Další fotografie konceptu EV-STER z Tokyo Motor Show

Nejprve ale o konceptu samotném…

Tento roadster je podstatně menší než třeba jinak podobná Honda S2000 nebo Mazda MX-5 Miata. Nabízí atraktivní vzezření jak v celkovém dojmu, tak v detailu, ačkoli by se určitě obešel bez «jařma» — tedy inovativního ovládání řízení, které namísto volantu Honda použila kromě EV-STERu i v jiných konceptech, které v Tokiu představuje. Modře podsvícená maska také budí rozporuplné reakce. Zato silueta elektorobilu má smyslné i velmi smysluplné tvary, kabina je vybavená třemi (!) LCD monitory na přístrojové desce. (Pokud nic jiného z tohoto konceptu, pak právě tyto obrazovky mají velkou šanci objevit v příští generaci hybridů Hondy.)

Srovnání s konkurencí

Skeptici mají tendenci EV-STER zbrkle srovnávat s jiným elektřinou poháněným roadsterem na zadní pohon — tím od Tesly. V řeči čísel pak na první pohled Honda nemá šanci obstát — baterie z lithiových iontů má kapacitu 10kWh, dojezdová vzdálenost je 160km, z nuly na 60kmh zrychlí za 5 sekund, maximální rychlost, kterou EV-STER vyvine je 160kmh. (O moc víc technickách detailů ostatně zatím není k dispozici.) Roadster od Tesly naproti tomu uskladní v baterii 53kWh, docestuje 393km na jediné nabití a jeho maximální rychlost je elektronicky limitována na 201kmh. Zdá se tedy, že EV-STER nemá odůvodnění existence, ale zdání klame.

Při další úvaze musíme vzít v potaz velikost a hmotnost srovnávaných vozidel, a jejich cenu. Baterie Roadsteru s enormní kapacitou je totiž také enormně těžká, což staví do jiného světla také výkon vozu, (neboť na pohybování obrovskou hmotností je potřeba víc síly). V tomto ohledu tedy 10kWh nevyznívá zle — ba co víc, baterie současného Chevroletu Volt nabízí 16kWh, Toyota Prius má jen 4,4kWh, a Nissan Leaf 24kWh. Volt i Prius sice mají ještě bežný motor, který může pomoci pohánět vozidlo v případě potřeby, který čistě elektrický EV-STER nemá, ale také váží o hodně víc: Volt váží 1,7 tuny, EV-STER znalci odhadují na zhruba 900kg. s ohledem na jeho kompaktní velikost je kapacita baterie přiměřená, a co do výkonu bude EV-STER rychlejší než Volt, Leaf, i Priusa může se blížit Mazdě MX5.

Menší baterie by se také měla pozitivně promítnout na ceně vozu — tady naopak značně pokulhává Roadster od Tesly (za 100 tisíc dolarů, připravovaný Model S by na tom měl být s cenou podstatě lépe). Také o mnoho dražší modely BMW «i», představené letos v Frankfurtu, mají zrychlení na 60kmh pouze o vteřinu rychlejší než EV-STER. Pokud se cena případného výrobního modelu udrží pod 20 tisíc dolarů (tedy na polovině ceny Voltu a dvou třetinách ceny Leafu a Priusu), dává tento model smysl. Ve výsledku je to takový menší bráška Roadsteru od Tesly, nebo EV-MX5.

Nejspíše se nestane primárním dopravním prostředkem, protože na dálnici jeho uplatnění klesá, ale pro běžnou cestu do práce a zpět (ke které navíc dvousedadlový vůz bohatě stačí) je velmi ekonomickým a ekologickým řešením. Pokud zůstanete stát v zácpě, jistě oceníte ty tři zmiňované displeje, které ve výrobní verzi určitě poslouží propacovanému infotainment systému.

