Boje v Zimní válce (léta páně 1939 – 1940) mezi Sovětským Svazem a sousedním Finskem, které byly vedeny v drsném lesnatém terénu, odhalily akutní potřebu lehkých a levných masově vyráběných automobilů s velkou průchodností. V Sovětském Svazu sice již vstupoval do výroby štábní automobil GAZ 61-40 s pohonem na všechny kola, ale ten díky přímému odvození z civilního automobilu GAZ M-1 (licenční Ford V8-40) nesplňoval jak cenová, provozní, tak ani jiná kritéria Rudé armády (nehledě na to, že byl vyvinut pro potřeby nejvyšších důstojníků RA). Po dlouhém tápání a zkoušení snad všech automobilů vyráběných v sovětských továrnách se objevilo světlo na konci tunelu. Ono světlo se objevilo v americkém časopise Automotive industries, který vyšel na podzim roku 1940.

V tomto vydání byly zveřejněny fotografie a popis automobilu Bantam BRC 40, z právě probíhajícího výběrového řízení na nový standardní lehký automobil US Army. Není třeba asi připomínat, že vítězem této výběrovky se nakonec stal konkurenční Willys Overland MB. Tento článek ukázal sovětskému velení cestu po, které je nutné se vydat. Tehdejší velitel GBTU RKKK (Glavnoe BroneTankovoe Upravlenie Raboche-Krest’janskaya Krasnaja Armija – Hlavní tanková správa dělnicko roľnické rudé armády – úřad mající na starosti výběr a testování obrněné techniky etc.) Generálmajor Ivan P. Tjagunov a Národní komisař pro střední průmysl SSSR (ministr) V.A. Malyšev dali automobilce GAZ a konstrukční kanceláři NATI za úkol vyvinout v extrémně krátkém čase automobil, který by splňoval tyto požadavky:

1. otevřená karoserie
2. rozměry a hmotnost shodné s vozem Bantam BRC 40
3. jednoduchá a snadno opravitelná konstrukce
4. nosnost 400kg
5. pohon všech kol
6. životnost minimálně 5000km v podmínkám intenzivního využívání v přední linii

Konstrukční práce v GAZu započaly 3.února 1941 pod vedením šéfkonstruktéra Vitali. A. Gračeva. Ten již vedl vývoj vozu GAZ 61-40 (phaeton), který díky řešení podvozku měl velmi dobré vlastnosti v terénu. U tohoto automobilu se navíc chystala do výroby verze GAZ 61-73 (sedan) a frontový GAZ 61-417 (dalo by se říci, že tento vůz patřil do stejné kategorie jako populární Dodge řady WC). Gračev se pro urychlení vývoje rozhodl využít maximum ze součástkové základy automobilového průmyslu SSSR. Z řady GAZ 61-xx byla využita přední a zadní náprava, rozvodovka, kardan, řízení, brzdy a kola. Z nákladního vozu GAZ MM (nosnost 1,5tuny, 4×2) pocházel čtyřválcový zážehový motor o výkonu 50koní, spojka a čtyřstupňová převodovka s hlavním převodem 6,4. Kvůli předpokládanému vyššímu tepelném zatížení motoru byl použito silnější vodní čerpadlo ze šestiválcového GAZ 11 (civilní modifikace čtyřválcového GAZ M-1). Moderní spádový karburátor ML-1 a šestilopatkový ventilátor pocházel z vozu KIM 10 (první Moskvič). Nově zkonstruován byl šestiřadový chladič, jehož středová část pocházela z nákladního vozu GAZ AAA (nosnost 2 tuny, 6×4). Chladič byl hodně předimenován, neboť se počítalo s taháním 45mm protitankového děla o hmotnosti 1200kg v pouštních oblastech SSSR. Byl také první s uzavřeným okruhem cirkulace s hermetickým víčkem chladiče.

Aby byly dodrženy „Bantam“ rozměry měl mít nový vůz oproti „61“ kratší rozvor. To umožnilo použít jen jeden z díl jinak dvoudílného zadního kardanu GAZ 61-xx. Úpravou prošly i nápravy, kterým byl zúženy. Přední rozchod měl nyní rozměr 1278mm a zadní rozchod 1245mm (původně měl GAZ 61-40 rozchod 1446mm vpředu i vzadu). Pro dosažení 75° předního nájezdového úhlu ,nutného pro překonávání 0,5m vysokých zídek, použil Gračevův tým pro zavěšení přední nápravy 4 čtvrteliptická listova péra a 4 hydraulické tlumiče z GAZ M-1. Zadní náprava pak oproti „dárci“ získala stabilizátor. Nově zkonstruován musel být nosný rám (profily měly tloušťku stěny 3mm) s předním nárazníkem a tažným zařízením z GAZ MM. Dále byly pro automobil vybrány pneumatiky 7,00-16 se silničním vzorkem.

