• Vzpomínka aneb Camaro Z28

  Oldtimer Fascination Publikováno: 4. 3. 2007

  Konečně přestalo pršet. Poslední dobou si připadám jak v Anglii, pořád z nebe něco padá. Voda… Vysvitlo slunce… Svítí stejně intenzivně, jako Tvý zlatý vlasy… Zmizelas mi v zimě před šesti lety… Teď už pomalu začíná jaro…. Sakra, pořád na Tebe nemůžu zapomenout…. Odpusť mi, ale nejde to…. Jak taky můžu, když jsi mi tenkrát udělala největší radost v mým pitomým životě? Dostal jsem od Tebe klíčky, pamatuješ?
  Jdu do garáže… Chodím sem často. Někdy si jen tak sednu a pohladím rukama volant, jindy strčím klíče do zapalování a pak už jen přidávám plyn a opájím se rajským řevem skoro čtyřech stovek koní pod kapotou. Ať mají sousedi radost….
  Camaro Z28 ročník 67. Jedno z prvních vůbec… Zelenomodrošedá metalíza. Dva bílé pruhy… Když jsem ho viděl projet poprvé, zamiloval jsem se stejně bláznivě, jako do Tebe…. Mám Tě pořád před očima… Květnový den. Moje čtyřiadvacáté narozeniny. Předáváš mi malou postrovanou krabičku, jen se usmíváš a předem jsi si vědoma toho, jakou radost mi uděláš…..
  Dnes trochu proženu tomu stádečku nožky…. Zlehka otvírám dveře téhle krásky, sedám si dovnitř…. Tenhle pocit miluju…. Cvak….Osm válců si spokojeně bručí…. Zařadit za jedna a…. vyrážím po osmačtyřicítce vstříc zapadajícímu slunci….
  Osmačtyřicítka…. Co jsem se po ní najezdil? Za Tebou…. Silnice smrti. No a? Trochu na to dupnu, zlato, abych byl za Tebou co nejdřív. Policajti ještě nepochopili, že jejich dvousetkoňový fordy na moje camaro prostě nemaj’…. V té díře skoro u hranic se jezdily kdysi dávno závody. Zhruba ve stejný době, v který spatřilo světlo tohohle světa moje camaro… Někdo se tu tehdy zabil a ním i malá sedmiletá holčička…. Jo, formulový závody ve městě byly vždycky o život…
  Možná na její počest si dávám v oblíbeném pubu dvě krásně orosený černý pivka… Policajti dneska.
  snad doopravdy chrápou…..
  Ta zpráva trochu zabolela…. Zazvonil jsem a ve dveřích se objevil cizí člověk… Jmenovka na zvonku Tvého bytu ale zůstala stejná….
  „A nevíte náhodou, kde by mohla….?“
  Věděl.
  Sedám znovu do káry a vyrážím na jihovýchod. Tady někde v nějaký zastrčený díře teď bydlíš….Jo, přesně tady…. Zapomenutej kout světa, možná tu skunkové dávají svou voňavou dobrou noc… Docela bych tomu věřil….
  Pojedu pomalu….
  Vidím Tě. Jsi otočená zády, ale poznávám Tě i po té strašně dlouhé době… Jsi pořád nádherná… Přidávám plyn…
  Zvuk! Přece ho musíš poznat, sakra, lásko moje, vždyť tuhle káru mám v tomhle státě jen já…..
  Konečně…..Otáčíš se a já….přišlápnu pedál plynu až k podlaze a jen zlehka Ti třikrát zamávám…..

Serpollet Type H (1903) – Plnou parou vpřed! Vzestupy a pády Světa motorů