…a praotec Alp uzřel plácek v podhůří, kde se zrovinka poflakovala partička mnichů. A tak to místo nazval Mnichov. Pak se hluboce zamyslel a zaprorokoval si pro sebe: „Hm, tohle ty vole ujde. Tady si pár věcí vyzkoušim. Naučim je, jak se slibuje nebe. Pak je nechám poslat pár zoufalců do pekla, aby jim pak mohli ukázat opravdický nebe…No a pak se všema naráz stejně mrsknu na zem. To ať se všichni proberou.“ Tak pravil praotec Alp. A tak se stalo…
O pár tisíc let později….Když jsem sem naposledy lepil na nástěnku svý dojmy z Bavorska třídy X4, nenapadlo by mě, čím vším ještě projdu. Ano, měl jsem v úmyslu si projet pár kolegiálních (v)tipů i momentálních nápadů. Nakonec jsem si ale připadal jen jak malý dítě na skládce, který si hraje doslova s harampádím na to, aby nakonec našlo zakopanej poklad. Kterej ale vzápětí stejně ztratí. Pohodlně se usaďte, nalejte si do tupláku slivovici, pořádně prosolte buráky a jdeme na to….slabší povahy mají povolený kvasnicový pivo z loňskýho bírfestu. Díl první:
BMW 218i Active Tourer
Jelikož se ukázalo, že špatný vstřiky se prostě samy od sebe neuzdraví, byl jsem nucen neplánovaně odstavit Bobše k panu doktoru. Vždy s upřímným úsměvem na obou stranách a životním nahledem, že jsou prostě věci, který v hořkým životě motoristy prostě jsou a hotovo….se ví, jsem dostal o pár stolů vedle nabídnutý výborný kafe a náhradní kočár. Povídám: „Velice se omlouvám, že pro změnu obtěžuji, ale myslíte si, že by se zde mohlo najít něco na ježdění, než to dají chlapi do kupy?“ „Ale ano, to je samozřejmé.“ sdělujeme mi prodejce. „Jen mám strach, abyste si nemyslel, že jsem Vás chtěl něčím potrestat. Jediné, co tu zrovna teď mám volného, je 2 active tourer“. „To je v pořádku, velice děkuji, jsem vděčný za cokoliv. Hlavně abych odtud nemusel pěšky.“ povídám stále s úsměvem na tváři. Ta vděčnost mi vydržela do teď. Z úsměvu se stala o pár okamžiků později křeč.
Měl jsem k dispozici 218i, tedy přeplňovaný jedenapůllitrový tříválec v benzinu. Automat. Chrochtání motoru z plechovky po vyjedeným lanšmítu je mi jedno. Sám o osobě to není špatnej motor. Inženýři v Mnichově udělali z nemožnýho zázrak a zaslouží pochvalu. Motor dokáže i v rychlosti nad 100 km/h slušně zabrat. Jeho schopnosti končí někde kolem 160 km/h, což považuji z hlediska bezpečnosti za optimum. Rozuměj, z hlediska vlastní bezpečnosti. Předjíždět se vyloženě bát nemusíš (na suchu). V podstatě připlácet za jakýkoliv jiný motor nemá smysl. Spotřeba kolem 8.5 litru v kombinaci je výsledek v dnešní době bruselsky ekologickej a všichni jsou spokojený. Ty se mrkni do listů sám, co že Ti to zase věšej za standardní bulíky na nos. Ve městě počítej něco mezi 9-10. Automat je laděnej dobře, citlivě. Nenašel jsem místa, kde bych řadil osobně jinak. Jde jen o to naučit nohu.
