Historie – sleeper.blog.auto.cz //blog.auto.cz/sleeper sleeper.blog.auto.cz Mon, 14 Dec 2009 09:14:04 +0000 cs hourly 1 Pět set v cihelně //blog.auto.cz/sleeper/2009-07/pet-set-v-cihelne/ //blog.auto.cz/sleeper/2009-07/pet-set-v-cihelne/#comments Tue, 07 Jul 2009 08:09:09 +0000 //blog.auto.cz/sleeper/?p=106 číst dále

]]>

Stará cihelna je stoletá. Ve Státech je ještě jedna starší a stále funkční dráha (Milwaukee Mile, 1903!), ale i tak je to kus historie. Nejdřív byla štěrková, pak ji vydláždili kvantem cihel (odtud přezdívka Brickyard) a nakonec z nich zbyl jen pruh u startu a zbytek pokryl asfalt…). Viděli jsme tu i formuli 1, byť kvůli ní postavili silniční okruh.

Závod na 500 mil se tam jel poprvé v roce 1911 a vyhrál jej Ray Harroun na voze Marmon Wasp, dočtete se v mnoha encyklopediích a také v posledním vydání časopisu Automobil Revue. Nic proti…. jenže, Ray tam tehdy ve „Vose“ neseděl sám. Ne, nejel s ním mechanik, jak bylo tehdy obvyklé, kvůli tomu mu vedení závodu nařídilo namontovat zpětné zrcátko. V autě se totiž střídali dva piloti. To bylo celkem běžné ještě i v moderní F1 – do roku 1957 se střídající jezdci dělili o body, pak už na ně neměli nárok.

Ale zpět do Indy. Jmenoval se Cyrus Patschke a dle dochovaných statistik odjel tehdy na oválu 32 kol ve vítězném autě. Harrouna vystřídal v 71. kole a marmona mu předal zpět těsně za polovinou závodu. Na tom by nebylo nic tak zvláštního, jenže Cyrus jel celou dobu jako ďábel a velkou měrou přispěl k vítězství žlutého vozu se startovním číslem 32. Harrounovi jej totiž předával na vedoucí pozici.  Tisícovku bodů do šampionátu AAA bral ovšem jen Harroun, který stál i za návrhem „vosy“. Patschkeho jméno i vymodelovanou hlavu navíc jako jediného vítěze na slavné Borg-Warner Trophy nenajdete. Ostatní dva střídající piloti, kteří dokázali „pětistovku“ vyhrát (Joe Boyer a Mauri Rose), tam jsou…

Alespoň krátké připomenutí jezdce, na kterého dějiny poněkud neprávem zapomněly. Včetně pana Hyana, který mu také v článku o oválu v Indy (AR 7/2009) nevěnoval pozornost…

]]>
//blog.auto.cz/sleeper/2009-07/pet-set-v-cihelne/feed/ 3
NW Versucher (1899) – Kopřivnický svůdce //blog.auto.cz/sleeper/2008-08/nw-versucher-1899-koprivnicky-svudce/ //blog.auto.cz/sleeper/2008-08/nw-versucher-1899-koprivnicky-svudce/#comments Sat, 02 Aug 2008 10:26:42 +0000 //blog.auto.cz/sleeper/2008-08/nw-versucher-1899-koprivnicky-svudce/ číst dále