Nezapomínejme ale, že v tuto chvíli se jedná ryze koncept — přehlídka Tokyo Motor Show je koneckonců výhlášená tím, že na ní výrobci ukazují ty nejdivočejší, nejfantastičtější a nejméně providetelné vize.

Více fotografií zde

Zdroj fotografií: autoblog.com a Honda

Napsáno pro blog.ucar.cz
Přetištěno se svolením autora.

Minulý týden začala americká média přetřásat případ Andyho House z Texasu, který se svým luxusním vozem Bugatti Veyron najel do vodní laguny. Veyron v ceně 1 milion dollarů si totiž pořídil jen před třema týdny na úvěr, a když po «něhodě» požádal o proplacení pojistky, ukázalo se, že nemá čisté svědomí. Na Youtube totiž kolují záběry jeho kolize — na kterých vklidu sjíždí ze silnice a pomalu najíždí do slané vodní nádrže, ve které nechá auto uhynout. Podle jeho verze přitom do vody sjel v rychlosti, když se snažil vyhnout nízko letícímu pelikánovi, kterého zpozoroval na poslední chvíli, neboť se snažil z podlahy zvednout upuštěný telefon. Vrátit se pak v laguně k autu a vypnout motor, což by vozidlo zachránilo, ho prý nenapadlo, protže ho kousali komáři! Kvůli nahrávce na Internetu Housovi ale tento pokus nejspíš nevyjde.

[Zde je video, které nemůže být zobrazeno ve feedu.Pro zobrazení videa navštivte tento blog.]

O pár dní později opakuje: Na den díkuvzdání došlo v Montgomery Country ke srážce dvou Corvette (jaká náhoda), kterou policie původně uzavřela jako nehodu. Následně ale případ znovu otevřela poté, co se jí do rukou dostal záznam události, který na Youtube umístil svěděk. Z nahrávky vyplývá, že řidiči se ve skutečnosti na tento americký svátek bavili závoděním od semaforu k semaforu. Pokuta je proto zřejmě nemine, a možná ani nějaký ten trest. Hold smůla!

[Zde je video, které nemůže být zobrazeno ve feedu.Pro zobrazení videa navštivte tento blog.]

Svět se, jak se zdá, blíží tomu, jak ho viděl George Orwell. Pokud se vám tedy nechce sekat latinu, ujistěte se, že jste při činu odstranili všechny důkazy… a eventuelně i svědky. Jinak vás velký bratr Youtube nachytá na švestkách!

Napsáno pro blog.ucar.cz
Přetištěno se svolením autora.

Pořídit si vymoženost „špionážní techniky“ a nechat se nepřetržitě online nebo přes sms informovat o pohybu svého vozu dnes může opravdu každý. Zní to jako dobrý nápad, který ušetří starosti a škodu při odcizení vozu, a potřebná investice je v tomto směru nízká. Někteří dealeři aut na stejném principu využívají sledovacích zařízení při prodeji vozů na splátky méně důvěryhodným klientům, kteří s tím musejí souhlasit ve smlouvě o koupi vozidla. Pokud přestanou splácet, prodejce neoprávněně držený vůz snadno nalezne a zabaví, což zní rozumně.

O něco méně potěšivá je skutečnost, že různé rušičky signálu a GPS navigačních systémů se prodávají ještě levněji než lokátory, a důmyslný zloděj, který neustrnul ve dvacátém století, si takovou hračku jistě rád nechá nastálo v kapse u kalhot, aby se z vaší pracně uschované štěnice nemusel vůbec vzrušovat. Praktičnost sledovacích zařízení je v tomto směru tedy relativní.