Jízdně se však jedná o čistou katastrofu. Náhon je na předek. Když tomu dáváš přikrmit, klepe se Ti volant. A to dost. Neumim určit, co to způsobuje. Od toho tu jako uživatel ostatně nejsem. Modelová situace: Je trochu vlhko a větrno. Teda pro pořádek, nemyslim v tvých trenkách. Jedeš po dálnici a chceš předjet. Ve stodeseti šlápneš na plyn a vykloníš se do levýho. Automat podkopne o pár čísel dolu. Máš pocit, že Ti to vpředu podhráblo, klepe se Ti volant až Ti brněj ruce, ve skutečnosti si ale nejspíš dostal smyk. Šanci to vyhodnotit moc nemáš, elektronika hlídá perfektně. Nohu instinktivně cukneš zpátky. Tobě se promítl před vočima celej život. Obsah střev musíš vyklepat na další pumpě. O tom, že byly tvoje bílý slipy zrovna dneska na exkurzi v Nestle doma nejspíš nikoho nepřesvědčíš. Jestli si chceš zachovat důstojnost, přemáchni si je sám.
Těžko můžu zrovna já ohodnotit to, že v Mnichově dokázali designéři nalepit ledvinky na cosi jako empévéčko. Nicméně zcela upřímně říkám, že práci v rámci zadání odvedli perfektní. Technika je standardně na vysoké úrovni. Kvalita taky. A nebo ne a to ukáže až čas. Marketing to už má o poznání horší. Sice je vidět na všech plakátech šťastnej šedivej chlap (to jsem přesně já), kterej skládá dozadu do toho oóóóóbrovskýho kufru kolo, ale jaksi zapomněli u toho obrázku udělat malou hvězdičku s odkazem na malinký písmenka v záhlaví, že by bylo dobrý, kdyby byl rozvedenej, max. s milenkou, případně přítelkyní, která děcka nechce. Alespoň prozatím. Prostě momentálně šťastnej chlap. Možná jdou mezi přední sklo a volant namontovat poličky nebo rovnou celá řada sedadel, ale to jsem nikde v návodu k použití nenašel. Předpokládám tedy, že toto není vůz pro mladou rodinu, která sebou vozí na návštěvu tety za humnama půlku domácnosti. Že by ten šťastnej šedivej svobodnej chlap šáhl po tomhle z čirýho nadšení nad svezením? No to si taky nějak nedovedu představit. V tomto případě mi pak přijde naprosto zbytečný psát, že každý zboží má svýho kupce. Napadá mě snad už jenom, že by tedy osamocená obdarovaná matka? Jo barvičky na to dělají pěkný, tak snad tohle je cílovka. Přestože jsem možnou odpověď našel, skutečně velice, velice stojím o to, abych osobně potkal šťastného kupce a zeptal se ho na opravdový důvod, proč se rozhodl si nadělit tolik radosti a štěstí.
Jedna perlička z ergonometrie. Když sedíš za volantem a nemáš hlavu zrovna rovnou pod střechou, tak v podstatě nemáš šanci vidět celý budíky ve spodní části. Je tam jakýsi bůhvíkčemu kšilt a ten před tebou z poloviny tají informace o kilometrech. Zajímavý.