Karoserii dostal na starost B.T.Komarevski, který vytvořil zcela otevřenou karoserii bez dveří s dvěma řadami sedaček pro 4-6 osob. Pod zadní sedačkou byla umístěna palivová nádrž na 40 litrů benzínu. Čelní sklo se dalo sklopit a střecha byla tvořena plachtou na jednoduchém rámu. Karoserie byla navržena s ohledem na jednoduchost výroby. Tedy byla tvořena především rovnými plochami. Oblé části vyžadovaly ohyby pouze v jedné rovině, tak aby tato operace nevyžadovala složité přípravky a lisovací stroje. Plech karoserie měl tloušťku 1 až 2mm.

Chronologie prací:

3. 2. 1941 zahájení prací na projektu GAZ 64-416

9. 2. 1941 dokončen projekt rozmístění jednotlivých uzlů v měřítku 1:4

12.2.1941 předána první výkresová dokumentace do výroby

18.2.1941 předána kompletní výkresová dokumentace převodovky výrobě

1. 3. 1941 vyroben nosný rám vozu

4. 3. 1941 zahájena konečná montáž prototypu

9. 3. 1941 zkoušky všech hlavních částí

17.3.1941 dokončeny práce na karoserii

25.3.1941 lakování karoserie a první zkušební jízdy. Řídil jej šéfkonstruktér Gračev.

26.3.1941 představení generálmajorovi I.P.Tjagunovovi – pozitivní reakce na provozní vlastnosti

29.3.1941 noční představení Národnímu komisaři V.A. Malyševovi

12.4.1941 představen náčelníkovi GABTU generálplukovníkovi J.N.Fedoronkovi, veliteli dělostřelectva generálplukovníkovi N.N.Voronovi a vrchnímu maršálovi Kulikovi.

22.4.1941 je představen J.S. Stalinovi

17 až 27.4 1941 jsou provedeny vojenské zkoušky – úspěšně

12.6 až 2.7.1941 opakované kontrolní testy – úspěšné

17.6. 1941 porovnáván s GAZ 61 a německým Tempo G1200; poprvé zde tahal 57mm protitankový kanón o hmotnosti 1250kg

27.6. 1941 příprava velkosériové výroby

Celkově trval vývoj 51 dnů. (americký Bantam byl americké zkušební komisi předán 23.9.1940 po 49dnech vývoje. Willys až 11.11.1940) Na jeho konstrukci se podíleli: V.A.Gračev, G.M.Vasserman, A.G. Kuzin a B.T.Komarevski, O.A.Bogdanová, S.G.Zislin, A.L.Ivanov, S.S.Kiselev, Ju.I.Kostkina, G.A.Libedinskij, I.V.Novoselov, A. D.Prosvirin a N.A.Jušmanov.

Jak je známo pověsti se šíří rychle, a ani SSSR není výjimkou. Provozní vlastnosti a univerzálnost vzbuzovaly mezi vojáky velkou poptávku po tomto vozu. Především byla obdivována schopnost táhnout 76mm kanón ZIS-3 o hmotnosti 1850kg do 18° kopce. Dojezd 635km na silnici a maximální rychlost 90km/h vzbuzovala ve frontových velitelích velké naděje. Ta naděje se stala ještě větší po 22.6.1941, kdy Třetí říše zaútočila na Sovětský Svaz.

S příchodem na frontu se začaly projevovat i negativní vlastnosti vozu. V terénu neobyčejně stoupala spotřeba paliva. Dále měl motor díky primitivnímu systému mazání (motor vycházel z licence Fordu AA, který byl vyráběn od r.1927) snahu se při větších dlouhotrvajících náklonech zadřít. Problémové byly i brzdy, které byly na takový vůz slabé. Ovšem největším problém se ukázal zúžený rozchod kol. Rozchod kol způsoboval značně nestabilní jízdu ve vyjetých kolejích po nákladních vozech a v extrémních případech hrozilo i převrácení. Je zajímavé, že stejné problémy měly i americké Jeepy. I přesto vše znamenaly velký přínos pro modernizaci těžce zkoušené RA a ještě do konce roku 1941 bylo vyrobeno 601 automobilů.