]]>
Pětapadesátý výrobek z Kopřivnice navazoval na úspěšnou konstrukci Präsidenta. Podle dochované knihy objednávek byl opět vyroben zřejmě jen v jediném exempláři se stejným motorem jako Präsident a jeho následovníci – zážehovým plochým čtyřdobým dvouválcem Benz, uloženým vzadu, ale s jinou karosérií. Všechny vozy z Kopřivnice, vyrobené v tomto roce, se vyznačovaly charakteristickou kočárovou stavbou karosérie včetně zaoblené přední části, zvané „labutí krk“. Ovládalyse řidítky a motor s klikovým hřídelem byl umístěn za zadní nápravou. Ovšem v podrobnostech se od sebe dosti značně odlišovaly, a to nejen stavbou a tvarem celé karosérie, ale i uspořádáním brzd a kosntrukcí rámu podvozku. Typ Versucher měl opět ventilový rozvod SV, odpařovací karburátor, zapalování odtrhovacím magnetem Bosch a mazání kapacími maznicemi s centrálním mazacím přístrojem za zadními sedadly. Vozidlo mělo čtyři rychlostní stupně a na první vyvinulo rychlost 5 km/h, na dvojku 14 km/h, na třetí stupeň 23 km/h a na čtyřku maximální rychlost 32 km/h.Vůz pro čtyři sedící osoby se neovládal nijak snadno a ani jízda s ním nebyla ve srovnání s dnešními automobily jednoduchá. Motor se uváděl do chodu roztočením setrvačníku. Potom se páčkou u řídícího sloupku nejprve nastavily otáčky, druhou sousední páčkou se citlivě doladil směšovací poměr paliva a vzduchu a páčkou pod předním sedadlem se upravil předstih.Poté se páčkou na pravém madle řidítek odjistil sloupek řízení a celý se naklonil k řidiči. Tím se zařadil první rychlostní stupeň a vůz se zvolna rozjel. Nakloněním sloupku poněkud dozadu se přesunula řemenice na druhý rychlostní stupeň a postupně na třetí a čtvrtý. Neutrál se nacházel mezi oběma krajními polohami.Díky dobrému kočárovému odpružení (vpředu byla eliptická, vzadu půleliptická listová pera) byla jízda i po nerovném terénu pohodlná. Rozvor náprav tohoto vozu byl 1850 mm, rozchod kol vpředu i vzadu 1250 mm, jeho hmotnost 905 kg, obě nápravy tuhé, rozměry obručí 800 x 90 mm vpředu a 1100 x 90 mm vzadu. Převod hnací síly zajišťoval řetěz, částečně v prostoru stupačky zakrytý. K osvětlení sloužily tři svítilny – jedna acetylenová na čele, dvě kočárového typu, svíčkové, na boku karosérie. Sedadlo řidiče bylo otevřené, zadní sedadlo, s manšestrovým potahem, se mohlo za nepohody zakrýt sklápěcí kočárovou střechou. Před znečištěním chránily cestující vysoké blatníky.

Na konci 19. století bylo původní nejstarší zapalování indukční cívkou nahrazeno novějšmí magnetoelektrickým odtrhovacím. Elektrickou jiskru, potřebnou k zapálení směsi, obstarával Boschův zapalovací přístroj. Pracoval tím způsobem, že magnety a kotva byly pevné a pouze dvě kovové clonky konaly kývavý pohyb. Tímto způsobem se vyráběl proud o nízkém napětí, který se přiváděl k jedné z elektrod zapalovacího mechanismu umístěného v pracovním prostoru válce. Zapalovací mechanismus byl vlastně přerušovač ovládaný vačkou, mezi jeho kontakty (pevnou a pohyblivou elektrodou) přeskakovala v okamžiku zážehu jiskra.

NW Versucher

Základní technické údaje

MOTOR: Čtyřdobý zážehový kapalinou chlazený plochý ležatý dvouválec (boxer) Benz s rozvodem SV umístěný za zadní nápravou, zdvihový objem 2714 cm3(průměr 120 x 120 mm), největší výkon 4,4-4,8 kW (6-6,6 k). Některé prameny uvádějí zdvihový objem 2750 cm3. Odpařovací karburátor. Odtrhovací zapalování s nízkonapěťovým magnetem Bosch. Ztrátové mazání kapacími maznicemi s centrálním mazacím přístrojem za zadními sedadly.

PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ: Pohon zadních kol řetězem. Kuželová třecí spojka. Čtyřstupňová převodovka. Řazení rychlostních stupňů nákláněním sloupku řízení.

PODVOZEK:
Obě nápravy tuhé, přední odpružená eliptickými, zadní půleliptickými listovými pery. Bzdy pouze na zadní kola: nožní pásová brzda převodová, nouzová brzda pásová. Ovládání vozu řídítky a táhly s převodem kloubovým řetězem. Rozměr obručí 800 x 90 mm vpředu resp. 1100 x 90 mm vzadu. Objem palivové nádrže 42 l.

KAROSÉRIE:
Otevřená čtyřmístná kočárová typu phaeton se sklápěcí střechou. Osvětlení vozu třemi svítilnami – vpředu acetylenovou, na bocích svíčkovými kočárového typu.

