Někdy je jeden obrázek lepší než tisíc slov. Jelikož se domnívám, že o tento článek zavadí i lidé, co se vyznají v daném oboru více než já, zůstanu v rovině popisné.

Totiž nemám to zas tak daleko k rodnému domu slavného to severočeského rodáka Ferdinanda Porscheho, pro nás fandy do aut vskutku významného, a tak mi neunikly bouřlivé diskuse na novinových a internetových stránkách regionálních periodik. Pro co tolik povyku?

Věc se má asi takto: automobilka Škoda se rozhodla, že opraví inženýrův zašlý rodný dům a udělá z něj památník a další kulturní centrum Vratislavic nad Nisou (dnes samosprávní čtvrť Liberec 30) s tematickou expozicí. Deklarovala též, že provede ve výsledku decentní rekonstrukci, která bude obnášet likvidaci v průběhu let vzniklých přístaveb.

Rekonstrukce započala a průběh je všechno jen ne decentní. Jedna strana tvrdí, že se jedná o zbytečnou a nepochopitelnou likvidaci památky; druhá zase obhajuje, že jde o krok potřebný. Dle historických fotografií a fotografií z místa dnes posuďte sami.

zdroje fotografií: autor, i60.cz, ČTK, České noviny

Tato příhoda ve mně vyvolala opětovné myšlenky ku úvaze, již jsem zasvětil předvčerejší večer. Námětem mi byl plamenný článek nějakého pisálka LL na Novinkách.cz. Jelikož visel mezi hlavními zprávami skoro celý den a týkal se automobilového tématu, věnoval jsem mu patřičnou pozornost.

Ve zkratce šlo o průměrné stáří vozového parku ČR. To se neustále a rychle zvyšuje, pročež si zasluhuje pozornost, avšak komentáře a návrhy, co si s tím počít, jsou namnoze naivní a děravé jako cedník na špagety.

Nadpis Česko je automobilovou popelnicí Evropy se tváří jako jasný bulvár. Stejně tak podnadpis, kde je stárnutí zmíněné hned třikrát a zmiňuje jako nápravné, byť nepříliš funkční šrotovné, snadno vyvolá kopřivku. Co se šrotovného týče, víme, že se jedná především o příspěvek podporující automobilky a prodejce. Jsem přesvědčen, že likvidace v řadě případů zachovalých vozů a výroba nových nic moc pozitivního nepřináší. Tedy u nás ano – zaměstnanost. Plytký závěr podnadpisu celému uvození již jen maluje velký nos.

První odstavec až na hloupou (později redakčně vymazanou) chybu v počtech stojí za zamyšlení, změny v evidenci dlouhodobě odstavených vozidel totiž dle údajů v článku nepřinesly znatelný efekt. Nepochybně bych se v této poznámce mohl rýpat a považuji ji za dobrý námět k diskusi.

Dále je míněn jako hlavní problém stáří. Jak vám jistě poví někteří energičtí důchodci, věk je jen úřední údaj, skutečný stav není dán je přirozenou vzdušnou oxidací. Mnohem důležitější je životní tempo, počáteční předpoklady, údržba. Ano, to do tabulky pochopitelně nenapasujete. Ta ještě totiž u vozů narozdíl od lidí (doufám) spoléhá na rychlý a pozitivní pokrok.

Nelze přeskočit též tvrzení o úrovni východního bloku. Toto může tvrdit jen v uvozovkách poučený bolševik. Přijali jsme kolektivní vinu, dali Východu sbohem a teď se budeme se všemi svými problémy zuby nehty držet Západu? Ale notak… Ono úsměvná by byla jen východní Evropa. Geografický střed může být u nás, na Ukrajině, v Bělorusku. Jo Ukrajina, tam se stará auta rovnou zapalují. A stejně to už prý taky nebude východní blok, ale západní, jsem někde zaslechl.

Novinky píší o 2/3 vozů starších deseti let. A pak jako by se hlavním problémem najednou stal dovoz (starých) automobilů. Druhý den došlo na kritickou zprávu o tomto jevu a nechyběl názor médii milovaného AAA Auto. Obrázek nechť si každý udělá sám.

Bylo by samozřejmě pošetilé strefovat se jen do novinářské práce (to si dnes dělají novináři navzájem) a nejít dál. Mnohem důležitější je se zaměřit na argumenty a kroky odpovědných úřadů.

V době, o níž Novinky mluví jako utišení hlasů po vyřešení problému se stářím, začala pracovat jinými médii zmiňovaná ministerská pracovní skupina. Že by nepracovala, to jistě ne, stejně jako že by od ní bylo slyšet cosi spásného a nového. Řešení hledící na více než tabulku chybí. Zato snahy o omezení provozu oněch zřejmě velmi starých aut nachází. A to takové, že to, co není řádně nahlášeno či přímo veterán, musí z registru nenávratně pryč. Zde vidím obavu o veterány budoucí. Opečovávané oldtimery se jistě dožijí, pokud je tedy nějaký ekofanatik nezruší svým složitým, podle tabulek tím správně smontovaným vozidlem, avšak dnes tak cenění nalezenci budou muset být pro provoz buď perfektně opraveni, nebo zaparkovány do depozitáře. Pokud to dobře chápu, vyřazená (ano, vím, že je zde více fází…) vozidla v původním stavu budou mít smůlu.

