsem měl něco upito (nemáš to vůbec ráda, já vím). Zvonil mi telefon. Zvedl jsem to. Oznámila mi to jen suše, bez kapky emocí. Jseš mrtvá. Spadla jsi ze skály. Pohřeb bude nejspíš za týden. V tu chvíli se mi zhroutil svět…nevěděl jsem co dělat…
Druhý den ráno to bylo ještě mučivější. Všude jsem zakopával o tvé věci. Smutek, žal, lítost. Ty moje konstanta života jsi najednou nebyla. Byl jsem v tu chvíli jako rostlina bez vláhy. Říkal jsem si, že mi nic nemůže pomoct. Stydím se za to, ale vypil jsem všechen alkohol co jsme doma měli… Alespoň ten přinášel lehké uklidnění.
Dodnes si pamatuju jak jsme se před šesti lety seznámili. Ty „mazák“ mezi lezci a já absolutní začátečník, který si doma zapomněl „maglajs“. Už tehdy jsi na mne byla hodná. vzpomínám si na tvé bloňdaté vlasy a zelené oči. Bylo to léto na které se snad nedá ani zapomenout. Lezli a leželi jsme spolu skoro dva měsíce.
Před každým lezením jsi se chvíli pomodlila a řekla tu formulku, která se mi vypálila do mozku „in omnia paratus“, in omnia paratus…nikdy bych nečekal, že se člověk dokáže připravit na všechno.. ty jsi to nejspíš uměla…
Pro tvoje věci si ve čtvrtek přijela tvoje matka. Byla to pro ní už druhá rána, vždyť ti před půl rokem umřel tatínek. Měla slzy v očích, když jsme ty věci skládaly. Děkovala mi, že jsem se o tebe tak hezky staral. Mám ji rád. Je skoro jako moje máma. Teď už má jen tvého bratra. snad se z toho nějak dostane…
V našem bytě je hrozně prázdno. Nikdy bych nevěřil, že to řeknu, ale je to pravda. Vždycky si říkala jak je ten byteček malý. Věř mi bez tebe je hrozně rozlehlý a opuštěný…
Žili jsme spolu čtyři roky pět měsíců a osmnáct dní. Počítal jsem to několikrát, mělo by to být správně. Prožili jsme spolu dobré i zlé. Já jsem utěšoval tebe a ty mně. Občas jsme sice byli na nože, ale to se vždycky hodně rychle spravilo….
Před dvěma dny jsem se vrátil z tvého pohřbu. Máš nádherný výhled na hory. Já jsem pro slzy neviděl pomalu už nic víc.
Věz, že jsem tě miloval a chtěl jsem tě dnes o tvých narozeninách požádat o ruku. Co bys odpověděla se už nikdy nedozvím…. Všechno mi zhatila ta skála… Kdysi jsi mi říkala, že skály jsou tvůj život… Nyní vím, že byly i tvoje smrt….
Šílené auto od škodovky Moje „kráska“
Bebo
Delicious
Digg
Bleetbox
17 Responses to „in omnia paratus“
[1]
29. 1. 2007 v 19:44sorry
je mi autora textu a všech blízkých moc líto, ale jak tento článek souvisí s tímto serverem… Poslední dobou je blog plný novinek, ale už si ani nepamatuju, kdy jsem něco dočetl do konce… prostě kvalita šla hrozně dolů… Je to škoda, protože možná se tu občas objeví hodnotný článek (starý auta, statistiky, budoucnost automobilek), ale je rychle mimo hlavní stránku, protože jej vytlačí záplava zbytečností…
[2]
29. 1. 2007 v 20:05Ricardo
Science, tohle rozhodně není zbytečné. Potřeboval ses z toho vypsat a já si to rád přečetl. Napsal jsi to strašně hezky, úplně jsi mě dostal, a to se hned tak nepovede. Dokonce jsem to četl natřikrát abych si neprosolil klávesnici slzama.
Chlape, drž se. Zase bude líp. A jestli to jen trochu půjde, buď rodinou a oporou své původně budoucí tchýni a švagrovi.
[3]
29. 1. 2007 v 21:08musta
Upřímnou soustrast.
[4]
29. 1. 2007 v 21:23cread
Je moc veci ktery jsou hodne nespravedlivy.. drz se…
[5]
29. 1. 2007 v 21:39Lonestartate
Netuším, zda to měla být „jen“ povídka nebo skutečný příběh. Každopádně hodno minuty ticha. Jo a to motto nemá chybu.
[6]
30. 1. 2007 v 0:30rexton666
Clovek musi v zivote…sakra co to pisu..takove chvile jsou ty nejtezsi.clovek ztrati nekoho koho miluje..taky jsem si to prozil..uprimnou soustrast.
[7]
30. 1. 2007 v 18:50Science
Ricardo, musta, cread: Moc Vam dekuju… Pokousim se sebrat…Je to hrozne tezke… moc jsem si zvykl, ze vedle mne nekdo je…
[8]
30. 1. 2007 v 19:08Science
Rexton666: dekuji ti..mam z toho dost spatny pocit..ale to asi sam znas…
[9]
30. 1. 2007 v 19:09Science
Lonestartate: Pral bych si, aby to byla povidka..moc bych si to pral..bohuzel skutecnost je dost jina…
[10]
30. 1. 2007 v 19:38Alessio
Science, drž se. mě se nedavno zabil kamarád, on ale dobrovolně :´-(
[11]
30. 1. 2007 v 19:40Lonestartate
Science: Potom ti přeji, ať se držíš.
[12]
30. 1. 2007 v 20:52kkk
drz se chlape!
[13]
30. 1. 2007 v 21:23Hany
Preju ti uprimnou soustrast a dostan se z toho vim ze je to mOc tezky…DRZ SE!!!
[14]
30. 1. 2007 v 22:02GTI
Smutné… kruté… neodvratné… dnes zatmění… v němž je zárodek světla… vydrž.
[15]
31. 1. 2007 v 19:01Angličan
Jak tohle patří k blogu na auto.cz? Vlastně patří… tentokrát za to mohla skála… já jsem před deseti lety potkal blba za volantem. Výsledek je stejnej… Za volantem byl nejlepší kamarád – chodím za ním na hřbitov. 14 dní říkali, že to nemůžu přežít… pak, že nebudu chodit a mluvit… po roce jsem odešel z nemocnice o dvou berlích a nebylo mi rozumět. Dnes chodím, mluvím… ale už nikdy to nebude jako dřív. Ten požár duše je stejnej… jestli narazíš na skálu nebo na blba za volantem…. čte se to ošklivě! Ale napsaný je to hezky… a trochu se uleví. Každá kapka může být ta poslední! Takže chvála každé kapce, která odteče…
[16]
31. 1. 2007 v 20:09Martina
Science, to je hrozny, ale vis ono nakonec, … treba se s ni jednou zase setkas…ja nejsem zadnej pambickar a neverim na nic, na co si nemuzu sahnout, ale kdyz cloveku odejde nekdo blizkej, tak hleda nadeji a chce verit … ne, neni dukaz o tom, ze neco existuje,… ale taky neni dukaz o tom, ze neexistuje …
[17]
12. 2. 2007 v 23:38LorencoLoricelli
The best collection of sites about beauty
beautiful most orchid world
beautiful eyes
big beautiful
life is beautiful
beautiful naked woman
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.