Tajemství proutěného košíku aneb „Kdo z Vás na to má…?“

7 Responses to Tajemství proutěného košíku aneb „Kdo z Vás na to má…?“

• [1]

  7. 6. 2010 v 8:46GTI

  Hezká připomínka starých rudosvinních stavů. Ještě mám na patře „chuť“ toho zažloutlého dřevnatého papíru, na kterém se to tisklo.

  Co je důležité (pro mladší kolegy) – toto byl prakticky jediný „katalog“ na „trhu“, jímž se člověk mohl probírat… od zdola nahoru od shora dolů. Popravdě však to nikdo nedělal. Bývalo to vylepené na stěnách těch mototechen, takže měl každý dost času si to v době stání ve frontě na brzdové hadičky číst.

  Ceny byly ovšem na tehdejší mzdy vysoké, vždyť měsíční mzda byla u kancelářských krys kolem 1500 korun. Pokud jsi byl revoluční předvoj s rudou knížkou a mozolama, pak jsi měl vyšší mzdu a naději na přednostního Moskviče (na tzv. poukaz).

  Koukám, je to rok 77/78, to byl nájezd novinky – Škoda 105. Poprvé jsem ji spatřil vystavenou (jako světovou novinku) na Libereckých výstavních trzích. Skutečnost, že to byly trhy zaměřené na odívání (podpultové tepláky – klokanky, podpultové podprsenky) nikoho nerozhazovala, jezdily se na dívat zájezdy z celé republiky.

  A pocit? Fantastickej – trochu Porsche 911 (motor vzadu, malej kufr vpředu) trochu Jaguar – brčálová zelená a fakt světové prvenství v otevírání kufru do strany… tak toto byl první můj pohled na to auto. A natuty ovšem jsem věděl, že na tohle dělo si nemůžu nikdy vydělat. 50 tisíc, kde bych je vzal? Neb než mozoly v hlavě a rudé jsem měl na sobě akorát… trenýrky.

• [2]

  7. 6. 2010 v 10:02mida

  On ten „katalogový výběr“ stejně moc nefungoval. Vzpomínám si na naše první auto – rok 1976, seděli jsme doma, snili o našem prvním autě a naivně si vybírali, co koupíme. Převládla recese a rozhodli jsme se pro bledě modrého Trabanta limuzínu. Protože můj bratr měl v tom rozhodování hlavní slovo, padla volba realizace nákupu na něj. Po příchodu do Mototechny se odehrál tento dialog:
  překvapivě neznuděný prodavač: „Přání?“
  brácha (ještě nadšeně, pln očekávání): „Dobrý den, máte Trabanty?“
  prodavač (suše): „Nemáme“ (co jiného také chudák mohl říct na naivní poptávku po konkrétní značce)
  bratr (zaskočeně): „No tak co teda máte?“ (přece nepřijede domů s prázdnou)
  prodavač (neutrálně): „Škodovky“
  Bratr (odevzdaně): „HMM – no tak mi jednu dejte“ a položil na pult tašku s penězy. Když to přepočítali, chybělo nějakých 6.000,- Kčs, tak se dal zbytek na účelovou půjčku a bylo to. Asi ta týden jsme měli před barákem bílou Škoda 100L a mně se tehdy absolutně převrátil život.

• [3]

  7. 6. 2010 v 10:19webpaja

  Kam ty na to chodíš? 🙂 Renault 15, to bylo brko, nádhera speciálně v oranžové barvě!

• [4]

  7. 6. 2010 v 10:25T613

  

  Náhodou jsem na to narazil.. ostatně jako je tomu takřka vždy. Člověk něco hledá a najde něco jiného 🙂

• [5]

  7. 6. 2010 v 11:41prekladys

  

  roztomilá je ta čajka v ceníku…

  ano, mototechňácké ceníky z dob normalizace :-))) : dvě třetiny těch aut byly v množství, jež bys spočítal na prstech jedné ruky (rozuměj desítky, maximálně stovky kusů, třeba chryslerů 160-180 se během tří sezón prodala tisícovka, jiná auta se zase vůbec nedovezla, přestože byla v ceníku), z té poslední třetiny pak byla půlka přednostně pro organizace, osobně neznám nikoho, kdo měl tu odvahu si o takové auto jen říci (tatra, volha…).
  pokud neměla mototechna, určitou nadějí byl ještě tuzex.

  v našem sousedství žil vysoký vojenský důstojník, který měl nádhernou metalízovanou simcu 1307, pak si vybavuji na místní strukturu navázaného architekta, který sedlal vínového chryslera 180, abych zůstal v době ceníku. těch starších z konce 60. let bylo pochopitelně mnohem více, od všemožné drobotiny z mototechny/tuzexu až po individuální dovozy např. mercedesů, vím dokonce o jedné legálně dovezené americe!

  jak píšeczmida, na place byla většinou maximálně škodovka, i takový kombík W353 tourist byl velmi obtížně sehnatelný

  mimochodem, kdo z vás tady ví, že škoda 110 stála chvíli přes 100000? také jsem nevěřil, dokud mi nebyl ukázán právě ceník mototechny

• [6]

  7. 6. 2010 v 22:28Navtech

  Tenhle „ceník“ se nikdy nedostal na veřejnost. Krom pár modelů na který se stanovalo před Mototechnama, se jich pár objevilo v tuzexu, který majitel konta zhodnotil právě koupením a prodejem „do světa“ obyčejných lidí.

  Pro mě byl rozhodně TOP „cháčko“ v modrý metle s černou střechou. Tchán jezdil taxi se Simkou v metalíze a nabrousil na ní 1,25 mio km! To je dneska v prdeli i autobus. Já jezdil žíga, to byl vlastně mercedes.

• [7]

  7. 6. 2010 v 22:31Navtech

  Ještě jsem si vzpoměl na jednu historku se sousedem, když jsem si koupil v bazaru v Libni ladu 1600 a ptal se mě… „Ty si zelinář“? … „Ne, já chodím do práce“… A to byla dokonce hnědá, i když se na barvu vůbec nehledělo.

Komentáře nejsou povoleny.