Stará cihelna je stoletá. Ve Státech je ještě jedna starší a stále funkční dráha (Milwaukee Mile, 1903!), ale i tak je to kus historie. Nejdřív byla štěrková, pak ji vydláždili kvantem cihel (odtud přezdívka Brickyard) a nakonec z nich zbyl jen pruh u startu a zbytek pokryl asfalt…). Viděli jsme tu i formuli 1, byť kvůli ní postavili silniční okruh.
Závod na 500 mil se tam jel poprvé v roce 1911 a vyhrál jej Ray Harroun na voze Marmon Wasp, dočtete se v mnoha encyklopediích a také v posledním vydání časopisu Automobil Revue. Nic proti…. jenže, Ray tam tehdy ve „Vose“ neseděl sám. Ne, nejel s ním mechanik, jak bylo tehdy obvyklé, kvůli tomu mu vedení závodu nařídilo namontovat zpětné zrcátko. V autě se totiž střídali dva piloti. To bylo celkem běžné ještě i v moderní F1 – do roku 1957 se střídající jezdci dělili o body, pak už na ně neměli nárok.
Ale zpět do Indy. Jmenoval se Cyrus Patschke a dle dochovaných statistik odjel tehdy na oválu 32 kol ve vítězném autě. Harrouna vystřídal v 71. kole a marmona mu předal zpět těsně za polovinou závodu. Na tom by nebylo nic tak zvláštního, jenže Cyrus jel celou dobu jako ďábel a velkou měrou přispěl k vítězství žlutého vozu se startovním číslem 32. Harrounovi jej totiž předával na vedoucí pozici. Tisícovku bodů do šampionátu AAA bral ovšem jen Harroun, který stál i za návrhem „vosy“. Patschkeho jméno i vymodelovanou hlavu navíc jako jediného vítěze na slavné Borg-Warner Trophy nenajdete. Ostatní dva střídající piloti, kteří dokázali „pětistovku“ vyhrát (Joe Boyer a Mauri Rose), tam jsou…
Alespoň krátké připomenutí jezdce, na kterého dějiny poněkud neprávem zapomněly. Včetně pana Hyana, který mu také v článku o oválu v Indy (AR 7/2009) nevěnoval pozornost…
]]>
Základní technické údaje
PRAMENY: Historické automobily Vojtěcha Siváka, archiv autora, EuroOldTimers.com, Atlas našich automobilů 1, Historie automobilů Tatra
]]>Velmi brzo si v automobilovém světě udělal dobré jméno, takže již v roce 1904 navrhl čtyřválcový typ Hermes pro továrnu Emile Mathise a v pětadvaceti letech se stal šéfem konstrukčního oddělení firmy Deutz. Vydělané prostředky mu konečně umožnily se osamostatnit a na pařížském autosalónu v roce 1910 poprvé představil svůj vlastní vůz, pohánený čtyřválcovým motorem o objemu 1,4 litru. Po prvních pěti vozech nasledovalo spuštění „sériové“ výroby, automobily byly velmi dobře přijaty.
Po první světové válce Bugatti ve výrobě dále pokračoval, vozy nasazoval i v závodech. První velký úspěch přišel v roce 1921, kdy se pětičlenný tým vydal na Velkou cenu kategorie lehkých vozů (tzv. voiturette) do italské Brescie a domů se vracel s prvními čtyřmi příčkami! Tento fantastický výsledek se pochopitelně projevil v počtu objednávek nových vozů, vznikly speciální modely „Brescia“ a značka proslula jako výrobce závodních automobilů pro soukromé jezdce. Po prvních úspěších začalo vítězství ubývat, neboť Ettore Bugatti k smrti nenáviděl kompresory a jeho automobily začaly porážet nové vozy jiných výrobců, zejména italské Fiaty, které byly „dopovány“ mechanickým přeplňováním.

Základní technické údaje
MOTOR: Čtyřválec s rozvodem OHV, zdvihový objem 3055 cm3 (průměr 90 x 120 mm). Dva ventily na válec.
KAROSÉRIE: Dvoumístná otevřená.
PRAMENY: Internet, archiv autora, Bugattis by type, Jaap Horst, Histomobile.com
]]>