Pro mě byl rozhodně TOP „cháčko“ v modrý metle s černou střechou. Tchán jezdil taxi se Simkou v metalíze a nabrousil na ní 1,25 mio km! To je dneska v prdeli i autobus. Já jezdil žíga, to byl vlastně mercedes.

ano, mototechňácké ceníky z dob normalizace :-))) : dvě třetiny těch aut byly v množství, jež bys spočítal na prstech jedné ruky (rozuměj desítky, maximálně stovky kusů, třeba chryslerů 160-180 se během tří sezón prodala tisícovka, jiná auta se zase vůbec nedovezla, přestože byla v ceníku), z té poslední třetiny pak byla půlka přednostně pro organizace, osobně neznám nikoho, kdo měl tu odvahu si o takové auto jen říci (tatra, volha…).
pokud neměla mototechna, určitou nadějí byl ještě tuzex.

v našem sousedství žil vysoký vojenský důstojník, který měl nádhernou metalízovanou simcu 1307, pak si vybavuji na místní strukturu navázaného architekta, který sedlal vínového chryslera 180, abych zůstal v době ceníku. těch starších z konce 60. let bylo pochopitelně mnohem více, od všemožné drobotiny z mototechny/tuzexu až po individuální dovozy např. mercedesů, vím dokonce o jedné legálně dovezené americe!

jak píšeczmida, na place byla většinou maximálně škodovka, i takový kombík W353 tourist byl velmi obtížně sehnatelný

mimochodem, kdo z vás tady ví, že škoda 110 stála chvíli přes 100000? také jsem nevěřil, dokud mi nebyl ukázán právě ceník mototechny

Co je důležité (pro mladší kolegy) – toto byl prakticky jediný „katalog“ na „trhu“, jímž se člověk mohl probírat… od zdola nahoru od shora dolů. Popravdě však to nikdo nedělal. Bývalo to vylepené na stěnách těch mototechen, takže měl každý dost času si to v době stání ve frontě na brzdové hadičky číst.

Ceny byly ovšem na tehdejší mzdy vysoké, vždyť měsíční mzda byla u kancelářských krys kolem 1500 korun. Pokud jsi byl revoluční předvoj s rudou knížkou a mozolama, pak jsi měl vyšší mzdu a naději na přednostního Moskviče (na tzv. poukaz).

Koukám, je to rok 77/78, to byl nájezd novinky – Škoda 105. Poprvé jsem ji spatřil vystavenou (jako světovou novinku) na Libereckých výstavních trzích. Skutečnost, že to byly trhy zaměřené na odívání (podpultové tepláky – klokanky, podpultové podprsenky) nikoho nerozhazovala, jezdily se na dívat zájezdy z celé republiky.

A pocit? Fantastickej – trochu Porsche 911 (motor vzadu, malej kufr vpředu) trochu Jaguar – brčálová zelená a fakt světové prvenství v otevírání kufru do strany… tak toto byl první můj pohled na to auto. A natuty ovšem jsem věděl, že na tohle dělo si nemůžu nikdy vydělat. 50 tisíc, kde bych je vzal? Neb než mozoly v hlavě a rudé jsem měl na sobě akorát… trenýrky.