A jak s těmi dvěma třetinami? Máte dojem, že 10 let staré auto je staré? Že musí být nutně ve špatném stavu? Tady obdobně jako u oldtimerů hodně záleží na způsobu provozu. Za deset let se dá vůz zřídit hodně. Především pak více či méně služební. Lze se setkat i s názory, že vozy kolem roku výroby 2005 jsou nejrobustnější a dál kvalita spíše padá.

A co 15 let? Už je to nad průměr. 15 let, to není poslední stará škodovka s motorem vzadu jako před deseti lety. Dnes má 15 na haubně kdejaká Fabie. Vůz dodnes velmi vyspělý. Hledisko bezpečnosti, ekologie, komfortu a spolehlivosti je vysoké. A nebude to sjetý služebák, ale spíše rodinný vůz. OK, Octavia třeba původně ne. A tady je hlavní problém. Tady stáří nerozlišuje vrak a leštěnku. Není to tak dávno, kdy moje teda prodávala Fabii z roku 2001, najeto 31 000 kilometrů. Rodina ze sídliště mimochodem. Rodina jezdící služebními vozy… Kontrasty a protipóly nejsou anomálií, jinak bych je neuváděl. A komu jsou Škodovky proti chuti, může dosadit třeba první Focus.

To, co člověka trápí nejvíce, jsou hladiny hluku, emisí i samotná fyzická přítomnost vozidel v centrech měst. I městský urbanismus trpí na hustou dopravu. Co s tím? Omezit dopravu násilně bez alternativ? Domnívám se, že užitečnější by bylo věnovat se stavbě obchvatů a též podporovat městskou hromadnou dopravu než zavádět emisní zóny. Prioritou měst by měla být kvalitní a dostupná hromadná doprava, menší obchody v centrech a velké na periferiích. Bohužel přes velmi výrazný pokrok ve stavu infrastrukturním i vozovém se spousta velkých dopravních podniků topí v dluzích a nenabízí dostatečnou kapacitu a hygienu. Dalším nešvarem je budování velkých obchodních domů na okrajích center. Ty si přímo volají o užití vozu při návštěvě centra. Potřeba parkovacích domů a rozsáhlých prostor, co za pár let zaplní leda tak modely dinosaurů, má za následek ubývání parků a starých domů, sociální problémy, další zadržování veřejné i individuální dopravy.

Jak znám naše úřady, když už za něco vezmou, tak pořádně. A rázem se může přihodit, že (modelový příklad) faceliftovaný Passat Lopaty Dýna po miliónu kilometrů bude mít vjezd do centra ulehčený proti rodinné (ale o nějaký ten rok či emisní třídu starší) leštěnce. V lepším stavu a důležitějším posláním. Literární typ zanesený do vyhlášky zasmrděl.

Poslední oblastí k zamyšlení jsou tak stanice technické a emisní kontroly. Že hlavním měřítkem je skutečný stav opotřebení. A také osvěta motoristů. S tou to bude v našem prostředí běh na dlouhou trať, jelikož kvůli strašáku v podobě rychle padajících cen ojetin ušetří typický Čech hlavně na údržbě. Pak nezbývá než pokrčit ramena a zastáncům omlazování vozového parku říci, že oč se člověk nedokáže adekvátně postarat, to si nemá pořizovat. Tečka.

foto: zasmejse.cz

Chystal jsem se vám v prosinci loňského roku už skoro tradičně připravit referát o tom, na které knihy s automobilovou tématikou jsem narazil. Bohužel se mi nepodařilo dát vše do kupy a nyní jsem si, při troše volna, řekl, že by nebylo vůbec špatné vyvalit svých pár švestek dodatečně.

Tak doufám, že vám následující řádky něco dají, třebaže (nebo právě protože) se zabývají především jedním autorem. Můžeme začít…

Clarkson: Léta s Top Gear

Autor: Jeremy Clarkson

Překlad: Marko a Hana Haulišovi, nakladatelství Argo

Jak jste již měli možnost postřehnout před necelými třemi lety, sbírka přeložených sloupků nyní nenatáčejícího legendárního moderátora, novináře a baviče Jeremyho Clarksona Na plný plyn ve „žlutém“ vydání získala mé čilé sympatie. Když se mi později do rukou dostala tato více jak 350 stránek obsáhlá kniha shrnující 18 let autorovy tvorby zábavných fejetonů, vystříkla mi radostí slza z oka. Za velikého očekávání jsem si ji minulý rok sbalil na dovolenou. Bylo nádherně. Slunce, moře, hory, klidná vesnička, jídlo… Co víc si přát. Moc jsem se těšil a nakonec byl velice, velice zklamán. Nedošlo na totální tragédii. To v žádném případě. Avšak u knih z nakladatelství Dokořán byla každičká kapitola, každý odstavec něčím zábavný a originální. Od průřezu tvorbou jsem čekal to nejlepší z nejlepších, hodně vtipné a trochu dojemné čtení. Realita? Spíše dojemné. Mnoho vtipného se dalo vypíchnout. Ale v kontextu celé knihy to bylo málo, přebývaly stránky, kde jsem cítil snahu o vystihnutí informační i komediální stránky věci, ale vyznívalo to děsně kýčovitě. Bezmocně jsem otáčel stránky a přemýšlel, zda mě bolí hlava více ze sezení na přímém slunci a mizerného pitného režimu, nebo za to může to, co držím v rukou. Listování bylo hrozné, víc zaujetí jsem získal pro rozpouštěcí účinky opalovacího krému na text, a nakonec jsem tuto knihu se zbytečně tmavou obálkou schoval a šel do stínu se čtením o Václavu Havlovi od pana Špačka, byť mám s některými názory obou velké vnitřní problémy. Ani po návratu domů jsem se nemohl čtenářského splínu zbavit. Pravdou zůstává, že jsem anglický originál nečetl. Pakliže máte vlastní zkušenost a názor, budu za reakci vděčný.