S rychlým postupem německých armád se začala plánovat evakuace továren z evropských částí SSSR hluboko na Sibiř. Vzhledem k tomu a zavázání se vlády USA o dodávkách válečného materiálu byla značně snížena priorita výroby. Během tohoto období bylo zrušena výroba velkého množství typů techniky, ale toto GAZ 64 nepostihlo. Jedním z možných důvodů je i fakt, že na podvozku „64“ byl koncem roku 1941 vyvinut obrněný automobil BA-64.  U něj se problémy s bočním náklonem, díky zvýšenému těžišti, ještě více prohloubily a už jízda s náklonem 17° byla označována jako nebezpečná. A to se pochopitelně bojovým jednotkám příliš nelíbilo. První modernizace spočívala ve zvětšení předního rozchodu kol na 1293mm, úpravou ventilátoru motoru. Použitím nového karburátoru K23 z automobilu GAZ 11, zesílením přední nápravy, úpravě zavěšení zadní nápravy a použitím nových terénních pneumatik se šípovým vzorem o rozměru 6,50-16. Takto modernizovaný vůz byl označen jako GAZ 64-416. Ani toto zvětšení rozchodu kol ovšem špatné jízdní vlastnosti nezlepšilo, a tak byla výroba po 67 kusech zastavena. Byl čas na provedení radikální modernizace..

Od zimy roku 1941 začala proudit z USA mohutná materiálová pomoc od Velké Británie a především USA v rámci zákona O půjčce a pronájmu (a zase do Velké Británie a USA ony konvoje odvážely zlato a suroviny), která spočívala mimo jiné v dodávkách automobilů Willys Overland MB a méně známějších Bantam BRC 40 a Ford GPW. Dodávky těchto vozů se na rozdíl od domácích gazíků staly pro potřeby RA klíčové, neboť dle dohod s USA se sovětský průmysl měl soustředit na výrobu zbraní, zatímco průmysl USA měl pokrývat zbývající potřeby SSSR. Tato čtveřice vozů (GAZ 64-416, Ford GPW, Willys Overland MB, Bantam BRC 40) se krom fronty střetla i na testovacím polygonu Kubinka, kde byly v roce 1943 provedeny srovnávací testy. Testy měly co nejvěrněji simulovat bojové podmínky a trvaly od 20.5.1943 do 10.7.1943. Během testů každý automobil najel 7572km.  A GAZ v nich rozhodně nepropadl.

Díky vysokému kroutícímu momentu (172Nm oproti 145Nm u Jeepu) mohl krátkodobě překonat stoupání o úhlu 42°, dlouhodobě pak 38° (konkurece 37°). Při tahání děla ráže 45mm překonal stoupání 31°, zatímco konkurence jen stoupání o 26°. V terénu se tento rozdíl kroutícího momentu projevoval o 12 až 25% vyšší průchodností oproti konkurenci. Kladně byla hodnocena možnost jet na III. a IV.převodový stupeň minimální rychlostí. Plynule zrychlovat mohl na IV. rychlostní stupeň již od 9km/h. I přes mnohem větší váhu dosahoval podobných rychlostí jako konkurence (1045kg Jeepu oproti 1302kg Gazu). Průměrná rychlost na silnici GAZu byla 42,8km/h (konkurence 44km/h), na nezpevněné cestě 34,8km/h (konkurence 36,2km/h), v terénu pak 25,1 km/h proti 25,8km/h. Po zapřažení přívěsu pak byl GAZ rychlejší konkurence (29,2km/h proti 26km/h; zdroje bohužel neuvádějí v jakém režimu toto bylo naměřeno). Na druhou stranu bylo porovnávací komisí GAZ zpranýřován za nekvalitní zpracování, špatnou kvalitu materiálu, velkou spotřebu pohonných hmot a maziv oproti konkurenci.