Nebržděné šíření těchto technologií ovšem na druhou stranu ohrožuje soukromí každého z nás, protože přichytit malé vodotěsné zařízení silným magnetem k podvozku může v mžiku a bez povšimnutí kdokoli, kdykoli své auto zaparkujete na veřejném prostranství. „Sleduje, sleduješ, sledujeme“: produkty které monitorují polohu a pohyb jdou na odbyt, užívá je kdekdo od orgánů státní moci přes bulvární novináře, zmíněné dealery vozů, až po manžely s parohy a manželky s podezřením na nevěru. Ústava nám přitom slibuje právo na soukromí a ochranu před neodůvodněným vyšetřováním…

Sofistikovanější hračky jsou vybevany například USB konektorem a po připojení do počítače vytvoří z dat o jízdní aktivitě přehledné reporty a téměř interaktivní mapy se zakreslenými trasami. Další „vychytávkou“ je zabudovaný detektor pohybu, díky kterému výrazně stoupá životnost použitých baterií.

V souvislosti s nabujením špehování se nyní soudy potýkají s otázkou, zda důkazy získané nelegálním užitím sledovacího zařízení mohou být použity k usvědčení obžalovaných: ačkoli vinu fakticky prokazují, způsob nabytí informací nesmí rozporovat základní práva občana.  Pokud máte podezření že vás někdo sleduje, nechte si raději auto zkontrolovat odborníky. A co říkáte na představu sledovat svoje nezletilé potomky?

Napsáno pro blog.ucar.cz
Přetištěno se svolením autora.

„Na co koukáš?!“

[Zde je video, které nemůže být zobrazeno ve feedu.Pro zobrazení videa navštivte tento blog.]

(Překlad toho, co říká svůdnice v reklamě, tak, jak nám ho poslala čtenářka-Italka: – Na co cumis, uh?? – Na co cumis…me slikas s ocima? – Chudinko…nemuzes se z toho vyhibat…ti boucha srdce?…se ti mota hlava?… ses mimo z predstavy ze budu navzdy tva…)

500C v rámci kampaně účinkuje i na jevišti přímo při koncertech J.Lo – a nedávno jí málem způsobil problém, když měla v rámci rychle hopnout za volat (a zřejmě zachránit svět) a zámek dveří se zasekl a nechtěl zpěvačku pustit dovnitř. Duchapřítomná Jennifer ale rychle strčila hlavu dovnitř otevřených oknem a otevřela si zevnitř. Techniku přelstila, ale i tak s ejí média vysmála… Každopádně pokud chcete vědět, čím tahle skvěle vydělávající hvězdička skutečně jezdí, na Fiat nedejde a raději si to přečtěte v bulváru. 500C to nebude
„Tady, to je můj svět. Tohle místo mě inspiruje, abych byla tvrdší, stála příměji, myslela rychleji. pro vás jsou to možná jen ulice. Pro mě je to hřiště.“ (Ještě že Jennifer neřekla „domov“, to by byl výsměch)

[Zde je video, které nemůže být zobrazeno ve feedu.Pro zobrazení videa navštivte tento blog.]

„Ať už jste odkudkoli, elegance je dřina. Vyžaduje styl, výkon a originalitu… a aby to vypadalo jako hračka“ (všimněte si, jak se v prvním střihu po vystoupení z auta Jeniffer mračí, asi se jí nejde moc pohodlně – narozdíl záběru v detailu, kde přímo září)

[Zde je video, které nemůže být zobrazeno ve feedu.Pro zobrazení videa navštivte tento blog.]

Napsáno pro blog.ucar.cz
Přetištěno se svolením autora.

Odkaz Steva Jobse nepochybně žije také v automobilovém světě. O vizi automobilu navrženém v Applu se spekuluje uz roky, byla předmětem vtipů i snů leckterého fanouška značky s jablkem. Pomyslný iCar měl znamenat revoluci v automobilovém průmyslu, jakou kdysi znamenal přehrávač iPod ve svém segmentu.

V roce 2007 pak dohady vypadaly opodstatněně: Steve Jobs se tehdy sešel s šéfem Volkswagenu Martinem Winterkornem, přičemž je přistihl deník Sueddeutsche. Volkswagen tuto informaci posléze potvrdil, ale odmítnul upřesnit, o čem gentlemani jednali.