Šmoulův verdikt: 8b

+ tak jako nemůžu říct, že by to nebyla sranda…

– … ale furt mi tam cosi chybělo

Jiné nakladatelství, jiný překlad, tloušťka knihy a tmavá obálka se neukázaly být správným krokem. Takový jest alespoň můj názor.

Zapomeň na brzdy

Autor: Jeremy Clarkson

Překlad: Aleš Drobek, nakladatelství Dokořán

Vyzývavá růžová obálka trkla do očí hned, jak jsem se čerstvě po vydání motal jedním knihkupectvím. Výborně! A přestože jsem se do čtení nezabral tak jako u žluté knihy a počítal jsem na základě Let a nevalných čtenářských ohlasů, že by to nemuselo být ono, zklamán jsem rozhodně nebyl. Pro konečný soud v porovnání s Na plný plyn budu muset číst ještě jednou a pořádně, přesto si troufnu tvrdit, že ani vy koupí neprohloupíte.

Šmoulův verdikt: 10b

+ Jezza tak, jak ho máme rádi

– nevím, co by řekl na svítivě růžovou obálku

Nedělejte si naděje, že by to mohlo být ještě lepší. Ale špatné to rozhodně nebude.

501 aut, která stojí za to

Publikace ze série 501. Vypadalo to jako předražené leporelo. Další obrázková kniha, co nabídne leda tak kvalitní tisk. Jenže ona grafická kvalita se ukázala být zblízka jako velice pěkná a po otevření ještě lepší. Tematické rozdělení podle desetiletí + koncepční vozy, dále podle abecedy a medailonky ve formě popsané fotografie, poměrně dlouhého popisku, který neomrzí jako kalendáře od některých českých motoristických novinářů, a legenda konkretizující zemi původu, období výroby, stěžejní technické parametry a zajímavosti modelu. Slovníček pojmů, obsah a použité prameny jsou samozřejmostí. Nenašel jsem pouze nedostupná superauta, ať již moderní či staršího data, ale i méně známé a relativně dostupné vozy, některé vysloveně za babku. Výrazná sleva, doslova výprodej, předznamenávala koupi. A také spokojenost. Protože informace jsou tak akorát (napsané, resp. přeložené), a byť coby fanda vysosám za pár minut obsáhlejší, dostanu zkrátka ucelený výběr, který fandu neurazí a začátečníkovi či laikovi nabídne výborný informační pramen. Závěrem dodávám, že údajně mezi překladatele patří i poměrně známý motoristický pisálek Martin Tolar.

Šmoulův verdikt: 10b

+ spousta obrázků, spousta kvalitních popisů, čtení nejen pro plakátové snílky, potěsí laika i fandu

– dostat bych jí po hlavě nechtěl

Velmi příjemná knížka. Pokud narazíte na zlevněnou, berte.

Vím, že máš duši: Stroje, které milujeme

Autor: Jeremy Clarkson

Překlad: Milena Turner, nakladatelství Dokořán

A je to tedy. Jeremy potřetí. Novější vydání té první od nakladatelství Dokořán. Teď už žádné pochybnosti, tuto knihu prostě žeru. A to od úvodního slova až po rejstřík. Způsob, jakým autor předkládá své názory a nadšení k technice, je obdivuhodný; a menší „tloušťka“ knihy vás donutí jít až na dřen textu. Ten je opravdu precizní a lví podíl na tom zřejmě bude mít i tentokrát paní překladatelka.

Šmoulův verdikt: 10b

+ kromě zábavy na každém řádku se i něco dozvíte

– pro někoho možná krátká

Povinná součást knihovny každého fandy techniky.

Automobil v kostce

Autor: redakce Adolfa Tůmy

Na závěr se musím pochlubit, že jsem byl nedávno obdarován historickým kouskem. Knihou, jež byla vydána v období mezi koncem druhé světové války a únorem 1948. Nemá ani ISBN, vytištěna byla Autoklubem RČs a obsahuje předmluvu tehdy armádního generála, ministra národní obrany, předsedy Autoklubu RČs a pozdějšího prezidenta se spoustou nášivek – Ludvíka Svobody. Jazyková stránka i tisk poplatné době, definice obsáhlé, avšak jednoduché. A to nejlepší? Že se vůbec dochovala…

zdroje fotografií: Kosmas.cz, vlastní

Jé, to bylo milé psaní. Doufám, že toto léto navštívím vytipovaná automobilová muzea, neb je text již rozpracován. A také se mi v hlavě formují myšlenky, jak nově pojmout vánoční sranda příspěvek. Uvažovat budu do budoucna jistě i o nějakém tom srovnání českých motoristických tiskovin. Tak doufám, že se mi alespoň něco z toho podaří zrealizovat. Přeji příjemný zbytek léta a ahoj.