S neúspěchem první modernizace GAZ 64-416 bylo rozhodnuto o zahájení vývoje a výroby radikálně modernizovaného typu s označením GAZ 67. Plán na tuto modernizaci byl schválen 26.9.1942, ale zahájena byla až 15.března 1943 s využitím i konstruktérů pracujících na obrněném automobilu BA-64. Konstrukční práce měli na starost G. M. Wasserman, F.A.Le-Pendin, V. Bannikov. AL Ivanov, J. M Nemtsov a šéfkonstruktéra V.A. Gračeva. Oproti GAZ 64 byl zvětšen rozchod na původní hodnotu 1446mm na obou nápravách, přičemž později byl zadní rozchod zvětšen až na 1460mm. Byl zesílen nosný rám a rekonstruována přední část vozu.  Vozu přibyly stupačky a také byl upraven úhel čelního skla, aby toto neházelo sluneční odrazy. Nové zadní pružiny zvýšily světlou výšku vozu, což umožnilo vypustit stabilizátor. Další úpravou bylo ubrání jednoho páru tlumičů na zadní náprava, která měla u GAZu 64 neustále odskakovat. Opět byla zesílena přední náprava. A také byla přidána přídavná 33litrová nádrž pod sedadlem řidiče. Modernizace se dotýkala i volantu, kde dřevěný volant o průměru 385mm nahradil volant plastový o průměru 425mm. Výše zmíněné úpravy (a mnohé další) přispěly k výraznému zlepšení jízdních vlastností. Bohužel jeho velká slabina motor mu i nadále zůstal. Zkoušky nového typu probíhaly od 23.května 1943 a v srpnu 1943 je zahájena sériová výroba. Tedy měsíc před ukončením továrních zkoušek!O tempu výroby svědčí následující – první vůz vyjel z továrny 13.září 1943 a do konce roku bylo vyrobených plných 718 vozů. Za rok 1944 bylo vyrobeno 2419 vozů, a za rok 1945 pak 6068 vozů (do 9.5.45 to bylo 4851 vozů!). Po válce byla výroba GAZu 67 rozšiřována a začaly nahrazovat americké automobily a začal se také úplatňovat na civilním trhu. Byl také exportován do států východní Evropy, do Číny, Severní Koreje a dosti oblíbené byly i v Australii. V roce 1948 byla provedena další modernizace, která spočívala v instalaci nového karburátoru, palivového čerpadla, tlumičů, hydraulických brzd na místo původních mechanických apod.. Hlavním cílem této modernizace bylo sladění součástkové základny s novými automobily značky GAZ. GAZ 67 byl vyráběn až do srpna roku 1953, kdy byl ve výrobě nahrazen GAZem 69. V tento rok opustilo výrobní linku 14 502 vozů.

Snad se mi tímto článkem podařilo také zbořit mýtus, který tvrdí, že GAZ 64/67 je kopií amerického Jeepu. Dle výše uvedeného je jasné, že tento vůz rozhodně nebyl jeho kopií, ale byl jeho analogem. Přes mnohé výtky vůči konstrukci GAZ 64/67 se tomuto legendárnímu vozu minimálně vyrovnal, byť ho v době války byl i sovětským velením Jeep upřednostňován. Ale to bylo spíše dáno snahou nerozmělňovat výrobní a materiálové zdroje než nekvalitou tohoto vozu.

Počty vyrobených kusů:

GAZ 64 a GAZ 64-416 : 686ks

GAZ 67 a GAZ 67B: 93 843ks

Počty dodaných vozů v rámci zákonu O půjčce a pronájmu:

Jeep Willys, Bantam BRC 40, Ford GPW: 409 526 ks (skutečně dodaných, vyrobených bylo ovšem 437 039ks)

Zdroj:

http://avtocollection.narod.ru/gaz67/armada/1.html

http://www.brigadyr.net/pozemni_technika/vitkov_06/gaz_67b/gaz_67b.htm

http://members.aol.com/brimiljeep/WebPages/GAZWWIIJeepPage.html

htttp://www.gazklub.cz

http://www.o5m6.de/Numbers.html

internet

Po petrohradském obru Kombat T-98, bych Vám rád představil dalšího ruského „obra“ pocházejícího tentokráte z Nižného Novgorodu – tímto vozem je GAZ Tiger.

Už slyším mnohé z Vás jak říkají:“Rusové! Zase kopírují Hummera!“. Na první pohled ano, ale Tiger je analog Hummeru nikoliv jeho kopií (tu přenechme Číně a jejímu Dongfeng EQ2050), tedy podobně jako Iveco LMV. Tiger byl vyvinut na základě objednávky ministerstva obrany Spojených arabských emirátů, které chtělo nový víceúčelový vůz podobných vlastností jako měl americký HMMWV alias Humvee. Partnerem ruskému GAZu se stala všestranná firma Bin Jabr Group Ltd., která tyto vozy v současnosti vyrábí pod názvem NIMR. Prototyp měl svou premiéru na zbrojařské výstavbě IDEX 2001. Jestli byl ovšem zaveden vůz NIMR do výzbroje se mi nepodařilo vypátrat.