O rok později se pak na titulní stránce magazínu Autobild objevil do té doby nespatřený koncept Volkswagenu, navíc hned vedle obrázku iPhonu. Očekávalo se, že se tento kocept objeví na některé z dalších motorshow a veřejnosti se dostane nějakého vysvětlení, k čemuž nedošlo.

Loni se Elon Musk, ředitel společnosti Tesla Motors nechal slyšet, že touží mít pro své elektromobily stejnou síť autorizovaných prodejen jako má Apple a udržovat jejich prostřednictvím přímý kontakt se zakazníky, který je podle některých odborníku klíčem k úspěchu Applu.

Tesla Motors navíc začala cíleně přetahovat zaměstnance Applu, například George Blankenshipa,  kterého zfleku jmenovali do funkce «Vice President of Design and Store Development».

Tesla Model S

Kromě vizuální podobnosti sedanu Tesla Model S s vizí iCar se nabízí i řada jiných indicií.
Tento elektromobil, který před dvěma týdny v Silicon Valley poprvé povozil reportéry, a o kterém už se na tomto blogu psalo, je vybaven 17 palcovým LCD displejem, který ma mít třikrát lepší kvalitu než stejný displej na notebooku Macbook Pro. Obrovský displej ma umožnit spouštění aplikací třetích stran, operační systém bude založený na Google Android, který je hlavním konkurentem iPhone OS.

BMW i3 a i8

Tesla ale není jediná, kdo se u Applu evidentně inspiroval. Také BMW přináší dva nové koncepty elektromobilu, které nesou nápadnou podobu vize iCar a evidentně miří na tutéž cílovou skupinu, kterou uchvátily iPhony a iPady. Tyto kompaktní ekologické vozy BMW byly představeny na letošní Motor Show ve Frankfurtu. Aby podobností nebylo málo, i jejich názvy musejé začínat písmenkem «aaaj».

Všimněte si charakteristického rysu: prosklených střech u všech tří, respektive čtyř vozů.

Jeden britský recenzent popsal Range Rover Evoque tak, že «jedoucí v konvoji napříc skotskými vrchovinami působí jako pěší turistka, která jde na túru do hor v bikinách a střevících Manolo Blahnik». Evoque rozhodně nabízí velmi distinguovanou siluetu a o jeho štíhlem tvaru světel se říká, že z nočního vzezření vozu činí největší průlom od doby, kdy Audi uvedla LED lampy v roce 2007.

Evoque má údajně odlákat klienty Audi TT, ale z porovnání jízdy vychází TT lépe — nabízí lepší výhled, výkon i dynamiku jízdy. Naproti tomu se Německé variace na všechny odstíny šedé nemohou ani vzdáleně srovnávat s takřka bezbřehými možnostmi konfigurace interiéru Evoque — posuďtě sami na obrázcích.

A právě jedinečný vzhled a aura «módnosti, přepychu a trendovosti» je to, co Evoque prodává — a zjevně dobře. Zajímavé je, že při uvedení Audi TT se také o tomto voze mluvilo jako o módním výstřelku a odborníci nepředpokládali, že by tento směr mohl pokračovat, převážně předpovídali, že se poptávka po glancu v mezích SUV omrzí. Opak se, zdá se, stává pravdou.

Jiný recenzent napsal: «Možná že těžce definovatelné ingredience na výrobu hitu nejsou až tak moc těžké. Jde jen o to trefit správný balanc mezi zákazníkovou levou polokoulí mozku, která žádá praktičnost, a pravou hemisférou, kterou řídí touha.» Tým, který stojí za návrhem Evoque, zdá se uspěl ve spojení stylu s podstatou.

Napsáno pro blog.ucar.cz
Přetištěno se svolením autora.