V Mnichově šlápli vedle. Zase. Vymysleli už dost blbejch drahejch aut. A prodávají se. Ale tohle je úplně mimo. Tohle jen tak něco netrumfne. O tom jsem přesvědčenej. Tady není v podstatě nic dobře. Všechnošpatně je potřené pouze pozlátkem jakési predikované kvality. Vždycky se najde nějakej vůl, kterej, ikdyž je věc špatná, tak v ní může alespoň nabubřele vypadat. A tak to koupí. Na tohodle si ale fakt počíhám, tenhle mě zcela upřímně zajímá. Todle blbě vypadá, blbě jezdí, je malý, je drahý. Nevim, jak kvalitní. Jedná se tak o čisté Mnichovské peklo, esenci řidičského zla. A nebo se jedná o výborný vtip 
]]>
Ještě včera jsme tu téměř všichni jezdili se zadním náhonem tuzemské nebo bratrské produkce ze zemí RVHP. Rozhodně si nemyslím, že tráva byla tehdy zelenější, sníh míň studenej, silnice krásnější. Jistý ale je, že řidiči byli díky svým omezeným možnostem zkušenější a pokornější. Prohlížet si katalog s prémiovým vozem nějaký vykořisťovatelský kapitalistický země bylo tehdy asi tak pravděpodobný jako kdybys chtěl koupit na stánku ČNS pornočasák s trojkou Hložek-Kotvald-Zagorová. Každý řidič pak po tom zadním náhonu, nejlíp z NSR, tolik toužil. Někteří víc. Dneska se máme konečně líp, protože sliby byly naplněny, a my vše, po čem jsme kdy prahli, můžeme mít. Rozuměj při stejných tvých schopnostech včera jako dnes…
No a tak si teda dneska nad těma všema internetama při prohlížení tvejch oblíbenejch websajtů rozmazleně poplakáváš, jak se máš špatně a jak ta kvalita jde všude do prd…ele. V nabídkách si nemůžeš vybrat, pač jezdit dneska jen v nějaký obyčejný štíhlý kočičce nebo namakaným pitbulem prostě neni vono. Dav potřebuje ukájet zrak na nějaký trendy zvrácenosti, kde je nejlíp vidět namixovanej angorák s ksichtem buldoga na nochách steroidovýho chrta, pochopitelně jedině s ploutví na hřbetě. No a tak si vybíráš mezi tím, co jen potřebuješ a tím co potřebuje ten dav. Musíš, pač ten dav pak toho tvýho ptáka Noha nakonec bude vod tebe kupovat…a ty samozřejmě chceš abys na tom byl co nejmíň bit.
Takže při standardním pravidelným servisu tvý pětsetdvacítky, kdy Ti obvykle mění pouze přední světla, ložiska v kolech nebo třeba jen vstřiky, případně turbo, nemůžeš odmítnout lákavou nabídku si na pár dnů půjčit nějakou tu iksčtverku. „Ale jó, moc rád pane Mnichove, tři roky jsou pryč. Rozumím, vojetý…Nastal čas…“ Máme tu totiž rok čtvrtý, můj nejoblíbenejší. Namlouvání, tokání. Ano, jistě…to slastný období ukončený pářením v očekávání dosažení nepopsatelnýho orgasmu prvního usednutí.
A tak přesedám z tý nudný vočuměný pětikilový zadokolky do tý trendy iksčtverky. Pár dní „novej opravdu už ale mnohem kvalitnější tišší a mnohem nejlepší“ stodevadesátikoňovej dýzl. Pár dní broušená třílitrová klasika. Jistě dýzl, nejsem Boby Jůing. Oba najeto něco přes 15 tis. km. No a tak si to šněruju pár dní tou cestou necestou a měřim. Rozuměj ale né metrem nebo nějakejma litrovejma kostkama…Měřim ušima, rukama, žaludkem (ne žaludem), zádama a taky trochu vočima. Jo a taky svojí mozkovou kapacitou, pač ceníkové a áááčka žádají své. Projíždím najetý trasy, kde si jindy ve stopadesáti vychutnávám jemný podkopnutí zetefka, jindy zase z repráků pinklofloydovský bublání a cinkání.
X4 mě katalogově zaujala. Konečně i já bych mohl mít svýho dokonalýho mazlíčka, kterej umí pomazlit a zároveň strestat vše, co se mi postaví do cesty. Správně, štěňátko ne! Očekávám hbitost šelmy, vyšší posez na zádech pštrosa, terénní schopnosti kamzíka, tichost a ladnost hada. Jo a měl by to bejt krasavec až půjde do světa… Já bláhový, co jsem si to jen vymyslel?!