[Zde je video, které nemůže být zobrazeno ve feedu.Pro zobrazení videa navštivte tento blog.]

Ať tak, či tak, měl Gorkovskij avtomobilnyj zavod k dispozici projekt výkonného terénního vozu, kterého by byla škoda, kdyby zůstal někde v šuplíku. Pustil se proto do prací na další generaci, která by byla použitelná v drsných klimatických podmínkách Matky Rusy. GAZ chtěl být připraven na předpokládanou snahu ruské armády nahradit obstarožní terénní dodávky UAZ 452, či dokonce přímo UAZ 469. Tato nová generace byla představena na moskevském autosalónu v roce 2002.

[Zde je video, které nemůže být zobrazeno ve feedu.Pro zobrazení videa navštivte tento blog.]

Zájem ruské armády na sebe nenechal dlouho čekat, neboť to pod dojmem válek v Čečensku hledalo nový hlídkový vůz, s patřičnou balistickou ochranou. Takže ti co letos viděli vojenskou přehlídku na Rudém náměstí 9.května mohli jednu četu těchto vozů vidět na vlastní oči

Základem GAZu Tiger je mohutný nosný rám, na který se upevňují ostatní agregáty. Zavěšení kol je odvozeno, respektive převzato od obrněného transportéru BTR-90. Na výběr je ze tří turbodieselových motorů, dvou manuálních (pěti stupňová, resp.šesti stupňová) a jedné automatické převodovky (pětistupňová). Dále je automobil vybaven dvoustupňovou přídavnou rozvodovou s uzávěrkou diferenciálu, a reduktory v každém kole. Samozřejmostí je centrální dohušťování pneumatik za jízdy. Díky konstrukci podvozku a reduktorům v kolech je podvozek úctyhodných 40cm nad zemí. Interiér pozbývá jakýchkoliv měkčených plastů, zda-li vrže se mi nepodařilo zjistit, ale určitě se dá umýt za pomoci proudu vody z hadice.

Pro svou armádu pak máte za výběr mezi těmito karosériemi:
– opancéřovanou verzí pro desetičlenný výsadek. Se střílnami pro zbraně, a přípravou pro lafetaci kulometů a granátometů na střeše (v současnosti je tato verze zaváděná do výzbroje ruské armády).
– šasi s dvoumístnou kabinou, pro montáž zbraňových systémů, resp.nástaveb dle přání uživatele
– kombi, pro přepravu až deseti lidí
– čtyřsedadlový pick-up s otevřenou nebo uzavřenou kabinou, tzv.soft-top/hard-top
– dvousedadlový pickup – soft-top nebo hard-top

[Zde je video, které nemůže být zobrazeno ve feedu.Pro zobrazení videa navštivte tento blog.]

Prezentační video, včetně postřelovacích zkoušek z AK-74

Pohon		4×4
Počet sedadel		2-10
Rozměry (d x š x v)		4610x2200x2000mm
Rozvor		3000mm
Světlá výška		400mm
Poloměr otáčení		8,9m
Přední/zadní nájezdový úhel		52°
Max.stoupání		45° (tj.100%)
Max.boční náklon		30°
Max.hloubka brodění		1,2m
Pohotovostní hmotnost		5300kg
Nosnost		1500kg
Rozměr pneumatik		Michelin 335 / 80 R 20
Motor	Cummins B-180	Cummins B-215	GAZ-562
Typ	turbodiesel s intercoolerem	turbodiesel s intercoolerem	turbodiesel s intercoolerem
Počet válců	6	6	6
Objem motoru	5,9litrů	5,9litrů	3,2litru
Výkon	180k/2500ot	215k/2500ot	197k/3800ot
Točivý moment	650Nm/1500ot	687Nm/1500ot	450Nm/2000ot
Max.rychlost		125-140km/h

GAZ nabízí tento automobil také pro civilní použití pod názvem Tiger 2, ale zda je vyráběn sériově..

[Zde je video, které nemůže být zobrazeno ve feedu.Pro zobrazení videa navštivte tento blog.]

Na závěr Vám musím doporučit test tohoto „drobka“ na stránkách Gazklubu, který byl také mým hlavním zdrojem informací. Je tam také mnohem podrobnější popis. Test GAZ 2965 Tiger

Zdroje: Gorky automobile plant

Gaz Klub Česká republika

a různé stránky..