Volitelné střešní okno dává kabině o mnoho zajímavější atmosféru:

položka 250 Aston Mastin DB5 Coupé z roku 1965

Vstup na aukci je možný na základě pořízení oficiálního kalatogu aukce za 50 liber. Kdo chce v dražbě přihazovat, musí se navíc předem zaregistrovat a mimo jiné prokázat, že disponuje nejméně dvěma tisíci dolarů či tisíci eury na své platební kartě.

Před samotnou dražbou je možné si vozy osobně prohlédnout během dvou „previews“, čiliprohlídek. Seriózní zájemci navíc mohou s předstihem kontaktovat některého ze zhruba dvaceti aukčních specialistů firmy RM Auctions, kteří potenciálním kupujícím na požádání dodají objektivní, férovou a pravdivou zprávu o stavu poptávaného vozidla – RM Auctions si zakládá na nejvyšší spokojenosti své klientely, a co jiného jim nakonec zbývá, v nejvyšší cenové kategorii jsou odkázáni na to, že se jejich zákazníci vracejí: průměrná částka, za kterou se vozy draží, se pohybuje kolem čtvrt milionů dolarů, dosavadní světový rekord drží vůz Ferrari 250 Testa Rossa z roku 1957 prodaný v květnu 2009 v italském Maranellu za 12,402,500 dolarů.

Svým klientům z nejvyšších vrstev nabízí RM Auctions také možnost přihazovat na dálku – po telefonu nebo v zastoupení některým ze zaměstnanců firmy RM Auctions, což je jistě praktické, pokud máte jiné závazky nebo jednoduše nechcete být na aukci „očumováni“. Mladší účastníci a zastánci pokroku určitě ocení také možnost přihazovat online pomocí služby „Bid live“.

Zkrátka, RM Auctions se snaží aukci zpřístupnit co nejvíce zájemcům (rozumějte všem, kdo na to mají), koneckonců, vzrušující dražba a co nejvyšší částky jsou v zájmu firmy: K ceně, za kterou se vůz vydraží, bude následně ještě připočítán poplatek 12% (plus DPH), který skončí právě v kase RM Auctions.

Pokud máte pocit, že to začíná příliš smrdět drahotou, vězte, že to ještě není vše: pokud se do aukce přihlásíte, nemůžete přihazovat jen tak po pětníku. Každá cenová kategorie má pro příhoz určenou minimální částku podle odhadní ceny vozu. U vozů s odhadní cenou 125 tisíc liber nelze přihodit méně než dva a půl tisíce, u vozů vyšší hodnoty pak nelze navýšit o liber méně než 5 tisíc.

O tom, že RM Auctions reprezentuje úplnou špičku v oboru svědčí i to, že čtyři z pěti nejdráž prodaných aut v aukcích všech dob byly prodány právě v RM Auctions, za svou dvacetiletou historii firma prodavala vozy za více než 160 milionů dolarů.

Pokud se natále cítíme mimo mísu, zkuste to vzít z druhého konce. Tak jako Kanaďan Rob Myers, který stará klasická auta miloval od dětství, protože jich několik patřilo jeho otci. V roce 1976 si otevřel autoopravnu s garáží pro jediné auto. Postupně k jednoduchým opravám přidal různá vylepšení motoru a výkonu a následně opravy karoserie a lakování na zakázku. V osmdesátých letech už díéky svému úspěchu mohl rozšířit provoz na větší restaurátorský podnik a sám se v té době natolik intenzívně věnoval nákupu a prodeji výjimečných vozů v aukcích, že spolu se svým společníkem v roce 1991 založili aukci vlastní – společnost RM Auctions, která je dnes globálním leaderem na trhu sběratelských vozů s investiční hodnotou.