Dnešní trojka se však pohybuje spíše na poli recenzí. Recenzí vyznačujících se zvláštní formou a obsahem. Nebudu dále chodit kolem horké kaše a přeji fajn zábavu.

Zastava z Chorvatska

Jistý „Zlatan Topić“ vložil před pár lety na cars.cz recenzi své Zastavy 101/Yuga Skala 55. A zřejmě pod vlivem rakije zde popisuje zejména chorvatsko-české vztahy a život na Balkáně. tvl…

Fajnově votuzenej golfík TuneraBoba

Ať žije MACZ! Takové směsici vesnických keců se lze jen smát a smát a doufat, že se někdo po silnicích takto doopravdy nepohybuje…

a to nejlepší na konec…

Nadační aukce Favorit: mý vymazlený Fáčko

Spíše než velké úsilí lze v našem závěrečném příkladu vidět nějakou tu basu piva či jiného alkoholického nápoje. Až po polknutí této literární perly nebudete vědět co dál, mrkněte také na rozhovor s autorem na odkazovaném (hospodském) webu.

Snad jsem to napsal dobře. Svoje tipy pište do diskuse.

Před druhou dorážíme k 02 aréně. V podzemní garáži hned málem přijdu o sluch. Přijíždí sem totiž Audi RS5 s výfukem, jenž pod plynem řve jako rozradostněná, dva tucty veliká rodinka medvědů grizzly při útoku na řeku plnou lososů a po jeho ubrání zařehtá jako německá balistická raketa V-2 chvíli před dopadem na Londýn. Ale kdo by před vstupem očekával hloučky nekompromisních petrolheadů, kteří zaujatě diskutují o délce dráhy plynového pedálu FieSTy, je na omylu. Top Gear Live je akce hlavně pro rodiny s dětmi a mladé páry, pročež je zde místy více žen než mužů. Ve 14:05 zasněně koukám po VIP vstupu bez čekání, ale to už mám před sebou objemný dav tlačící se do vstupů. To zas bude fronta na Favorita… Po deseti minutách téměř nehnutého čekání mi ale úsměv z tváře spadne.

O mnoho let později… Už jsme skoro u bezpečnostních rámů, když tu se z tlampače ozve: „Upozorňujeme návštěvníky, že představení začíná za patnáct minut,“ což zástupy oplatí hlasitým smíchem. Na výrazech pořadatelů je vidět vyčítavý výraz. Nechají nás projít de facto bez kontroly. Ještě koukám na suvenýry – ne moc hezká trička již od 700,-. Tak nic, jde se dál… Nalézáme patřičný vchod, řadu, sedačky. Aréna je otevřená asi ze 3/5, za stěnou je temnota zázemí. Na stěně plátno a na něm reklamy. Do toho hudba. Chlapácká, nahlas, s tvrdými basy a divnými výškami. Taháme mobily a sluchátka, ladíme FM 88.6 – tady se bude pouštět překlad. Pár oxichtěných fotek na památku.

15:05. Stmívá se, opona se odkrývá… a na plochu za hlasitého aplausu přijíždí Jeremy Clarkson, James May a Richard Hammond ve svém pojízdném studiu. To pohání V8 z Corvetty. Clarkson motor vytáčí, až z něj lítají plameny. Pak se zeptá, zda ho chce publikum vidět s tímto strojem driftovat. Samo sebou, že ano. Tak tedy udělá pár černých donutů. Pak banda odjíždí a takto se to střídá až do konce. Nyní nastupují kaskadéři v postarších Subárkách, kterým hoří zadní sedačky. Také driftují.

Moderátoři nastoupí již bez vozítka a přihlížejícím ukazují svoji vytříbenou češtinu. „Jsem tlustý, že vypadám, že jsem v tom,“ začíná Jeremy. „A nezaplatil spropitné.“ „Já mám malého pindíka,“ tvrdí James. A Richard? „Já taky.“ Jeremy se též chlubí svým miniaturním autem. James a Richard se zatím baví na jeho adresu a brzy ukazují své výtvory. May navrhl cestovní kufr, který se dá v případě potřeby přeměnit na jakousi motokáru. Hammond zase ležatou koloběžku spářenou se segwayem a židlí. Dají si závod a James vyhraje, ale Jeremy zmíní přípustnost svého vozu do provozu a kompaktnost Richardova řešení, a proto usoudí, že vyhráli všichni.