ROZMÉRY A HMOTNOSTI:
Celkové rozměry (délka, šířka, výška): 3300 x 1485 x 2390 mm, světlá výška 250 mm, rozvor náprav 1850 mm, rozchod kol vpředu i vzadu 1250 mm, Hmotnost 905 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI:
Největší rychlost 32 km/h, na jednotlivé rychlostní stupně: I – 5 km/h, II – 14 km/h, III – 23 km/h, IV – 32 km/h.

PRAMENY: Historické automobily Vojtěcha Siváka, archiv autora, EuroOldTimers.com, Atlas našich automobilů 1, Historie automobilů Tatra

]]>
//blog.auto.cz/sleeper/2008-08/nw-versucher-1899-koprivnicky-svudce/feed/ 15
Bugatti-Gulinelli T2 (1900-1902) – Pro pana hraběte //blog.auto.cz/sleeper/2007-11/bugatti-gulinelli-t2-1900-1902-pro-pana-hrabete/ //blog.auto.cz/sleeper/2007-11/bugatti-gulinelli-t2-1900-1902-pro-pana-hrabete/#comments Mon, 26 Nov 2007 19:52:47 +0000 //blog.auto.cz/sleeper/2007-11/bugatti-gulinelli-t2-1900-1902-pro-pana-hrabete/ číst dále

]]>
Ettore Bugatti se narodil v Miláně 15. září 1881. Nejmladšího syna Carla Bugattiho, umělce a návrháře nábytku, již od mládí přitahovala mechanika. Už v šestnácti letech zkonstruoval tricykl pro firmu Prinetti & Stucchi a v devatenácti navrhl svůj vlastní vůz, který nakonec postavil za finanční podpory hraběte Gulinelliho a získal za něj zlatou medaili na obchodní výstavě v Miláně v roce 1901. Vítězný vůz koupil baron de Dietrich z alsaského Niederbronnu. Bugattiho veliká technická zdantost a důvtip se později, když se jeho návrhy začaly vymykat vědecké realitě, vzepřela proti němu Ale zatím byl Ettore „mladým a neklidným“ mužem. Přijal šťedrou nabídku pana barona a odešel do jeho alsaské továrny. Zde postavil sérii vozů pod společnou značkou De Dietrich-Bugatti.

Velmi brzo si v automobilovém světě udělal dobré jméno, takže již v roce 1904 navrhl čtyřválcový typ Hermes pro továrnu Emile Mathise a v pětadvaceti letech se stal šéfem konstrukčního oddělení firmy Deutz. Vydělané prostředky mu konečně umožnily se osamostatnit a na pařížském autosalónu v roce 1910 poprvé představil svůj vlastní vůz, pohánený čtyřválcovým motorem o objemu 1,4 litru. Po prvních pěti vozech nasledovalo spuštění „sériové“ výroby, automobily byly velmi dobře přijaty.

Po první světové válce Bugatti ve výrobě dále pokračoval, vozy nasazoval i v závodech. První velký úspěch přišel v roce 1921, kdy se pětičlenný tým vydal na Velkou cenu kategorie lehkých vozů (tzv. voiturette) do italské Brescie a domů se vracel s prvními čtyřmi příčkami! Tento fantastický výsledek se pochopitelně projevil v počtu objednávek nových vozů, vznikly speciální modely „Brescia“ a značka proslula jako výrobce závodních automobilů pro soukromé jezdce. Po prvních úspěších začalo vítězství ubývat, neboť Ettore Bugatti k smrti nenáviděl kompresory a jeho automobily začaly porážet nové vozy jiných výrobců, zejména italské Fiaty, které byly „dopovány“ mechanickým přeplňováním.

Bugatti-Gulinelli T2

Základní technické údaje

MOTOR: Čtyřválec s rozvodem OHV, zdvihový objem 3055 cm3 (průměr 90 x 120 mm). Dva ventily na válec.

KAROSÉRIE: Dvoumístná otevřená.

PRAMENY: Internet, archiv autora, Bugattis by type, Jaap Horst, Histomobile.com

]]>
//blog.auto.cz/sleeper/2007-11/bugatti-gulinelli-t2-1900-1902-pro-pana-hrabete/feed/ 13