U dvoulitru jsem našel leda toho kamzíka na zádech pštrosa. Doslova. Nějakej mamlas měl zřejmě pocit, že to auto není ze svý podstaty už dost splácaný a tak tam dal emkovej paket. To asi protože chtěl vysokej nízkej krosouver, kterej bude gazík monopost…tomu prostě nerozumim. Ale to by nebylo to nejhorší. Akustika. Chjo…Jestli s tím chceš jezdit v klidu nad stočtyřicet, tak si přihoď v konfigurátoru traktoristický sluchátka, klidně v počtu 4×4! Budou se na delší cesty hodit. Dále, pač Ti záleží nejvíc na tom, co vozíš na zadní lavici, doporučuji rovněž ve volitelné výbavě přihodit do druhý řady sedadel kinedryl a náhradní pytlíky. Mě se hodily hned při první společný jízdě a ujišťuji Tě, že z pětky to opravdu neznám…Krátkej vysokej a ještě k tomu „natvrdlej“ rozvor dělá svý. To, že je auto ve všech ohledech menší a o třídu míň luxusní ponechme stranou, pač X4 je v základu jen o nějaký skoro dvě kilča dražší než 5er, ale má zase čeče ten X-faktor nééé. Co mě ale štve je, že to auto nejede a hlavně divně, resp. podle mě blbě řadí. Jako kdyby nevedělo furt co chce. Na cosi, co ani nemá, tedy výkon, stále čeká. Asi nejsem úplně mimo, protože na spotřebě se to jasně ukázalo. Jezdil jsem odhadem o cca 20-30 km/h pomaleji, právě kvůli celkovýmu diskomfortu, a při tom jsem měl spotřebu vyšší o cca 2,0 litry. No katalogové říkají úplně něco jinýho. A míň lžou rozhodně u pětky…jedeme dál. Teda přesedáme předsedo…
Šestivál, šestihrnek…le-gen-dární třicetdé…jó to je jiná! A nebo ne? Bože co to plácám…Všechno výše popsaný platí, ale pozor jedna, dvě podstatný! Je jasný, že motor a řazení jsou úplně někde jinde. Ono to má ale dopad i do celkový akustiky a pohody auta. Vnější špatná akustika zůstává, ale motor už neruší, čili ta vnitřní je o řád lepší. Tak a teď to úplně nejvíc nejpodstatný. Já s tim jezdil o litr míň než s tím dvoulitrovým dachlem! Tomu jsem ani já sám nemohl věřit, takže jsem si dělal průběžně fotky efišndajnemiks. To abych to jednou mohl dávat u táboráku k dobru. „Ale jó, todle bych bral pane Mnichove.“
Takže co tam v tom výběru nakonec máme. X5, X6 není můj level. X3 beru jako župan, kterej nikdy neurazí a ani se jinak netváří. Jasná volba rozumu bez nároků. X4 je krapítko drahá na to, že mi dá navíc akorát vyšší podvozek. Štěňátko IX20 jsme si jasně řekli na začátku, že ne
Takže tu máme vítěze! Tramtadadá! I po 3 letech jsem si jist, že v této cenové kategorii jednoznačně vítězí 520d v náhonu na zadek. Pro ty, kteří mě v následné diskuzi budou kamenovat za to, že jsem neuvedl jako další výhodu krom vyššího podvozku navíc Xdrive, tak pánové mohu za sebe prohlásit že, jakože jsem velice aktivní lyžař a sportovec obecně, tak jsem nikdy nikde s pětkou nezapadl. Vždycky mi stačily dobrý gumy a trocha pokory. Smůla ale bohužel pro vás. Asi totiž ode mě nikdy neuvidíte na jůtjubu záběry jak v hlubokým sněhu kdesi uprostřed pole, kam jsem zrovna moc potřeboval jet, měřím demonstrativně své schopnosti s jednoznačným úmyslem deklasovat konkurenci
Bonus: „Pane Mnichove, prosím namixujte mi tu samou konfiguraci jak minule, ale prosím třílitr-dé. Protřepat, nemíchat! A propos… než mi to naservírujete, neměl byste zatím k projetí nějakou tu 530d v zádokolce?“ Záběr na vytřeštěný výraz barmana…“Lituji pane, ale 530d v zádokolce si tu již léta nikdo neobjednal…“ Záběr na vytřeštěný a protáhlý ksicht mě…Coming soon!