Přesné pořadí všeho vám teď z hlavy neřeknu, ale než přejdu k dalším vylomeninám moderátorského týmu, zmíním ostatní kaskadérské kousky. O ty se postará nejprve vystoupení Focusů RS druhé generace v krásném jemně hořčičném laku, který na modrých světlech chytá hráškově zelené odstíny, a černošský atlet, když nejprve přeskočí za sebou tři motokáry a pak také celý dloouhý Viper – „skok přes pohybující se překážku“. Napjatou atmosféru navodí vystoupení žen s ohni v černém oblečení a plechovými maskami doprovázenými bastly staré 911 a Fordu Capri. Stejně jako v případě atleta zatajujeme dech i u jezdce na kole poskakujícího mezi dvěma malými nákladními pick-upy.

Vraťme se teď zpět k onomu triumvirátu, jehož dalším tématem je moderní závod na styl starořímských vozatajů. Ti jezdili na vratkých vozech taženými koňmi, avšak Jeremy vymyslí upgrade, kdy je místo single plnokrevníků táhnou městské skútry. Na místo je dovezou styloví Římané v žabkách. Je znát, že byli pokrokoví… rozhodně dokázali rychleji naplnit a vyklidit arénu než my v jednadvacátém století.

Za tento úkol se zbylí dva moderátoři pomstí Jezzovi oblíbenou laser game. Do první řady vstoupí dva zakuklenci se svými děly, na plochu vjíždí tajemný Stig v Caterhamu. Když ho chlapi přinutí k jízdě, obletí připravenou trať, zatímco na plátně sledujeme zásahy. Pak přichází řada na Jeremyho, který kafrá, že se do auta nevejde, a tak dostává G-Wiz s uříznutou střechou. Je tak pomalý, že za dvojnásobný čas proti Stigovi dostává několikanásobně víc zásahů, navíc vždy… mezi nohy.

Následuje malé reklamní intermezzo vlivného pražského prodejce Advantage cars. Ten přistaví Ferrari, Lamborghini a Porsche, což zákonitě vyvolá vášnivou hádku.

„O českých škodovkách z dob komunismu kolovaly v Británii různé vtipy. Nyní vám chceme dokázat, že existovaly ještě mnohem, mnohem horší vozy,“ začíná další vstup. Většině fanoušků Top Gearu už je v tu chvíli zcela jasné, co bude následovat. Souboj tříkolek Reliant Robin. Ještě krátký sestřih a může se na to. Jak už asi tušíte, jediný, kdo ji nepřevrátí, je Stig.

Nastává chvílemi trochu vážnější téma – nehody při natáčení. Je nám promítnut krátký film střihů napříč vysílacími roky novodobého pořadu. A moderátoři pak některé rozebírají. Třeba Jamesovo mlasknutí (koulí) při pádu na prkno v Bolívii.

Jelikož se náš národní fotbalový tým nebyl schopen ani s údajně nejlepším brankářem světa schopen probojovat na mistrovství světa v Brazílii a ani Britové se svou nejslavnější fotbalovou ligou nic moc nepředvedli, rozhodl se Top Gear místo klasické kopané uspořádat přátelák s auty. Po pečlivém výběru je jako vhodné auto vybráno Suzuki Swift (woody, neschovávej tak ten vítězoslavný úškleb!) . Za náš tým bohužel nenastupuje nikdo z české redakce časopisu Top Gear, ale dva producenti/kaskadéři (?) a naštěstí také Stig. Po napínavém souboji nakonec vyhráváme tuším 7:5.

„Až pojedete domů… myslete na nás a jeďte hlavně… RYCHLE!“ glosuje Clarkson předešlé vstupy a celá banda odchází za oponu. Jsou čtyři patnáct. Všichni strnule sedí na svých sedadlech a čekají. Čekají, až se vrátí a uzemní nás nějakou bombou. Minutu, dvě, pět. I já už zapískám a vyprsknu: „Ty voe, tag jako žádnej přídavek, jó?!“ Ale nestává se vůbec nic. A tak s mírně zatrpklým výrazem opouštíme ochozy. Ani vyklízení není moc svižné. Zpátky na parkoviště a pryč. Turniket otiskává parkovací lístek časem na minutu přesně tři hodiny od příjezdu. Jsem v pražské řvavě. Slunce mi pálí do očí. Ale já se nezlobím. Mám za sebou intenzivní zážitek, vzácný a nevšední. Pro někoho zhacený poměrem délek akce a dopravy z a na parkoviště v mém případě na hodnotě 7:11. Ale já se ani tak nezlobím. Tohle jsou totiž ty věci, které dělají z prosté návštěvy něco nezapomenutelného. A z aut legendy.

u předohrabů již netřeba kláďa.

Pro dnešek tu máme jeden test,

náš dlouholetý rest.

Hledáme vůz rodinný,

co nemá skoro žádný zplodiny.

Prvním je nová Škodovka,

zná ji každá gádžovka.

Druhým je Nissan Note

dříve stinný jak kout.

Nebudeme hrát ruletu;

uděláme diváckou anketu:

DOJEM

Láďa, bývalý učitel chemie,

rád si s krystalickými látkami hraje.

Jakýpak je můj dojem?

Jozef Kabaň, to je pojem.

Za deset let žádný průjem.

Telefonní ciferník, jsou to kecy,

Škoda nepotřebuje žádné hecy.