Následují fotografie vybraných vozů, které jdou do aukce 26. října. Názvy modelů a rok výroky naleznete v popiscích obrázků:

položka 202 Ford Model T Torpedo Phaeton z roku 1923

položka 205 Jaguar XK150 3,8 Roadster z roku 1960

položka 233 Jaguar SS 100 3,8L Roadster z roku 1938

položka 235 Ferrari 750 Monza Spyder by Scaglietti z roku 1955

položka 270 Lamborghini Miura SV z roku 1972

položka 278 Lister-Chevrolet Knobbly zavodní vůz z roku 1958

položka 288 Rolls-Royce 40-50 HP Silver Ghost Limousine z roku 1907

položka 293 Ferrari 250 GT LWB Berlinetta z roku 1958

položka 295 Aston Martin DB4 GT z roku 1961

Všechny vozy, které jsou 26. října do aukce v Londýně, si můžete prohlédnout zde: http://www.rmauctions.com/CarList.cfm?SaleCode=LF11

Zdroj fotografií: RM Auctions, www.rmauctions.com

Napsáno pro blog.ucar.cz
Přetištěno se svolením autora.

Původní text naleznete zde: http://blog.ucar.cz/blog/139.html

Jejich primární účel a pohnútka pro vznik byly stejné jako u půjčoven «prachobyčejných» — zajistit zákazníkům přepravu z místa na místo, kdekoli je to třeba — ovšem tihle se zaměřili na fajn ptáčky, na high society, a nabízejí jízdu v nadstandardních, přepychových vozech, jaké tato klientela vyžaduje pro svou náležitou reprezentaci a pohodlí, obvykle s firemním šoférem na požádání.

Pronájem luxusních vozů nese samosebou riziko mnohem vyšších nákladů při poškození vozu. Klienti jsou proto pre-selektováni možností zaručit se za vůz vysokou částkou v řádu několika set tisíc, ze které by v případě nehody půjčovna pokryla spoluúčast na pojistné události. Stejnětak tyto půjčovny pro fajnšmekry většinu nabízených luxusních vozů nevlastní — vozy pro svou virtuální flotilu často půjčují od jiných bohatců, kteří mají aut přehršel, a rádi se o některá z nich semtam podělí, za přiměřený obnos.

Ekonomicky uvažující manažeři těchto luxusních autopůjčoven pak objevili ještě jednu mezeru na trhu — a zaměřili se na sny a přání obyčejných lidí, na odvěkou touhu «dotknout se nedotknutelého», alespoň na chvíli. Tato poptávka se dočkala odezvy v podobě hodinových (a někdy i kratších) pronájmů špičkových vozů, pro projížďku «na zkoušku». Pronajmout na ultrakrátkou dobu lze třeba Porsche, Ferrari, snad i Lamborghini, nebo Maserati či alespoň nějakou Corvettku. Tyto «ochutnávky» vozů pak začaly přeprodávat také zážitkové agentury, a díky tomu můžeme muži nebo dědovi koupit pod stromeček místo ponožek a pyžama třeba hodinové pomazelní s nějakou milenkou ze salonu Aston Martin.

Výhoda pro poskytovatele je zřejmá: auto mezi zakázkami «velkých tygrů» nestojí v garáži zbůhdarma, «mikrozápůjčka» přinese alespoň malý příjem a rozšíří povědomí o značce a službách. A pro zákazníky z řad prostých? Muži (a některé ženy) se mohou reálně dotknout vysněného modelu, který už x-krát ošmatali a oslintali v odborných časopisech, můžou se ukotvit ve vymazlené sedačce, sešlápnout pedál a nechat si od motoru zalehnout uši a naježit chlupy, a vyrazit na dálnici se staženou střechou, s větrem o závod a ve vlasech! A kdoví, možná že jednou…

Projížďku v luxusním sporťáku nyní můžete i vyhrát! Hodinu v rudém Ferrari California s otevírací střechou nabízí portál UCAR.cz jako hlavní cenu v Soutěži tady: www.ucar.cz/soutez.html

Napsáno pro blog.ucar.cz
Přetištěno se svolením autora.