]]> //blog.auto.cz/t613/2008-05/rusky-obr-2-gaz-tiger/feed/ 9 //blog.auto.cz/t613/2008-05/rusky-obr-kombat-t-98/ //blog.auto.cz/t613/2008-05/rusky-obr-kombat-t-98/#comments Fri, 09 May 2008 19:16:32 +0000 //blog.auto.cz/t613/2008-05/rusky-obr-kombat-t-98/ číst dále

V devadesátých letech se objevila nejen v Rusku, ale také v celém světě, nová „móda“ spočívající v únosech, vydírání a likvidaci bohatých podnikatelů a politiků. Díky tomu se zde objevil poměrně velký trh s opancéřovanými automobily. Na tento trend zareagovala i ruská firma Combat armoring group (ruský název se mi nepodařilo vypátrat) z Petrohradu.
V roce 1998 zahájila vývoj nového obrněného terénního vozidla určeného pro nejbohatší klientelu. Jako takový má poskytovat co největší kombinaci luxusu a ochrany, která je samozřejmě prvořadá.
Vývoj byl dokončen o dva roky později, přičemž první vůz byl zákazníkovi dodán v roce 2003. V současnosti dosahuje roční produkce 20 automobilů za rok, a své zákazníky si našly například v Saudské Arábii, Spojených arabských emirátech, USA atd. Zde je nutné připomenout, že výroba je zahájena až po přímé objednávce a samozřejmě se výbava a stupeň ochrany liší podle přání zákazníka.
A mezi čím mají na výběr? S karosérií mají na výběr mezi dvoudvéřovým hardtopem, čtyřdvéřovým hardtopem a kombi. Z pohonných jednotek si pak můžete vybrat mezi třemi motory americké produkce benzínovým General Motors Vortec 8100 V8 o výkonu 345koní nebo 558koní. Třetím motorem je dieselový DURAMAX TURBO DIESEL 6600 V8 o výkonu 304 koní.

název	GM Vortec 8100 V8	DURAMAX TURBO DIESEL 6600 V8
palivo	benzín	nafta
Výkon	345koní/4200ot	304koní/3100ot
točivý moment	617Nm/3200ot	705Nm/1800ot

Všechny tři motory převádějí svůj výkon za pomocí pětirychlostní automatické převodovky Allison 1000.

[Zde je video, které nemůže být zobrazeno ve feedu.Pro zobrazení videa navštivte tento blog.]

Tím nejdůležitějším pro případné zákazníky je ovšem výběr mezi stupni balistické ochrany. Ta se pohybuje v kategoriích B2 až B7. U nejvyššího stupně provedení je T-98 ochranní svou posádku i proti výbuchu miny, a střelbě z kulometu ráže 12,7mm.

Tab.tříd balistické odolnosti (odkaz ):

třída	typ zbraně	ráže	vzdálenost střelby	rychlost střely
B2	pistole	9mm	5m	400m/s
B3	pistole	.357 magnum	5m	430m/s
B4	pistole brokovnice	.44 magnum 12/70	5m 5m	440m/s 420m/s
B5	útočná puška	5,56×45	10m	950m/s
B6	útočná puška	7,62×51	10m	830m/s
B7	útočná puška	7,62×51 (průbojný)	10m	820m/s

[Zde je video, které nemůže být zobrazeno ve feedu.Pro zobrazení videa navštivte tento blog.]

Výbava je dle přání zákazníka, pro ty nejchudší začíná podobně jako u prémiovek vyšší střední.
A ceny?
Základní verze s nejslabším motorem Vortec a stupněm ochrany B2 má cenovku 138tis. USD, nejodolnější verze pak 247tis.USD.
Připlatíte si za motor DURAMAX, a to 7200USD. Za výkonnější Vortec si pak připlatíte 14,4 tis.USD. Kombík je pak dražší o dalších 6tis.USD, a verze s prodlouženým rozvorem (3630mm) Vám odlehčí kapsu o dalších 11,5tis.USD. A to máte stále jen tu nejzákladnější výbavu
[Zde je video, které nemůže být zobrazeno ve feedu.Pro zobrazení videa navštivte tento blog.]
Trocha technických dat:

karoserie	hardtop 4dv.(B6)	kombi (B6)
hmotnost	3750 – 5000kg	4150 – 5150kg
rozměry (d x š x v)	5150x2100x1950mm	5350x2100x2100mm
rozvor	3400mm	3500mm
rozchod	1760mm	1760mm
světlost	300mm	300mm
Max.rychlost	180km/h	180km/h

A pro případné zájemce odkaz na výrobce Combat armoring group

]]>