CENA A VÝBAVA

Byl jsem to kluk lidový,

jezdíval auty jako vy,

řídil i traktory;

ze škodovky jsem nadšený,

leč nedostávám kdovíjaké důchody,

a tak mám kulový.

Vyšší cenu vem čert,

to není žádný žert,

krmíme domácí ekonomiku,

proto žádnou paniku.

A škrabka navíc se hodí,

pro nás chlapy zapomnětlivý.

PROSTOR A POHODLÍ

Pitný režim držíme,

litry v kufru plníme.

Pěkný výhled z rapidu děti mají,

do zadku mě nekopají.

Sedadla jsou ve Škodě skvělá,

i Petra Brzka v serpentinách udržela.

MOTORY A ZPŘEVODOVÁNÍ

Jenom dva ventily na jednu komoru

v dnešní době rovno hororu.

Tédéíčko, to je jiná,

jak je někde rovina,

smáznu každého šulina.

Za slunce i za ledu,

TDI jede na olej z Kauflandu

JÍZDA

Vezu děti ráno do školy,

nemají hotový úkoly,

jsou to průjezdy zběsilý,

pod nula devět gé je to blbý.

ZÁVĚR

Je to jasný, je to tak,

raduje se škodovák!

Více informací na tn.cz

Ladislav Hruška, Televize Nova

…

Doma to raději nezkoušejte…

upravené foto: Mafra

Dobře se bavte.

Kapesník do ruky a vzpomínáme

Událost roku

V hlavní roli škrabka na led

Zlé čórky aneb Kdo komu přečetl tomu druhému myšlenky dříve

PeterLukova verze:

Moje verze:

LOL

OMG

Jsme jasnovidci…

… a nejen to

Beverly Hills 90210 na scéně

Kdyby jen ten Chocholoušek…

A perlička na konec…

Určitě mrkněte i na loňský díl. Přeji veselé, klidné a odpočinkové prožití vánočních svátků a snad na silvestra ahoj

Výkladový automobilový slovník

Autor: Zdeněk Jan, Bronislav Ždánský

Výkladový slovník přijde vhod. Sáhl jsem tedy pro publikaci od osvědčeného nakladatele Computer Press. Široké pojetí, 250 stránek, 4. vydání, obal také působil solidně… To nebude mít chybu. A s tímto jsem se i do knihy pustil. Následkem čehož se dostavilo menší zklamání. Nepříliš aktuální informace ještě překousnu, buď jako bu+jakési přehlasované i ve čtvrtém vydání už ovšem ne, stejně jako to, že o akumulátorech, startérech a svíčkách se autoři rozepisovali na třiceti stránkách, zatímco rozdělení a konstrukci karosérií nebo podvozků tak nějak, z mého pohledu, odbyli. Na druhou stranu, když už bylo nějakému tématu věnováno více pozornosti, tak už mi to připadalo opravdu zajímavé. A slovník zkratek určitě svoje uplatnění najde.

Šmoulův verdikt: 7b

+  slovník zkratek, příjemné provedení, široký záběr

– věnoval bych více pozornost specifičtějším oblastem, zatímco ty víceméně rozšiřující znalosti z chemie a fyziky zkrátil

Budu se muset otázat _MT_ho, každopádně pro úplné začátečníky to místy asi nebude a fajnšmekři půjdou po blíže zaměřených knihách.

Automobily Tatra

Autor: Hubert Procházka, Jan Martof

Přiznávám, o Tatře jsem toho moc nečetl. Laťku historických knih nasadila vysoko kniha o historii Škody, jež jsem recenzoval loni. Ale Tatra bude jiná, nevyráběl zrovna vozy po miliónech. Tak uvidíme. Knížka je velmi kompaktní. K textu: O T613 toho tam opravdu moc není, u Františka Kardause bych zdůraznil alespoň jeho designování tramvají Tatra řady T, zvláště pak legendární T3; zajímavých údajů spousta, ale ucelená tabulka technických údajů chybí. Fotografií na konci také moc není, i když nákresy v textu vždycky potěší. Jinak informace o Hansi Ledwinkovi mohu zhodnotit jako velmi zajímavé a poučné. Pochvalu je ale třeba vyseknout nad obsáhlou sportovní kapitolou a, jak už napovídá podtitul Renovace vozidel se vzduchem chlazenými zážehovými motory, užitečné rady autorů majitelům těchto vozů, ač místa zbylo spíše jen na T603. Čtení to suma sumárum bylo zajímavé, ale dokázal bych si představit i o něco lepší. Znáte to…

Šmoulův verdikt: 9b

+ údaje v textu, motorsport, rady pro majitele

– chybí tabulka technických údajů na konci, méně doprovodných informací k modelům po 603

Pro tabulkové nacisty nejspíš ne to pravé ořechové, pro fandy starších modelů skvělá volba.

Škola tuningu

Autor: Bronislav Růžička

Což takhle dát si tuning? Tak určitě, voe. No, o tuzingu se zrovna nebavím, takže dál. Četl jsem o tunění starší knihu a je si přiznat, že za posledních pár let udělal, zvláště ve zdejších končinách, tento rychle se rozvíjející obor automobilismu obrovský skok vpřed. V knihkupectví jsem tak sáhl po knize s lehce oděnou modelkou na deskách a začal prohlížet. Jó, trochu jiné kafe. Našel jsem, co jsem hledal, a celé zabaleno ve čtivém textu prokládaném vtipy. Spokojenost.