Nejstarší motorové vozítko si sice pan Karl Benz nechal patentovat v Německu již v roce 1886 (byla to spíše taková trojkolka), ale traduje se, že pronajímání aut poprvé rozkvetlo až ve dvacátých letech minulého století za oceánem, spolu s rozšířením Modelu T od Fordu mezi americkou střední třídou (ten pro změnu vypadal jako zastřešený historický kočár se skřínkou na motor vpředu, viz obrázky na konci článku). První autopůjčovnu, o které so dochovaly záznamy, si tam otevřel jistý Joe Saunders, a jeho prvním zákazníkem byl prý obchodní cestující, který chtěl oslnit dívku, kterou pozval na večeři. Saundersův populární a prosperující podnik ale zadusila velká hospodářská krize třicátých let.

Po druhé světové válce pak business pronajímání aut zažil velký boom, také díky vzestupu letecké dopravy. V této době se proslavila firma Hertz, jedna z největších půjčoven aut na světě dodnes. Podnikání fungovalo na jasném principu: Cestujete do místa, ať už služebně nebo na dovolenou, kde nemáte k dispozici vlastní vůz, nebo jste naopak doma ale vaše auto je v opravě či nepojízdné, nebo vůbec vozidlo nevlastníte, a potřebujete krátkodobě zajistit svou mobilitu. Tradiční autopůjčovny disponovaly vlastní flotilou vozů k pronájmu — ať už tyto byly reálně v majetku firmy (proto se také v tomto směru zprvu angažovali sami výrobci aut), nebo byla auta pořízena na splátky.

Později přišla éra klubů, které umožňovaly sdílení aut — «car-sharing»:  zejména v osmdesátých letech vznikaly v zemích jako je Švýcarsko, Německo, Švédsko nebo Nizozemí různá sdružení, obvykle nezisková, jejichž členové mohli za úplatu dávat vlastní vozy k dispozici ostatním členům. Tento model je založen na konceptu «peer-to-peer car rental» (člověk člověku) — spolek jako takový vozy nevlastní a za jejich pronájem nic neinkasuje. K dokonalosti tuto praxi dovedla v roce 2001 společnost RentMyCar (se sídlem v německé Kostnici, kde nám upálili Husa), která lidem umožnila vzájemné půjčování aut bez toho, aby byli členy nějakého klubu, pěkně pohodlně přes internet, globálně, a kterou pak řada dalších firem napodobila.

Moderním trendem je také «carpooling». Nejde o nic prostějšího než o to, že když například cestujete do práce nebo za exotikou, přiberete do auta robotníka či dobrodruha, který má stejný cíl, a oba vás to vyjde levněji. Sdílení jízdy důrazně doporučovaly orgány mistní i státní zprávy po celém světě například v době ropné krize. Punc «trendovosti» tomuto systému dodává rétorika ohleduplnosti k životnímu prostředí (nižší spotřeba paliva, méně jedovatých zplodin, plynulejší provoz na silnicích a nižší nároky na parkovací místa) a skutečnost, že hlavním médiem pro zaranžování spolujízdy je dnes internet. Ve Spojených Státech tvoří car-sharing v dnešní době 10% přepravy ve městech, v Čechách je typickým příkladem ránní a večerní spolujízda zaměstnanců škodovky, kteří se do Boleslavi sjíždějí ze všech stran.

Půjčování aut je v současnosti nedílnou součástí cestovních plánů celé třídy obchodních zástupců a manažerů mezinárodních firem, a to i navzdory ekonomické recesi. Velké sítě půjčoven dnes mají zpravidla řadu poboček u letišť a ve velkých městech, a tak si třeba můžete vypůjčit vůz na Německo-Rakouské hranici, projet se až do Hamburku a tam jej odevzdat.

Benz Patent Motorwagen, snímek z r. 1888. Do deště ne moc praktické

Model T Ford v okázalém červeném provedení

Napsáno pro blog.ucar.cz
Přetištěno se svolením autora.