Šmoulův verdikt: 10b

+ info, aktuálnost, humor

– není to čtení pro každého fandu do aut

Pokud je pro vás tuning něco víc, než jen kutilské tuzení dieselových oktávek různými laminátovými a plastovými nástavci, pak budete mlaskat blahem.

Za volantem s Karlem Čapkem

Autor: Zdeněk Vacek

Není pochyb, že je pan Vacek vskutku inteligentní člověk. A že nemá o práci nouzi. GEO (dokonce šéfredaktor), AutoTip, Svět motorů, dříve veteran.auto.cz… Což je čas od času vidět; jeho historický článek v SM snad drží rekord v počtu chyb na jeden odstavec motoristického časopisu. V pořadí druhá publikace o autech, po Škodovkou na Sněžku i kolem světa, se překlepům naštěstí vyvarovala. V knihovnách a antikvariátech se, fascinován novinářskou legendou Karlem Čapkem, s manželkou Petrou probíral Mistrovými všemožnými články a paměťmi, až sepsal knihu o jeho vztahu k motorismu. V první části tak najdeme úryvky z Čapkovy novinářské práce týkající se dopravy. Následuje vyprávění o tehdejší době a soukromí Čapka s Olgou Scheinpflugovou (později manželkou), které je s auty úzce spjato. První vůz, Škodu Popular totiž Čapek koupil právě pro Olgu. On sám však vůz neřídil, jelikož trpěl Bechtěrevovou nemocí. Později Popular vyměnili za modernější a prostornější Rapid. A právě druhá část je věnována rekonstrukci výpravy do Alp, kde Karel Čapek požádal Olgu Scheinpflugovou o ruku. Autor proto vytáhl z garáže svého rapida, manželka ho navigovala přesným itinerářem a fotila, místo najatého řidiče asistovali Petřini rodiče v zapůjčené fabii RS, Zdeňkovi zase z domova. Oba vozy zvládly obtížnou trasu bez problémů, jen stařičký rapid cestou spolykal asi cisternu motorového oleje… Líbilo? No jasně.

Šmoulův verdikt: 10b

+ poutavý příběh, vyčerpávající rešerše, hezké fotky

– po půlnoci to nečtěte, ty dlouhé popisy strašně uspávají

Uff, super, tohle se mi líbí.

foto: weby knihkupců

Od podlahy…

V roce 1999 přišla původní generace Škoda Fabia jako první ze svých sourozenců, Volkswagenem Polo a Seatem Ibiza, s revoluční platformou PQ24. Díky tomu byla tehdy naprostou špičkou ve své třídě. Pravda s cenou to ne vždy bylo úplně slavné; under-social verze Junior za 250.000 Kč zní dnes už směšně, ale za svoje peníze jste dostali, snad mimo toho holobytu, hezky jezdící auto od designerů Bentley, které nechá zreznout jen opravdový šikula.

Leč časy se mění. Škoda byla Volkswagenem původně zamýšlena spíše jako levnější značka, ale místo toho se fabia tvářila jako hranatější polo. A tak Němcům patrně došla trpělivost a rozhodli se, že druhá generace fabie bude používat stávající platformu, bude prostornější, levnější a její design bude z velké části vycházet z MPV Roomster. Což nějakou dobu fungovalo, jelikož až na velká zadní boční okna se roomster líbil, jenže pak onen styl jaksi začal vycházet z módy, navíc se úzká vysoká stavba negativně projevila na jízdních vlastnostech, přes rozumnou cenu byla vidět spousta míst, kde se proti první generaci šetřilo… Facelift pomohl auto rozšířit, kritika se ale snesla na modernizaci octavie. Poslední dobou dokonce začíná mít fabie problém udržet na domácím trhu třetí příčku, o cizině nemluvě.

Není tedy žádným tajemstvím, že se ve vývoji pokouší spojit eleganci a preciznost první generace s dostupností a prostorností druhé.

A teď k tomu důležitému. Na nějakých 95% bude třetí fabia disponovat platformou MQB. Podle informací Auto Expressu hodlá Volkswagen rozšířit užití modulární platformy i na třídu tzv. malých vozů. Navíc by se tím opakovala obdobná situace jako v roce 1999, i když všichni asi tušíme, že obdobné kvality už malá škodovka dlouhá léta nedosáhne. Starší zdroje mluví o platformě PQ25, což bych osobně označil za méně pravděpodobné, poněvadž se rychle blíží doba, kdy Volkswagen představí novou levnou značku. MQB také nahrává důraz na prostornost, které se dá díky masivnímu užití vysokopevnostních ocelí a jejich dopadu na bezpečnost lépe dosáhnout.

Ovšem jistou daní za moderní platformu mohou být starší nápravy. Jako pravděpodobný se jeví podvozek ze současného VW Polo a Seatu Ibiza, tedy z platformy PQ25. Fabia by se tak konstrukčním stářím postavila mezi Rapid (kombinace náprav z PQ24 a PQ25 vpředu a torzní příčka z první octavia vzadu) a Octavii (přední náprava z G7, torzní příčka s proměnnou tuhostí nebo víceprvek vzadu – opět společné se současným golfem). Polo a Ibiza by pak později použily levnější variantu podvozku z golfu a levná značka některou ze starších platformer.

Z venku

Na designu celého auta je nejdůležitější příď. Zde se má stejně jako u rapidu a octavie vycházet ze studie VISION D. Můžeme tedy čekat širokou masku chladiče s menším množstvím chromu a ostře řezané světlomety s „křišťálovou“ optikou, což osobně považuji za silný rys první generace, ačkoli samotné tvary světlometů úplně přímé nebyly. Tím se má také dosáhnout dojmu preciznosti. Podle nejnovějších informací máme očekávat comeback masivních C-sloupků. Na zádi se pak ve světlech mají objevit LEDky do tvaru písmena C (resp. obráceného „C“).

Co do rozměrů má délka postaru začínat číslem 3, druhá generace měla rovné čtyři metry. Důležitější však je, že se fabia hodně sníží a rozšíří, takže bude lépe vypadat i jezdit. Rozvor náprav se má přehoupnout přes dva a půl metru.

Zevnitř

Směr značky v oblasti interiérů je na aktuálních modelech více než zřejmý. S podobným stylem už koketovala první generace, řada až přespříliš hranatých míst ji ovšem vynesla spíše negativní ohlasy. Proti rapidu tedy lze očekávat kvalitnější materiály a modernější ovládací prvky (design panelu manuální klimatizace vychází z F1!). Otazník ale visí nad dveřními výplněmi. Bylo by trochu divné, kdyby měly látkové čalounění, když v octavii není ani ve výbavě za milión, naproti tomu je teď má standardně i varianta fabie za 200.000 Kč…

Kde je to ale vcelku jasné, je prostornost. Tedy není. Není to zas tak dávno, co se vyskytla informace, že má mít fabia větší kufr než Golf 7. generace. To znamená nějakých 390 litrů. To už je skoro jako o třídu větší Fiat Bravo, kde už pak nezbývá místo pro zadní pasažéry. Takže dělejme, že je to kachna.

Pod kapotou

O tříválcích HTP, které vytlačily pro koncern nepohodlné škodovácké OHV, se povídá řada legend. Na vlastní oči (a mám to ještě vyfocené) jsem viděl, jak se na vnější výkonové charakteristice, nebo jak že se tomu nadává, rozpálily svody, katalyzátor a dvě třetiny výfuku, že jsem raději odstoupil, aby mi nebylo horko. Na světě sice není moc míst, kde byste mohli jet s fabií čtvrt hodiny v kuse na plný plyn, ale ještě jsem pak měl možnost vidět katalyzátor, který se stal obětí nepozorné obsluhy. Pěkný píseček…

HTP už přes emisní normu Euro 6 neprojde, a i kdyby prošlo, tak je stejně nevhodně skloněno vpřed. Nahradit ho má čtyřválec 1.2, který vzniká na základě tříválcového 1.0 MPI z koncernových trojčat. Inu, Volkswagen už asi pochopil, že přidávat válce (4.2 FSI) jim jde lépe než je ubírat (1.2 HTP, 1.4 TDI PD). Pokud se nepletu, tak atmosférická šestnáctistovka taky není tajemstvím… Litrový tříválec by se měl pod kapotou taktéž objevit a samozřejmostí jsou 1.6 TDI, 1.2 TDI (Greenline) a modernizované 1.2 TSI. To máme zatím šest motorů.

Trochu mi ale vrtá hlavou, jestli se dočkáme varianty RS. Od turbokompresorů koncern upouští a schopný diesel také chybí. Určitě by si to fabie zasloužila, první generace, kde bylo RS především homologační verzí speciálu WRC, totiž neměla jako jediná ze sourozenců legendární 1.8 T, jež by se k ní bytostně hodilo. Diesel nebyl špatný, ale trpěl vysokou hmotností a hliníková přední nápravnice si vynutila použití sériových silentbloků, což sportovní jízdě ani spolehlivosti nepřidalo. Buď jak buď, jesli se vůbec dočkáme, tak to bude za dlouho.

… po střechu

Teď se opět tak trochu vrátím k designu. Podle vyjádření šéfdesignéra Kabaně by totiž škoda ráda navázala na úspěch edice Monte Carlo. Můžeme se tak těšit na černou střechu, tmavou optiku světlometů, začerněný chrom masky, kontrastní kola, černý strop interiéru, černé kryty zrcátek nebo červené prošívání interiéru.

Kdy se ukáže?

Po smršti novinek pro autosalon ve Frankfurtu (retuše Rapidu, Rapid Spaceback, Octavia RS, facelift Superbu a Yetiho) lze očekávat představení Octavie Scout a studii velkého SUV v Ženevě a pak už opět začne reklamní masáž škodovky, které se hlavně odpůrci VW jistě nemohou dočkat    . V Paříži se snad již Fabia 3. generace ukáže, aby se na začátku roku 2015 mohla rozjet k prvním zákazníkům.